4 cesťáky z Japonska: NT1100 vs. Versys 1000 vs. GSX-S1000GT vs. Tracer 9 GT

Text: Vláďa Novotný , Jan Rameš , Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Video: Jarda Ducháček , Honza Zajíček , Jan Rameš | Zveřejněno: 28.6.2022 | Zobrazeno: 49 269x

Kapitoly článku

Cesťáky bez terénních ambicí

Cestovat se dá na všem a vlastně kamkoliv si člověk vzpomene, na tom se asi shodneme, že? Jenže hodně, záleží, jak velký jsem masochista anebo naopak cíťa, který vyžaduje maximální komfort, což je otázkou i spolujezdce. Samozřejmě, že vždycky záleží, jaký je profil cesty, jestli jedu sám nebo ve dvou, kolik si toho vezu a jak daleko se vydám, ale i na tom, jestli si v cílové destinaci budu chtít shodit kufry a věnovat se ježdění na lehko. Co si budeme povídat, dneska frčí hlavně kategorie cestovních endur a téměř všechny značky mají jedno či dvě žhavá želízka v ohni. Ono se není čemu divit, protože universálnost, pohodlí i jízdní vlastnosti adventure mašin jsou na hodně vysoké úrovni a kdo je jednou vyzkouší, dost pravděpodobně jim podlehne. Může se ale stát, že cestovní enduro na větších kolech nebude tím pravým ořechovým cestovním nářadím a bude se muset hledat v jiných vodách. Možnosti tu jsou a proč si neproklepnout některý cesťáků na sedmnáctkových kolech bez sebemenších terénních ambicí. Určitě je z čeho vybírat a příkladem je tato japonská čtveřice, kterou jsme s redakční partou na asfaltu vyzkoušeli.

Alespoň za mě je z celé čtveřice největším exotem Suzuki, protože tu bych klidně nazval cesťákem ze staré školy. Tak to prostě dřív bylo, a tak se cestovní mašiny vyráběly, i když je tu jisté ale. Kombinace velké cestovní motorky se sportovními ambicemi je vidět na sto honů daleko a v tom je dneska GSX-S1000GT jedinečná i přes to, že vsadila na netradiční řídítka. Pak bych řekl, že je mezera, než se svou charakteristikou alespoň trošku přiblíží Honda. Kdepak, Honda ví, jak na to a z nesmírně populárního modelu Africa Twin postavila vyloženě silniční cesťák NT1100. Jen si říkám, že ji to trvalo docela dlouho a s entéčkem si dala na čas. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale Honda je svou stavbou a uspořádáním blíž posledním dvou kouskům, tedy Yamaze a Kawasaki. Samozřejmě, že tím nemyslím motorem, protože tady je všechno úplně jinak, ale spíš ergonomií a uspořádáním. Čtyřválcový Versys tu už s námi nějaký ten pátek je a o jeho dovednostech nemůže být pochyb. Také Tracer není žádným nováčkem a během své existence si dokázal získat srdce sportovně laděných cestovatelů, kteří čas od času rádi zazlobí a v horských serpentýnách si pustí žilou.

Honda NT1100

Honzis už velice podrobně nastínil všechno, co se techniky, charakteristiky a výbavy motorek týče a já tedy přihodím pár svých dojmů a postřehů. Vezmu to pěkně po abecedě a to znamená, že první na řadě bude Honda NT1100. Je vtipné, že mi všechno ovlivňuje projev motoru a tím, že mám docela dost najeto na Africe, tak s ní budu mít entéčko navždy spojené.

Honda opět potvrzuje, že si na nic nemusím dlouho zvykat a v tu ránu se cítím jako doma. Dává mi hodně pohodlnou jízdní pozici a vlastně mi tak trošku vrací vzpomínky na legendární tédéemmko od tří ladiček. Vzpřímená jízdní pozice maximálně odpovídá turistice a musím přiznat, že jsem od Hondy tohoto ražení očekával o něco více sportovního nádechu. To ale není nic proti ničemu a je to takhle v pořádku. Hodně se mi líbí ochrana a odvádění proudícího větru. Ať mi ale někdo vysvětlí, koho napadl tak pitomej systém nastavení větrného štítku? Dokonce si myslím, že si entéčko zaslouží elektrické ovládání. Druhá nejtěžší motorka srovnáváku funguje za jízdy hodně dobře a řídí se jedna radost. Absolutně nemám pocit, že by trpěla nadváhou nebo že bych ji musel do zatáček nutit. To vůbec ne. Naopak při manévrování na místě si vyšší hmotnosti a pocitově mohutné stavby všímám.

Sám za sebe říkám, že mi dvouválcový motor k entéčku výborně pasuje a pro turistické použití bez větších sportovních ambicí mi přijde skvěle vyvážen, Dává mi pohodový spodek a střední pásmo, kde se na zakroucených okreskách pohybuji nejčastěji a nechá mě na pohodu brblat krajinou. Prostě krouťák a níž položený maximální výkon mi k této kategorii dobře sedí a bastafidli. Když pak chci zazlobit, Honda není vůbec proti a ráda se rozvášní a alespoň z mého pohledu těží z povedeného podvozku. Jasně, má jistý výkonnostní hendykep vůči zbylé trojici, to ano, ale poznáte to hlavně při cestování v plné polní, tedy ve dvou a s bagáží. Osobně si ale nemyslím, že by jedenáctka nějak strádala nebo snad zasloužila z pohledu výkonu kritizovat. Mě přijde moc fajn a velice dobře vyvážena po všech stránkách. Navíc ani design mi není cizí a jeho strohost i barevné provedení mi je po chuti.

Kawasaki Versys 1000

Musím přiznat, že jsem při přesednutí na vyšší a těžší Kawasaki Versys očekával daleko víc kontrastů. Ano, nějaké kilíčko do plusu tu je znát a nemůžu si nevšimnout ani výš položeného sedla, jenže ergonomie a jízdní pozice až tak vzdálené nejsou. Tím mám na mysli především výš položená řídítka Kawa mě hýčká neskutečně pohodlným sedlem a skoro si říkám, jestli to už není moc. Kdepak, není a také spolujezdce slyším doslova vrnět blahem. Zkrátka Versys platí za velice pohodlného cestovatele, který se zrodil pro polykání kilometrů a je mu fuk, jestli je slupne s řidičem nebo s bagáží a se spolujezdcem.

V pohodě jsem také s ochranou proti proudícímu větru a vlastně dokážu žít i se systémem nastavení plexi, které by zasloužilo jistou inovaci a možnost nastavení za jízdy. Přiznám se, že mě Versys vždycky fascinoval motorem a jeho neskutečně hladkou charakteristikou. Na plynu totiž působí jako samet, ze spodních pater krásně plynule přechází do středního pásma a ani ve vršku, kde už je to cvrkot mu vyloženě nedochází dech. Z toho pohledu je Versys něčím výjimečným a hodně mě baví. Musím se ale pozastavit nad kombinací turistického vzhledu a použitého motoru, protože tohle spojení mě pokaždé rozesměje. Co si budeme povídat, není to žádný drobeček a po zmáčknutí startéru bych čekal dunění véčkového dvouválce místo čtyřválcového bzučení. Vzpomínáte si na dvoumetrákového tlustýho Josefa z filmu Slunce, seno, jahody? Chlap jak hora a hlásek, jako konipásek, a to je přesně Versys!

Versys v zelené barvě působí na první pohled jako čistokrevný sporťák, ale za jízdy se zas a znovu přesvědčuji, že je naladěn hodně komfortně a vlastně víc, než bych čekal. Nechci říct, že by byl měkký příliš, to vůbec ne, ale z celé čtveřice je na pérování pocitově nejkomfortnější, a to je cítit i za jízdy. Opravdu hodně zdatně filtruje i méně kvalitní asfaltky, a tak to má být. Zároveň se umí popasovat i se svižnějším tempem, kdy dává prostor si vyhodit z kopýtka a střihnout pár zatáček hezky na srdce. Nicméně je potřeba dodat, že je tu nějaké to kilo navíc cítit. Za mě Versys vyniká velice hladkým a pružným motorem, až nečekaným pohodlí pro celou posádku i stabilitou a dobrými jízdními vlastnostmi nebo tím, že uveze bezkonkurenčně nejvíc. To u cestovně střiženého stroje chceme, že?

Suzuki GSX-S1000GT

Jak už jsem se zmínil, Suzuki GSX-S1000GT platí za exota a z celé čtveřice vybočuje úplně po všech stránkách. Marná sláva, cestování a sport u něj mají stejnou váhu a ani jedno netahá za delší stranu provazu. Nebo že by přeci jen ta sportovní stránka věci o pár čísel víc? Jestli tedy sportovně turistická mašina, tak z této čtveřice jednoznačně litrové gétéčko.

Teď mě ani nikoho jiného absolutně nepřekvapí jízdní pozice, kdy mám nohy na stupačkách výš a vzadu a musím se předklonit víc k řídítkům. Jenže to předklonění není ve skutečnosti vůbec dramatické a vlastně se dá říct, že právě širší řídítka dělají gétéčko cesťákem vůbec nejvíc. Kdyby mi někdo zavázal oči, klidně bych se s ním hádal, že sedím na nějakém naháči a ve finále nezbývá než konstatovat, že jízdní pozice GSX-S1000GT je ve skutečnosti pohodlnější, než vypadá. Ochrana proti proudícímu větru není kdovíjaká, to dá rozum a od relativně drobného plexi štítku se nedají očekávat vlastnosti ostatní konkurence. Co se ale dá očekávat, to je obrovská dynamika motoru a hlad po otáčkách. Jak zmínil Honzis, gétéčko je magor a já za tím stojím. Jasně, dovede jezdit v klidu, jen tak si ševelit kolem čtyř tisíc otáček a proplouvat krajinou. Jenže ve chvíli, kdy otáčkoměr přičuchne nad pět tisíc a čtyřválcový řaďák se rozječí jako siréna, do té chvíle spořádaná turistika vezme rychle za své. V tu ránu je Sůza ve svém živlu a nedá vám ani vteřinu pokoj, což má na svědomí také úžasné rychlořazení, které sportovní sklouznutí víc než podporuje!

Je radost si Suzuki vodit po zatáčkách a užívat si její skvělé jízdní vlastnosti, hbitost a obratnost. Jsem si jist, že v případě výletu se spolujezdkyní budete hledat příležitost, kdy ji na chvíli posadíte do kavárny a na chviličku si odskočíte vystřihnout zatáčky v okolí sólo. Konec konců, také ona bude za pauzu u „latéčka“ se sachrem ráda, protože pohodlí na sedle spolujezdce není tolik, jako nabízí konkurence. Suzuki GSX-S1000GT to má prostě jinak a jestli už máte na mašinách něco naježděno, znáte slovo sebekázeň, klidně si na cestování tuhle raketu pořiďte.

Yamaha Tracer 9 GT

Dost podobně je to v případě divoké Yamahy Tracer 9 GT. Dobře, možná není tak živelná jako Suzuki a zrovna tak nabídne o něco pohodlnější jízdní pozici, ale dám ruku do ohně za to, že živelný tříválec vám nedá pokoj. Alespoň já to tak mám a jeho charisma fakt žeru. O tom ale potom. Pokud se zaměřím na pohodlí a ergonomii vůči kategorii cestovních mašin na sedmnáctkových kolech, tak je všechno v lati. Řídítka jsou užší a relativně vysoko, přičemž stupačky leží více vzadu, ovšem nedá se říct, že vyloženě vysoko. Prostě sportovně laděná pozice, která ovšem není turistice vůbec nic dlužna.

Stavitelný plexi štítek absolutně nekomplikuje úpravu výšky i za jízdy a při mé výšce 173 cm funguje velice slušně i při vyšších rychlostech. A dvoudílná přístrojovka pod ním? Ne, ne, tohle není můj šálek kávy a ostatní tři konkurenti ukazují, že se to dá udělat lépe. I když se nepovažuju za vyloženou konzervu, ten přímočarý analog v kombinaci s displejem na Kawasaki by Yamaze víc, než slušel. Teď se ale vrátím k motoru, který mě hodně baví a dělá Yamahu zajímavou. Je to prostě čert, který rád zlobí a předvádí se obrovskou dynamikou. Jasně, Suzuki letí jako střelená, ale takový nástup a takové střední pásmo jako Tracer prostě nemá. Právě proto si na Traceru užívám výjezdy ze zatáček, předjíždění nebo odpal ze semaforů. A pak ten quickshifter! V tom je Yamaha nejdál a přesně takhle si oboustranné rychlořazení představuji.

I když to tabulky technických údajů nepotvrzují, Tracer na mě dělá dojem nejkratšího a nejhbitějšího stroje z celé čtveřice. Baví mě skvělou ovladatelností, parádním odpružením a jednoduchostí řízení. Dobře, při turistickém použití na horších silnicích může působit méně komfortně, ale i tak mu to nemám za zlé a vzhledem k tomu, že nejčastěji stejně jezdím sám, jsem s jeho charakteristikou v pohodě. To je také důvodem, proč bych si při výběru cesťáku na sedmnáctkových kolech nenechal do ničeho kecat a nemusel brát ohled na názor spolujezdce. Právě ten by zřejmě upřednostnil pohodlí Kawasaki nebo Hondy, před Yamahou a Suzuki, které se spolujezdcem pochopitelně počítají, ale takovou míru komfortu nenabídnou. Nabídnou naopak o poznání více dravosti a teď je na každém, co preferuje a s čím si takovou motorku kupuje.