Honda CRF 300L (2022)

Hledal jsem motocykl do 150 kg a takhle to dopadlo.

Motorka koupena od FIRMA:Moravamotors s.r.o. (Krhová)

Výška jezdce: 173 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki KLX230: Přestala se vyrábět
Honda CRF 300 Rally: Světlo napevno, vyšší cena i hmotnost, drahé plasty

První dojmy - První dojmy byly přesně takové jak zde uvádí většina majitelů CRF. Lehká, obratná a motor, který tahá už odspodu. Jelikož jsem na ní seděl již před koupí, tak jsem věděl do čeho jdu.

Recenze

Méně je někdy více

Semínko bylo zaseto v roce 2021 na UA kdy jsem s Vencou24 seděl ve vodou zalitých kolejích od ZILu a naše T7 a Trans Alp byly uvízlé v bahně. Díky únavě už jsme měli ani nevím kolikátou pauzu a on tehdy řekl větu co mi utkvěla v hlavě. Kdybychom měli slabší a lehčí motorky, tak bychom sem po dálnici jeli jen o hodinu déle, ale tady bychom si to mnohem víc užili...
Nejdřív trochu retrospektivy. Mnoho let zpět jsem koukal po motocyklech o objemu kolem 250ccm a aby měly konstrukční možnosti mě vozit po nezpevněných cestách, podobně jako se zpívá v jedné písničce...polem nepolem, lesem nelesem. Jenže moje touhy byly mnohem dřívější, než vznik téhle písničky. Párkrát mi Lekňajs půjčil TTR250. Jenže víte, jak to je s půjčenou motorkou. Není to vaše tak jí používáte možná max. na 60% jejich možností. WR od yamahy se mi zdály moc drahé a výběr bazarovek byl neuspokojivý. Nechvalně známý individuální dovozce T.B. se na mě tak nějak úplně vykašlal a tak roky plynuly až k úplně jinému příběhu, končícím objemem 500ccm.
Tak dost vzpomínání a teď hup do současnosti. Yamaha nedodává do Evropy nic, co má 250ccm a dá se to postavit na papíry, takže nezbývá, než se obrátit k Hondě. Ta zatím musela kvůli evropským emisním normám posunout objem z 250 na 300, aby to vůbec ještě jelo a drželo svislou polohu. To samozřejmě nebylo vůbec ke škodě, protože díky objemu vyrostl točivý moment a pro lidi jako jsem já, kteří mají olšové prsty na spojce, to přijde moc vhod, protože motor bere hodně od spodu a tak se nedostávají do situací, kdy jim chcípnutí motoru připraví hodně zajímavých situací.
CRF se vyrábí někde v Thajsku a má se moc vozit do jižní Ameriky. Takže z výroby je to opatřeno zadním tlumičem, který je stavěný pro maximální komfort 45kg Thajce v žabkách nebo mrňavého Uruguajce, který sice váží o půl kila víc, ale jen proto, že má Bláto v kroxech. Takže každý, kdo tohle čte, pochopí, že vypasený Evropan, navíc v hustých motohadrech ten origo tlumič stlačí nadoraz už v motosalonu při prvním sefííí. Já měl ale díky Čočkynově nápadu štěstí a opařil jsem mimo jiné motku tlumičem a přední progresivkou od Hyperpro. Úplně mi stačila ta cesta z prodejny domů, kdy byť nadoraz nastavená pružina, byla co chvíli na limitu dokonce i v utažených zatáčkách. Prostě tohle není pro lidi 80 kg+.



Doma před záběhem jsem doplnil na motorku další dokoupené věci jako kryt motoru a držák telefonu, abych se náhodou neztratil a hlavně přimazávání řetězu. Tady jsem zatím u prvního svého stroje použil mazání přímo za primárním kolečkem. Uvidím, jestli se to osvědčí. No, s řídící jednotkou mazání jsem si nějak nerozuměl a byť měli být všechny stejné co jsme v minulosti objednali, tak tato poslední má asi jiný soft a já musel přizvat na pomoc Ritmajze, ať mi píchne s programováním. Naštěstí si s tym synek věděl rady a vlastně rozdíl oproti (starým) jednotkám je jen v čísle programu, takže pokud to zapomenu, mám to napsané tady.



Teď už k moto samotné. Ze začátku se nedělo nic neobvyklého, co by bylo zvláštní u nové motorky. Že to nebude brzdit jsem tušil, ale že to nebude brzdit vůbec asi 50 km, to jsem nevěděl. No moje chyba, měl jsem si vzít asi odmašťovač brzd a stříknout to, než jsem vyrazil. Tohle dávám za vinu spíše nějakým cockpit sprejům nebo jiným zkrášlovačům strojů, co se používají v salonech. Brzdy si pak sedly úplně příkladně a prakticky jejich vyladění je vzhledem k hmotnosti motky dokonalé. Jen do budoucna si koupím štelovací páčky i pro spojku. Ale to jen pro moje pohodlí. S origo variantou se dá žít zcela bez problémů. Spojka funguje a zabírá líp, než u jakékoliv motky, co jsem kdy měl. Jde dokonce tak lehce, že na ovládání nepotřebujete jeden prst, ale doslova vám stačí pouze půlka - a to čehokoliv... No však vám to půjčím, aby jste viděli.
Pak tu máme samo pohonné ústrojí. Zajíždění byl docela boj. Najít rovnováhu mezi tím, kdy motor akceptuje vaši snahu mu něco do budoucna dát anebo z něj udělat celoživotního retarda byla docela těžká. Možná to bylo tím, že vlastně poprvé jsem zabíhal jednoválcový čtyřtakt. V minulosti moje jednoválce měly dvoutakní motory. No, ale stejně, muselo se s tím opatrně a to do nějakých 750km... a to ještě teď není 1020km určo hotovo. Nicméně, nevyvádí mě to z míry, protože vím, co jsem zažíval s T7, i když mi to nedávala najevo tak moc co CRF. Ale progres tu byl. Každá nádrž byla na pohodovém projevu motoru znát a i spotřeba lineárně klesala až na papírovou úroveň. Úplně se mi vybavují první kilometry, kdy v 70 km/h vibroval motor tak, že jsem nevěděl, jestli odpaňuju motku já, nebo ona mě. Další věc co má motor za neduh je přítomnost něčeho, co tam funguje asi jako EGR. Je to tam kvůli tomu, ať se ledním medvědům nerozpouští ledové kry, ale já si myslím že pár motorek z tímhle objemem planetu nespasí. Ta věc by mi nevadila, kdyby nevydávala za provozu docela hrůzostrašné zvuky. Navíc je ta škála zvuků mimořádně široká, Od nadržené cikády, až po příklepovou vrtačku snad ve všech industriálních situacích. Hledal jsem na netu a odpojit tuto nechutnost není úplně nejlepší nápad. Jinak charakter motoru jako takového je - toto nejde popsat technickými výrazy. Je to prostě necelé tříkilo, které má něco kolem 30N/m a 20kw... Takže se z toho nikdo nepo... Jenže díky zpřevodování mi ta motka zdechla jen fakt ve vypjatých situacích (rozuměj, do půl kol v hustém bahýnku), ale jinak mi ten mrňous dělá radost. On totiž tu motku umí rozparádit hravě přes kilo a má docela malou žízeň. Což se dnes už taky počítá. Deklarované hodnoty výrobcem jsou pravdivé a dá se na ně spolehnout.
Převodovka je v současné době úplně bez vůlí v řazení. Konstrukčně odpovídá současným moderním strojům a uvidíme časem jestli se něco a tomhle prvku změní k horšímu nebo ne.
To, že prolíná olej z obou polovin kártrů je prý standartní věc, která prý zmizí po záběhu. No uvidím. Ale byl jsem na to upozorněn hned při koupi, že to dělají všecky a po řádné technické domluvě svalnatým mechanikem to dělat přestaly. Doufám, že se nedrží hesla "kde není olej nemá co kapat". Ještě jsem nezkoušel maximálku, ale číslice 120 mi tam už pár sekund svítila.
Podvozek jsem nastínil o pár řádku výše, takže teď důkladněji. Zadní tlumič Hyperpro je jasný a na předku by se měla do budoucna instalovat progresivka od stejného výrobce. Já teda nevidím při současné konstrukci předku nějaký problém, ale pružina je jednou doma tak tam půjde. Díky lehkosti stroje to fakt umí neuvěřitelné věci a kdyby to nevezlo mezi řiditkama a stupačkama toho exota, tak vám ten stroj ukáže ještě minimálně o 65% více jeho schopností. Tady platí taková poučka. (sportovní podvozek nefunguje při nízkých rychlostech) a ono to je asi pravda. Jak s tím jedeš do 40 tak to s tebou mlátí jak s maňáskem a jak se zrychlí, najednou jsi jako na létajícím koberci a zjistíš, že letíš 90 a zase ubereš a tak to děláš celý den a stejně se chlameš do helmy jak debil a říkáš si... Ty vole 140 tis. 140 Kg a dá ti to víc jak mašina za půl mega!
Dobrý, je zas na čase něco pomluvit. To, že to má červený sitz jak vodníkovy boty by se dalo skousnout, ale proč je tam dočalouněný ten příčný pásek dneska v roce 2022 to fakt nechápu. Nikdo to nepoužívá a já po nějaké době v sedle na něm začínám sedět. A večer u televize pak přemýšlím, jestli ta potvůrka v tom odpaňování nechce nějakým svým perverzním způsobem pokračovat. No prostě tenhle přežitek půjde pryč, vždyť už to nemá ani KTM a to je co říct.
Pak jsem musel hned po koupi přemístit hadičku přední brzdy. Měla tři funkce. F.1 překážela všem kontrolkám, samo včetně blinkrů. F.2 Překážela rychloměru a ostatním číslicím na infotejnmentu. A třetí funkce, dokonale uměla zakrýt otáčkoměr. Překvapivě stačilo trochu upravit výstup za bendžem a použít silentblok ventilátoru ze Škody 100. Nechápu, proč mám ty věci vůbec doma...
Zmínil jsem tady infotejnment. V Mokrých Lazcích tomu říkají displej, ale on to není jen displej. Má to ještě dvě tlačítka, která jdou zmáčknout jen někdy a jen někomu. Někdy na ně potřebuješ sílu, někdy zase hodně citu. Ale jak to opanuješ, tak ti ten tejnment ukáže informace. Umí to i stopky, tripy a hlavně množství prošlého paliva vstřikovačem. To je pro mě asi nejdůležitější údaj, protože podle toho jsem už jezdil na CB a platilo vždy nevyjet víc, než se minule tankovalo. Na nelinearity dnešních palivoměrů jsem si zvykl, ale tyhle počítadla prozradí mnohem víc.
Teď to shrnu jako celek. Je to lehký levný stroj, který u mě nebudí respekt z hmotnosti, když to upustím někde kolama do kopce a budu to muset otočit správným směrem. Chtěl jsem něco, co mě doveze do obtížnějšího terénu, než T7 a to tenhle stroj plní bez problémů. Dá se na tom taky za den ujet 350 km, Ale to jen po slušných cestách. Budoucnost ukáže, kde je limit. Teprve díky tomuhle poznávám kolik krásných míst mám kolem komína a na rozdíl od T7 mi to poznání dává CRF úplně zadarmo, prostě jen stojíš ve stupačkách držíš plyn a povolíš kolena. A najednou jsi tam. T7 pryč nedám, ale potřebuje hodně vyježděného pilota, který jí umí ovládnout.
CRF má tedy výše popsané neduhy, ale přínos pro mě to má obrovský. Jednou jsem telefonoval s Vencou a on se ptal na nějaké hajlajty se zajíždění. A mě napadlo, že vlastně 100 km na CRF v přínosu zábavy se rovná 300 km na T7. To je můj pohled na věc. Nikdy jsem nechtěl dvě motky v garáži, ale asi to jinak nejde. Jsem jen rád, že jsem si na to přišel sám a je vás víc co mi dají za pravdu. Univerzální motka asi fakt neexistuje a mi to ani v současné chvíli nevadí. Takže vy, co jste to dočetli až sem, jste asi pochopili nadpis. Ono opravdu někdy může méně znamenat více!
V závěru bych chtěl poděkovat Selmovi za upozornění na inzerát od Fic6, který mi prodal doplňky na CRF. A to upravený skid plate, lešeníčko vlastní výroby s plexi a držákem na mobil, zadní tlumič a přední progresivku (Hyperpro). A taky zadní alu plato s kufříkem. Plus pár cenných rad. Ještě jednou díky pánové!

Recenzi Méně je někdy více jsem psal pro kluky z mého města, kteří jí chtěli hned po záběhu. Tam jsem nezmiňoval, že jsem na CRF čekal 3/4 (původně to měl být rok) a taky jsem tam nezmínil, proč jsem si nekupoval Rally verzi. To všechno shrnu v tomto update 2023.

Už při zabíhání jsem testoval dojezd s původní nádrží, nejvíc jsem najel 270 km do prvního zacukání, ale to bylo do sucha a tedy v praxi nereálné. Fic6 mi říkal, že tankuje mezi 190 a 210, což by byl při cestě na UA nebo Balkán dost opruz a tak jsem byl rozhodnut si objednat nádrž od Acerbisu. Od téhle značky jsem ještě vzal vodítko řetězu, kryt hrazdy řídítek a ochranné kryty rámu (ať to nedřu botama).



Bástry jsou od Barkbuster, které mi zbyly po bývalé CB 500X už pár ofenzív zažily.



Nájezd na acerbisáckou nádrž se zvětšil tak, že jsem někde pod 400 km a protože je plastová - tudíž lehčí, než ten plech hmotnost natankované nejde vůbec poznat. Navíc se to mnohokrát lépe tankuje tím velkým otvorem. Také mám pocit, že linearita palivoměru je rovněž trochu lepší.




Teď asi k věcem, co mě trochu štvaly, ale nemůže za to Honda. Tou dobou nebylo možno objednat jiné barevné varianty, než tu červenou (trikoloru). Já (a podle dalších uživatelů jsem nebyl sám) jsem tu červenou těžce nedával. Nejdřív jsem strhal všechny nálepky a při zjištění, že je to ještě hnusnější se o mě pokoušely mdloby, pak jsem to mé nešťastné počínání začal sanovat nějakými černými polepy a protože bylo moc hodin, rychle zhasnul v garáži a utekl spát. Ráno, když jsem spatřil moje velepraso dílo mi malém vypadl z ruky hrnek s kávou. Nikdy jsem nebyl na design, ale tohle jsem jednoduše pos... Strhal jsem to dokonce dřív než jsem zatopil v garáži, poněvadž kdyby v tu chvíli přišel někdo z mých kámošů, nebo nedej bože někdo z rodiny, tak mi tu CRF seberou a už nikdy nedají. Pro ně by to bylo něco jako když se týrají zvířata a já to povýšil na týraní motorek. Po vypití kafe a zatopení v garáži jsem šel do sebe a raději zavolal kámošovi co trochu dělá nějaké ty polepy, jestli by mi nepomohl. Nebudu se tu rozepisovat jak jsme došli na to, co na tom má být, ale drogy ani alkohol v tom nebyly. Jen v tu chvíli jeho synovec a mrštné prsty v grafickém programu a výsledek je na fotkách. Rozděluje to lidi na dva tábory, ale to je mi jedno. Hlavně, když to není červené. Jelikož jsem nesehnal černé sedlo a čalouníci u nás měli hrozně práce, tak mi Čočkyn z alíku našel tu syntetickou vlnu. Vždycky jsem to chtěl prubnout, ale nikdy nebyla příležitost. Tak to teď vyšlo. Myslel jsem si, že to bude něco jak s tím odpaňováním, nebo, že to bude očistec obecně, ale světe div se to je super věcička. Netlačí to, neklouže to, a navíc když to zmokne, stačí to přejet rukávem a je to suché. Takže za pár korun a rudé sedlo skryto před světem.



Další věc která mi ležela v žaludku, byla proč musí mít motorka po roce 2020 ještě halogenovou žárovku.
Tady se zmíním, proč jsem nebral Rally verzi. Ta sice má krásné led lampy, ale má kapotáž, která zase netočí světlem s řidítkama a já se občas z toho lesa vracel už na T7 potmě a suploval to čtyřmi dalšími lampami navíc. Rally má taky větší nádrž, ale zase z plechu, takže opět nárust hmotnosti a v neposlední řadě ty boční plasty navíc, které se Honda nestyděla řádně nacenit. Měl jsem prostě strach, že když s tím říznu řádně o zem, tak to nespraví stahovací pásky. Zkrátka, jak říká Heki, co na motorce není, to nerozbiješ. Vyšší hmotnost a cena nakonec daly rally verzi vale a s výše uvedenými body bylo vše nakloněno pro verzi L.
Na Aliexpresu totiž prodávali přední světlo v led variantě i s blatníkem v cenovce do 2500 Kč, které se mi pro CRF velice hodilo. Vzal jsem černou variantu, ať nemusím řešit ty polepy ještě vepředu. Byly tam i levnější varianty, ale pro ty jsem nenašel odvahu. Když to přišlo udělal jsem jen změny v uchycení držáku lampy, zapojení přizpůsobil svým potřebám a ve vhodnou chvíli se ve dveřích garáže objevil Ritmajs s led blinkry které z důvodu CANBUS nemůže mít na svém BMW... Za dvě piva jsem je s radostí od něj odkoupil a implantoval na CRF. Neboť původní směrová světla zase s žárovkama a velikostí staré pouliční lampy působila taky docela odpudivě. Ve předu ty směrovky, když neblikají, svítí bílou barvou a vzadu lehce červeně, když brzdím pak se červená zesílí a zůstává svítit i při blikání. Však to znáte z jiných moto. Díly z aliexpresu dnes mají standardně "E" takže jsem v klidu i stran technické kontroly.



Ještě bych měl zmínit, že mezi těmi věcmi co mi Fic6 prodal byl i štítek (držák plexi),



který kryje držák telefonu pro případ deště. On to vymyslel tak, že se to chytalo za všech 8 šroubů brýlí, jenže pak se musela CRF dávat na servisní stojan. Já zjistil, že mi to lépe vyhovuje jen na horní čtveřici a tím pádem pro montáž a demontáž stačí, když je motorka na bočáku. Držák byl připraven na systém DR2 od p. Sobotky, jenže když jsem na T7 pořídil držák Od p. Svobody - LS Adventure, tak bylo jasné, že půjde i na CRF. Ten držák je o několik generací dopředu a stále se vyvíjí. Možnost jeho upgradů asi nezná mezí a hlavně jeho silentbloky opravdu fungují. Já mám v mobilu i pracovní věci a v neposlední řadě potřebuju i foťák v mobilu k práci, si nemůžu dovolit ho zrakvit na motorce. Používám jej v těch držácích desetitisíce km a mobil je naprosto v poho! Navíc podpora je super. Když jsem je objednával kámošům, tak stačí zvednout telefon a říct co a jak a zásilka je max ob den doma. Nebo když jsem to v minulosti přehazoval z jiného stroje tak taky nebyl problém, neboť konstruktér z hlavy věděl, které díly mám doobjednat, aby to tam sedlo. Za mě to je fakt super výrobek a navíc jsem rád, že se vyrábí v ČR a stále to tedy potvrzuje to rčení o zlatých českých ručičkách. U indukčního dobíjení bych jen zmínil, že bohužel ne každý mobil se baví s každou cívkou, ale zase je fakt, že trh nabízí mnoho variant, aby se našla adekvátní kombinace. LS Adventure stejně nespí na vavřínech a vím, že se vyvíjí i ty cívky se zdroji. Takže mě to nechává klidným, kdyby zakokrhala ta moje.
Z Alíku jsou i zalamovací páčky které jsem zkrátil na minimum a na konce navařil válečky.



Mezi infotejnmentem a štítkem světla jsem nechal mezeru na kterou jsem umístil vypínač světla, vypínač parkovačky (crf parkovačku normálně nemá) a vypínač mazání řetězu. Pak je tam venkovní teplota a napětí palubní sítě, zásuvka USB spínaná přes klíček a nakonec teplota motoru.





Čidlo teploty motoru je umístěné hned vedle originálního čidla ECU, které samo má svůj závit a je přímo v kontaktu s vnitřní teplotou motoru. Mnou namontované čidlo je jen kousek vedle, ale na plášti motoru. Zalepil jsem jej tedy dokola vrstvou PU tmelu a podle rychlosti zahřívání si myslím, že to na funkci rostlináře vůbec nemá vliv.



Přimazávání řetězu jsem nejdřív měl přímo u malého kolečka řetězu zevnitř, ale po čase jsem si všiml, že se moc lepí bordel na venkovní stranu článků, což mi U T7 nedělá. Jenže u CRF nejde použít standardní držák dozadu na rozetu protože by v terénu měl životnost jen pár km. Takže jsem vymyslel další šílenost, a to v podobě uříznutého plochého 35mm štětce, který jsem provrtal zespod a zepředu kde jsem vsunul hadičku a stahovacíma páskama jsem to chytl k vodítku řetězu. No je to tam přes 6tis. km a zatím dobrý, tak to bylo aplikováno i na T7.



Když jsem jezdil moc v bahně, tak kryt pod motorem měl tendenci si všechno bahno z toho dne nechat pro sebe a přivézt ho domů. Ono do něj se klidně vlezou dvě lopaty, jenže když to pak vyplachuju, tak doma ze mě radost moc nemají. Řešení jsem našel v lamelových pásech z PVC do chadících boxů. Dole jsem to přišrouboval ke krytu motoru a nahoře k rámu a krytu chladiče stahovacíma páskama a bylo vše vyřešeno. V Bosně na šotolinách bylo slyšet, jak se od toho odráží ta drť, kterou tam mají, takže se to celkově osvědčilo. Pískovat motor si tou drtí vážně nechci. Jediné, co jsem musel udělat, bylo vyříznutí otvoru pro výfukové koleno.



Na zadní hliníkový držák jsem umístil 4 nýtkomatky a svrtal jsem to s kufrem opět z Aliexpresu. Někdy totiž musím vzít notebook nebo drona. A to nechci opravdu cpát do vaků. Demontáž kufru zabere asi dvě minuty, takže žádná hrůza, jen k tomu potřebuju torx.



Shrnutí: Asi jsem vše vyladil k obrazu svému, protože mimo ježdění po TCT a okolních zajímavých místech jsem byl s Vencou na výletě v Bosně. Venca má Himalayana, takže jsme byli nepřehlédnutelná dvojka. (Himalayan je velmi zajímavý stroj, který vzbuzuje u lidí hodně pozornosti) To, že na CRF jde ujet za den 500 km, jsem předtím ani netušil. Já měl největší nájezd za den 370 km a ty dlouhé přesuny na mém pozadí nezanechaly sebemenší následky. Jinak nejdelší jízda bez zastavení byla nějakých 210 km, což překvapivě šlo taky.



Jediné, co zatím do budoucna mám v hlavě je přídavný olejový chladič. Když se ocitnu v moc technické pasáži nebo doslova v "zamrdávce" a je nad 25 °C, tak prakticky furt jede ventilátor chladiče. A jelikož hondí motor má olejovou propojku mezi válcem a převodkou, hlodá ve mě myšlenka vrazit tam nějaký chladič. Další věc, na které se pracuje, je pořízení nějakého výfukového kompletu. To brutálně korodující potrubí z otopné soustavy pravděpodobně ještě z Japonské bitevní lodi Yamato musí nutně pryč i s tlumičem. Celé to váží čtvrtinu stoje a akorát jej to hyzdí. Jinak mi ta malá mrška zatím dělá samou radost, protože jí dokážu z každého průseru vysekat sám a s minimem úsilí (na rozdíl od těžké T7).

Zkrátka každý stroj potřebuje správného pilota a někdy pilot rád sáhne po stroji který vozí za objevy jinými cestami.