Tro(t)llové táhnou na sever

16.6.2022

Ráno v pět nás Čoulas budí písničkou od Neckáře Je ráno Anno. Chtěl jsem ho zabít. Nebyl jsem sám.

Pracně se vykopeme z postelí, káva, snídaně, udělat ze sebe cibuli a navrch nepromok.

V 6:15 vyrážíme na Nordkapp. Venku je zima. 1 stupeň, mrholení a vypadá to na sníh.

Máme to 127 km, hodina a půl jízdy v téhle kose.

Stálo to za to. Všude plno sobů, nádherná příroda, i když místy se sněhem a na konci ten výhled.

A velryby. Jsme tam skoro hodinu. I příroda se usmála a na půl hodiny vysvitlo slunce. 

Pak cesta zpět do Olderfjordu, káva, rozehřát, zabalit, nakoupit suvenýry a vyrazit k jihu, opět do Alty. Z Alty na západ a jihozápad podél moře a kolem fjordů. V pět přijíždíme do Fosselv Camping u Storslettu.

Ubytování parádní, ve fjordu. Naprosto luxusní chata s několika pokoji, kuchyní, obývákem a vším potřebným za pár kaček.

Sprcha, večeře, kafe, krátká prohlídka okolí a pokochání scenerií a pak už jen pivko a pár panáků.

Pohodička.

P.S. Přišla bída na kozáky, páč Čoulas somruje i krušovické pivo, i když nad ním před pár dny ohrnoval nos. Při panákování zase předstírá stonožku..

Najeto 518 km

17.6.2022

Ráno klasicky vstávání v šest a opět dohady kdo chrápe víc.

Káva, snídaně, balení, úklid. Vyrážíme kolem půl osmé směr Bjervik a Gausvika, na Lofoty.

Ráno svítí sluníčko a cesta přes fjordy je parádní, jen Báca zapoměl odbrzdit a táhne se jak smrad. Možná únava. Cítí jí už každý z nás.

Trasa je fajn, silnice kolem fjordů suprová. Občas nás to stáhne do vnitrozemí, ale zase nás to zavede k fjordům. Pár pravidelných zastávek, obvyklé špičkování. A čekání na Bácu. Odpoledne nákup a přejezd mostu na Lofoty.

Na Lofotech zastávka pro benzín a po natankování zjistíme, že Čoulas zalehl do pangejtu i s motorkou a válí se tam jak žlutej čmelák. Naštěstí pro něj při stání, bohužel pro nás nikdo nefotil. Škoda.

Pokračujeme dál přes Lofoty. Scenérie úchvatná. Na kopcích sníh, po úbočí padají kaskády vody, údolí krásně zelené a voda přes tmavě modrou až po tyrkysovou. Moře je poseté ostrovy a ostrůvky a spousta malých fjordů.

V polovině Lofot, kolem Austvagsoy hledáme ubytování a na druhý pokus se podaří. Sice každý za litr, ale s molem, hned u moře a plocha apartmánu jako kráva. Vybalit, pivko na molu, večeře počká.

Později večer opět pivko a pár panáků. Čoulas opět dělá stonožku a čeká na půlnoční slunce.

P.S. Následující ráno nás Čoulas sprdnul, že nás vyvezl na půlnoční slunce a že jsme se na něj vysrali.

Najeto 524 km.

18.6.2022

Ráno opět ve stejném duchu. Téměř.

Vypadá to, že zima a průvan udělaly své a asi mám zánět lícního nervu. 2 brufeny a od Bácy Tantum verde a uvidíme.

Na Lofotech je ráno dost větrno, ale během hodiny to přejde a svítí sluníčko.

V osm vyrážíme na konec Lofot. Původně jsme chtěli až do A ( Čoulas) a já chtěl vidět muzeum vikingů, ale zase začalo chcát a tlačil nás čas do odjezdu trajektu. Nebylo ani jedno. V Moskenes jsme si vystáli frontu a v 11:45 jsme se nalodili na trajek do Bodo.

Přikurtovat stroje a honem na horní palubu. Při odjezdu z Lofot nespouštím oči z ostrovů. Jedno z nejkrásnějších míst na světě. Déšť, vítr, vlny. Houpání trajektu dělá své a na Čoulase sedá mořská nemoc. Po celou plavbu se nehne ze sedačky venku na palubě blízko střední podélné osy a je zticha. Krásných tři a půl hodiny klidu...

Po vylodění nabereme směr Rognan a Moi Rana. Po hodině jízdy začíná chcát. Zastavíme u obchodu u silnice, nakoupíme a řešíme situaci.

Nakonec si nepromoky nebereme, k nejbližšímu ubytování to je asi tak 15km.

Plno. Další ubytko za 30km. Zase plno. Jedeme do Moi Rany a cestou zkoušíme vše podél cesty.

Voda už nám cáká z bot, jsme turch, teploměr klesá. 80 km před Moi vyjedeme do kopců na náhorní viddu. Kolem nás sníh, déšť, 4 stupně, ubytování žádné. Už v naprostém zoufalství si prohlížím rozpadlé chaty kolem silnice, že tam zastavíme a rozděláme alespoň oheň. Je taková zima, že se mi pajtlujou řidítka, jak se klepu. Největší krize, nejhorší den. Jestli dáme tohle, tak už zvládneme cokoliv.

Přidáváme plyn a nakonec to přes viddu praskáme rychlostí 140km za hodinu. Pryč z tohohle místa...

Před Moi Ranou se severští bohové smilovali. Nacházíme malý kemp, kde je volná chatka. Nic moc stav, pět se nás tam stěží vejde, ale je tam teplo.

Rozvěsit mokré věci, najíst, kafe a spát...

Najeto 385 km plus trajekt.

19.6.2022

Dnes jsme si pospali. Z pelechů lezeme až skoro v sedm. V těsné chatě hrajeme tetris a přesouváme se jeden přes druhého. Záchod, snídaně, káva, zabalit, vystěhovat věci, obléct.

Většina z nás má věci ještě zavlhlé. Já mám boty mokrý jak hnůj. Jak tam vlezu, hned mám mokré ponožky. V devět dorazila paní domácí, zaplatíme a jedeme. Dnes je jen přesunový den.

Mosjoen, Namsskogan, Stejnkjer.

Po hodině jízdy stavíme na benzíně, u které je i obchod. Natankujeme, dáme kávu a jdeme si nakoupit, jenže je neděle a v Norsku je vše zavřené.

Jen pro info...v Norsku se cena benzínu pohybuje kolem 68 Kč za litr.

Pokračujeme dál a po další době stavíme u vodopádů Laksfosen u Mosjoenu. Ta masa vody je neskutečná a úžasná. Po pokochání pokračujeme dál vnitrozemím, krásnými údolími a po úbočích kopců padá jeden vodopádek vedle druhého.

Cesta ubíhá parádně, stihneme i další kávu a hambáč, který má v sobě dokonce i maso.

Kolem páté dorazíme do areálu campusu ve Stejkjeru, kde se chceme ubytovat.

Hodinku čekáme na recepci, pak vybalit a relaxovat.

P.S. Čoulas už má zase žízeň

Najeto 392 km

20.6.2022

Spaní pohodové, ale hic jako svině. V půl třetí se jdu ven trochu ochladit a zapálit si.

V půl sedmé budíček. Opět to samé. Káva, snídaně, balení věcí.

Rok staré boty mám na sračky. Povolují snad všechny lepené spoje.

Před osmou odjezd směr Trondheim. Silnice jsou plné aut, jede se pomalu, ale v půl dvanácté jsme tam. Zaparkujeme kousek od staré části a jdeme se projít. Hlavně chceme vidět barevné domky podél řeky a starý most. Za hodinu jsme zpět u mašin. Odjíždíme směr Kristiansund.

Hned první světelná křižovatka nás ale rozdělí a zastavit není kde. Po sto metrech kruháč, několik výjezdů, půlka z nich do tunelů. Jindra s Jirkou zmizí v jednom z nich, já zkusím hned za výjezdem z kruháče počkat, ale vytroubí mne auta, takže musím zmizet. A Báca udělal Mařenku a Jeníčka. Byl ztracený. Dlouho.

Čekal jsem na autobusové zastávce hned za tunelem a zkoušel se všem dovolat. Nakonec jsme se asi po hodině sešli u obchodního centra Ikea o pár kilometrů dále. Jelikož se dělá docela teplo, tak vyndat všechny vložky, nakoupit, benzín a jedeme dál. Suneme se parádní krajinou podél fjordu. Ještě pár dní a asi budu mít zablokovaný krk, jak pořád čumím kolem sebe. Pak už jen krátký trajekt přes úžinu a jsme u Kristiansundu. Najdeme krásné ubytování v pěkných červených chatkách s drnovou střechou kousek od vojenského letiště.

Proběhl večerní rituál plus objednání trajektu z Norska do Dánska a jdeme chrnět.

Najeto 322 km

21.6.2022

Ráno jsem vylezl v půl sedmé. Poslední. Nějak se mi dnes nechtělo.

A opět to samé dokola. Káva, WC, atd. Před osmou výjezd, dotankovat na benzíně a přitom na sebe opět narvat nepromok, protože zase chčije. A hustě.

Dnes je první na řadě Atlantic Ocean Road. Jako naschvál déšť, vítr, zima. Čoulas je vzteklej jak čuba, má v hajzlu pinlock na helmě a nic nevidí. Za mne Atlantic nic moc. Vše v mlze, za stěnou deště a silný boční vítr. Možná, kdyby bylo lepší počasí.

Objedeme ostrov podél pobřeží, pak na trajekt a směr Trolí stezka. Dole u suvenýrů je žlutý zájezd (asi Filipínci) plus fronta skopčáků 50 metrů dlouhá. Výjezd nahoru další zklamání. Déšť, mlha, mraky nízko.

Být sucho, tak super. Ve dvou třetinách stezky už není vidět. Pokračujeme směr Geiranger.

Přejezd přes malou viddu, podél cesty metr a půl vysoká stěna sněhu, pořád mlha a déšť.

Za náhorní plošinou malá zastávka u Gronningu u řeky a vodopádů v kaňonu.

Geirander další zklamání. Pod horní vyhlídkou je poklop bílé sračky. Není vidět nic. Projedeme tím mlékem až dolů na dno fjordu. Na kotvě tu stojí dvě větší lodě a jedna velká výletní. Samotné město je plné turistů. Davy lidí. Jen projedeme.

Dáme se směrem na Hjelle, kde máme ubytování. Kousek nad městem vjedeme opět do bílé tmy a tou se ploužíme přes hodinu v koloně aut, která jedou krokem se zapnutými blinkry. Jedeme přes další náhorní plošinu, viddu, jak tomu tady říkají.

Kolem nás opět závějě a stěny sněhu, bílo, samá serpentina. Cesta do neznáma.

Pořád prší.

Kolem šesté sjedeme z plošiny a kousek před Hjelle dorazíme k chatám, kde jsme ubytovaní.

Opět parádní chata, kde je spousta prostoru a vše potřebné. Dáme sušit věci, najíme se, káva a odpočinek.

P.S. Vedle v chatě jsou motorkáři. Němec a Islanďan. Nordkap doporučují v září. Měli tam 22 stupňů a koupali se tam.

Najeto 298 km

22.6.2022

Opět jsem si ráno pospal. Do sedmi hodin. V noci mě pořád budila bolavá huba. Včera jsem jel přes hory s otevřenou helmou, jinak bych nic neviděl a tohle jsou následky. Po probuzení stejný rituál, v osm vyjíždíme.

Dnes bude jen kratší přesun. Stryn, Utvik, Byrkjelo, Songdal a konečná v Laerdalsoyri.

Projíždíme kolem krásných fjordů. Opět jedna velká nádhera. Teploměr ukazuje 13 stupňů a v moři ve fjordu se koupe pár místních žen. Je mi kosa jen to vidím.Krátká zastávka mezi Utvikem a Byrkjelo. Po výjezdu ze serpentin se otevře nádherná scenerie a musím zastavit a nasát to.

Po kochačce jedeme dál. Zastávka na kávu a hotdog. Tam se ukáže, že jsem asi lingvista jako svině. Paní se mě ptá, s čím že ten párek v rohlíku chci. Nerozumím. Ptá se podruhé, nic. V klidu jí říkám...,, musíte mluvit pomalu a anglicky,, . Paní pozvedne obočí, a s úšklebkem zřetelně hláskujíc povídá..,, to dělám celou dobu chlape,, :-D Njn, to asi ten její silný norský přízvuk.

No ne, fakt jsme zjistili,že v Norsku umí anglicky líp než my i kdejaký zametač silnic.

No, frčíme dál. Pár tunelů je v opravě, takže většina jízdy v kolonách, ale nikdo nikam nepospíchá, nikam se necpe.

Při krátké pauze se dohodneme na malé odbočce. Hodina čekání na trajekt a po převozu už očumujeme jeden z nejstarších dřevěných kostelů v Norsku v městečku Ornes.

Pak trajektem zpět a pokračujeme na Songdal na další trajekt k cíli dnešního dne.

Tyhle malé přívozy jsou zajímavé. Někde vybírají platbu za dopravu v hotovosti, někde skenují SPZ, někde nedělají vůbec nic..

Po vyjetí z trajektu je do kempu jen pár minut, vybalit, najíst...vždyť už to znáte.

Obvyklé popichování a probírání dalšího dne.

P.S. Báca fotí 1 loď ze čtyř různých míst ve fjordu!! On vlastně fotí furt...

Najeto 230 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE