Alpský test cestovních endur aneb se Stelviem na Stelvio

Text: Lukáš Růžička , Matěj Oliva , Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček , Jiří Jevický | Zveřejněno: 25.7.2008 | Zobrazeno: 212 794x

Kapitoly článku

Filip
1. Moto Guzzi Stelvio 1200 8V
Na první místo bych po jistém váhání zařadil Stelvio. Je to italská variace na úspěšnou řadu BMW GS a přestože vlastně skoro ve všech parametrech nedosahuje kvalit BMW, jízda na ní prostě chutná po italsku a míří přímo na vaše srdce. Tahle mašina prostě „má koule“. Mírně zkrocený buchar z Moto Guzzi Griso sice na spodku víc burácí než jede a nahoře najednou vystřelí jako z praku, ale majitel si prostě zvykne cestovat s pomocí klidného spodku a vyřádit se se sportovním vrškem. A že se Stelvio klepe, musíte si zvykat na neurvalý motor a má pár dalších nectností a slabin, to jí rád odpustím, protože po pár dnech mi připadá nedostižně krásná. Ano, vím že v testu cestovních endur by měly zaznít spíš objektivní důvody, ale v tomto ryze subjektivním pořadí u mě prostě Stelvio i přesto vítězí.

2. BMW R1200GS
BMW je hlas rozumu a nadchne všechny technicky zaměřené typy. Po stránce objektivních vlastností a pokroku na ni prostě konkurence nemá, i když o to víc pak bijí do očí třeba kovové rány z převodovky, na kterých bych se u jiné motorky vůbec nepozastavil. Někdy mi také připadá, že občas to ta technika s pomocí trochu přehání, třeba posilovače brzd bych asi oželel a vůbec těch ikonek na displeji na mě bylo nějak moc. Faktem ovšem je, že při testu jsem se na GS vždy těšil, protože jsem na ní byl v horách nejrychlejší, přitom s oprávněným pocitem bezpečí a pohodlí a ochotného řízení. Navíc na kombinaci Paralever / Telelever prostě na rozbitém asfaltu zatím nikdo nemá. Ovšem po hodině jízdy jsem se už zase těšil na přestup a zápolení s náročnějším řízením Guzzi, takže rozhodování to bylo těžké.

3. Honda XL1000V Varadero
Rozhodování mezi třetím a čtvrtým místem subjektivního pořadí také nebylo jednoduché. Varadero je cesťák každým coulem a přestože není tak zábavné jako ostatní trojice a slovíčko sport zná spíše z doslechu, i na něm se dosyta vyřádíte, navíc v dokonalém komfortu a s jistými a bezpečnými jízdními vlastnostmi. Klasické véčko s nesmrtelnou výdrží přitom dokáže rozbušit srdce každého příznivce Hondy a je krásně elastické a všechno tady i přes nižší výkon funguje plynule a bez cukání. A o čtvrtinu nižší cena než u ostatních strojů je také silný argument!

4. Triumph 1050 Tiger
V našem testu cestovních endur Tiger příliš nezapadal do vybrané sestavy a poslední místo je tedy spíše moje vina. Předchozí generace Tigerů si s terénem docela rozuměla a je škoda, že britové využili či spíše zneužili zavedený model a přesedlali jej na silnici. Již druhý den jsem Tigeru odpustil, že mě málem poslal na zem při podklouznutí předku v náklonu (později se projevilo, že na vině možná byla mírná netěsnost přední vidlice upside-down) a mašině jsem přišel na chuť a stále jsem se nemohl nabažit nekonečně dlouhého vytáčení tříválce, který prostě v každé situaci táhl jako raketa. Kdyby se mě někdo zeptal, na které z těchto mašin bych chtěl vyrazit na sólo výlet po Alpách, asi bych sáhl po nejsportovnější volbě Triumph Tiger. Ale toto byl test cestovních endur a mezi jejich charakteristické vlastnosti Tiger prostě nezapadl.

Lukáš
1. BMW R1200GS
S tímto typem strojů má německý výrobce hezkou řádku zkušeností a na současném modelu GS je to patřičně znát. Vše je dokonale promyšleno dotaženo a má svoje místo a řád. Jednoho to může časem až omrzet, ale faktem je, že celek působí vyváženým a uceleným dojmem, který jen stěží něco na dvou kolech a v tomto prostředí testu předčí. Pokud bych měl něco extra vyzdvihnout je to promyšlenost celkové koncepce, bezchybný zátah motoru od opravdu nízkých otáček a naopak slušně dravý charakter, pokud člověk motor vytočí k výšinám. Motocykl si dobře vede i na méně kvalitních silnicích či šotolině. Brzdy jsou patřičně dravé a na požádání lze řadu podpůrných systémů vypnout. Vzhled je věcí osobního v kusu, ale u tohoto stroje jde více spíše o funkčnost než estetično. V tomto ohledu však byl letošní model lehce pozměněn v bočních kapotách. Pokud bych měl něco vytknout, bylo by to na můj vkus až příliš elektroniky, která se na vás řine ze všech stran. V elektronické výbavě tohoto stroje jsem si občas připadal jak v nabídce mé oblíbené herní konzoly, což mi občas až odvádělo pozornost od jízdy samotné. V evropských lokacích docela zábava, ale na modelu Adventure a někde daleko od civilizace raději asi ne. Delší jízda neunaví a motocykl zde dovybavit zajímavým příslušenstvím šitým na míru, jednoznačně bych doporučil padací rám. Za velice praktické považuji bezproblémové polohování sedla a plexi, což jsme několikrát vzhledem k střídání využili. Pokud se bavíme o prostředí našeho testu a konkrétní skladby motocyklů v testu, je u mě v tomto ohledu právě tento model BMW nejvíce vhodný na tento typ tratí a ježdění.

2. Honda XL1000V Varadero
S tímto motocyklem jsem najezdil hezkou řádku kilometrů již v loňském testu. Letošní výlet tak byl v podstatě jen rozšířením názoru na tento bezesporu velice všestranný stroj. I po letech se Varadero v mém osobní žebříčku drží velice vysoko a v tomto rozsáhlejším testu mě jen utvrdilo o svých kvalitách. Příjemně mě překvapilo při jízdě v dešti, kde nabídlo zdaleka nejlepší ochranu oproti své konkurenci. Ve výbavě jsme ho dostali v novém barevném provedení a s kufry, což byla samozřejmě příjemná přidaná hodnota. Ze všech čtyř motocyklů bylo rovněž za zhoršených podmínek nejlépe vidět a obecně z cestovatelského hlediska si v tomto prostředí vedlo velice dobře. Příjemně nás rovněž překvapilo spotřebou. Univerzálností zdatně sekundovalo GS, z dnešního pohledu mu snad lze jen vytknout vyšší hmotnost a lehčí zastaralost celkové koncepce, která však i nadále funguje na výbornou.

3. Moto Guzzi Stelvio 1200 8V
Když si na něj člověk zvykne, je to paráda. Je to živel a jeden z posledních opravdových motocyklů co znám. Problém podle mě je, že ke zdárnému konci tomuto stroji ještě nějaký ten vývojový krůček chybí. Technika pracuje až na drobné nešvary výborně, ale především některé detaily by stály určitě za uváženou a dotažení ke zdárnému konci. Surový charakter a typický véčkový dvouválec tak prostupuje celým strojem. Na silnici je, pokud si na něho zvyknete, nedostižný. Na výbornou fungují přední čtyrpístkové radiální třmeny Brembo. Je třeba počítat oproti ostatním s tužší spojkou a celkově tužším vyzněním. Subjektivně na mě také tento stroj působil nejtěžším dojmem, i když tomu papírově tak není. Bezproblémový je u Moto Guzzi dnes standardní kloubový hřídel, samostatnou kapitolou je samozřejmě vzhled, který je tedy silně individualistický a něco podobného jen stěží budete hledat. Jisté nedostatky spatřuji v zaměření stroje, podle mě se více než o enduro jedná o cestovní stroj - už jen kvůli standardně dodávanému zadnímu kolu. Jako velice přehledné spatřuji rovněž ovládací prvky. Každopádně po historických modelech jako byla řada NTX či Quota je to opět příjemné zpestření v nabídce výrobce.

?. Triumph 1050 Tiger
Tiger podle již nelze se zbývajícími motocykly dost dobře hodnotit, jelikož v tomto provedení se již nejedná o cestovní enduro, ale sportovně zaměřený stroj. Motocykl se koncepcí blíží spíše motocyklu Fazer, či vzdáleně třeba Honda CBF, i když je zde přirovnání spíše vzdálené. Koncipován je spíše na kratší sportovnější vyjížďky. Příjemným prvkem je vyšší světlá výška a dobře dimenzované odpružení, které ho tak katapultuje do kategorie velice všestranných strojů. Rozbitější silnice pro něho nejsou větší problém a hravě je zvládá, v našem testu dal i nějakou tu šotolinu bez ujmy na zdraví. Sympatický je dravý charakter řadového tříválec s opravdu velkorysým výkonem 115 k. Ten potěší především širokým pásmem použitelných otáček, avšak velice kultivovaným charakterem blížícím se spíše čtyřválcové technice. Radiální třmeny Nissin fungují na výbornou a na alpských výletních trasách se tak motocykl cítil více než dobře. Tento stroj bych si dokázal více než jako enduro představit jako stroj na dojíždění ve velké aglomeraci a na delší trasy do práce. Pokud bych mu měl něco vytknou, byly by to asi ovladače palubního počítače, které by mohli být umístěny spíše na řidítkách.

Matěj
1–2. BMW R1200 GS a Moto Guzzi Stelvio 1200 8V

Rozhodování o pořadí prvních dvou mě stálo několik bezesných nocí, proto jsem nakonec zvolil kompromis. Stelivo mě jednoznačně oslovilo svým designem, dravostí a hravým duchem. Každou zatáčku je třeba si zasloužit a to neomrzí. Zato BMW je v každém okamžiku přesné a precizní, což může někdy až omrzet, nicméně bez větší snahy jsem byl v alpských zatáčkách rychlejší než na Guzzi. Na BMW mě také oslovil komfort a drobnosti jako vyhřívané rukojeti či palubní počítač, které na dlouhých cestách přijdou vhod. Návrat na zem ale přišel v podobě lehkého terénu. Tam se s BMW už počítat nedá. Možná že na drátěných kolech by byl podvozek pocitově měkčí. Naopak Guzzi dává vynikající odezvu od předního kola a je přesně cítit, kolik si ještě můžu dovolit, abych neodřel krásný rudý lak.

3. Honda XL1000V Varadero
Varadero mě příjemně překvapilo - nezískalo si mě nějak zvlášť perfektním motorem, skvělým podvozkem, ani ostrými brzdami, ale má od všeho trochu přesně v té správné míře. Na motorku jsem si zvykl už po nasednutí a všechno šlo tak nějak přirozeně. Na dálnicích je dostatečně pohodlné a v zatáčkách zase odpustí případnou chybičku. O spolehlivost asi taky není třeba se příliž obávat. Co mu ale chybí, je trocha dravosti a charisma. Na Hondě jde všechno až příliž snadno a nikdy jsem se nepřistihl s tím potutelným úsměvem v každé zatáčce. Stejně tak se kolem Varadera na benzínce nesrotí davy obdivující jeho design.

4. Triumph 1050 Tiger
Tiger trochu doplatil na zařazení do tohoto testu. Ať se nám to líbí, nebo ne, tak z terénní legendy už zůstal jen název a řadový tříválec. Ten bych také vyzdvihnul jako největší plus. Je pružný, dá se jet v podstatě od volnoběhu a na jakoukoli rychlost vás požene při přidání plynu vpřed. Nejvíc mě bavil v utažených zatáčkách, kde bylo možné naplno využít pružnost tříválce a lehkost celého stroje. Navíc malé přední kolo usnadňovalo rychlé změny směru v utažených vracečkách. Tam mohli ostatní obdivovat pouze krásné zadní světlo. Ale upřímně, na dovolenou napříč Evropou bych sáhl po konkurenci. Chybí mi ochrana proti nepřízni počasí, nebo třeba aspoň základní nosič zavazadel.