Expedice Motorkáři.cz: on-line reportáž

Původně jsem plánoval start mého výletu o den dříve, abych získal více času na cestování po Peloponésu. Nakonec jsem ale musel své plány změnit a místo středečního odjezdu z Terstu vyplouvám o den později z Benátek. A od prvního okamžiku, kdy se loď „Pasiphae palace“ odlepila od přístavního mola jsem tomu rád. Průjezd Benátkami na tak veliké lodi je obrovským zážitkem. Pobíhám zběsile po nejvyšší palubě, která je dobrých 25 metrů nad hladinou a nevím co sledovat dříve. Zcela nový a uchvacující pohled na Benátky nebo práci kapitána, který s přehledem vede tento kolos úzkým plavebním koridorem. Během čtvrt hodiny pevnina mizí z dohledu a já se po důkladné sprše vydávám na průzkum lodi. Zjišťuji, že interiér lodi není zdaleka tak velký, jak by se na první pohled zdálo. Paluby pro kamiony a automobily zabírají tolik místa, že prostoru pro cestující je tak akorát. Zklamaně se jdu opalovat k bazénu, což mne ovšem po chvíli přestává bavit a tak usuzuji, že jediný způsob, jak se na lodi zabavit, je pití piva. Sedám si tedy k baru a dávám si točený BECK’S do krásně vymraženého půllitru za velmi příznivá 2 Eura. Po chvíli se ke mně přidávají již zmiňovaní němečtí motorkáři. Bohužel nikdo z nich nemluví anglicky, takže oprašuji Němčinu a trávíme v družném hovoru celé odpoledne. Dozvídám se, že jedou na rodinnou dovolenou na Krétu – manželky s dětmi letí letadlem, že jeden z nich jezdil německé mistrovství superbiků, druhý vlastní motoservis a třetí je posedlý sbíráním a renovací motocyklových veteránů. Domlouvám s nimi úschovu zavazadel v jejich hotelu na Krétě, takže mne těší vyhlídka off-road řádění „nalehko“ v pohoří Psilorites. Kolem osmé večer Němci odpadají a jdou se zachumlat do spacáků. Naštěstí jsou vystřídáni jinou partou německých motorkářů, kteří se nalodili na poslední chvíli a proto jsem je na seřadišti neviděl. Identifikují mne podle ledvinky s logem KTM a diví se, že v podalubí stojí jen jedna KTM, model LC4 a na té přijel jeden z nich. Přecházíme z piva na Rakiji a diskutujeme o cílech našich cest. Oceňuji, že všichni tři mluví anglicky a mají namířeno na ostrov Corfu, kde se rovněž hodlají oddávat off-road radovánkám. Kromě již zmíněné LC4 mají zbylí dva jezdci motocykly Honda „Afriku“ a „Transalpa“. Během pár hodin se zábava dostává do obrátek, tématiku motocyklů jsme již opustili a kritizujeme zahraniční politiku USA, přičemž občas někdo spadne ze židle. Usuzuji, že nadešel čas ke spánku a krátce před půlnocí zaujímám místo na nejvyšší palubě, kde jsem zcela sám. Již při vybalování spacáku zjišťuji, proč jsou všichni ostatní cestující schovaní v podpalubí, vítr síly orkánu se mi snaží spacák vytrhnout z ruky, jsem však silnější a po chvilce snažení se mi podaří do vlajícího spacáku zalézt. Zmožen dlouhou cestou předchozí noci i dnešní družbou s německými kolegy okamžitě usínám bez ohledu na vítr, který mě ve spacáku téměř kutálí po palubě. Ráno mě probouzí až sluneční svit a krásný pohled na albánské hory. Dopoledne trávím tříděním fotografií v notebooku a sledováním aktuální pozice lodi na GPS. Když mě to omrzí, zaměřuji se na technické detaily lodě a spekuluji, jaký motor ji asi pohání. Nakonec se odhodlám a jdu se vyptávat nějakého „námořníka“, který pracuje v recepci lodě. Ten mi telefonem volá jiného „námořníka“ - inženýra, který je velitelem strojovny a který mi ochotně odpovídá na mé dotazy. Loď „Pasiphae palace“ byla postavena v roce 1998, je více než 200metrů dlouhá, téměř 30 metrů široká a naložená váží 30.000 tun!! Její pohon obstarávají 4 osmiválcové dieselové agregáty MAN, které mají dohromady těžko pochopitelný výkon 60.000 koní při zhruba 500 ot./min!!! Nyní už chápu, proč je celá loď prostoupena silnými vibracemi, které vyvolávají dojem, že je v podpalubí minimálně deset tisíc nastartovaných Buellů. Údaj o spotřebě si musím spočítat sám, inženýr uvádí jen celkovou spotřebu na určené trase a je líný se s tím více zabývat. Dle mých propočtů však tato loď spotřebuje na každých 100km, které urazí za něco málo přes 2 hodiny okolo šesti tun nafty, přičemž motory zároveň pohánějí generátory elektrické energie, které jsou vlastně elektrárnou s výkonem, který by stačil na menší město.
Zbytek plavby trávím sledováním TV a lelkováním po lodi. Seznamuji se s Jannisem, řeckým motocyklovým novinářem, který touží po tom, abychom se zítra setkali v Aténách, protože by se mnou chtěl udělat rozhovor pro jejich motorkářský časopis. Vyloďování probíhá v podobném duchu jako naloďování, takže se z přístavu v Patrasu dostávám až za tmy. Vyrážím po pobřeží směrem na východ ještě chvíli obdivuji a fotím krásně osvětlený lanový most v Patrasu a zvažuji, kde dnes složím hlavu. Po chvilce pátrání po pobřeží pro husté osídlení a naprostou tmu zavrhuji možnost spát „na divoko“ u moře a odbočuji k prvnímu kempu. Ten vypadá velmi moderně, takže neváhám a po chvíli již stavím stan pod jednou z borovic. Ještě sprcha a upaluji do taverny na pláži, kde mají, jak se ukazuje celkem slušné pivo. Zdá se, že se tady chvíli zdržím, zítřejší den nebude nijak náročný.

Fakta etapy:

Délka: 56,2 km
Průměrná rychlost: 42,7 km/h
Nejnižší bod dle GPS: 1 m.n.m
Nejvyšší bod dle GPS: 48 m.n.m.

Informace o redaktorovi

Michal Moucha - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE