Cesta do Nice a zpět

Po klidném spánku v bezbariérovém apartmá (když nás recepční viděla, hned nabídla to největší,c o měla k dispozici) jsme vyrazili do nádherného prosluněného italského dne a nádherných dolomitových scenérií.Cesta ubíhala jak po másle, my si užívali malého provozu a krásných udržovaných cest. V tomto kraji nás překvapily nápisy v němčině, je to zřejmě oblíbené letovisko Germánů (zřejmě italské Karlovy Vary).. Pomalu jsme se dostávali do průmyslového středu, pohoří zmizelo, horko narůstalo a my se těšili na moře a odpočinek. Po nudnějším úseku jsme se dostali do hornatějších končin, které byly určitě rájem pro motorky, protože jsme jich začali potkávat víc a víc. Cesta se začala vlnit a Míra usoudil,že je čas nasadit kameru a točit - viz VIDEO!



Po příjemné horské prémii jsme se zastavili v podhorském městečku na kávě. Malé občerstvení proběhlo, nasedli jsme a pokračovali po jedné z větších okresek směr moře. Provoz začal krutě houstnout, bundy nám začaly vlhnout a motorky přehřívat. Zastavili jsme u silnice u zajímavé atrakce, nějaký soukromník se starožitným nábytkem restauroval nábytek přímo u hlavní silnice

Po dvou až třech cigaretkách jsme opět vpluli do víru zácp a troubících Italů a touženě vyhlíželi moře. Po dvou hodinkách už jsme dorazili do města Massa, kde po marném hledání ubytování ve třech hvězdách nakonec skončlili na jediném volném místě - čtyřhvězdičkovém hotelu Intercontinental.Zaparkovali jsme v podzemní garáži hotelu a vyrazili do víru restaurací a barů. Po chutné večeři jsme začali polykat míchané nápoje v pobřežním baru....a nebylo jich málo, rozjitřeni alkoholem jsme vyrazili do centra Massy, kde jsme zakotvili přímo ve víru nočního života - útulném náměstí. Přikrmili jsme si už tak velkou opičku a hodně po dvanácté večer doklopýtali do hotelu. Ráno pak bylo kruté, hlava bolela, po delším přemýšlení se nám nechtělo utrácet dalších nehorázných 220 euro za noc a chtě nechtě vyrazili dál...

Den 4 - neděle 11.9.

Po několika horkých kilometrech v zácpě a s notnou kocovinou jsme usoudili,že budeme nuceni kus cesty vzít po italské dálnici. Bohužel tato trasa nám dlouho nevydržela, po 100 km jsem sjel z dálnice,z aplatil mýtné a začal se ohlížet po hotýlku. V městečku Arenzano za Genovou jsem zastavil u prvního, který mě praštil přes plexi, odhodil bike a šel prosit o volný pokoj. Všechno se se mnou houpalo a já byl rád, že nás paní ubytovala v pokoji s klimou, kterou jsme rozjeli hned, jak jsme vkročili. Po následné sprše jsme se rozhodli dát si v 15:20 pozdní oběd. Po neúspěšném hledání (v Itálii je od 15 do 19 h polední pauza a nikdo včetně kuchařů a servírů nepracuje) jsme zapadli do místního fast foodu nějakého Inda, dali si na stojáka gyros a zaplácli tak hladový žaludek. Po lehké siestě jsme si vše vynahradili večer, kde jsme v restauraci dostali i najíst :-D