Cesta do Nice a zpět

Ráno po snídani vyjela naše kola směrem Švýcarsko. Pojížděli jsme opět krásnou krajinou - fotografie opět poví víc, než moje neumělé popisy:

Jak jsme se pomalu blížili ke švýcarské hranici, provoz začínal opět houstnout a já se děsil příštích hodin... a měl jsem proč! Po hledání přechodu na hranicích jsme kus Ženevy objeli po dálnici (ač nemaje dálniční známku, která stojí i pro motorku nehorázných 40 éček). Po projetí centrem města Lausanne jsem již odmítal jet dál, protože ruku jsem měl úplně hotovou z mačkání spojkové páčky. Zakotvili jsme u prvního motelu u cesty s nadějí solidního a levnějšího ubytování - a ejhle!!!!! Pokoj pro dva, který neměl sprchu ani WC (byly na chodbě) stál na noc úctyhodných 120 euro!!!! S povzdechem a vzpomenutím na čtyřhvězdu v Itálii za podobné peníze jsme se ubytovali a vyrazli do přilehlé restaurace.

Ráno jsme pojedli snad nejmenší snídani za největší love, sbalili se a bič a pryč! S příslibem Německa a následné "civilizace" jsme krájeli švýcarské silnice a hladověli, protože po 14:00 jsme ještě nebyli venku a dalších milion euro za jídlo se nám nechtělo dát. V rychlosti jsem udělal pár foto celkem povedeného městečka, a již jsme byli na hranicích.

"CIVILIZACE!"  - zvolali jsme a zapluli do první německé restaurace v příhraniční vesnici. Přivítalo nás lidové menu snitzel + hranolky za lidových 7 éček. Posilněni jsme vyrazili do celkem klikatých kvalitních silnic Německa. Konečná nás čekala v útulném hotýlku v městě Ehingen, kde nás čekala ucházející kuchyně a příjemní majitelé.

Pslední noc na cestě jsme měli za sebou a čekala nás nudná přibližovačka po německých dálnicích k domovu. Po cca 6 hodinách ostřejší jízdy po dálnici jsme skončili živi a zdrávi v rukou svých rodin. Výlet se vydařil, sice rozpočet byl opravdu vysoký, ale ten komfort za to občas stál :-)