Ducati Monster 1100 EVO (2011)

Poslední vzduchem chlazený dvouventilový Monster.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Motobikes Bylany (Bylany) - Seriozní a férový přístup, všechno bez problému (tehcnická, evidenčka). Prostě jsem poprvé přijel zkusit, podruhé sedl a odjel. Chlapi jsou pracovití, pomůžou poradí.

Výška jezdce: 185 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Monster S2R 1000: Starší kousky, sice levnější ale dost nízké.
Ducati Monster S4R S Testastretta: Krásná po všech stránkách, ale odradily mě 4 ventily.

První dojmy - První dojmy byly dost rozházené. Nechápal jsem ten zvuk z toho výfuku, asi nejlepší sériovka co jsem kdy slyšel. První jízda v kristuskách a košili byla jako křest ohněm (nebo spíš ledem?).

Motorku bych doporučil pro - Chceš cestovat, poznávat okolí, relativní pohodu v sedle, občas do lehkého terénu a sem-tam nějaké batůžek? Tak si kup něco jiného.

Recenze

Můj první Monster 750 byl úplně jiné kafe. Do zatáček padal sám, výkonu měl přiměřeně na zkušenosti a odvahu jezdce.
A byl jsem s ním také spokojen, nic mé 25-leté duši nechybělo, mohla si svobodně brázdit republiku (za hranice jsem nejel kvůli tomu běsu co šel z laufu) bez nějakého většiho omezení.
Technicky byl perfektní, vzhledem k jezdci myslím. Hodně mi ukazoval chyby, jak při brždění, zrychlování, tak hlavně v překlápěčkách. Když jsem měl né úplně přesnej kvalt tak mi to dal rychle vědět a když se začal v půlce sezony vlnit v zatáčkách, tak to byla taky moje vina.

Tipuju, že to každý zná, v zimě to prostě začně všechno šednout. No a tak jsem začátkem dubna(po hodinách na netu žejo) zajel do Bylan se podívat na poslední vzduchový dvouventil od Ducati.
Za 14 dní už byla doma. Je to neskutečně hravé, jak je lehká, tak je rychlá. Nejsem velkostatkař, a tak jsem chtěl jen tolik koní, kolik dokážu zkrotit. Štěstí mi vytváří spíše zrychlení než maximálka. Mám rád koleno na zemi a vítr ve vlasech. No a tahle mašina, mi plní moje přání do posledního detailu.

Sedím doslova na řidítkách, ale má to jednu výhodu, tu motorku prostě nevidíte, a tak spíš posloucháte signály od pozadí než z přístrojovky.
Odpich to má prostě jak 100 koní (jezdil jste někdo někdy na jednom koni?). Brzdy jsou výborné, ale musím zmínit jednu věc. M750 měl taky 4-pístky, sice radiální ale kombinované 2x 32mm a 2x34mm a ty byly ostré jak břitva. Zde jsou "pouze" 34mm. Škoda, že tento povedený mix nedávají i tady ale jak často řikám: ten frajer co stavěl tu mašinu toho ví mnohem víc jak já. Souhrnem, brzdí to perfektně! Ono vlastně není ani moc co brzdit, suchá má 169kg, mokrá něco okolo 185kg.
Odvzdušnit zadní brzdu je zážitek - vřele nedoporučuji zavzdušnit. Ale vesměs je dost funkční a když se s ní člověk naučí, tak hodně pomáhá.

Přední vidle nastavitelné, zadek jakbysmet. Mám to oproti manuálu tvrdší o 4 kliknutí - to se taky nějakej čas ladilo (5 je moc, mám 78 kg bez kombi).

Pneumatiky mám Michelin Pilor power 3 - v manuálu je napsané předek na 2.2 a zadek na 2.4. Z mého pohledu jednoznačně nepoužitelné, když jsem to měl podle manuálu tak mi ujížděl zadek v zatáčkách. Po dlouhém zkoušení všech možných tlaků se ustálilo na 2.2 předek a 2.0 zadek. Na okruh dávám zadek 1.85 a předek 2.1.





Po velkém servise se začala objevovat taková neřest. Chcípal na volnoběh, špatně startoval. Dumali jsme nad tím 3 měsíce, měnili svíčky, dokonce i cívky. Kontrolovali relé, promazal jsem všechny kontakty, dal jsem i vyčistit vstřiky a laborovali jsme se vzduchem a i v Ducati servise lámali hlavu a až jeden šikovný mechanik ze Ždáru n Sázavou přišel na to, že byly špatně nastavené škrtící klapky v systému (volnoběh tomu prej běží přes bypass). Po bitvě každej generál.
Takže sezóna 2019 jen něco okolo 6tkm - akorát na výměnu oleje, desmo po 12tkm.

Jinak servis naprosto v pořádku, velkej po koupi zahrnoval klasiku: ventily, nové řemeny, olej, svíčky atd plus jsme ještě vyměnili ložiska v krčku, vycentrovali kola a vyměnili filtry.






Celkově je to mašina hodně hravá, díky poměru váha/výkon hodně podobná motardu, ale vzhledově o něco dospělejší řekl bych. Výkonově ji zcela neovládám, což doufám příští sezónu svedu.

Na občasný okruh stačí, jediné co je limit je maximálka (225 km/h), ale to se dá vyřešit menší rozetou.






V půlce sezóny 2019 jsem předjížděl jednu dodávku, která odbočovala do jednosměrky, tak jsme si to ťukli. Studené pneu nic moc nebrzdí a ABS mi vykopalo ruku i nohu. Každopádně to odnesla jen páčky, stupačka a zpěťák (musim pochválit konstrukci, ty zadní stupačky fungují jako padák, takže na mašině není ani škrábanec).

ZIMA 19/20
Razim heslo, že motorku je potřeba znát do posledního šroubku. Tak jsem ji přes zimu celou prolezl - teda co se dalo a co umím. Italové nejsou už z kompozice motorky úplně naklonění, aby tam někdo lezl - no smůla.






Každopádně, kromě bordelu na předním kolečku a nějakých těch drobností kolem brzd a krčku bylo vše v pohodě, dokud jsem nepřišel na zadní tlumič. Byl dotažen skoro na doraz a static sag byl na zadku nulovej. Takže mi tak pomalu docházelo, proč jsem musel upouštět tu zadní gumu, aby to neklouzalo v zatáčkách. Takže nastavení podvozku si dám letos znovu, aby to dávalo smysl a abych ho náhodou někde na Buchlácích nedostal nad limit. Budu laborovat a pokud to dopadne, tak se i podělím.

Prodáno po sezóně 2021.