Ducati Monster 1100 EVO (2012)

Po dlouhých letech, splněný klukovský sen.

Více fotografii

Výška jezdce: 178 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Monster 1200S: důvod neuveden

První dojmy - Krásná, jednoduchá, po nastartování a rozjetí syrová, až mě to při zkušební jízdě trochu překvapilo.

Doplňky na motorce - karbonová koncovka výfuku SCproject, LED blinkry, držák SPZ, Corse krátký zadek

Průměrná spotřeba - 5.9476 l/100km

Recenze

Po Monsteru jsem pokukoval už před více jak 20ti lety a na stará kolena jsem si teď splnil klukovský sen. Nejdříve jsem byl zkusit v květnu 2018 v M. Boleslavi na předváděcím dnu Monster 1200S, který mě s přihlédnutím k ceně nijak zvlášť neoslovil. Ale těžko soudit po jedné jízdě když jsem na Monsteru nikdy nejel. Co mi ale nesedlo hned na první, byl posed a ani zvuk mě moc neuchvátil. Obzvlášť po tom co jsem slyšel borce, kteří se s dunivým rachotem sjížděli na předváděcí den na svých povětšinou starších Ducati. Pořádný zvuk podle mě k motorce prostě patří. Zapátral jsem tedy v inzerci a vybral jsem asi posledního velkýho vzduchem chlazenýho mohykána, ještě bez elektronického plynu, všemožných jízdních módů a 20ti stupňového nastavení nevím čeho všeho. Vlastně kontrolu trankce to má u tohoto modelu zatím asi jen 4 stupně Jezdit bez ukazatele paliva a zařazené rychlosti jsem si už celkem zvyknul na Scrambleru. Otáčkoměr, který Scrambler nemá, je u sportovněji zaměřeného Monstera fajn.

Už jen startování dvouválce Ducati je zážitek rovnající se rituálu. Zatím u žádné motorky jsem si to tolik neužíval. Když není venku zrovna ideální počasí, mohl bych chodit do garáže klidně jen startovat a poslouchat. Po stisknutí startéru se líně protočí motor, jako by baterka mlela z posledního, ale pak se sebejistě ozve to krásné bublání dvouválce. V horkých letních dnech to někdy až vypadalo, že snad opravdu nenastartuje, ale vždycky nakonec naskočila. Síla motoru je znát hned po přidání plynu při rozjezdu a věřím, že zkušenější borci by to dávali bez problému hned po zadním. Taky by se mi to líbilo, ale držím se kolama na zemi a i tak si užívám impozantního zátahu motoru. A ten famózní zvuk nádhera! 100 koní není při dnešních výkonech motorek žádné číslo, ale vzhledem k tomu, že váží pouhých 166kg (suchých), tak si velkej dvouválec s motorkou hraje jak nic, což je znát hlavně v zatáčkách a i na místě je ovladatelnost příjemná. Ze začátku jsem si musel teda na tu lehkost zvykat, jako by mi nešla nějak ovládat a chyběla mi ta jistota valícího se tanku u BMW. Ale postupen času tomu přicházím na chuť. Ducati se musí víc řídit a teď se mi líp řídí i Scrambler. Na plynu to chce citlivou ruku a ideální je držet se nad 3tis. otáček, jinak je to ucukané, což je znát hlavně při popojíždění ve městě. Nad 4tis. ot. začíná ta pravá zábava.

Bremba brzdí jak jinak než skvěle a sportovní podvozek vidlice Marzocchi a Sachs monoshock davají na kvalitní silnicí pocit propojení s ní. Nerovnosti našich "tankodromů" hlavně předku vyloženě nechutnají a řídítka to rozhodí jedna dvě. Do budoucna s tlumičem řízení to bude asi lepší.

Posed je sportovní ale ne extrémně, takže zátím nejdelší cesta přes 200km od prodejce nebyla žádný problém. Vymyslet kam dát proviant, tak si klidně dovedu přestavit i delší cestování. Omezující je snad jen celkem malá nádrž jen na 13l. Po sundání krytu sedla je i místo pro spolujezdce, ale nevozím je. Pod sedlo se vejde lekárnička a základní nářadí.

Závady zatím žádné. Motorka má sice servisní knížku, ale faktury k tomu nebyly, tak jsem nechal po koupi udělat velký servis a mám klid.