Aprilia SL 750 Shiver (2010)

Dlouhonohá Italka s velkým srdcem...

Výška jezdce: 175 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Triumph Street Triple: mám v okolí už dva... :-)

První dojmy - Byť je Shiver lehčí, tak manévrování na místě je s ním paradoxně obtížnější, nežli s těžším VFR. Sedlo je dost vysoko, ale na stupačky naštěstí dosáhnu :-). Na první svezení jsme si úplně nesedli, ale jelikož je tak krásná, tak se rád přizpůsobím.

Motorku bych doporučil pro - Těžko říct pro koho je Shiver vyroben. Asi pro italofily s lehkými sklony k masochismu a dostatečnou mírou tolerance.

Doplňky na motorce - Crash protektory nad motorem, laděné koncovky Dominator HP1 (už ne ), zadní blatníček na kyvce, plexi Puig Naked New Generation, CTEK Indicator Eyelet, základny pro držáky RAM Mounts.

Recenze

Zatím jsme toho spolu moc nenajezdili, ale jak už naznačují první dojmy - bude to zábava.

Shiver se mi vždy líbil, jak na papíře, tak i ve skutečnosti. Pořádný dvouvál, skvělý rám, slušné odpružení a velmi dobré brzdy. To celé elegantně zabalené a se slušnou cenovkou. Navíc mám pro téměř všechny italské produkty tak trochu slabost a jsem dost tolerantní, takže nemám problém odpustit drobné nedostatky.

VFRko jsem rozdělal a postupně se snažím o jeho renovaci. Naneštěstí na to nemám tolik času, kolik bych chtěl a tak to jde pomaleji, než jsem myslel a sezónu 2017 těžce nestíhám. Už jsem se ale namlsal a SVčko už mě tolik neláká. Bylo načase takto vzniklou situaci nějak řešit. Do hledáčku jsem dostal Street Tripla a Shivera. Poté, co se kolem mě postupně dva Triumphy vynořily jsem se začal soustředit na Aprilii. Když se k tomu ještě přidaly kolegovy pozitivní zkušenosti s Tuonem V4 nebylo co řešit. Když jsem našel pěkného Shivera za slušnou cenu vydal jsem se bez zaváhání za ním.

Je to model s ABS, rok výroby 2010, jeden z posledních kousků před náběhem faceliftované verze. Prodaný byl v následujícím roce v ČR a za těch 17 tis. km, zdá se, neutrpěl žádnou škodu a byl v dobrých rukou. Dostal jsem k ní i druhé, zcela nové sedlo, které chtěl nechat původní majitel nechat přečalounit (a trochu snížit) i původní koncovky.

Moto absolvovala velký servis v A-Spiritu v Praze a já jen vyměnil Dominatory za sériové koncovky - nejsem totiž velkým příznivcem laděných výfuků.

Velký dojem na mě udělal tuhý rám, kvalitní odpružení i dobře fungující brzdy. Motor je v nižších otáčkách trošku víc neklidnější, než jsem čekal, ale agilnost na středu a razantní nástup výkonu nahoře to více než dostatečně kompenzuje. Elektronický plyn je hračka, kterou si mohli odpustit, ale asi to bez něj nejde. Mapy mohly klidně zůstat jen dvě. Bez větrného štítku začne brzy foukat a bojím se, že s ním se proud vzduchu jen přesune přímo na helmu.

Teď už jen čekám, až se spolu budeme moci pustit do větších akcí a já na vlastní kůži poznám, o čem ta italská sračka vlastně bude. Docela se na to těším...

Po krásných čtyřech společně strávených sezónách prodána. Přeji novému majiteli, aby mu zprostředkovala minimálně tolik příjemných zážitků, co mně.