yamaha_mt09




První jízda na Triumphu Tiger 1200 GT a Rally: Zůstalo jen jméno

Kapitoly článku

Teoretická prezentace odpověděla na spoustu otázek a zároveň prozradila, že je velký Tiger téměř do posledního šroubku nový a vlastně se dá říct, že s předchozí generací má společný pouze název. O to víc mě zajímá, jak se předvede na silnici a jak mu to půjde v terénu. Na seznámení mám dva dny a jsem zařazen do skupiny, která si Tigera proklepne nejdřív na silnici a teprve potom mu skočí do stupaček a dá mu za uši v terénu. Tohle beru všema deseti a je mi jasný, že první den bude hlavně o asfaltové verzi GT, a tím pádem se podívám na zoubek jak modelu GT Pro, tak modelu GT Explorer. Na rovinu přiznávám, že nedokážu říct, na co jsem zvědavej víc, jestli je to netradiční kombinace kol 19“/18“, motor T-plane s jiným časováním zapalování nebo jízdní komfort a nově nasazené technologie.

Chvíle první ochutnávky je tu a ještě než prásknu do koní, budu se snažit proniknout do tajů všudypřítomné elektroniky a naučit se fungovat s nastavením. Ovladače na řidítkách jsou víceméně stejné jako u předchozí generace a připomínají mi svezení na Triumphu Tiger 1200 Alpine Edition. Vstup do menu, nastavení elektroniky, změna jízdních režimů i vyhřívání rukojetí je vlastně stejné a na systém ovládání a pohybování v nově uspořádaném meníčku se dá celkem rychle zvyknout. Z mého pohledu jde o takový průměr, kterému na jednu stranu nemám co vytknout, ale na druhou stranu si z něj na zadek nekecnu. Stejně jako dřív je i teď joystick pro ovládání a potvrzování volby příliš blízko u ovladače blinkrů a je jasný, že se při jízdě bude plést pod palec. Tohle je otázka zvyku, a pokud jste nikdy na Triumphu nejezdili, budete se s tím muset smířit, protože si stoprocentně občas ovladače spletete. Pokud už ale máte na některém novějším stroji z Hinckley něco nalítáno, budete si s ovladači rychle rozumět. 

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Také zobrazení displeje není vůbec špatné a klidně můžu říct, že je všechno dobře čitelné a přímočaré. Škoda jen, že plocha displeje není více využita a po stranách kulatého otáčkoměru není v základním zobrazení více informací. Pokud budu rejpal, tak zmíním, že bych si dovedl představit o něco lepší zobrazení zvoleného jízdního režimu. Naopak ukazatel zařazené rychlosti je v pořádku, stejně jako zobrazení stavu benzínu. Ještě nasucho si zkouším s dvanáctikilem manipulovat na místě a není to vůbec špatné. Zároveň je fajn, že se svou výškou 173 v pohodě došlápnu a nemusím cupitat po špičkách. Zkrátka GT Pro maximálně odpovídá kategorii velkých cestovních mašin a také u něj vnímám váhu těsně pod dvěma a půl metráky. Příjemná je celkem úzká stavba, a to je bezesporu důležitým faktorem, který zaručí rozumné došlápnutí i menším postavám. Zvědavost mě tolik zaměstnala, že téměř nevnímám déšť, který stále nabírá na intenzitě. Z mokrých silnic si teď nebudu dělat velkou hlavu a ve skrytku duše budu doufat, že se třeba odpoledne vyčasí a bude možnost Tigera trošku ostřeji polechtat na plynu.

Proplouvám městem, přičemž mám nastaven jízdní režim Road a to samé platí o kontrole trakce a ABS. Od první chvíle vnímám hodně přátelský charakter a příjemnou ovladatelnost, přičemž pocitová váha je nižší, než lze vyčíst z technických tabulek. Popravdě, to jsem čekal a byl bych zklamán, kdyby tomu tak nebylo. Ze začátku se musím trošku sžívat s ostřejší přední brzdou a na dávkování na vodě si zvykat, podobně jako na zmiňovaný ovladač blinkrů, sousedící s joystickem. Všechno ostatní mi přijde samozřejmé a není vyloženě nic, co by mě štvalo. Nevnímám ani vibrace a líbí se mi, jak klidně Tiger proplouvá ulicemi města. Motor je hezky pružný, nijak necuká a do pěti tisíc otáček působí velice učesaným dojmem. No dobře, je fakt, že pokud otevírám plyn z nulové pozice, mohl by být přechod hladší.

Chvíli upaluji po rychlejších silnicích, kde je šance vnímat dobrou stabilitu a zjistit, jak je na tom ochrana jezdce. Jsem mile překvapen, že mám téměř suchá kolena a špatně nefunguje ani plexi štítek, který mám nastaven v nejvyšší pozici. Mimochodem přenastavení výšky štítku za jízdy je naprostou brnkačkou a vsadím se, že nebude dělat problém ani tomu největšímu nešikovi. Mokré mám jen paže a to samé platí o ramenou, ovšem s tím se dá počítat. Teď si uvědomuji, že jsem ještě nezmínil jízdní pozici a ergonomii. Je to možná tím, že je naprosto přirozená a maximálně pohodlná, takže jsem se doposud nad ničím ani nepozastavil. Sedlo mám v nižší pozici, přičemž nohy nemám nepříjemně pokrčeny v kolenou a věřím, že při nastavení sedla do vyšší polohy a posunutí řidítek více dopředu musí dvanáctkový Tiger vyhovovat i mnohem vyšším postavám, než jsem já. Ptal jsem se jednoho vyššího kolegy z Brazílie a ten prý neměl sebemenší problém na Tigera se poskládat jedna radost. Velká spokojenost panuje s přesnou převodovkou a dobře se tváří také rychlořazení nahoru/dolů. Vzhledem k tomu, že jde o cestovní motorku, co bude ukrajovat i delší přejezdy, je potřeba uvést, že při zařazené šestce a rychlosti 130 km/h točí motor zhruba 4500 ot./min.

Dostáváme se za město a delší rovinky se začínají měnit v horské klikatice. Déšť stále nepolevuje, a tak to chce trpělivost a jemnou pravačku jak na plynu, tak na brzdě. Tigera se daří držet na uzdě a musím říct, že oceňuji jednoduché řízení, hodně dobře rozloženou váhu a parádní ovladatelnost. Je radost posílat Tigera ze zatáčky do zatáčky a vychutnávat si jižanské horské silničky. Bohužel se nedá trošku víc topit, jako kdyby bylo sucho. Snažím se vnímat netradiční kombinaci kol 19“/18“ a na rovinu přiznávám, že kdybych tohle nevěděl, nic zásadního bych při jízdě nepoznal. Zkrátka, Tiger se mi dobře řídí, hezky proplouvá zatáčkami, a to platí jak o táhlých rychlých vinglech, tak o pomalejších utažených serpentinách. Dobrou zpětnou vazbu cítím od předního kola a jsem v pohodě s pérováním, které mám nastaveno na střední tuhost.

Velice příjemný je krásně lineární průběh výkonu a jeho dávkování. Pokud se jezdí v klidu, tak stačí využívat nižší a střední pásmo otáček a jezdit do nějakých pěti tisíc. Když je potřeba rychle předjet auto, stačí drbnout za plyn a vmžiku je vyřešeno. Tříválcový řaďák má klikovku T-plane s nepravidelnými zapalovacími intervaly, což je dobře poznat na zvuku, je krásně plynulý, má velice slušný spodek, ale stejně mi pořád přijde, že se nejlépe cítí ve středním pásmu otáček.

Počasí se mě nejspíš trošku zželelo a dostávám se na úsek, kde neprší a asfalt pomalu vysychá. V tu ránu je to o parník veselejší a mám příležitost trošku zatopit pod kotlem, i když mokré fleky na asfaltu jsou vztyčeným ukazováčkem. Ten motor je skvělej a má síly až na půdu! Jakmile otáčky posílám nad pět tisíc a tříválec vytáčím skoro k desítce, je o zábavu postaráno a Tiger jasně dokazuje, že je dravou šelmou. Ani v těchto chvílích nevnímám žádné nepříjemné vibrace, které by na delších cestách dokázaly otrávit život.

Během prvního dne mám šanci vyzkoušet také verzi GT Explorer a Rally Explorer. Co mě dost překvapilo, to je vnímání rozdílných nádrží a až nečekaně malý kontrast mezi menší dvacetilitrovou bandaskou a větší třicítkou. Když jsem z gétéčka přesedl na větší GT Explorer, nepociťoval jsem rozhodně takový rozdíl, jaký je například mezi BMW GS a GS Adventure. Daleko větší kontrast cítím při přesednutí z GT Explorer na Rally Explorer. Najednou sedím na dost vysoké motorce a mám pocit, že se tváří jako daleko větší mašina po všech stránkách. Sedlo zůstalo nastaveno ve vyšší poloze a těch téměř 90 cenťáků nad zemí není pro mou výšku zrovna ideálních, alespoň co se manévrování na místě týče. Jakmile se rozjíždím, je pocit o parník lepší a opět jsem mile překvapen lehkou ovladatelností a jednoduchým řízením.

Tiger 1200 Rally je v sérii obut do pneumatik Karoo Street a na rovinu říkám, že tyhle pryže nepatří za mokra mezi moje nejoblíbenější bačkory. Čím déle na „relíčku“ jedu, tím více se přesvědčuju, že tohle dává velký smysl a cítím se na něm skvěle. Je to divný, ale velká kola, přesněji řečeno kombinace 21“/18“, mi absolutně nedělá na asfaltu potíž a mám z jízdních vlastností hodně dobrý pocit. Během krátké zastávky si nastavuji sedlo do nižší polohy, a to se vůči mé výšce jeví jako ideální řešení. Ergonomie je naprosto v pořádku, plexi mi nijak nepřekáží ve výhledu a zároveň velice rozumě odvádí proudící vzduch i déšť. Všechno ostatní je téměř na chlup stejné, jako u gétéčka, tedy alespoň co se motoru, brzd a jízdního komfortu týče. Ráno jsem doufal v lepší počasí, ale ukazuje se, že marně. Víceméně pořád prší a jsem zvědavej, jak to budu vypadat na zítřejším offroadovém plácku. Nezbývá než usušit hadry a věřit, že to druhý den nebude totální jetel.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 145 Kč od 9 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jarda přispěl 10 Kč
ZdenalH přispěl 10 Kč
Mida přispěl 10 Kč
specto přispěl 10 Kč
jardusking přispěl 5 Kč
K167 přispěl 10 Kč
xavier přispěl 30 Kč
Simitom přispěl 30 Kč
yFree přispěl 30 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):



TOPlist