MV Agusta Brutale 800 (2014)

"Výstižně popište svoji motorku jednou, dvěma větami."
Hele, vo co že to zvládnu dvěma slovy: Italskej hornet.

Více fotografii

Výška jezdce: 183 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
MV Agusta Brutale 1078 RR: Chtěl jsem něco víc na klid.
Ducati Hypermotard 1100/1100S: Původně number one, ale na delší výlety nepohodlná.
Aprilia Tuono V4R: Vzhled a nevalná pověst litrů, zatím ještě vysoká cena jedenáctek.
Moto Morini Corsaro 1200: Nebyla k sehnání v rozumném stavu, navíc je to hroznej ingot.

První dojmy - Na první osahání a když člověk netlačí na pilu je to stejně jako šestkovej hornet hodná, univerzální, poslušná a obratná motorka pro každodenní použití, vhodná i pro děvčata, začátečníky, bukvice, beatníky, lumbersexuály, křížovkáře a jiné zženštilé existence. Prostě žádný drama. Cvaknutím eSkové mapy ovšem podobnost s hornetem končí. Tehdy vystrčí drápky a na podlitrovýho naháče začne být překvapivě schopná. No a když přitlačíš moc, kvůli krátké stavbě a absenci tlumiče řízení ti ukopne hlavu.

Motorku bych doporučil pro - Pro někoho, kdo ještě udrží moč a na čopra je tudíž mladej, ale zároveň už je na sporta vyměklej a potřebuje výmluvu proč jezdí tužku, ale občas - když se nikdo nekouká - se chce ještě povozit i svižně.

Doplňky na motorce - Padáky, takovej ten první logickej doplněk.
LEDkové zadní světlo z F3. Nechápu proč ledky nemá už v defaultu.
Širší řidítka WRP, váha je tak víc na předku a motorka nemá takovou tendenci surikatovat na výjezdu.
Zalamovací páčky. Z aliexpresu. Ne, nestydim se.
Bar-end zrcátka, místo těch sériovejch v kterejch vidim tak akorát jak mi to sluší, a to jen s vypnutým motorem.
Zakázkové sedlo od DDTuningu.
Koncovka výfuku QD ( = MV corse bez zmrdího sádla)
Antihoppingová spojka MV corse
Úprava přední vidlice (wilbers)
Filtry MWR (filtr pody)
Otevřené sání MWR (replika)
Upravená makovice (kanály, mazání vršku)
Gripy Domino
Unašeč rozety (starší, lepší typ)

Recenze

Už delší dobu mě nebavilo jezdit hubou napřed na čtvrt plynu na ninje, tak jsem pošilhával po něčem víc na pohodu, něčem s čím bude sranda i v legálních rychlostech a co bude i lahodit mému oku. Tak jsem si pořídil todle splašený zábradlí, protože nevidím důvod proč ne.

Dojmy bezprostředně po koupi
Nejede to, vibruje to, aerodynamika otevřeného deštníku, bolí z toho řiť, zní to jako kýbl šroubů v míchačce, pod plynem to mručí jako já když mě v pondělí ráno budík tahá z pelechu a jestli se to posere, tak se vopupínkuju jak větévka třešně na jaře.
Ale je to děsně krásný. Měli by k tomu dávat i křeslo, člověk si sedne a dokáže na to vejrat dvě hodiny v kuse. Sice už to není epes ráres jak starý brutalky, ale část toho kouzla exkluzivní značky tam zůstala, vizuál ital umí a když se mu zrovna chce, jeho smysl pro detail je až nepochopitelnej. Vždycky jsem při výběru auta či motorky před srdcem dal přednost rozumu a následně se drbal za uchem. Tentokrát vyhrálo srdce, tak uvidíme.

Je to krapet tvrdší svezení, i po ninje, dost na tom fouká (kdo by to byl řekl), s ride by wire se taky budu muset nejdříve nějak sžít, ale první větší výlet mě přesvědčil, že to bude stát za to. Měli by k tomu krom křesla dávat taky banánovou krabici náhradních řidičáků, přišla by vhod. Je to chuligánská motorka, skvěle se na ní prasí, za plynem jde jak pes za buřtem, brzdy celkem jedovatý, vykřížit to do zatáčky a opouštět ji po zadním nic neobvyklého, ale to je proto že nechci, až chtít budu tak mi to nepude, klasika.

Zatím probíhá lehké vychytávání mušek, neb jsem - jak je mi vlastní - koupil hajtru, abych ji dal do topu a se ztrátou prodal.

Update po prvních 10kkm v sedle

Postupně opadá to prvotní nadšení z pozlátka exkluzivní značky, motorka je vizuálně jako celek tuze pěkná, leč při bližším pohledu na některé detaily to není takový vizuálporno, jakou by dle značky být měla - některé komponenty působí dost lacině a některé detaily odfláknutě, je zkrátka vidět že se to snažili vyrobit levně.

Podvozek:
V souvislosti s předchozím odstavcem asi hlavní výtka - v sériovém nastavení je motorka dost nevyvážená, příliš tvrdý zadek a žvejkačkovitý předek. Zadní sachs maká dle očekávání, spíš na tvrdší straně spektra, zato přední marzocchi vidle centrálu nestíhá - zejména s člověkem slovanského vzrůstu. Pružiny jsou příliš měkké a vidlice je nedotlumená, hlavně co se odskoku týče. Se svými devadesáti kily mám přední pružiny utažené nadoraz (15 otoček z minima vs 5 série, což dává sag poněkud nepochopitelných 45 mm), kompresi jsem nechal bo stejně nic nedělá, odskok utažený nadoraz. Za jízdy dobrý, ale při brzdění se dost potápí. Přes zimu se podívám, zda by to nešlo poladit pružinami a olejem.
Co ale musím vypíchnout pozitivně je ovladatelnost. Ta motorka má snad telepatický schopnosti. Jak se říká "kam koukáš, tam to jede" tady platí na 101%, už samotný pohyb oční bulvy stačí k tomu, aby to zatáčelo. Samo sebou krátký rozvor a krátká stopa ssebou nese i jisté sklony k rozklepávání řidítek, zvláště na tuzemských asfaltových polňačkách. Ze začátku jsem z toho byl trochu nesvůj, teď už se mi to nějakým zvráceným způsobem začíná líbit. Prostě jedu si svoje, motorka si pode mnou tak nějak žije svůj život, já jí nechávám určitou volnost a ve výsledku jsme oba happy.

Brzdy:
Brzdný účinek přední brzdy je i s ohledem na nízkou hmotnost motocyklu velice slušný, nicméně dávkovatelnost je - pravděpodobně s ohledem na klasickou axiální brzdovou pumpu - dost mizerná. Vzdálenost páčky od řidítka je nastavitelná pro ruku v rozmezí od kanadského dřevorubce po goliáše, nic pro slečinky nebo drobné metrosmdesátníky jako jsem já. Krapet nechápačka, zajímalo by mě jak na tom jezdí děvčata, jestli si tu páčku přitahují v botě zastrčeným pohrabáčem nebo jak. Dvoudílné brzdiče oproti monoblokům na sesterské F3 taky působí jako nevítaná úleva rozpočtu.
Zadní brzda je až nečekaně jedovatá, asi se někdo v Itálii rozhodl zatočit s pomluvou, že italky nebrzdí zadkem. Párkrát mi to spolu s brzdným momentem motoru připravilo horkou chvilku před vracákem, ještě že naskočily reflexy z RSVčka, které dělalo to samé. Stejně jako sklápění pravého zrcátka nad 140 km/h. Italský voodoo.

Motor:
Třívál jsem ještě nesedlal, nemám tedy moc s čím porovnávat. Zdá se to být ideální kompromis mezi V2 a R4, dole to nejede a nahoře to vymře... no dobře, trochu kecám. Výkonově je to oproti předešlé ZX10R samozřejmě jinde (fňuk), ale při běžném silničním mrdání v půlce otáčkoměru je to podstatně použitelnější, minimálně pocitově - desítka se musela nejdřív trochu nadechnout, než člověku rozplácla bulvy o zadní stranu lebky a servala mu sklovinu ze zubů, tady se rozplácnutí bulev sice nedostaví a sklovina člověka opouští leda tak z vibrací kolem 5tis otáček, ale zato se motor sebere hned, jedno co je tam za kvalt, jedno co je na otáčkoměru, prostě tumáš a za hlubokého chrchlání z filtrboxu vyrazí. To můžu.
Co se mnohokráte skloňovaného elektrického plynu (ride by wire) týče, nemám s ním problém. Je sice krapet citlivka, zejména ve sport režimu, a v kombinaci se slabou pružinkou rukojeti může být jízda po rozdrncaném povrchu celkem výzva, ale asi nic zásadního; při bežné jízdě funguje jako lanko, kolik tomu otočím, tolik tam mám. Nepřidávám se tedy k novinářskému hejtu, nicméně předchozí majitel se zmiňoval o proběhlé aktualizaci softwaru, čili je možné že to mezitím taloš nějak vychytal. Co ovšem hejtuji značně je náchylnost systému k poruchám, jednoho krásného dne mi to (po mytí motorky, souvislost náhodná?) při předjíždění na dvouproudovce sebralo plyn, nechalo mě to točit max 3000 otáček a rozblikala se mi diskotéka na budíku - prý je to notorický problém, který mnoha lidem vyřešilo pouhé vyčištění konektoru plynové rukojeti, v některých případech se musela rukojeť vyměnit. Vyčistil jsem konektor, a so far so good.

Celkově:
ta motorka mě fakt baví. Nejvíc asi ta zvláštní živelnost, jak jack russel na koksu. Co na tom že z toho po půl hodině bolí prdel, co na tom že to zní jak kýbl šroubů ve ždímačce, zrcátka v kterejch není nic vidět, krok řadící páky jak u vejtřasky, a ta pověstná spolehlivost... je to krásný a je to zábavný, člověk tomu leccos promine.

Co mě fakt sere:
Na motorce je spousta detailů, které při bližším zkoumání dost deklasují celkový dojem, ani ne tak designově jako spíš technickým zpracováním.
Jmenovitě například matičky.
Jsou všude.
Z "druhé strany", přirozeně. Zevnitř kapot.
Taky šroubky. S hlavičkami z vepřového sádla a na dvojku inbus. Co se asi při druhým, třetím povolení stane, inžinýři? Ani člověk nemusí mít čínskou golu.
A kryptomatičky. Takový ty co jsou zalitý v plastu (špuntík expanzky, přední světlo apod.) bez nějakého lepšího zajištění, takže se do nich šroubek dá pouze zašroubovat, leč vyšroubovat již ne páč se celý ten ďáblův vynález protáčí. Jsem zvědavý, až mi praskne žárovka v předním světle.
Což mě přivádí k poslednímu bodu - žárovky. V zadním světle jsou žárovky. Fakt. Takový ty kulatý. Skleněný. S vlákýnkem uvnitř. Prostě normální edisónka. Jakože cože, MV??? Do kalendáře už jste se koukali? LEDkový světlo měla i ninja z pravěku (04). Zadní potkávačka je pětiwattové mžouradlo a kdybych dostal korunu pokaždý, když mi někdo poví, že zezadu nejsem vidět, stejně by mi to nezaplatilo ani desetinu žárovek, jejichž spotřeba se počítá v kilogramech na tisíc km.
Kapitola sama pro sebe je převodovka. Rychlosti jsou poskládaný smysluplně, potud bez výhrad, ale krok řadící páky je dlouhý skoro jako na staré číze, kde si při řazení trojky obvykle dávám kolenem do brady. Sériový quickshifter (EAS) funguje podle nálady, někdy je přeřazení hebounký jak sametový spoďáry, jindy jak flákanec po vajcách. Zejména mezi 5-6 má značný sklony k falešným neutrálům. Krom toho se mi už párkrát stalo - při nouzovém brzdění s vymáčknutou spojkou a po zastavení ve snaze skopat to o víc kvaltů dolů - že převodovka zůstala viset v kvaltu a odmítala řadit, musel jsem tomu pocuknout spojkou a zas to chodilo jako jindy. Těžko říct jestli je to závada nebo vlastnost, každopádně po chirurgicky přesné převodovce na desítce je to zklamání.
Stejně tak i spojka, za studena z nějakého důvodu kope, po zahřátí už je záběr hladký jak zpocená žába v průtrži mračen. Tomu asi taky budu radši říkat vlastnost.

Update po 20kkm:
Tak už spolu máme na svědomí dva roky a 20kkm. I když se v tom musím rejpat víc než je mým standardem, motorka mě pořád baví.

Některé z těch věcí co jsem bral jako vlastnost italskýho keplu se ukázaly nebýt až tak úplně vlastnostmi, např. tu cukající spojku při rozjezdu měl na svědomí rozpadlý přítlačák, zda to nějak mělo vliv i na převodovku nebo si ještě vzhledem k nízkému nájezdu potřebovala sednout těžko říct, každopádně po výměně spojky za antihop zmizel i problém se zaseklým kvaltem. (Bohužel traktoroidní pocit z řadící páky je fakt vlastnost ).
Podobně tak i nekonzistentní chování quickshifteru bylo zapřičiněno brutálně ojebaným čidlem spojky, naštěstí jsem na to přišel včas - viděl jsem i případy, kde šetření továrny na dílu za pět korun skončilo vyčesanou převodovkou...

Nejvíc mě asi drásal ten zoufalej podvozek, motorka byla tvrdá a nekomfortní. Nešlo ale o takovej ten sportovně tvrdej, leč přesnej podvozek, byla to prostě jen udrncaná hajtra co se po silnici potácela jak Zeman po flašce bechera, a krouťátka měla na nastavení vliv asi jako kubánský disident na složení tamní vlády.
I tohle se podařilo za pomoci laborování s kombinacema pružin a oleje vyřešit, a motorka je teď přesná jak skalpel plastického chirurga holyúdských celebrit, a nádavkem je... tvrdá a nekomfortní. Nemůžem mít všechno, že.
Prve jsem zmiňoval sklon k rozklepávání řidítek. Párkrát se mi stalo, že jsem někde na výjezdu chytil vyjetou kolej nebo se mi to jen přizvedlo a já si hrábnul do řízení (proto se mají řidítka držet volně kua! a ne a ne se to naučit ) a řidítka šly od dorazu k dorazu, naštěstí mám tak pomalý reflexy že než jsem se stačil zakřečnout na řidítkách, což by mě s velkou pravděpodobností vyslalo detailně zkoumat jakost místního zrna, motorka se sama uklidnila. I tohle se po úpravě vidle dost eliminovalo, nutno říct že spolu s tím zmizela i část toho fun factoru, toho pocitu z krocení jankovitý herky Ale ve výsledku je motorka jistější a přesnější, a já rychlejší.

to be continued, až nebudu línej