reline_unor



Pokoření ALP (Grossglockner)

Kapitoly článku

5.7.09 Ráno se probouzíme do krásného a slunného počasí. Modrá obloha, jen nad Alpama je mlha, ale klesá což doufám, že je dobrá zpráva a bude hezky.
V 8:00 snídáme výborné křupávé rohlíčky s pekárny vedle domu, v 8:20 bereme za plyn a jedeme se podívat na to, co známe pouze s fotek. Ještě musíme natankovat do plna, jelikož nevíme do čeho jdeme.
V 9:00 platíme mýtné za vjezd, což dělá 18Eur za motorku, dostáváme plánek  Alp, nálepku Grossglockner a hurá na horů. Už po prvním km nevíme co dříve fotit, nadšení je obrovské.
Na fotkách to sice vypadalo a vypadá krásně, ale ve skutečnosti je to nepopsatelné, to si každý musí zkusit sám. Cesty jsou jako nové a čisté, jedna zatáčka za druhou, levá střídá pravou, prostě nádhera, ještě teď když to píšu mám husí kůži.Počasí nám opravdu zatím vychází, mlha je pryč a sluníčko pere, lepší jsme si přát ani nemohli. Stoupáme vzhůru k vrcholu Edelweisspitze, cestou zastavujeme na několika odpočívadlech a děláme foto co příroda dokáže za nádheru, to se jen tak nevidí. Motorky jedou perfektně, s Africou brousíme neustále stupačkami o asfalt, Marťa mě  při každém  škrtnutí kolenama málem vytlačí ze sedadla, teda  jenom  ze začátku, časem si zvykla :-).
Při příjezdu na nejvyšší bod cesty Edelweisspitze, jsme pocítili výšku 2571 m nad mořem,
s tankvaku jsem vyndal nákrčník, termovložku zatím necháme v kufru, zase taková zima není, cca 7 stupňů C.
Pokoukali jsme, pokecali s českýma motorkářema a jedeme na další zastávku, kterou není nikdo jiný, než Kaiser - Franz - Josef. Po příjezdu jsme si sedli ke stolu a dali si sváču, sluníčko pálilo, já jsem nakrmil ptáci, kteří byli ochočené a zobali z ruky. Po chvíli se ozvala mohutná rána, až mi vypadl toust z pusy. Všichni stichli a otočili svůj pohled ke krámku se suvenýrama, odkud se ozvala ta rána.
Po chvíli vyšel německý starší turista, lehce vyděšen s brýlemi na křivo, spletl si chudák dveře a narazil do skleněné vitríny, mezi dveřma, vypukl obrovský smích, to bylo takové spestření dne. Cca po hodině jsme popojeli asi o 1km, kde jsme se šli podívat na sviště, kteří byli ochočeni. Vzal jsem chleba, který jsme brali pro tuto příležitost, jenže zbytečně, svišti byli tak přežráni, že si od nás nic nevzali, jen přičuchli.
Opět jsme pokoukali udělali foto a jedeme zpět. Cestu jsme si opravdu užívali, před kruhovým objezdem, kde se do leva odbočuje do Itálie a rovně se jede zpět k Edelweisspitze, jsem pozbíral popadané kamení ze skály na silnici což mě docela překvapilo, to bylo docela nebezpečné, mezi tím nás táta dojel a můžeme pokračovat v cestě. je docela volná  a proto rychle mizíme v zatáčkách. Cestou zpět jsme už moc nezastavovali, jen jsme se vyfotili na sněhu, u památníku lidí, kteří položili život při stavbě této cesty a valíme dál.
V 15:30 projíždíme zpět mýtnou bránou, měl jsem 100chutí si to projet ještě jednou, ale Marťa s tátou, už toho měli dost, tak jsme se podívat na jezero v Zeel am See, kde jsme snědli naše poslední řízky a v 16:30 jsme mačkali chcípáky u noclehu.
Plny dojmů jsme si popovídali s panem domácím, který do nás nalil štamprdle slivovice na trávení, udělali si večeři a  docela utaháni jdem do sprch a spát. Před tím jsme si objednali snídani na 7:00, aby jsme co nejdříve vyjeli, jelikož nás čekala dlouhá zpáteční cesta.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (45x):
Motokatalog.cz


TOPlist