Hej naháči! Kdo se posadí na trůn?

Text: Martin Hakl , Tomáš Procházka , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 3.12.2018 | Zobrazeno: 41 821x

Kapitoly článku

Každá z těchto motorek si pod pojmem naháč představuje něco jiného. A pokud ani vy sami nevíte, co přesně vám sedne, je to v pořádku. Sáhli jsme proto po různých strojích a pokusíme se je porovnat.

Vyzvedávám Monstera 821 a čeká mě přesun po dálnici na Mladou Boleslav. Sedlo je nezvykle nízko a vzhledem k tomu, že se jedná o nejslabšího Monstera, je jasný, že výrobce cílí i na ženský a začátečníky. Já bych se svou výškou 177 cm snesl sedlo vyšší, v jeden moment si totiž uvědomuju, že mám nohy v nepřirozený poloze. Jde o to, že na sportovním naháči už dopředu čekáte, že se natáhnete na nižší řídítka a vyšší sedlo vám kvůli vysoko položeným stupačkám uvolní kyčle a kolena. Tady ale tomu tak není, takže jedna připomínka hned na začátek-nízké sedlo nerovná se automaticky pohodlí. Stupačky jsou totiž klasicky trochu výš, takže vzdálenost mezi sedlem a stupačkami je malá.

Jsem dost přísnej, ale musím znovu pokračovat v kafrání. Spojka je hrozná! Teda alespoň teď při prvním rozjezdu. Prostě nereaguje, pak najednou zabere a vy poskočíte dopředu. Během dne se tento nešvar úplně vytratí, ale teď mi připomíná suchou, načatou spojku. Jinak je Monster moc fajn. Jeho ovladatelnost a snadná manipulace je do města perfektní. Na městském okruhu při úprku z Prahy se chytám jednoho týpka na Scrambleru a oba začínáme tahat. Motor je na svůj objem odpovídající, zabírá dobře i na vyšší kvalt a jeho pružnost i ve vysokých otáčkách a rychlostech je obdivuhodná. Tohle dřív Monstery neuměly, abyste i ve 140 km/h zatáhli a motor okamžitě vystřelil na 180 km/h.

Je pátek, takže aut je na výjezdu z Prahy požehnaně. S týpkem kličkujeme zleva zprava jak pomatený a tak trochu dopředu tuším, že Monster dnes vyhraje. Jde o to, že tenhle koktejl namíchali v Ducati přesně podle mých představ. Jako zastánce starých Monsterů se nebudu pouštět do nostalgických komentářů, že mi chybí víc charakteru. I co se týká vzhledu, je otázka, jakého ročníku výroby jste vy sami. Tady a teď je to ale nádherný stroj, který je moderní. Výkonu je přesně tolik, abyste z něj měli radost minimálně na dva roky a servis vás taky nesežere. Charakter motoru tu je, i přesto, že pozitivní vibrace a snaha vtáhout do děje je o dost menší, než tomu bylo dřív.

Brzdy jsou citlivý, přední páčka má velký rozsah nastavení a tu svoji polohu si najde každý. Po stráveném odpoledni zběsilé jízdy se páčka malinko propadla, ale nic, co by vás mělo stresovat. Jakmile dojedu na smluvené místo a z dálky vidím Yamahu i Aprilii, říkám si, co tady sakra dělám!? Vždyť tohle jsou úplně jiný motorky! Jejich vysoký posed je řadí spíš mezi motardy, než do starý dobrý třídy Naked. No, ale když už je tady máme, tak se hned hrnu na Aprilii. A Martin, kterýmu ji beru z rukou, nic neříká, kouká do země a huhňá, že na ní přijel a že dneska je velkej hic… Něco asi není se Shiverem v pořádku.

Aprilia Shiver 900

Shiver a jeho 810 mm vysoké sedlo není zrovna nejmenší, ale je vemi pěkně vykrojené a příjemně vás ukotví uvnitř stroje, a nejste tak vytrčeni na rovný lavici. Motor mohutně duní a dodává typicky dvouválcový pocit. Jeho výborných 90 Nm najdete o 2 000 otáček dřív než na Yamaze, přesněji v 6 500 ot/min. To znamená, že v technických pasážích těží z bleskurychlé reakce motoru. Navíc si motoráři dali záležet, aby vás neštvalo cukání nebo opožděná reakce na plyn. Ano, má nejmíň výkonu, ale jeho skromných 70 kW máme k dispozici v nižších otáčkách, než tomu je u ostatních. A taky nezapomínejme, že má nejsilnější objem a 896 ccm si tu samolepku 900 zaslouží z naší trojice rozhodně nejvíc.

Shiver byl ale velkej oříšek a ještě dneska to nechápu. Aprilia totiž celej den nefungovala. Její problém byla nakonec podhuštěná pneumatika, na kterou jsme přišli až na cestě domů, protože jak na letišti mezi poli zkontroluješ tlaky? Takže až bude na nových motorkách zavedená povinná diagnostika stavu tlaku v pneumatikách, tak neremcejte, hodí se to. Minimálně vám to ušetří nervy. Ještě dneska mi je špatně z toho, jak se škrábu na vyšší sedlo Shivera a sotva se na něm za jízdy udržím. Zároveň vzpomínám na test, kdy jste si museli pro skvělou jízdu dojít vaším akčnějším přístupem, ale tohle bylo něco šílenýho.

Ale pěkně popořádku, její design je neokoukaný a pro někoho až moc moderní. Odchytl jsem týpka z Autosalonu, kterej pro ně točí videa a ten říká, že z našich motorek je jeho okem nejhezčí právě Shiver. Kompaktní, výfuky elegantně nahoru a i barevně odvážný, přesto to není kýč. Přístrojovka je plná barev a napodobuje tu špičkovou z Tuona. Její rastr ale není tak pěkný. Rozhodně ale ostudu neudělá, i když mám radši tu na Monsteru.

Posed je výš jak na Ducati a jediné, co mně trochu vadilo, byla řídítka. Jejich šířka i umístění je v pořádku, ale jejich zahnutí směrem k vám nekoresponduje s rovnou pozicí řidiče a trochu svazuje vaše lokty. Pohodlné sedlo je drobet natěsno vůči nádrži i pro váš vercajk, ale když to máte ve slipech malý jak já, tak jste v pohodě. Tuhý podvozek je podobný tomu od Ducati a v jistý moment je nejsportovnější. Když jsem pak vzápětí kontroloval průvěs řetězu, tak byl dost přešponovanej. Jeden centimetr vůle je zatraceně málo. I to může mít dopad na horší jízdu, kdy zadní kyvka nemůže pracovat v plném rozsahu.

Pro vyšší jezdce bude Shiver lepší a i pro ty, co chtějí ideální poměr cena/výkon, respektive nejlepší užitnou hodnotu. Aprilia je z naší party nejlevnější a přitom vypadá kvalitně. Některé detaily jako zátky výfuků jsou pro ostřílený borce přinejmenším divný, ale funguje to. Výfuky si parádně poprdlávaj a dneska to byla jednoznačně motorka s nejlepším zvukem. Yamaha a její Akrapovič se nepočítá, protože ten není součástí nové motorky. Ducati není špatná, ale její dunění už není to co dřív a vedle Aprilky není tak taliánsky teatrální.

Pokud se zaměřím na motor, tak tady musím uznat, že Shiver poskytne šťavnatější charakter dvouválce. Přitom má i parádně vyladěnou elektroniku, která necuká a není náladová v těsném provozu. To Ducati je v dolních otáčkách větší prudič, aby pak po překročení 4 000 ot/min utichla a vyhladila veškeré rušivé elementy, které už jen vzdáleně připomínají dva válce. Shiver možná není tak nadaná k vytáčení, ale její krouťák oslní ve středním spektru. Je to zkrátka stará škola a pokud trváte na charakteru dvou válců, jste tady dobře.

A popravdě vám asi bude po chuti i ta její paličatost. Sednete do sedla a zadní tlumič se skoro ani nepohne a předek se naopak lehce zhoupne. Jenže stačí pár kliků na přední vidlici, povolit řetěz a natlačit správný tlak do pneumatik a sledujte, co se bude dít. Dnes už takto chlapáckých motorek moc nenajdete a snaha nových strojů dělat všechno za vás je někdy až vlezlá. Zavěste se do plynu a nechte tužší podvozek pracovat a pořádně tlačte tělo a hlavu do zatáček. Odměna vás nemine. Tam, kde ve vysokém nasazení Yamaha vlaje ve větru, doslova kolabuje a říká si o přesdržku, tam Shiver sebejistě zaklekne a za zvuku německého bombardéru vystřelí z vinglu. Umí zanechat obrovský dojem, zejména v dnešní vyměklé době. Na druhou stranu, pokud máte rádi, když se nemusíte moc snažit a chcete v sedle od každého trochu, musíte sáhnout po MT-09.

Yamaha MT-09

Kdybych neměl před týdnem Yamahu MT-09 ve verzi SP, tak bych jen podotkl, že MTčko je zkrátka měkký a pohodlný. Jenže ono to je trošku složitější. Motor je neskutečnej bourák a doslova překypuje kroutícím momentem. Nechápu, jak se jim povedlo natěsnat do každé stovky otáček tolik síly a okázalosti. Když jsem přelezl z Monstera na Yamahu, tak mě její okamžitá reakce málem shodila ze sedla. Chtěl jsem si jen prohrábnout plyn, tak jak to jde hezky u dvouválce, kterej zabručí a vy se popostrčíte dopředu, ale tohle!? Na MT-09 jsem měl v tu ránu přední kolo nahoře a kvrdlačku řídítek jako bonus k tomu.

MT-09 je dost specifický stroj a za svojí éru se už na našich silnicích pěkně zabydlelo. Kdo chtěl moderní design, špičkový motor a každodenní pohodlí na našich silnicích, udělal s koupí Yamahy dobře. Jakmile jste se ale otrkali a začali tahat, všimli jste si dvou věcí. Zaprvé, že se na tachometru až podezřele často ukazuje nesmyslná rychlost a zadruhé, že podvozek nestíhá. Ta první věc je v pořádku (teda pokud se bavíme jen jako motorkáři). Uvolněná pozice v sedle a přehled o dění v provozu zajistí, že si věříte a jdete do všeho na plný pecky. Chcete slyšet verdikt na samotný motor? No, ten dnes už nepotřebuje komentář-naprostá bomba!

Podvozek se ale taky často hlásí o slovo, a zrovna v tu nejblbější dobu. Jedete kudlu a vymetete díru, řídítka se rozkvedlaj a podvozek se začne pohupovat. Nic moc pocit. Nebo když to pálíte po dálnici rychlostí, která je od dvoustovky co by kamenem dohodil a celá motorka se začne vlnit. Tady vám taky dojdou vtípky. Spousta lidí to řeší výměnou vnitřků tlumení za progresivnější. Jenže my tu máme motorku, kterou dostanete z fabriky, takže co s tím?

Nezapomínejme, že na silnici nejsme sami a tak, jak jezdíš ty nebo já, nejezdí další desítky či stovky lidí. Prostě pokud se vám Yamaha líbí, jděte do ní a neřešte. Kvalita zpracování a agresivní vzhled z ní dělají oblíbence pro mladší borce. Výbavu má podobnou jako ostatní, na budíku najdete všechno potřebný. Spolujezdec to tady má celkem fajn, ale nesmíte tahat (což moc nejde), protože vám bude jezdit sem a tam. Měkkost tlumení ale zaručí každodenní použitelnost. Spotřeba se pohybuje od 5-7 litrů. Oproti Monsteru je o půl litr až litr větší. Shiver je pak někde uprostřed.

Pokud bych toho měl říct víc, tak Yamaha přináší do světa motorek něco nového. Pokusili se skloubit třídu naked s hypermotardem a ono se to povedlo. Pokud jste byli na naháči rychlí, tak tady budete ještě rychlejší. Řidič má víc prostoru, vidí daleko před auta a neřeší kanály, prostě jede. Ta volnost a přitom akční posed téměř nad předním kolem tvoří unikátní zážitek. Akrapovič tomu dodává samozřejmě grády a i ten jeho design je stejný psycho. Z určitýho úhlu pohledu je až nepříjemný se na něj delší dobu koukat.

Yamahu bych si vybral, pokud bych chtěl všechno a nedokázal přesně říct co. V základu totiž dostanete masakrální motor, co zvedá motorku na zadní kdykoli a přitom se tu houpete jak na větvi. Verze SP je jiný kafe, ale tam zas nemůžu říct, že za příplatek 30 000,- Kč dostanete to, co chcete. Tuhost zadního Ohlinsu je někdy až moc velká, a spousta lidí vsadí radši na základní MT-09 a progresivní tlumení od jiného výrobce. Je to tedy potom s nejsilnějším motorem i nejlepší volba?

Nemůžeme Yamahu obviňovat z toho, že nehraje fér, protože má z dnešní party nejvíc koní. Jedná se o 5, respektive o 10 kW víc než u Aprilie. Motor MT-09 je nejtočivější a pokud chcete dosáhnout maxima kroutícího momentu 87 Nm, který je srovnatelný s ostatními, tak musíte o něco víc otočit plynem. Jenže to všechno je nic proti tomu, co se ve skutečnosti děje. Tříválcové srdce buší neustále do řetězu a ten se snaží zadní pneumatiku rozpárat o asfalt. Její zběsilost podporuje i relativně krátký rozvor, kdy 1440 mm shodných s Aprilií překonává i Monstera a jeho 1480 mm. Klid na dálnici tedy nečekejte. Navíc sedíte nejvýše ze všech (820 mm).

Takže která je nejlepší? Chvíli to vypadalo, že Aprilia si to sbalí a už ji nikdo nebude chtít, ale vyhoupla se na druhý místo. Proto teď budu znovu povídat o Yamaze. Je třetí. No a je skvělá. Nabídne toho hodně a ne každej dokáže její potenciál zvládnout. Tahle motorka má neskutečnej dar neustále připomínat, že výkon není všechno a když se správná konstrukce motoru skloubí s dostupnou silou, jde všechno líp. Legendární cuknutí při náhlém otevření/zavření plynu, na které si stěžuju už řadu let, částečně vyřešíte přepnutím na mapu Standard. A o tom pořád dokola omílaném uhoupaném tlumení výrobce ví, takže máte možnost pořídit SPčko. Cenově je hned za Aprilií a právě Shiver byl její největší soupeř.

Shiver 900 je na druhým místě, ale měl to těsně. I on je dost specifický a jeho podezřelá ztráta tlaku v pneumatikách ho dost srazila k zemi. Každopádně má šmrnc. Vzhled je na diskuzi, ale za ty peníze parádní volba. Pamatuju si, když jsem ho měl v samotném testu a furt jsem nad ním přemýšlel. Když jsem neměl náladu, byl těžko stravitelný. Nedělal nic špatně, ale nešel vám tak snadno na ruku. Pak jste ho ale chytili pod krkem a doslova vás nadchnul. Takhle kdyby fungovalo MT-09, když taháte! Aprilia Shiveru vtiskla nádech Tuona a není to jen fráze. Je tam kus sportu a nadání vás neustále pošťuchovat, ať si to dáte znovu a znovu a vy se jako řidič zlepšujete. Budíky se mi moc nezamlouvaj, ale čert to vem.

A Monster? Klasickej naháč s nižším sedlem a vstřícností pro všechny typy řidičů. Pamatuju doby, kdy Ducati byla v disciplíně každodenní použitelnost na chvostu. Dnes je to přesně naopak. Tlumení je semišový, hladí vám zadek i dlaně a vy víte, že když zaútočíte na vingl, dá to a ani se nehne. Motor necháte bublat a občas si cukne, ale nemlátí řetězem a nenutí spojkovat. Nahoře je pružnej a ukáže vám v pohodě 200 km/h. Budík má všechno, co potřebujete, řídítka jsou tam, kde byste je na sportovním naháči čekali a nenutí vás se k nim zbytečně natahovat. Mně se líbila i ta žlutá barvička, ale hoši měli jinej názor. Dneska je vítěz, protože vám přiroste k srdci a je plný krásných detailů. Například výfukové svody nebo kryt zadního sedla. Motor je zadeklovaný, ale dnešní zákazník asi nevyrůstal jako my v devadesátých letech, takže mu to prominu. Na Monsteru 821 mi nic nevadí, je to komplexní balíček plný perfektní jízdy, výkonu a pohodlí.