Expedice Motorkáři.cz: on-line reportáž

V následujících více než dvou týdnech vám tak budeme denně přinášet reportáže a fotografie z mojí cesty ve kterých se dozvíte, co se předchozí den událo, kde se pohybuji a kam mám namířeno. A že cesta lodí do Atén a zpět by byla nudná pro vás, čtenáře, i pro mě samotného je jasné. Takže jak "nám" to zpestřím? Zcela jisté je, že ve středu 18. srpna krátce před půlnocí vyrazím směr Benátky, kam bych měl dorazit ve čtvrtek kolem poledního, ve 3 hodiny odpoledne odplouvá trajekt směr Patras. Tuto etapu, dlouhou více než 1000km jsem záměrně naplánoval na "jeden zátah", budu po ní tak unavený, že většinu z třiceti hodin strávených na lodi doufám prospím. Do přístavu v Patrasu dorazím v pátek večer, někde se pokusím přenocovat a v sobotu ráno vyrazím na malý výlet po Peloponéském ostrově. Večer potom navštívím

Olympijské hry

, konkrétně atletické soutěže a další den, tj. v neděli 22. srpna se opět lodí přemístím na ostrov Kréta. A zde se konečně začnu motorkářsky realizovat, kdo mě zná ví, že asfalt není to, co mám pod koly motocyklu nejraději. A pro terénní radovánky je Kréta přímo rájem. Vysoké pohoří Psilorites protkané spletí cest, cestiček a stezek s písečným a kamenitým povrchem a velmi přátelští a tolerantní policisté i ochránci přírody. Co víc si "endurista" může přát? Celý jeden den hodlám strávit překonáváním tohoto pohoří ze severu ostrova na jih a zase zpět a jako "třešinku na dortu" vložím zdolání nejvyššího bodu ostrova - hory Timios Stavros, která se hrdě tyčí 2.456m nad hladinou okolního moře. V úterý 24. srpna se přemístím zpět do kontinentálního Řecka a má celá cesta tak vlastně započne. Cesta Řeckem směrem na sever bude víceméně "nutným zlem" mým cílem bude Bulharsko a především Rumunsko, kde hodlám do sytosti ukájet své " off-road" vášně. O přesné podobě trasy se budu rozhodovat až v průběhu cesty, bude záviset na počasí, mé náladě, kondici motocyklu a především na stavu silnic. Pojedu vždy tam, kde budou silnice nejhorší, popřípadě žádné. Potenciální místa k navštívení je vedle tradičních turistických lokalit také Albena, letovisko na bulharském pobřeží Černého moře. Je v tom trocha sentimentu, byl jsem tam před 25 lety s rodiči na dovolené a dodnes na toto místo rád vzpomínám. No, nechme se překvapit, vrátit bych se měl někdy počátkem září. A jak pojedu na cestu vybaven? Především si vezmu svoji motorku. Spolehlivá a pro expedice patřičně upravená

Yamaha Super Tenere 750

si pod mým vedením troufne i do náročnějších terénních pasáží, před cestou jsem pouze vyměnil olej a i náhradní díly, které přibalím do kufru se omezily na nejnutnější spotřební zboží. Páčky spojky a brzdy, náhradní duše, sada žárovek a vzduchové filtry. Navigaci mi zjednodušší GPS a obrázky z cest pro vás zajistí digitální fotoaparát. Fotky a "cestovní deník" budu panu šéfredaktorovi zasílat pomocí notebooku a mobilního telefonu. O jejich zásobování elektřinou se i v divočině bude starat konvertor el. napětí, který dokáže z motocyklové baterie vyrobit 220V, aby ji nabíječka telefonu mohla zase transformovat zpět na 12V…. Zajímavé. Něco málo vybavení pro kempování v přírodě a na spaní mi postačí karimatka, spacák a pro případ deště plachta. Na divoké psy a loupeživé Rumuny přibalím něco zbraní a proti upírům mám česnek a krucifix. Ostatně, nadpřirozených bytostí se při spaní v přírodě bojím vždy, takže jsem sám na sebe zvědavý v Karpatech, domově upírů a vlkodlaků. Medvědů ani lupičů se nebojím s těmi se domluvím nebo poperu. Ale vlkodlaci mi opravdu dělají trochu vrásky. Takže vězte, že až se zde přestanou objevovat reportáže z cesty, určitě není na vině technická závada nebo pád se skály, ale vlkodlak nebo upír.

Informace o redaktorovi

Michal Moucha - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE