Moto Guzzi V7 II Stone ABS: Nesmrtelná klasika

Pokud tedy vaše srdce bije pro tuto Moto Guzzi, máte aktuálně možnost výběru hned z několika typově odlišných verzí. Pro rok 2016 navíc přibyla limitovaná edice v podobě V7 II Stornello. Ta se snaží navázat na legendární stopětadvacítku, která se od roku 1972 vyráběla také ve verzi Scrambler. Podobné je zde jen barevné provedení, jinak je motocykl postaven na stejném základu jako ostatní modely V7. Kola jsou ale obuta do offroadových pneumatik, máme zde navíc laděný výfuk Arrow, a vzhledem k možnému použití i jinou dvojici zadních tlumičů značky Bitubo. Z hlediska vzhledu je zde potom navíc malý čelní štítek a jiné podsedlové kryty. Jednotlivé varianty - ať už testovaný Stone, Special nebo Racer -  se potom liší v podstatě jen v detailech, jako jsou typ kol, řídítka, či barevné provedení. Základ v podobě dvouválce a použité techniky je vždy identický.  

Pojďme ale zpět k testované verzi Stone. Tu lze brát za osvědčený základ a etalon celé řady V7. Pokud budeme hledat typický pohled, jak dnešní svět a laická veřejnost vnímá značku Moto Guzzi, bude to právě  V7 a její koncept. Původní V7 Sport z roku 1967 byla totiž jedním z prvních modelů značky s charakteristickými dvěma válci do stran. Od té doby uplynulo téměř 50 let, ale základ v podobě robustního V-twinu s válci do stran a přímo navazujícím kardanem je přesně to, co přetrvává až dodnes. Úspěšné tažení řady dokládá i třetí generace, představená letos na výstavě v Miláně. Upravený vidlicový dvouválec dosahuje po přechodu na Euro 4 maximálního výkonu 52 koní při 6 200 ot/min a redakční test můžete očekávat v průběhu příští sezóny.

Co se týče testovaného modelu 2016, již při prvním usednutí vás chytí jednoduchý a strohý charakter celého motocyklu. Nádrž je v místě kolen vybraná a úzká, což zlepšuje celkovou ovladatelnost. Usazení na pohodlně polstrovaném rovném sedle je spíše vzpřímené a jezdec má tak za rovnými řídítky dobrý přehled o dění kolem motocyklu a pocit snadného ovládání, který přetrvává i po prvních metrech za řídítky. Ergonomie usazení a lepší ovladatelnost, to byl jeden z hlavních pilířů úprav této generace V7.

Z hlediska vzhledu jde o jednoduchý a osvědčený koncept kulatého světla s dvěma budíky. Co oceníte hlavně je však celková přívětivost, ovládání, a oproti prvním generacím také snížení světlé výšky. V tomto ohledu jde ještě dále právě představená modelová řada V7 pro rok 2017, která tak cílí důrazněji na jezdce nižších postav a na ženy. V základu jde o velice jednoduchý motocykl, který si - pokud chcete - musíte z hlediska příslušenství dovybavit. V sériovém podání najdete jen minimalistický úložný prostor pod sedlem.

Typická pro variantu Stone jsou litá kola a samozřejmě jako u verze Special dvojice chromovaných výfuků, které jsou v ostrém kontrastu s temně vyvedeným motorem a podsedlovou částí.

MG V7II je vstupním modelem značky pro široké pole zájemců, a tomu je přizpůsobeno i jeho celkové naladění. V základu tak dosahuje velice přívětivých 48 koní při 6200 ot/min, což není mnoho, ale vzhledem k určení a celkovém stylu tohoto motocyklu je to myslím stále dostatečná porce. Důležité je, že celkové zábavě to rozhodně neubírá. O vstřikování se stará jednotka Weber-Marelli. Oproti předchozím verzím vypadá na první pohled V7 robustnější, ale především jde o poskládání, kdy díky posunutí motoru a snížení stupaček získal jezdec rovněž o několik cm více prostoru.

Pěkný jednoduchý vzhled přímo koresponduje s jednoduchostí ovládání a pohodovým stylem celého motocyklu. V7 se nejlépe cítí na okreskách a ve vlásenkách, kde vynikne  nenucený charakter odspodu svižného motoru v kombinaci s opravdu snadnou ovladatelností. Odpružení je třeba brát jako takový slušný standard. Více jistoty by ale možná přidal tužší charakter předního odpružení, hlavně při svižnějších výjezdech ze zatáček. Naopak vzadu lze nastavit předpětí a nemám zde větších výhrad. Snad jen, že opravdové výmoly jezdec pozná zcela zřetelně. Celkové zábavnosti a jízdnímu zážitku něco málo přidávají i užší pneumatiky. Příjemný je v této kategorii pro MG rovněž typický kardan.

Pohonná jednotka dostala pro rok 2015 upravenou šestistupňovou převodovku. Tužší spojka má spíše kratší chod a především rozjezdy jsou tak dílem okamžiku. Jednotlivé kvalty jsou kratší a je třeba se převodovkou zpočátku trochu sžít. Motor naskočí s typickým zaburácením a zavlněním motocyklu v klidové fázi. Reakce na plyn je kultivovaná a výše zmiňovaná převodovka při zařazení prvního stupně typicky klapne. Počáteční nejistota v projevu je ale brzy nahrazena kultivovaným chodem a motor se ochotně tlačí pod hranicí 3000 ot/min. V pásmu kolem 3000-4500 ot/min se cítí potom jako doma a hlavně průjezdy zatáček kolem Štěchovic byly opravdovou zábavou a vy pomaličku podléháte tomuto podmanivému stroji, který hraje v poklidnějším tempu na vaše emoce a vesele si s vámi brumlá krajinou.

V rovnějších úsecích podél Vltavy se dostává i na vyšší delší kvalty a Stone se roztočí k svižnějšímu tempu. Vzhledem k vzpřímenému usazení je rychlostní tempo do 140 km/h tak akorát. Motocykl zvládne i více, ale je to spíše již na škodu samotné jízdy a limitující pro jezdce. Odpor vzduchu díky absenci ochrany je znát. Poklidný charakter mu sluší náramně a charakteristický dvouválec v tomto podání nemá zkrátka chybu.

Pokud bych měl najít opravdu slabší místo, tak to budou v tomto případě brzdy. Výkon soustavy značky Brembo je sice na styl tohoto motocyklu dostačující, nicméně především zadní dvoupístek na 260 mm kotouči je méně citlivý a vyžaduje maximální razanci pro maximální účinek. Přední 320mm kotouč s mohutným čtyřpístkem naštěstí s přesným dávkováním zachraňuje situaci. Systém ABS zde hraje spíše doplňkovou roli a zasahuje opravdu až v nejnutnějších případech.

Moto Guzzi V7 II Stone se v průběhu let vypracovala na nezbytnou součást nabídky výrobce a získala si ve všech svých verzích nespočet příznivců. I přes papírově nižší výkon nabízí slušnou porci zábavy a emocí. Jednoduchý styl této Guzzině sluší a s každou novou úpravou se posunuje o krok blíž k dokonalosti. Ano, je zde i několik drobností, které by možná stálo za to vylepšit, a v některých aspektech je samozřejmě myšleno i na cenu, ale jako celek působí motocykl dospěle a rozhodně se nejedná o šedou myš v davu. Průměrná spotřeba se v testu ustálila na 5 l /100 km.

Mezi hlavní konkurenty na trhu bude zcela jistě patřit např. Kawasaki W800, jejiž prodej je ale pomalu ukončen nebo Triumph Bonneville. Cena testovaného modelu pro rok 2016 je aktuálně v akční nabídce 209 990 Kč.

Kromě testované černé barvy můžete vybírat v modelové řadě 2016 ještě ze žluté, stříbrné a červené varianty.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE