Chtěl jsem trochu zpomalit, užít si čas v sedle bez jakýchkoliv podmínek a hlavně zase trávit v sedle víc času. Do V7 jsem se od jisté chvíle zamiloval, a začala mi hrozně vonět... 
Výška jezdce: 192 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Royal Enfield Interceptor: Až moc malý motocykl po všech stránkách, i když krásný.
Ducati Scrambler Desert Sled: Pořád se mi moc líbí, ale chtěl jsem něco, co umí jezdit pomalu bez protestů, na Scrambleru bych měl pořád tendenci zkoušet, co snese.
Triumph Bonneville T120: Je jich docela dost, zpracování super, ale na můj vkus trochu sterilní motor a taky vlastně trochu kýč…pardon...
Triumph Bonneville T100: Ten motor znám, chybí mi u něj o špetku více charakteru + to samé co u T120...pardon... :-)
První dojmy - První dojmy byly lehce rozpačité, na první kilometry Guzzi teprve čekala, jedničce se tam vůbec nechtělo, já nevěděl, co přesně čekat, takže cesta přes město k první pumpě byla lehce nervózní, protože ani ten neutrál se nechtěl nechat najít... :-) Po natankování a lehkém mentálním odpočinku už to s každým ujetým kilometrem bylo lepší a lepší a domů jsem přijel s cca 60ti kilometry na tachometru a s úsměvem od ucha k uchu, přičemž, kdyby se neblížil zlověstný obrovský černý mrak, jezdil bych asi až do rána, ale kdo to chce, zajetelit si motorku během první jízdy tak, že bude k nepoznání?! :-) Nechci moc psát o vibracích a klopném momentu motoru, kterým je Guzzi známá, je to tam, patří to k ní, ale že by to pro mě bylo něco, čemu bych musel věnovat při psaní více času, to ne - nevadí mi to, líbí se mi to, je to prostě jedna z vlastností - někdo bez toho nemůže být, někomu to může vadit, já mám k tomu postoj zcela neutrální... :-)
Motorku bych doporučil pro - Pro všechny, kdo si chtějí užit jízdu na motocyklu na maximum a zároveň chtějí vidět svět i jinak, než jen jako rozmazanou šmouhu… :-) Nejvíce bude slušet menším jezdcům, poskládá se ale i ten urostlý. Pro začátečníky to bude určitě fajn parťák, i když musím uznat, že jsem zvyklý na hardcore trochu jiného ražení, takže opravdový začátečník může mít z pocitu řízení Guzzi trochu jiný dojem. Není to sterilní motocykl, žije si svým životem, začátečník si tedy bude možná muset chvíli zvykat, ale řekl bych, že Guzzi mu spoustu případných chyb odpustí a jak budou kilometry naskakovat, je vyhráno. Zkušenější jezdec, který už se vybouřil a hledá trochu něco jiného, než jen špičkové tabulkové výkony a zábavu v rychlostech, kdy nezbývá prostoru na chybu, bude ale určitě maximálně spokojený od prvních kilometrů...
Doplňky na motorce - Zatím pouze hlavní stojan, zrcátka do řídítek a štítek, aby byl budík bez much... Nějaké další věci jsou na cestě, nějaké v hlavě, s krášlením ale není třeba spěchat, tohle je totiž motocykl, který v garáži bude dělat radost další pěknou řádku let…
5/2023
Před odjezdem do Dolomit nainstalovaný Velocity Stack a propustnější vzduchový filtr od Mistralu. Tato úprava má v součtu přinést zvýšení výkonu o 3,5 koně, jestli tam ti poníci navíc jsou nebo ne, to se asi nikdy nedozvím, objektivně jde ale motor zásadně lépe do otáček, jako kdyby sám se sebou měl znatelně méně práce. Nejvíce je to znát od 3500 do 4000 otáček, kde byla znatelná díra a motor se projevoval v tomto pásmu zbytečnými vibracemi, jako kdyby se dusil. To je pryč a v pravé ruce je napříč otáčkovým spektrem pocit mnohem větší síly při přidání plynu.
9/2023
Matný stříbrný lak na nádrži je citlivé misto, obzvláště, pokud máte bundu s kovovým zipem…
Recenze
Jak jsem psal již v úvodu, chtěl jsem zpomalit a užívat si každou jízdu bez dalších podmínek typu hustota provozu, kvalita silnice, momentální odhodlání, teplota, rosný bod a samozřejmě čas…
Realita posledních let byla taková, že se mi vůbec nechtělo do sedla Monstera a vlastně ani STčka. Času moc nebylo, chuť ho hledat také ne, a když už to dopadlo a někam jsem vyjel, byl to tak trochu boj o přežití, protože mé oblíbené trasy začaly být obsypané hustou dopravou a kvalita silnic se za ty dva roky, co jsem téměř nejezdil, značně zhoršila.
O radosti z jízdy se tedy skutečně moc mluvit nedalo, bylo to vždy spíše z donucení. Nutkání jít se svézt bylo prostě v trapu, to se mi nestalo za posledních 20 let nikdy, ani tehdy když jsem rozbil 748 na trsátka a byl upoután na lůžko - to byla hrozná muka - venku krásně, já bez motorky a s berlemi...za blbost se platí...
Více času jsem tak trávil na kole, ale sem tam jsem neodolal, a pokukoval po něčem, co by se mi na oko strašně líbilo a zároveň by mě to i po všech ostatních stránkách bavilo. Scrambler, Bonneville, Thruxton, Speed Twin, sem tam i myšlenky typu Multistrada, ale vždycky jsem našel nějaké ale, které zapříčinilo, že bych to soužití vlastně moc absolvovat nechtěl.
O Guzzi V7 jsem věděl dlouhá léta, když jí tehdy v roce, tuším, 2008 reinkarnovali, líbila se mi, ale přišla mi vždy spíše jako oku lahodící socha, než jako motorka, na které bych chtěl jezdit. Motor mi přišel na papíře málo výkonný, velikost pro mou výšku značně nevhodná, kolečka jako na kolobrndě, a pak by taky muselo něco z garáže ven, kdy STčko nepřipadalo v úvahu, protože přece jen nabízí možnost delšího cestování v relativním pohodlí a zároveň rychlosti, takže by musel z kola ven Monster. Několikrát jsem se ho "snažil" prodat, ale nikdy jsem to nedotáhl. Když už zavolal někdo na vážno, většinou jsem se mu to snažil rozmluvit a inzeráty jsem zase stáhl. Prostě situace, která pro mě neměla moc lehké řešení.
Letos na podzim ale moje milovaná žena nějak vycítila, že jsem asi stran dvou kol fakt nešťastný a zasela mi sakra vážnou myšlenku na obnovu garáže. Jakože by mi nejraději koupila nějaký "kafe", věku a rozpoložení adekvátní. Jinými slovy nahlas vyslovila a následně zrealizovala myšlenku, kterou jsem už několik let nosil v hlavě, ale k její realizaci jsem z mnoha důvodů nikdy nepřistoupil. Patří jí za to ten největší dík, a i přesto mi to přijde strašně málo…
Ponořil jsem se silně do nabídky aktuálních strojů(poslední roky jsem fakt vůbec neřešil, co je nového), postupně jsem zabrousil i do Moto Guzzi vod a zjistil, že V7 dostala v roce 2021 poměrně velký update, kdy sice vlastně velikost zůstala víceméně totožná, ale šikovnými úpravami nejrůznějších dílů jako tlumiče, sedlo, výfuky, zadní pneumatika, přední full LED světlo a motor, celkově tento model dospěl a začal mi dávat ze všech strojů na trhu ten největší smysl...
Když to zkrátím, měl jsem podobnou změnu udělat už dávno. Jízda na Guzzi, to je totiž balzám na duši a neskutečná RADOST.
Vůbec na nic není potřeba síla, všechno jde tak krásně lehce, až člověk nechápe, jak skvělý dojem Guzzi zanechává.
Spojka, převodovka, brzdy, průjezdy zatáčkami, to všechno jde tak automaticky, tak snadno, tak neskutečně příjemně, že by to člověk podle vzezření motorky prostě nečekal. Zároveň je tam každou chvilkou cítit takový těžce popsatelný závan starých časů, něco takového, jako když se člověk vrátí do začátků svého motorkaření, čemuž ještě nahrává letošní podzim a v mnoha případech přechod na tuhá paliva. Jako když jsem se onehdá vracel před 20ti lety domů za tmy na Fichtlu, všude se topilo uhlím a člověk toho měl plnou helmu. Jen s tím rozdílem, že teď jedu na něčem, co příkladně jede, brzdí a svítí... Vůbec to není na obtíž. Naopak. Je to přesně ta motorka, kterou člověk rád vytáhne po práci i na hodinu, když si zrovna více nemůže dovolit - děti... A i ta hodina stačí na čistou hlavu a úsměv na rtu.
Motor... Euro 5...Fakt díky, chápu, ale nesouhlasím...Vzduchem chlazený...to má tak, že kolem 3000 otáček ho pozvolna opouštějí silnější vibrace a začíná příjemně nabírat na síle, která je od 4000 otáček značně návyková. Není to zátah, ze kterého byste si sedli na zadek, je to taková jemná, klidná poctivá síla, kterou cítíte pod pravou rukou, pořád se Vám ji chce opakovat a dokola zažívat. Má rád otáčky, jde tedy pelášit v rozmezí 4 - 6,5 tis. i hodně svižně, pokud na to přijde nálada nebo Vás k tomu hezká silnice tak nějak pobídne. Mnohem více jí ale sluší, když se frčí tak v rozmezí 80 - 110. V takovém tempu až tak moc nezáleží na kvalitě silnice a podvozek i přes svou jednoduchou konstrukci a tvrdší naladění funguje překvapivě dobře, i když na nějaké typické trojce to chce trochu sebezapření a prostě mu věřit. Na to nejostřejší tempo, které motor dokáže předvést, už to pak chce skutečně kvalitní asfalt. Jakmile přijde, začne ta elegantní dáma nekompromisně zařezávat drápky do podkladu a úsměv se stává stabilní součástí jízdy - dlouho jsem se do helmy hlasitě nezasmál - to už neplatí... Kolikrát si říkám, jestli vlastně v té zatáčce nejedu pomalu, jestli bych to jel na Ducati rychleji, nebo jestli i když mi to vlastně nepřijde, jedu s ohledem na techniku rychle až běda... Vždycky tyhle telecí myšlenky rychle zmizí, protože i když někde ve skrytu duše "za to chci pořád tahat", tak mi ve chvíli, kdy jedu na Guzzi, nechybí skutečně vůbec nic a rychlost jsou jen nějaká nepodstatná čísílka na budíku…
Nemá smysl koukat na čísla v tabulkách a předem lámat hůl nad jejími sportovními ambicemi v kontextu toho, jak vizuálně působí. Jede se na ní fakt skvěle, charakteru má na rozdávání a klame tělem…
Navíc je to i docela pohodlná holka, zadek cítím až po cca 200 kilometrech, což mi s ohledem na mou výšku 192 cm, tedy ne úplně konfekční velikost na podobný stroj, přijde jako super zjištění i s přihlédnutím k faktu, že za poslední roky jsem toho moc nenajezdil a nemám tedy správně osezeno.
Apetit při jízdě není nijak přehnaný (cca 4,8 na sto, byť budíky jsou optimističtější a ukazují o litr méně - to už neplatí - po první garanční prohlídce dostala V7 nový software a zobrazované hodnoty jsou hodně blízko realitě), místo řetězu má kardan, LED světlo udělá z noci den - doslova, takže kdo má chuť, může na ní bez obav i něco odcestovat. Dálnice jsou fuj, o tom nemusíme polemizovat, ale na zbytku silnic je to radost. Doplňků je pro podobné choutky spousta - fantazii se meze nekladou. Brašen, štítků, padáků a nejrůznějších nosičů je na výběr skutečně dostatek. Bezpečný dojezd na nádrž je cca 360 km, zastávky na pumpách tedy na cestách moc zdržovat nebudou. To je pro mě příjemná změna oproti Monsteru, kde jsem musel k pumpě ideálně každých 190 km. Zároveň je každá taková zastávka skvělou příležitostí se V7mičkou chvíli kochat zase z trochu jiného pohledu, než jen z toho za řídítky. K tomu šálek dobré kávy a na světě je zase o chlup krásněji.
Když bych to měl nějak shrnout, je to nádherný kus motocyklu. Klasické tvary, elegantní vzezření, které jde jednoduše modifikovat od sexy kafáče po téměř "profi" cestovatele, kvalitní zpracování (i když je vidět, že na ovladačích na řídítkách se šetřit muselo - pro oko vypadají v normě, pro ruce už to ale taková hitparáda není, v kontextu celkové ceny je to ale určitě OK) a navíc i fakt, že každá Guzzi přijíždí na svět výhradně z Mandella del Laria už více než 100 let, to není málo, to už je tradice jako hrom a velmi lákavý balíček pro bližší seznámení.
Když se navíc naskytla možnost koupě jednoho z posledních kusů omezené série fungl nové Guzzi V7 ve výročních barvách Centenario, kterými Moto Guzzi oslavovala v roce 2021 100 let výroby motocyklů v Mandellu, nešlo prostě odolat!
Komunita kolem V7, do které jsem se ještě před nákupem infiltroval, je moc fajn, a i to přispělo k mému rozhodnutí skočit do sedla Guzzi po mnoha letech strávených výhradně na Ducati. S každou zastávkou se navíc někdo přijde na V7 podívat, pochválit ji nebo jen tak prohodit pár slov. Kdo se tedy chce stranit kolektivu, tady mu to půjde nejspíše těžko a měl by se na to buď připravit, nebo se posadit do jiného sedla..
Pro všechny ostatní je tu V7 od Guzzi!
Po 2000 km v sedle bych to ještě přiblížil tak, že vzhled je jedna věc, na ten to ale nejezdí. Je fajn, že se pořád dělají relativně jednoduché motorky, které prvoplánově neukazují svoje svaly a zcela reálně si vůbec na nic nehrají.
V7 dokáže jet pomalu - hladce pomalu. Nenutí k přeřazení, podřazení, prostě plynule peláší po silničkách bez jakýchkoliv nároků na pilota, který si i takovou jízdu užívá, protože i v těch malých rychlostech je pořád cítit charakter vzduchem chlazeného motoru - prostě dokonalý pocit souznění se strojem. Dokáže ale kdykoliv zprostředkovat skvělý sportovní svezení v bezpečných rychlostech, kdy mnohem silnější motorky prostě zábavu nedokáží, s ohledem na nízkou rychlost, předvést. Pro mě je takové zjištění vlastně docela šok. Dlouho jsem měl možnost jezdit na nejrůznějších rychlých motorkách, o některých jsem si i myslel, že je to přesně to, co potřebuji, ale ve skutečnosti to tak vůbec nebylo. Je super řídit stroj, u kterého nějaká menší výkonová rezerva pořád je, zároveň je ale v maximální míře možné využít bezezbytku celý jeho potenciál, a každého toho jednoho poníka vyždímat až do bezvědomí nejen na rovinkách, ale hlavně v zatáčkách. Celé to pak do sebe dokonale zapadne, a je to taková zábava, že nutný návrat do reality nepatří k nejlehčím.
Když už ale nastane ta chvíle, že musím otočit klíčkem a rozpálený motor zhasnu, rozehraje se orchestr nejrůznějších zvuků chladnoucího motocyklu, který jen dotváří tu celkovou pohodu, kterou jsem v sedle V7 našel... Velký dík do Mandella!
A protože nejen u V7 plánuji určitě zůstat, založil
jsem českou FB Guzzisti skupinu - Guzzisti Czech Republic, kde se snad povede sdružit silnou českou Guzzi komunitu.
Jste srdečně zváni!
Guzzisti Czech Republic
Doplnění dojmů po misi Dolomity...
Celou zimu jsem se na tento výlet těšil. Poctivě jsem zajížděl, i když počasí moc nepřálo. Cíl byl jasný - do Dolomit jet s Guzzi po garančce a s čerstvým olejem. Měl jsem v hlavě několik konkrétních silnic, na které jsem se chtěl podívat. Povedly se nakonec úplně všechny a ještě i velká spousta úžasných navíc. Passa nejsou pro každého, ne na všem se tam jezdí dobře, byť odjet se to dá na všem. Za různými řídítky bude různá i zábava.
V7 mě rozhodně nezklamala. Tři dny intenzivního ježdění v zatáčkách mi v jejím sedle zase po letech vrátilo jistotu do ovládání motorky. Pocit za řídítky úžasný, ta lehkost a obratnost celé jízdy - euforie od rána do večera.
Motor by na rovných úsecích do kopce mohl mít při předjíždění silnějších strojů pár koní navíc, ale tohle prostředí je pro V7 trochu extrém, takže se asi sluší říct, že výkon je dostatečný a rozhodně není problém cca držet krok se silnějšími stroji, které naše čtyřčlenná skupinka obsahovala...
Podvozek v zatáčkách dodával potřebnou jistotu, za celou dobu nepřišel ani náznak sebemenší krizové situace, přičemž jsem se s tím skutečně nemazal a značnou část času jsem z motoru a vůbec všeho ždímal maximum. Sériové pneumatiky naprosto bez výhrad, na suchu, na mokru, pořád fungovaly báječně i pod plnými brzdami - určitě v nich budu dál pokračovat. Na mokru jsem při sjezdech před vracečkami praktikoval opatrnější přístup k přední brzdě a humpolácký k zadní - zašlápnout a nechat to ABS pořešit. Díky tomu jsem byl schopný držet slušné tempo i dolů za deště.
Marně se snažím najít nějaké negativum, byť bych na něj rád upozornil... Všechno fungovalo, spotřeba nízká, kluci vždy potřebovali tankovat dříve než já, doplňoval jsem s nimi tedy palivo ve chvílích, kdy jsme museli absolvovat nástrahy samoobslužných stojanů, často platební karty nepřijímající. Možná jedna věc mě napadá. Asi jsem dosud neměl motocykl, který by mi tak rychle dokázal naházet litry vody přímo na boty a holeně, ochrana před vodou prostě žádná není a stupačky jsou v místech, které odstřikující voda miluje...
Skvělej popis ? Asi dopadnu stejně , mám S2R 1000 a V7 mi k ní přijde jako skvělá volba ?
Díky za obsáhlou recenzí a popis o pocitu z motorky a vše okolo. Jsem ve stejném rozpoložení a chuť se vrátit ke klasice. Ještě nevím, jak se rozhodnu, mám s čím jezdit. Taky nechci měnit,ale spíš přidat a dál se uvidí . Tvůj obsáhlý popis mi
určitě pomohl k jinému náhledu. ?. Jinak moc pěkný stroj
Krásná Guzzina a super recenze.
Díky za obšírnou recenzi. Taky se mi Guzzi moc libí
Tohle byla jedna z recenzí co mě nakopla a Guzzina stojí v garáži. Díky