Moto Guzzi V7 Stone (2021)

Motorka, ke které musí člověk duchovně vyspět. Pak pochopí, že nepotřebuje litr, co umí letět tři kila. Pochopí, že čtyři hrnky v řadě neumí dodat charakter. Chce zpomalit a začne brát jízdu na motorce jinak.

Více fotografii

Motorka koupena od WESTMOTO

Výška jezdce: 186 cm

První dojmy - V roce 2022 jsem se svezl na V7 Special s extrémně hlasitými laďáky a otravovalo mě to příšerně. V roce 2023 jsem se svezl na V7 Stone a začal jsem čuchat, že tohle je zajímavé. V roce 2024 jsem přehodnotil mnohé v životě a zjistil jsem, že potřebuji charakterní motorku, která mě doveze na vejlet a cestou mě bude maximálně bavit. A to přesně V7 Stone umí.

Motorku bych doporučil pro - Chcete lehat na kolínko v každé zatáčce a baví vás jekot motoru ve 12 000 ot.? Zajímají vás časy na okruhu nebo na oblíbené silnici? Tak přesně pro vás V7 není. V7 si pořídíte, když se chcete dívat, jak je to všude hezký, stavit se na oběd nebo na kafe a cestou mít rohlík na ksichtě při každém přidání plynu.

Recenze

Když se kamarád rozhodl, že vymění Beverly 300 za V7 Stone, tak jsem jen tak náhodně začal sjíždět informace a videa a stalo se něco, co jsem nečekal. Loni jsem byl spokojený s výměnou Fireblade za Fazera 8, ale ta V7 ke mně začala promlouvat v úplně nové rovině. Její zvuky a celkové naladění jízdy mi vibrovalo přímo s duší a já se propadal do bezhlavé zamilovanosti. Každý den jsem si více a více uvědomoval, že V7 potřebuji ve svém životě.

A pak jsem zjistil, že je k mání nové, zcela nejeté Centenario, výroční model ke 100 letům značky. And the rest is the history.

Loňský rok 2023 stál hodně za pikaču, hodně věcí se pokazilo pracovně i osobně, měl jsem pocit jisté bezvýchodnosti a marnosti. Věděl jsem, že musím něco změnit. Věděl jsem i co musím změnit. Nevěděl jsem jak. První impuls bylo, že v reakci na jistý přelomový bod ve vztahu jsem se rozhodl, že po 20 letech výmluv zhubnu. A dokázal jsem od října do konce roku shodit 15 kilo.

Současně jsem se během roku 2023 dostal pracovně do slepé uličky a přemýšlel jsem, že budu muset buď "něco" udělat nebo skončit a změnit obor. A s pomocí kamaráda, který mě navedl na projektový soft, kterým lze správně řídit práci, jsem dokázal v lednu úplně otočit rozdané karty a našel jsem novou energii, která prakticky okamžitě přinesla výsledky.

A jak jsem zrychlil v práci, najednou jsem přestal potřebovat rychlou motorku. Nechápejte mně špatně. Yamaha Fazer 8 je skvostná mašina dvou tváří. Do 6 tisíc ot. civilní pohodlný cesťák a od 6 tis. ot. chuligán, který si nechá líbit hodně ostrou jízdu.

Jenže na poslední únorové 240km vyjížďce jsem celou dobu myslel jen na to, že nechci jet tak rychle, jak chce Fazer. Že něco s polovinou válců, polovinou výkonu a plným pytlem charakteru by ten zážitek mohlo výrazně vylepšit. A to už jsem sjížděl ta V7 videa a ty zvuky a nálada cloumaly mým majestátem.

A pak se povedl jeden obchod a mně se uvolnily prostředky na to, abych Centenario mohl sice s rizikem, ale vzít. Celé odpoledne jsem byl jak na trní a pak jsem zavolal do Plzně, že druhý den přijedu. A tak se také stalo. Věděl jsem naprosto přesně, že nezvažuji jinou motorku. A když V7, jakkoli bych byl spokojen i s "obyčejnou", tak Centenario byl splněný sen.



První "suché" posazení na novou motorku bylo slibné, tak jsem ji prostě vzal. A hned od prvních metrů mi bylo jasno. "Louie, I think this is the beginning of a beautiful friendship." Celou cestu do Prahy jsem se usmíval a ač jsem nepřekročil 80 km/h, dostal jsem plné spektrum emocí.

Teď mám najeto 770 km a mám za sebou jeden delší trip. Ta motorka je živá bytost. Od startu, kdy se se sonorním bubláním probudí a otřásá se na stojanu, pomalu se zahřívajíc, po rozjezd, kdy studená skříň vzdoruje řazení kvaltů a neutrál je schovaný lépe, než Waldo. Až po jízdu, kdy se postupně probere a nabízí celou řadu souzvuků a kakofonií, pro každý jízdní režim jinou. Pod zátěží se otřásá a bručí, při klouzavé jízdě vrní. Do toho kardan kňourá a všechno dohromady to dělá osobnost, charakter a baví mě každý metr.



Jízdní vlastnosti V7 jsou na první pohled letargické. Do zatáček padá tak jako váhavě, ale ono to usnadňuje tu zcela plynulou jízdu lidskými rychlostmi. A je to vlastnost, ne chyba. Když si naučí jezdec říct, umí spadnout do zatáčky pěkně zostra a upalovat. Jasně, podvozek není sofistikovaný, ani nepoužívá nejvybranější komponenty a nedisponuje miliardou nastavení. Ale práci odvede velmi solidní a vzhledem k charakteru motorky nikdy člověka nenapadne, že by byl nedostatečný. Naopak, je překvapen tím, že zvládá více, než to vypadá. I brzdy už se probraly z čerstvé netečné gumovosti. To jsem ale zažil už na Beverly a dneska fungují špičkově, násobně lépe, než by člověk od skútru čekal a srovnatelně s motorkami. I digress. Vlastně jediné, co jí moc nejde, jsou ostré příčné nerovnosti, na kterých kope. Ale to lze také brát jako součást hry.

Co ale V7 definuje není ani bohovský design, ani nádherně dotažené detaily, ale celek, jak funguje jako součást života jezdce. Nemám záměrně žádné štítky ani jinou ochranu proti větru a baví mě nižší výkon (vyvážený medvědím krouťákem), který jízdu dělá zábavnou, protože si zvlášť teď v záběhu musí jízdu člověk zasloužit. Hodně se řadí, střídají se režimy jízdy, a celé to funguje tak samozřejmě, jako bychom spolu byli už léta. Na žádné motorce jsem nejel tak plynule a tak hezky. Kochám se krajinou, stroj pode mnou bručí a burácí, kňourá a vibruje a celé to rovná mé myšlenky a hladí mou duši.



Styl oblečení na V7 ale také umožňuje to hlavní, co mi na Fazeru chybělo. Možnost
i chuť zastavit, sesednout, dát si gáblík nebo jít na prohlídku hradu, pohodlně bez omezení vysokými motobotami. A pak zase nasednout a bublat dále. Sedlo je mimochodem velmi pohodlné a posez zcela ergonomický, takže myslím, že i celodenní jízda nebude problém.

Zkušenost s V7 mám zatím krátkou, ale už teď naplňuje mnohé z toho, co jsem chtěl a předpokládal. Skončím odpoledne pracovní úkoly, vezmu koženou bundu a jdu se prostě na hodinu projet. Jen tak. Přijedu na skútru, přeskočím na V7 a zrelaxuji krátkou projížďkou. S kamarádem si řeknem "teraz" a za 20 minut už jedem na trip, mobil na držáku s trasou. Zjišťuju, že to je vše, co od motorky chci. Tu absolutní svobodu a volnost a štěstí, že mohu. Že to ještě jde. Jet a být volný jako pták.

--- o 1500 km později ---

První jízda po zajetí a prvním servisu. Bože můj. To je úplně nejvíc nejlepší motorka na celičkým světě. Konečně se může rozletět a ona umí letět velmi, velmi statečně. A stíhá i podvozek. V rychlostech, ve kterých je příčetné se na veřejných komunikacích pohybovat, nabízí hodně výkonu, zrychlení i krouťáku - a díky kombinaci toho všeho a vibrací a náporu vzduchu hlavně pocitu rychlosti a z toho plynoucích emocí. To je taková nádhera! Řval jsem do helmy nadšením. To se mi dlouho nestalo.

Jako "náhradní vozidlo" jsem měl Tuono 660. Dovedu si představit, že na hezkých silnicích a malém provozu to bude fantastické svezení, zvlášť po zajetí, bez nutnosti řadit v "půlce rozsahu". Ale pro moje naladění a realitu českých silnic je V7 stonásobně lepší řešení, které umožňuje radost doslova v každém okamžiku. ?

Já mám takovou radost, že jsem si k ní našel cestu.