Honda CB1000R Black edition vs. BMW S 1000 R: Pořád o kus jinde

Honda CB1000R Black edition vs. BMW S 1000 R: Vsadím se o litr

Vsadím se o litr, že budete mít jasno ještě než se svezete, jak se věci budou mít. Stačí totiž na obě mašiny v rychlosti hodit oko a udělat si obrázek o tom, která z nich bude tou přímočarou oprsklou sporťandou, a která zase elegantní potvorou s vytříbeným charakterem. Fakt bych před svezením vsadil boty, že BMW bude nahatou raketou, která bude neustále pobízet k sportovnímu sklouznutí a rozhodně to nebude o kompromisech a velkém pohodlí. Zrovna tak bych se do krve hádal a tvrdil, že Honda bude nabroušenou nahotinkou, co dokáže bodovat za každé situace a je fuk, jestli na ni spořádaně pojedu do práce, anebo budu drtit ve svižnějším tempu oblíbené okresky za účelem upustit si ventil po náročném pracovním týdnu. Jedinou otázkou je, jak moc se obě mašiny změnily oproti svým předchůdcům a o kolik se k sobě přiblížily nebo naopak ještě rozdíl umocnily.

Přesně na to dostávám odpověď právě teď, kdy si se Zajochem mašiny střídáme a snažíme se vnímat rozdíly. Světe div se, každá je stále někde jinde, ovšem z mého pohledu jsou si o krapet blíž, než tomu bylo dřív. BMW neplatí za totálně ujetou bestii, nicméně divokost a sportovní srdce ji absolutně nechybí a stále nutí tahat za plyn a zlobit. Honda platí za vyrovnanou mašinu, která se umí fest rozvášnit, ovšem dává prostor poklidnému svezení s dávkou komfortu.

Na Hondě jsem přijel a do této chvíle už mám něco najeto po městě i různorodých okreskách. Jo, mám ji rád a kromě toho, že vypadá naprosto skvěle, není s ní ani chviličku nuda. Umí si zjednat respekt už jenom pořádně nakrklým zvukem, co umí nastartovat husinu až na zádech, ale i robustní kompaktní stavbou. Vykružuju zatáčku, otevírám plyn a ve fofru z ní vystřeluju ven. Ten motor je fantastickej! Je skvěle lineární, disponuje neuvěřitelným středním pásmem a pružnou reakcí na plynovou rukojeť. Zkrátka tenhle litr maximálně odpovídá kategorii nahatých neo retro mašin, které nemají ambice lámat rekordy na závodních okruzích, ale naopak zaujmou přátelským projevem za každé situace. Je bez diskuze, že takový charakter se hodí při ježdění za povinnostmi všedních dnů. To platí také o pohodové pozici za řídítky, kdy nepociťuji velkou váhu na ruce, a nohy nejsou pasazeny na stupačkách vysoko a vzadu. Zkrátka, tady Honda trefila hřebíček na hlavičku a ergonomii litrového cébéčka dávám palec nahoru.

Velikým překvapením je pocitově jednodušší řízení a lehčí ovladatelnost, až bych skoro nevěřil, že oproti minulé verzi v tom mají prsty jenom jiné sériově nazuté pneumatiky, konkrétně Pirelli Rosso III. Dost mě pobavil parťák Míra Lisý, který po svezení jen nevěřícně kroutil hlavou a neskrýval údiv, jak nové CB1000R v nových papučích funguje. Pérování a podvozek působí tuhým dojmem, ale jednoznačně nejede na vlně ryzích sportů a dává k dispozici potřebnou dávku komfortu, takže na okreskách s horším povrchem nejsem rozsekanej jako řešeto. Opět výborně trefený kompromis mezi sportovním a civilně laděným podvozkem. Velikou parádou je oboustranné rychlořazení, protože to funguje jedna radost a nechá si líbit i používání, kdy kvalty nesázím vyloženě do plných. Já vlastně nemám větších připomínek ani k brzdám. Prostě normálka a s rukou na srdci říkám, že fungují velice zdatně a v klidu si dovedou poradit i temperamentním svezením.

Jo, je to přesně tak, jak jsem si před svezením myslel a nahatá Honda CB1000R maximálně splňuje očekávání. Vypadá skvelě, funguje naprosto suverénně a dokáže se přizpůsobit všem náladám, které zrovna mám. Chci jet na pohodu a kochat se okolím? Jasně, není problém. Chci si pustit žilou a vyvětrat palici? Absolutně není nic, co by tumu stálo v cestě. Ano, z mého pohledu jde o dospělou mašinu, která určitě patří do rukou vyježděných motorkářů, ovšem není to tak, že by byla tvrdohlavou potvorou, co neumí ukázat svou lidskou tvář.

Tak, a teď je čas provětrat pírka BMW S 1000 R. Jasně že vím, co se bude dít a na co se mám připravit. Ale půjde o veliký kontrast a nahaté esko bude totálně jiné než cébéčko a zároveň jinde, než její straší ségra? Do jisté míry se dá říct, že ano, a to hlavně z pohledu srovnání s Hondou. Ergonomie a pocit za řídítky je první aspektem, kdy mi báwo důrazně říká, že je sportem jako vyšitým a jestli očekávám pohodlí, mám ji rovnou postavit na stojánek a do háje. S 1000 R je tuhým nahatým sportem, a to jednak po stránce sedla, tak po stránce pérování. Sportovním ambicím odpovídá i trojúhelník řídítka, sedlo, stupačky, kdy jsem víc natažen k širokým řídítkům a nohy na stupačkách jsou položeny výš a vzadu.

Otevírám plyn a cítím, že BMW nemá ve spodku tak gumový motor jako Honda a říká si o vyšší otáčky. Pak už se rozezní na plné pecky a od středních otáček předvádí, zač je toho loket. Řadový čtyřválec má obrovskou chuť do života a je znát, že dokáže vytasit o pěkných pár kobyl víc než litrová Honda. Kdepak, sportovní charakter a divokost v duši S 1000 R nezapře a je na každém, jak s tím naloží. I přes to, že je pocitově o chlup jemnější, a kultivovanější než předchozí generace, jede jako z praku a není pochyb o tom, že patří do rukou zkušených jezdců, kteří to mají v hlavě srovnané, tím spíš, když se rozhodnou vyhodit z kopýtka v běžném provozu.

Samotnou kapitolou je elektronické pérování, kdy vnímám veliký kontrast mezi ryze sportovním nastavením Dynamic a o poznání měkčeji laděným režimem Road. Na běžných silnicích mi nastavení Road v podání S 1000 R dává větší smysl, a to podotýkám, že je i tak báwo tvrdší než Honda. Konec konců, tohle jsem čekal a vlastně je to takhle dobře. Dynamic stoprocentně najde využití hlavně na silnicích s prvotřídním povrchem nebo na okruhu, kde nahatý litr jednoznačně ostudu neudělá. Rozdíl je cítit i po stránce brzd, protože BMW disponuje ostřejším nástupem a na páčku brzdy není potřeba vyloženě tlačit a vyvíjet větší tlak. Co by to bylo za sportovní mašinu, kdyby neměla rychlořazení nahoru dolů, že jo? No dobře, u BMW se za něj musí připlatit, ale takhle to holt Němci mají nastavené už dávno a na rovinu říkám, že si bez něj S 1000 R vůbec nedovedu představit. Funguje dobře, to ano, ale řekl bych že u Hondy je o krapet lepší a hladší. Ať je to jak chce, když dám báwu napít a láduju do plných jeden kvalt za druhým, běhá mi mráz po zádech. Je to prostě raketa a tu pumelenici linoucí se z výfuku bych každému přál zažít.

A co říct závěrem? Snad jen to, že bezprostřední přesednutí z BMW S 1000 R na Hondu CB1000R je plné kontrastů, a jak vypadají, tak i jedou. Mám pocit, že oproti předchozí generaci se rozdíl nijak neprohloubil, ba naopak o maličko zmenšil. I tak BMW stále platí za ryzí nahatý sport, který patří do rukou zkušených jezdců, co touží po civilní nabroušené potvoře. Honda je mnohem větším universálem a je bez debat, že není tak sportovně vyhraněna. Nabízí totiž mnohem pohodlnější jízdní pozici a učesanější motor. Ať chci nebo ne, vždycky se u podobných srovnáváků sám sebe ptám, kterou mašinu bych si šoupl do garáže. Tady mám jasno! Byla by to Honda, která se mi jednak víc líbí a pak hlavně nabízí mnohem větší spektrum použití. Myslím si, že při rozhodování nebude hrát roli ani tak cena, jako to, že je každá úplně jiná a jde si svou cestou. Zkrátka každá cílí na jiný typ motorkáře a už z toho důvodu si navzájem do zelí nepolezou.                            

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE