Putování po hradech českých 2001

III. den, 26.6.2001:
Ráno nás opět přivítalo modrou oblohou, což byl moc potěšující fakt. Kluci byli už taky vzhůru. Peťa neustále lamentoval, jaká mu byla kosa, a že už ve stanu spát nebude. Nebylo divu, když spal jen ve slipech a v noci bylo opravdu slušná zima. Odebrali jsme se proto do sprch, že se prohřejem. Opět jsme zde objevili automaty – asi už jsou všude. Po snídani z vlastních zásob jsme šli do přístavu, nechat se svézt po jezeře. Měli jsme štěstí, asi po deseti minutách jsme už nastupovali na loď. Při vyjížďce lodí po jezeře byl krásný výhled na horu s hradem

Bezděz

. Dlouho předtím jsem na lodi nejel, takže to byl pěkný zážitek jak pro mě, naší posádku i pro třídu malých dětí, která s námi jela. Moc pěkný zážitek to ovšem nebyl pro malého klučinu, který hrozně potřeboval čůrat a všech se nás ptal, jestli nevíme, kde jsou záchody. Bohužel tam žádné nebyly, tak musel klučina vydržet. Zabojoval a se skříženýma nohama to ustál až do konce. Kabrňák. Po návratu do hlavního tábora jsme osedlali naše 2 mašiny, Micábu jsme pro tentokrát vynechali a vyrazili na výlet na hrad Bezděz. Najeli jsme na již zmiňovanou novou širokou silnici, u které v lesíku posedávali houbaři a nabízeli své úlovky. Vypadaly pravda dost dobře, ale není nad to, když si je člověk najde sám. Honza ale tvrdí, že tyhle lesní sporty zrovna nemiluje. Když se nám za lesíkem otevřelo krásné panorama na Bezděz odbočili jsme doleva a už jsme mířili přímo k hradu. Mašiny jsme museli nechat dole ve vesnici, poněvadž tento hrad hradovatý byl jako většina hradů postaven na pořádné skále, na kterou na mašině prostě nevyjedete. No na trialce asi jo! Co šlo, tak jsme sundali a zamkli do kufrů, protože už byl pěkný pařák a před námi byl výstup do pěkného krpálu. Ještě připevnit helmy na věšáčky pod sedlo a hurá nahoru. Cesta posléze začala být čím dál víc strmější, až se nakonec změnila ve skalnatou stezku. Při výstupu jsme se pěkně zapotili, ale výsledek stál za to. Vylezli jsme na věž a tím jsme byli na nejvyšším bodě široko daleko. Ten výhled prostě neměl chybu. Jinak je tento hrad vlastně zřícenina, takže tam toho k vidění až zas tak moc není. Sestup dolů byl o něco rychlejší, ale skalnatá stezka pěkně klouzala, tak jsme museli dávat bacha. Za odměnu jsme si dole ve vsi dali zmrzku. Jelikož nám zbylo ještě poměrně dosti času, bylo rozhodnuto, že se ještě přemístíme na prohlídku hradu Kost. Rozjeli jsme se tedy tímto směrem a zanedlouho již sesedali na parkovišti pod hradem. Stále byl ještě pěkný pařák a tak jsme byli rádi, když jsme po zakoupení vstupenek vstoupili do chladných prostor hradu. Toto je opravdová klasika mezi hrady. Hrad je postaven na skále mezi zalesněnými kopci. Snad proto jej prý vojska kolikrát minula bez povšimnutí a je proto tak krásně zachovalý. Prohlídkou hradu jsme byli nadšeni. Tady na vás dýchne nefalšovaná atmosféra středověku. Po prohlídce jsme už byli všichni notně unavení a tak jsme se nalodili a jeli zpátky do kempu u Mácháče. Zbytek večera jsme strávili v hospůdce na pivku. Měli tam šikovný Jukebox s asi 5000 skladeb, tak jsme to tam rozjeli. Pak už jen umýt, pomodlit a spát. Zítra totiž odsud vyrážíme zas o hrad dál. IV. den, 27.6.2001:
Ráno se probouzíme do polojasného dne, provádíme hygienu a zbývá nám už jen sbalit stany a vyrazit, protože snídani necháváme až na Doksy. V Doksech jsme zamířili na parkoviště u náměstí a naběhli do samošky, kde jsme zakoupili něco k snědku, protože nám už od rána pořádně vyhládlo. Je to super, když člověk nikam nespěchá a může se v klidu plácnout na lavičku, dlabat a jen tak očumovat. Následně osedláváme naše ocelové oře a za parného dne opouštíme Doksy. Míříme na další hrad – strážní hrad

Kokořín

. Jedeme po okraji CHKO Kokořínsko – směrem na

Mšeno

a užíváme si opravdu krásných přírodních scenérií, kterých je v tomto kraji plno. Je to přímo ráj pro motorkáře kochajícího se krajinou. Zastavili jsme na hlídaném parkovišti dole pod hradem, a motorky nechali přímo u budky ochotného hlídače. Tento hrad je strážným hradem, takže se dal očekávat mohutný výstup na kopec, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Zpočátku se šlo vzhůru serpentinami vydlážděné silnice a pak se odbočilo na stezku lesem, přičemž skoro celá cesta vedla pod korunami stromů, které příjemně chránily před sluncem. Do hradu se vstupuje přes původně padací most nad roklí. Tento hrad se zachoval ve velmi dobrém stavu a je krásně udržovaný. Prohlídka netrvá moc dlouho, protože je to jeden z poměrně malých hradů. Přesto je zde spousta pěkných věcí k vidění. Mě upoutala vyhlídka z věže a procházka dokola po hradebním ochozu. Po prohlídce jsme začali sestupovat zpět na parkoviště ke strojům, kde už byla přímo pekelná výheň a začínalo to vypadat, že by z toho mohla být nějaká bouřka. Jen co jsme uhasili žízeň a lehce se oblékli, nastartovali jsme stroje a vyrazili dál. Za jízdy nás to příjemně ovívalo, tak jsme byli rádi, že jsme zas na cestě. Ráz krajiny i nadále zůstával velmi zajímavý. Jeli jsme údolím kolem řeky, okolo byly lesy, prostě paráda. Nikam jsme proto nespěchali a vychutnávali si pohodovou jízdu. Naše trasa dále směřovala na

Mělník

a Slaný, kde jsme se mohli pro změnu pokochat rychlejší jízdou na silnici první třídy. Na této trase leží obec Nová Ves, kde bydlí Peťovi příbuzní, u kterých jsme byli ve stejné sestavě (pouze bez Lucky) na návštěvě již před dvěma roky. Zastavili jsme se tam i letos. Jsou to milí lidé, kteří nás rádi vidí. Nechtělo se nám ale jít dál a tak jsme jen venku probrali co je nového. Pak nás vybavili na cestu různými tekutinami a po rozloučení jsme pokračovali dále. Původně jsme dnes chtěli navštívit ještě hrad Křivoklát, ale jelikož bylo takové teplo, rozhodli jsme se, že pojedeme do Řevničova, kde se ubytujeme v kempu u rybníka a půjdeme se vykoupat. Kemp jsme našli snadno a ubytovali se v chatičce pro čtyři s klasickýma vojenskýma bidlama. Honza se zdál být jaksi vyhotoven a zůstal na bidle. My tři zbývající členové výpravy jsme na sebe hodili plavky a vyrazili přes silnici na pláž u rybníka. Do vody jsme se odvážili jen já s Peťou, protože ještě nebyla zrovna „vařící“, ale pěkně nás po tom parném dni osvěžila. Když jsme vylezli z vody, slunce už přestávalo mít takovou sílu a tak když jsme oschli, šli jsme se podívat na Honzu. Ten tam mezitím spal, a když jsme ho vzbudili, tvrdil že má hlad a proto jsme se šli porozhlédnout po kempu. Našli jsme tam takovou tu klasickou táborovou jídelnu s hodnýma kuchařkama, které na dotaz jestli by nebylo něco k snědku opáčili, že je rizoto a jestli si prý dáme. No samozřejmě! Bylo báječné, i se sušenkou. Připadali jsme si zas jako pionýři. Večer jsme pak strávili v hospůdce u rybníka, kde jsme poseděli asi do jedné do rána. Naštěstí do chatky nebylo daleko, tak jsme jen přeběhli silnici a šli na kutě. V. den, 28.6.2001:
Jelikož už včera večer byla celá obloha zatažena bouřkovými mraky tak, jak jsme po parném dni předpokládali, nepřekvapilo nás proto, že bylo ráno stále zataženo. Bylo také citelně chladněji, což nám po včerejšku ani moc nevadilo. Provedli jsme ranní hygienu, vyvalili věci z chatky a oblékli se do cestovního. Za zamračené oblohy opouštíme tento kemp, který nás překvapil svou pohostinností a míříme na další etapu za poznáním českých hradů. Další mototuristický cíl je stanoven na hradě Křivoklát. Tímto směrem projíždíme poměrně rozsáhlou CHKO Křivoklátsko. Během této etapy začíná drobně poprchávat, ale jelikož je již

Křivoklát

na dostřel, nemá cenu zastavovat a soukat se do nemoků. Jinak tato CHKO opět vyniká svou krásou přírody a projížďka zdejším krajem je učiněná nádhera. Když jsme dorazili do městečka pod Křivoklátem, začalo celkem slušně pršet a my na sebe navlékli šusťákové bundy, napařili kapucy a bez zbytečného lelkování vyrazili do kopce dlážděnou cestou k hradu. Zakoupili jsme si lístky a přemístili se na nádvoří, kde jsme mohli shlédnout novodobou ruční výrobu nových trámů. Toto spočívalo v ručním osekání a tvarování mohutných kmenů sekyrami do čtvercového průřezu. Pořádná dřina! Byli jsme rádi, že se na prohlídku hradu vyrazilo celkem brzo, alespoň jsme se schovali před deštěm. Prohlídka byla velice zajímavá a poučná, včetně středověké mučírny a hladomorny. Na hradě byla též stálá prodejní výstava velice precizních řezbářských a kovářských prací. No nic, nějak nám z té hladomorny vyhládlo a tak jsme šli zpět dolů do městečka, kde jsme hned naproti vklouzli do hospody. Po obědě bohužel stále pršelo a tak jsme s Peťou poprvé během naší výpravy oblékali nemoky. Lucka své nemoky půjčila Peťovi a jela s Honzou autem. Po ujetí asi dvaceti km přestalo pršet a dále se jelo směrem na

Beroun

, kolem řeky Berounky, už jen po mokré silnici. Posléze se dokonce vyčasilo natolik, že začalo opět místy svítit slunce a my se začali v nemokách dusit ve vlastní šťávě. Proto jsme zastavili a vysvlékli se. Jeli jsme dál směrem na

Řevnici

kde se nám naskytl krásný výhled na Karlštejn. Zastavili jsme u golfového hřiště a pořídili foto. Karlštejn ale většina znala, tak jsme jen přejeli most přes řeku Berounku s krásným výhledem na Karlštejn, projeli pod hradem a pokračovali dále. Napadlo nás, že bychom se mohli jet podívat na lom

Amerika

, když už se nacházíme tak blízko. Jen škoda, že bylo opět zataženo. Dál jsme jeli už jen přes Mníšek pod Brdy a Nový Knín k dnešnímu cíli, což byl kemp u vodní nádrže Slapy. Našli jsme zde moc pěkný kemp, s krásnými chatkami pro čtyři a zcela novými sociálkami. Paráda. Dali jsme sprchu a vyrazili na zasloužené pivo. Téměř u vody jsme objevili také zcela nový objekt s vnitřní i venkovní restaurací. Seděli jsme venku až do tmy. Během večera přišel krátký, ale vydatný déšť. Nám to ale nevadilo, protože motorky jsme jako pokaždé zakryli – teda alespoň sedadlo a my jsme seděli pod stříškou. Když jsme se pak vraceli, začaly se nám před očima míhat nějaká světélka. Ne, to nebylo z piva, byly to světlušky. Viděl jsem je už víckrát, ale v takovém množství už dlouho ne. Bylo to jako v pohádce Z mechu a kapradí. Potom jsme ještě zaběhli do umývárky na trochu té večerní hygieny a pak se šlo do hajan.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE