Tři dvanáctky prosím!: BMW GSA vs. Ducati Multistrada vs. Yamaha SuperTénéré
Text: Martin Hakl , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 19.11.2018 | Zobrazeno: 53 836x
Kapitoly článku
Jízda: sportování, cestování, se spolujezdcem
Přestože jsem Yamaze XT1200ZE Super Ténéré Raid Edition doteď spíš řadil na zadní pozice, v oblasti cestování ji musím jednoznačně vyzvednout. A to i přesto, že její technické parametry na papíře nijak neoslní. Už při prvním osedlání mě zaujalo to, že jsem vůbec neměl pocit, že sedím na cestovním enduru. Spíš se mi zdálo, že sedím na některé cestovní mašině staré dobré školy, jakými bývaly například Yamaha FJ 1100 či její oponentka Kawasaki 1000 GTR. Tahle Superténérka je pocitově hodně dlouhá, je to takový autobus - luxusní a pohodlný - přesně takový, ve kterém si sebedelší cestu na dovolenou skvěle užíváte.
V jejím sedle jsem strávil tři dny a přestože všechny propršely, vůbec mi to nevadilo. Kdysi mi známý vykládal o tom, jak si užívá jízdu v dešti a já ho pokládal za blázna, ale já si ty deštivé cesty s Yamahou užíval také! Po menším zápasu se štelováním plexištítu jsem ho nastavil do nejvyšší polohy, optimálně tvarovaná nádrž s karbonovými kryty a deflektory skvěle odvedla kapky deště i studený vítr od mých nohou, ruce ochránily bastery, prohřály je vyhřívané rukojeti a já jsem i přes letní deště stále nechtěl najít cestu domů.
Pohodovému cestování přispěl i pohodový motor, který neměl nejmenší tendence k jakémukoliv svádění k adrenalinovému řádění. Přesto jsem ale v jakékoliv situaci neměl pocit, že by mi byť jediná koňská síla chyběla. V kopcích, při jízdě ve dvou, při předjíždění - všude 112 koní skvěle odpovídalo všem cestovatelským potřebám. Vyzkoušel jsem oba jízdní módy, ale nijak výrazné změny jsem nezaznamenal, jenže jak už jsem uváděl - ani mód Sport není žádná ruce trhající bestie a nebyl problém mašinu zvládat i v dešti. Byť většinou kritizuju nemožnost vypnutí ABS, tak tady to rozhodně nevadilo. Jednak nátura téhle motorky zkrátka nějaké přebržďování kola při nájezdu do zatáček vůbec nevyžaduje, ale hlavně tady je ABS opravdu povedené a nemá tendenci do řízení nějak výrazně promlouvat. Použité pneumatiky Bridgestone Battle Wing jsou na tom podobně jako tahle Yamaha - sice jsou uvedeny jako endurové, ale jejich zaměření je převážně silniční. Patří však k nejlepším pneumatikám určeným pro cestovní endura a během testu, kde většinu kilometrů absolvovaly na vodě, ani jednou nezaváhaly.
Yamahu tady sice vykresluju jako silniční mašinu, ale zkušený soutěžák David Frétigné svojí účastí na Africa Eco Race dokázal, že se s ní neztratíte ani v nejtěžším terénu. Všechny tři kousky jsem vyzkoušel i se spolujezdcem a i manželka byla nejspokojenější právě na Superténérkou. Díky nejprostornějšímu sedlu, ze kterého i díky vyšší poloze pro spolujezdce měla skvělý rozhled, nejpohodlněji umístěným stupačkám i nejlépe umístěným madlům si Yamahu doslova zamilovala!
Hodně „cestovatelských“ bodů nasbíralo i BMW R 1200 GS Adventure Rally a není se čemu divit - vždyť právě GS je etalonem pro všechna cestovní endura a pokud jakákoliv značka představí v této kategorii nový model, vycházejí v médiích jejich recenze a testy s titulky typu „kladivo na GéeSo“ či „Bavorák konečně nachází soupeře“. Když se řekne cestovní enduro, tak si zkrátka většina lidí vybaví právě tyhle dvouválce, které píší historii už bezmála čtyři dekády a na světě určitě nenajdete moc míst, kde by nezanechaly stopy jejich pneumatiky. První prapředek v podobě BMW R 80 G/S (Gelände/Strasse) se objevil už v roce 1980 a skutečnost, že motorka s touhle koncepcí motoru není offroadový omyl, dokázal hned v následujícím roce Francouz Huber Auriol vítězstvím v nejtěžší světové rally Paříž-Dakar. Přestože se zvětšujícím se objemem a váhou se tyhle dvouválce stávají čím dál tím více „Strasse“, tak právě testovaná edice Rally se v duchu tohoto prapředka opět více orientuje na „Gelände“. BMW se mi z celého trojlístku dostalo do ruky jako první a moc jsem se na něj těšil - byl to totiž můj první kontakt s tímhle kultovním boxerem.
Při prvním nasednutí na tuhle mašinu jsem si připadl jak král na trůnu - GS je hodně mohutná motorka a už posed na ní je doslova majestátní. Přestože se ale jedná opravdu o pořádný kus mašiny a sedlo jsem měl nastavené ve výšce 870 milimetrů, kdy jsem dosáhnul špičkami nohou na zem, tak moje původní obavy kvůli obtížné manipulaci byly absolutně zbytečné - po rozjezdu jsem už v podstatě nemusel nohou šlápnout na zem. Němci tohle mají neuvěřitelně vychytaný a GS při popojíždění ucpaným městem, otáčení na uzoučké silnici či zatáčení v utažených zatáčkách bylo z téhle trojky jednoznačně nejhbitější. Při svižnější jízdě jsem ocenil přední vidlici Telever, která byla skvěle stabilní při brzdění před zatáčkou a ve srovnání s jejími konkurentkami byla i nejtolerantnější při brzdění v zatáčce.
Motor je doslova ztělesněním slova „hutný“. Jeho zátah při akceleraci, krouťák při jízdě ve stoupáních či se spolujezdcem a také brzdný efekt prostě vystihuje přesně tohle slovo a svým charakterem mi připomínal turbodieselový dvouapůllitrový pětiválec v mém VW Transporter T4. Podobně laděný jsem očekával i chod převodovky, ale za její skvělou rychlost a přesnost by se nemusela stydět ani o mnoho sportovnější mašina. Stejně jako Yamaha, tak ani bavorák není na žádné velké závodění, ale na rozdíl od ní bych neřekl, že ho není schopná, spíš vám dává najevo, že ke spokojenosti s ním vám bude stačit pohodová jízda. Je to takový pohodový rozvážný pětačtyřicátník - tedy týpek v mých letech - možná proto jsme si tak sedli.
Ve chvíli, kdy jsem za sebe posadil manželku, jsem ještě více ocenil přední vidlici Telever, díky které jí setrvačná síla při brzdění netlačila tolik směrem vpřed. Dokonce i z místa spolujezdce cítila největší jistotu při mém ovládání a to nejenom z téhle trojice, ale ze všech motorek, které jsme spolu kdy vyzkoušeli. Mínusem naopak bylo krátké sedlo verze Rally, které je navíc v partii pro spolujezdce nakloněné směrem vpřed a prostor zmenšený zavazadlovým vakem. Ten jsem nějak nepochopil - má komplikované uchycení systémem řemenů, složité otvírání a uzavírání a navíc je nestabilní pro případ opření zad spolujezdce. Oproti klasickému top case kufru jsem na něm nenašel jedinou výhodu. Plusem jsou pneumatiky Continental TKC80, které jako jediné z téhle trojice to myslí s terénem opravdu vážně a navíc jsou skvělé i na silnici - podle mého názoru jsou to jedny z nejlepších univerzálních pneumatik na trhu.
Pokud jsem si na BMW myslel, že už jsem rozumný pětačtyřicátník, tak po přesednutí na Ducati Multistrada 1200 Enduro jsem z tohohle přesvědčení rychle vystřízlivěl! Bohužel mi neubyl ani jeden rok, ale tím přívlastkem „rozumný“ jsem si najednou nebyl tak jistý... Takhle mašina je totiž fabrikou na adrenalinové zážitky a doslova z ní sálají sportovní geny. Vzdálenost mezi sedlem a řidítky je o poznání kratší nežli na BMW, o dlouhatánské Yamaze ani nemluvě. Na rozdíl od BMW, kde sedíte jak tenisový rozhodčí na umpire, tak tady jste hodně v motorce a máte s ní tak skvělý kontakt. Řidítka jsou poměrně blízko a vysoko, nádrž je v oblasti kolenou skvěle štíhlá a vy tak máte pocit, že sedíte na velkém motárdu. Nohy však máte zalomené v poměrně velkém úhlu, takže i posed tak provokuje k tomu, abyste duknu pořádně chytili za pačesy a nechali všechny kobyly pořádně proběhnout!
Pokud maximálka Yamahy je lehce za 200 km/h, tak Multistradou dosáhnete téhle rychlosti na čtvrtý kvalt. Často se u multifunkčních motorek můžete dočíst, že byste s nimi mohli prohánět i superbiky, ale tady na to vemte jed! Sto padesát koní je zkrátka sto padesát koní, kola mají v podstatě silničářské rozměry a pokud zvolíte plně otevřený jízdní mód Sport, tak v zakroucených horských silničkách budete králem, čemuž pomohou i pneumatiky Pirelli Scorpion Trail II. Ovšem bohužel velmi reálně také hrozí i to, že na dovolenou vůbec nedojedete, protože vám buďto dojdou peníze, které vysolíte za pokuty, případně se „vybodujete“. Naštěstí jsou vám k dispozici umírněnější jízdní módy a můžete zvolit buďto střední Touring, či nejméně výkonný Urban, případně offroadové Enduro. Poměrně sportovní je i posed pro spolujezdce, ale i když není tak krátký jako u BMW, tak je poměrně úzký a pohodlí, které spolujezdcovu pozadí poskytuje Yamaha, se rozhodně nevyrovná.
Resumé: kterou vybrat?
Veškeré preference se samozřejmě odvíjí od toho, jaké motocyklové zážitky preferujete. Jste cestovatelé, pro které je cesta kratší tisíce kilometrů zbytečným taháním motorky z garáže? Vozíte s sebou svoji přítelkyni? Preferujete sportovní jízdu a jste zastáncem toho názoru, že motorka je jen pro jednoho? Vnímáte mašinu jenom jako dopravní prostředek, nebo by měla podle vás nabídnout i něco navíc?
Ačkoliv jsem si ani v předcházejících kapitolách neodpustil svůj subjektivní dojem, snažil jsem se je podat co nejobjektivněji. Poslední zhodnocení ale budu psát jen a pouze podle svých preferencí, podle toho, jakou mašinu bych si vybral podle mého stylu ježdění, věku, podle toho, co od cestovní mašiny očekávám. Takže tuhle kapitolu vnímejte pohledem pětačtyřicetiletého týpka, který už na mašinách jezdí více než tři desetiletí a i když má rád sportovní jízdu, tak „prasení“ v běžném provozu ho moc nebere - adrenalinovou jízdu si nechává na uzavřené tratě. Stejně tak ale nevyhledává dlouhé dovolenkové cesty čítající tisíce kilometrů a i když občas vyrazí spolu s manželkou, tak jednoznačně preferuje jízdu bez batůžku.
Možná už z tohohle výčtu mých preferencí jste odvodili, že vítězem v mých očích je BMW R 1200 GS Adventure Rally! Je to trošku paradox - pro sportovní cestování bych viděl jako nejvhodnější Ducati, pro dlouhé dovolenkové cesty zase Yamahu a pokud bych se měl v půjčovně motocyklů rozhodnout, kterou mašinu si vybrat na týden strávený sportováním, respektive dovolenkováním, tak by byly volby přesně takové, jak jsem je nyní uvedl. Pokud bych se ale měl rozhodnout pro motorku, která bude natrvalo v mojí garáži, byl by to právě bavorák - ačkoliv v žádné z těchto disciplín nezvítězil. GS totiž nabídne velmi dobré zážitky od obojího. Zvládne dlouhé cestování, ale stejně tak i svižnou jízdu, při které vám však dá jasně najevo, že závodění na běžnou silnici nepatří - a to mám rád! Ducati totiž ráda našeptává a dráždí vašeho Mr. Hyda: „Sundej kufry a babu nech doma! Narvi tam ten sporťáckej mód a pojď prasit!“ a člověk jejímu svádění velmi lehce podlehne…
Yamaha je nejlepší pro cestování, ale pro mě jí chyběl šmrnc a charakter. Přesně to, co se mi líbí na charismatickém BMW - u něho navíc mám pocit, že GéeSa prostě nestárnou. Ať už si vezmete jakékoliv GS z bezmála čtyřicetileté historie tohoto modelu, každé i v současné době bude naprosto skvělým strojem a já vlastně nevím, jestli bych se rozhodnul pro osmdesátku, stovku, jedenáctku či jedenáctsetpadesátku. Nová BMW R 1200 GS Rally se směle zařazuje do téhle monumentální řady.
Pokud jsou ale vaše preference odlišné od mých a vy sáhnete po strojích Yamaha XT1200ZE Super Ténéré Raid Edition či Ducati Multistrada 1200 Enduro, určitě to pro vás bude skvělá volba!
Informace o redaktorovi
Martin Hakl (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Hlasování
Kapitoly článku
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.