Tro(t)llové táhnou na sever

23.6.2022

Ráno jsem opět vstával poslední, v sedm. Spal jsem na zemi na slabé matraci a bolí mě záda.

Navíc se pořád ozývá nerv v hubě. Kafe, snídaně, nějak se mi do ničeho nechce. Balíme, v osm odjezd.

První cesta je do Aurlandsvangenu, na horskou vyhlídku Stegastein, odkud je krásný rozhled. Cestou k téhle vyhlídce projíždíme nejdelší tunel Norska. Délka 24,5 km.

Na vyhlídce jsem se hned ráno chytl s Čoulasem. Ponorka si již vybírá svou daň. Jindra i Báca jsou splachovací, ale já s Jirkou to máme podobně. Když se nám něco nelíbí, tak to řeknem. Takže jsme většinou v sobě jen my dva. Ale nemluvili jsme spolu jen půl dne :-D

Po kochačce cesta do výšin. Trasa nás vede přes Hovet, Geilo, Granvin.

Projíždíme kolem národního parku Hallingskarvet přes viddu ve výšce cca 1200m.n.m.

Zase sníh a vítr, ale teplota už příjemnějších 14 stupňů. Za plošinou sjíždíme do překrásných údolí.

Sysendalen bylo nádherné a zastávka u vodopádů Voringsfossen je dech beroucí.

Parádní jsou i kruhové objezdy v tunelu Vallavik i hobití domky rozseté v krajině před ním.

Nakonec ubytování v Kvanndalu hned kousek od trajektu. Chata za hubičku a kemp sami pro sebe.

Najeto 294 km.

24.6.2022

Zase divná noc. Horko, chata vrže při každém pohybu. Vstávání opět po šesté ranní, pak klasický rituál. V osm odjezd k jihu. Nejdříve vodopád u Norheimsundu, Steinsdalfossen.

Poté trajekt z Torvikbygdu do Jondalu. Tady poprvé vidíme větší partu místních motorkářů s barvami na zádech. Typnul bych to na Pekelné křesťany, podle toho kříže přes celá záda. Jedeme s nimi až do Oddy.

Přes Oddu se vydáme na další nádherný vodopád u Ullensvangu, Latefossen a nakonec vodopád Langfossen u Etne.

Pak už jen přesun přes Olen, Sandeid, Halandsosen, trajekt z Nesviku do Hjelmelandu a směr Stavanger.

Pohodový den, pouze ten teplotní šok byl teda pecka. Celou dobu co jsme v Norsku je jeden až dvanáct stupňů a dnes 30. Nářez. Všechny vložky vyndané, zimní doplňky uklizené, průduchy otevřené na max a stejně prd platné. Odpoledne bylo vysilující. Únava a horko dělá své a usínání za jízdy se pokouší o každého.

Pozdě odpoledne dorazíme k hostelu u Tau, kde se ubytujeme. Sprcha, kafe, pivko, relax.

P.S. Už na nás leze absťák. Dneska jsme u trajektu koukali i po středoškolačkách... teda 16 a víc :-D

Najeto 312 km.

25.6.2022

Ráno stejné jako každý den na tripu. Teď mi Čoulas čumí přes rameno a říká, že ne.

Má pravdu, dnes přijdem k hotové snídani, je v ceně ubytování. Měla být kontinentální, ale krapet slaboučká.

Po jídle se oblečeme jen lehce, na mašině to máme kousek. Přejedeme jen do Vatne, odkud se dáme pěšky na Preikestolen.

Zaparkujeme, natáhneme kraťasy, tričko, tašku na záda a jdeme. Hned prvních 800 metrů nás přesvědčí, že to nebude žádná prdel. Cesta i prudká schodiště jsou z různě velkých kamenů.

Kotníky a kolena trpí hned od začátku, o jízdou povolených svalech ani nemluvě. Stupně schodišť jsou hrozně vysoké, některé až 50 cm, takže dostávají záhul stehna a lýtka. Po 1 km už přemýšlím o pauze. Trasa je značená jako mírně obtížná. Pěkný hovno. Nebo tu mají jiná měřítka...

Teplota stoupá, sklon svahu také. 4 km vzdálenosti nám trvají cca 1,5 hodiny.

Ale ten výhled ze skály stojí za to. Neskutečná nádhera.

 

Po hodině odpočinku a kochání balíme a jdeme zpět. Je to snad ještě horší, než výstup. Na kamenných stupních a došlapu trpí kolena a moje kdysi rozlámané kotníky slyší znít pohřební zvony. Cestou zpět odpočívám nejméně 5x a nejsem sám. Vrchol všeho je, když nás v poslední třetině začnou předbíhat i norští důchodci. Naštěstí sešli z cesty a zabloudili, jinak bych byl už vážně nasranej :-D

Dole na parkovišti jsem už total hotovej a nemůžu udělat ani krok. Po odpočinku ( dlouhém!) navlékáme hadry a jedeme do Stavangeru na Sverd i fiell. Památné místo, kde Harald Krásnovlasý po bitvě sjednotil norské kmeny pod svou korunou. Tři meče z bronzu trčí z útesu nad mořem. Tady dýchá historie. Pár fotek, pár kamínků do kapsy, trochu nasát atmosféru.

Báca opět kolem slídí s mobilem a foťákem v ruce a fotí co se dá. Ten chlap je nebezpečnej...

Poté odjezd do nejbližšího krámu, dokoupit zásoby, hlavně pivo a odjezd do hostelu. Nejdříve tam pošleme 3 kousky a až pak sprcha. Se zpožděním. Báca zamkl tak dokonale, že musí volat zámečníka. Po sprše opět ven pod pergolu. Dnes je tu nějaká akce hostelu. Hambáče a hotdogy zdarma. Během chvíle je tu žluto a hlavně černo. Všichni žerou jak o život. Asi charitativní akce :-D

P.S. Čoulas má správnou připomínku. Móda legín v kombibaci se sportovní podprsenkou je úžasná...

Najeto 119 km, našlapáno víc než zdrávo.

26.6.2022

V noci hic jak svině. Ráno vstáváme v půl sedmé, spácháme hygienu a jdeme na snídani. Hekáme na každém kroku. Výlet nám dal zabrat.

Snídaně stejná jako včera, jen méně lidí. Pak zabalit a odjezd. Dnes už nemáme kam spěchat, tak je až kolem půl deváté. Trajekt z Oanes do Lauvvika a směr Dirdal, Sinnes, Tonstat, Flekkefjord a Kristiansand. Nepospícháme, couráme se norskou krajinou a venkovem a v duchu se loučíme.

Po hodině začíná chcát, bereme nepromoky, ale po půl hoďce přestane, tak to zase svlečeme.

Mě zůstala jen bunda a návleky na boty, kalhoty jsou na sračky. Provoz houstne, ale po třetí jsme v Kristi u ubytování, kousek od trajektů. Zabydlet, dojít ještě nakoupit a pak už jen odpočívat. Relaxujeme a povídáme si. Spát jdeme brzo, časně ráno nás čeká trajekt.

Najeto 274 km

27.6.2022

Noc hrozná! Jindra je ďábel, protože ty zvuky, co z něho vychází, nemůže vydávat smrtelník.

Báca si do uší raději narval toaleťák. Usnul jsem někdy kolem půl dvanácté s myšlenkami na vraždu.

Před čtvrtou budíček. Na všech je cítít nervozita. V pět odjezd do přístavu, odbavení, půl hodiny čekání na parkovišti, v šest nalodění. Přikurtovat stroje a na horní palubu. Při odjezdu stojím na zádi a koukám na vzdalující se pevninu. 16 dní. Norsko se s námi loučí deštěm. Stylově.

V devět jsme v Dánsku. Kousek poodjet a tankování. Dalších 20 km a jdeme do nepromoků. Já už jen do bundy a návleků. Kalhoty zůstaly v Norsku. Déšť přes celé Dánsko. 3 a půl hodiny.

Německo to samé, jen s tím rozdílem, že to až po Hamburk byl chcavec. U Hannoveru přestává, ale před námi 20 km kolona. Jindra s Čoulasem se začnou proplétat kolonou a mizí v dálce. Ostatně sám jsem jim to řekl. Chtěli jet v kuse, dokud nevyjedou nádrž, tj přibližně 350km.

Už jsme to takhle udělali v Dánsku, ale v tom počasí to je prostě moc.

Po 20 minutách se začínáme proplétat kolonou i já s Bácou. Jde to pomalu. Mašiny jsou moc široké, někdo uhne, někdo ne..

Za půl hodiny jsme z toho venku. Odbočujeme na Berlín. Volal Jindra, někde stáli a čekali. Posílám je dál samotné. Mají trochu jiný styl jízdy než Báca a já jsem utahanej, nepojedu žádnou palbu.

Další zastávku máme s Bácou někde u Magdeburgu. Sundáme nepromoky. Moje jdou do koše, mají to za sebou. U Lipska další tankování. Koukám na meteoradar. Kolem Aše a Chebu boží dopuštění, rozhodujeme se pro spodní cestu přes Rozvadov.

Od jihu se sice ženou bouřky dvě, každá jinde, ale obě se nám sunou do cesty. Snad to stihneme. Nestihli. Stavíme pod mostem u Sellangeru, Báca si bere nepromoky, já už nemám co. Prší. U Neudstattu už leje. Na Rozvadově stavíme, Báca tankuje, já si jdu dovnitř pro kafe. Při každém došlápnutí mi z bot tryskají fontánky vody a za mnou zůstává mokrá cesta. Venku cucáme kafe, kecáme a konstatujeme, že to je vlastně paráda. Jsme turch, ale je 17 stupňů. Kam se to sere za Norskem.

Už mne pálí oči a jsem utahaný, tak to neprodlužujeme a vyrážíme domů. V lijavci. Maximálka 90km v hodině, víc se nedá. V půl druhé v noci jsem doma....

Najeto 1258 km

9.1.2024

Tak to je přepis mého cestovního denníku. Je to už nějaká doba co jsme zpět, ale sever mám pořád v hlavě. Zjistili a zažili jsme spoustu věcí. Když je dobrá parta, jde zvládnout cokoliv. Všude je spousta pohodových a ochotných lidí. Zima a počasí není překážka v cestování na mašině, jen to holt není top, ale dá se to zvládnout. Dá se zvládnout i pořádná porce kilometrů, když musíš. Prostě víme, že limit se dá vždy posouvat.

Stan ve Skandinávii není třeba, když jedete alespoň 3 nebo 4. Po rozpočítání ceny za chatku to vyjde celkem levně. Platili jsme od 350 do 950 Kč na hlavu. V naprosté většině to bylo pod 500. Benzín je drahý, cca kolem 68 Kč za litr, ale nějak jsem to neřešil. Jídlo ideálně koupit v obchodu. Není třeba si ani dělat hlavu s penězi. Dodnes nevím, jak vypadá norská koruna a všude se platí kartou a to opravdu všude. Platební terminál měl i Sáma oděný v kůžích, který na pusté náhorní planině za polárním kruhem prodával kůže,parohy a ruční výrobky.

Norsko nás chytlo za srdce. Atmosférou, lidmi, krajinou. Chceme se vrátit...

Už plánujeme na příští rok. Přes Finsko na Lofoty a dolů. Méně kilometrů, více času.Už aby to bylo....

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE