Slovensko 2002

Už jsou prázdniny. Už je druhý pátek v červenci. Už máme sbaleno a vyrážíme vstříc novému dobrodružství...... Sešli jsme se přes net, první sraz se uskutečnil 30.6. v Kutné Hoře, kde se dohodli podrobnosti, co, kde a jak....

PÁTEK 12.7.2002

Počasí se zdá ucházející a tak s dobrým pocitem usedáme do sedel (Suzuki GS 500E, Yamaha Virago 250) a vyrážíme směr Olomouc, do kempu Šternberk, kde máme všichni sraz. Za Litomyšlí dojíždíme Viktora (Suzuki GS 500E), takže dál pokračujeme ve třech. Kousek za Mohelnicí, když si to hasíme závratných 120km/hod z toho prudkýho kopce, si moje VíGí vynutí první zastávku. Po chvíli zírání do jejích útrob Viktor vyhodnotí situaci jako ucházející- vyztuží pojistky kouskem klacíku- a jede se dál. Cestou zastavujeme už jen asi 5x, stačí zahýbat s pojistkovou skříňkou a problém je zažehnán.
Na křižovatce ve Šternberku potkáváme naše řezníky- Fandu a Honzu (Jawa 350). Dovedou nás do kempu, kde si rozbalíme své saky, paky a vypravíme se zpět do města na něco k snědku. Na stejné křižovatce potkáváme další kolegy. JaZZRa (Kawasaki Jakub ZZR 1100) a Rosinyho (Suzuki GSX 600 F). Kluci si zajedou vybalit, my mezitím obsazujeme místní tříhvězdičkový hotel. Nesympatická servírka nám neochotně nabízí jídelní lístek. Jídlo nám přinese asi po hodině, kdy už šilháme hlady. Ale aspoň něco, kluci, Rosiny, JaZZR, a Víťa (Yamaha Virago 750) & (Bedny Yamaha Virago 750, Láďa, Petra Vígo 1100, Jarka Kawa 400) nedostanou ani to... Opouštíme nehostinnou restauračku, hospod je všude dost, ne?! U brány kempu přibíráme ještě Jirku (Suza GS 500E) a vydáváme se hledat místní hospůdku. Sice bylo zavřeno, ale co by pro nás hospodský neudělal? Pivo teče proudem, dokonce hladovým klukům udělal i topinky. Hodně se pilo, víc povídalo, a možná bychom tam pili dodnes, kdyby nás hospodský o půl jedné nevyhodil... V kempu nás, k všeobecnému překvapení, čekal Machy (Honda VF 1000), který najel 500km!!! Už jsme všichni.....

SOBOTA 13.7.20002

Olomouc- Horní Bečva/Makov- Bytča- Žilina- Martin- Rožumberok- Liptovská Mara

Budíček byl po prohýřené noci nějak moc brzo. První prudili už v šest. Oprava mojí VíGí trvala pár minut. Uvolněný drát a ohnutý kontakt ve zmíněné pojistkové skříňce. Ještě, že Jawaři mají s sebou tolik nářadí :), i když Yamaha má taky slušnou výbavu... Je vidět, že se na cestu všichni těší, odjezd naplánovaný na desátou je posunut. Už za pět půla jsou všechny stroje nastartovyný a seřazený u brány.
Cesta probíhá dobře, žádné kolize, jen, všichni mají strach z celnice. Ten má sjetou přední, ten zadní gumu, někdo malou značku... Před hranicema žádná fronta, celníci se sotva podívali do pasu, co víc si přát? Dobrý počasí a něco k jídlu. První restaurace, kde stavíme nevaří. Jak to mohl Viktor vědět ?!?!? Dorazíme až do Bytči, kde se na benzínce konečně doptáme na hostinec. Vaří!!! Je to taková krásná zámecká restauračka se sympatickou obsluhou. Zbytek cesty do Liptovské Mary je bez problémů, jen občas trochu prší. Ale je teplo, takže nám to ani nevadí. Rozbalíme stany, hupneme do plavek a hurá do vody. Změna pohybu nám udělala dobře. Teplá sprcha, a už sedíme ve stánku, kde nemají dobré pivo. Půlka "gengu" to vyřešila borovičkou- to byl balzááám, zbytek pije Zlatého bažanta. Přišla bouřka a s ní průtrž mračen. Ani nám to nevadilo, stany postavený, motorky přikritý a my pod střechou. Dovidenia...

NEDĚLE 14.7.2002

Liptovský Mikuláš- Demänovská Ĺadová jaskyně- Liptovský hrádok- Pobanské- Štrbské pleso- Vyšné Hágy- Poprad- Vrbov

Jenže jsme se trochu přepočítali. Pršelo, a pršelo, čehož následek byla podmáčená Machyho motorka, která spadla na Jawu Fandovu, která spadla na Jawu Honzovu, která spadla na stan. Machy má promáčknutou nádrž a zrušený obě zrcátka, Fandovi utíká benzín, má pocuchaný kapoty a zrcátko na odpis, Honza vyvázl v poho. Jen se mohl probudit se zrcátkem v oku :(. No nic, ale jede se dál.
První zastávka je u obchůdku, kam jedeme na snídani. Padá další motorka. Moje VíGí si ustlala zrcátkem v Janině sedle. Výsledkem je pěkná škuba, která se zamaskuje kouskem černé izolepy. Promiň. Viktor mě pasuje na pecháčka, a to nemá dělat, protože, jak se ukáže dál, má nějaké nadpřirozené schopnosti předpovídat budoucnost (voodoo). K Demenovským ĺadovým jeskyním dojedeme za slunečného počasí tak nás ani nikoho nenapadá balit bagáž do igelitů. Moje motorka stojí osamocená. Prý už jsem toho odřela dost. Jeskyně stojí za to, je to opravdu pěkná podívaná, jen ten kopec nahoru v koženým oblečení nám dal zabrat. Po prohlídce nás nemile překvapilo počasí. Leje a leje. Běžíme zachránit co se ještě dá, nakoupíme pohledy a čekáme, až se přežene mrak, který zakrývá sluníčko. Jedeme z extrému do extrému. To usoudíme, když v půlce cesty ke Štrbskému plesu padáme z motorky, jaká nám je zima. Navlečeme na sebe zbytek suchýho oblečení- což je nesmysl, protože neustále prší. Na Štrbském plese najdeme krytou garáž a hurá do restaurace. Mají tady příjemně sucho a teplo. O to míň se nám chce vyrazit. Počasí se ani maličko nezměnilo, oblečení ani maličko neuschlo. Kemp- Tatranská Lomnice, který jsme měli v plánu, jednohlasně zamítáme a vypracováváme plán B. Dojet až k Popradu, kde si najmeme chatky. Potřebujeme usušit věci, a v promočeném stanu se nám spát nechce. Cestou se počasí umoudřuje, déšť ustává. Ve Vrbově je sice hezký kemp, ale chatky jsou obsazený. Co teď? Najdeme nějaký penzión! Viktor opět nezklamal. Zařídil nám špičkové ubytování v hotelu, kde jsme měli každý měkoučkou, suchou postel, a vyšlo nás to levněji než v kempu!!! Večer povinná chlastačka, kulečník a pokus o kúpel v termálech (byl tam ostnatý drát a hlídač- ani Machyho fotoaparát výměnou za vstup nezabral :) ).

PONDĚLÍ 15.7.2002

Vrbov- Spišský čtvrtok- Levoča- Spišské podhradie- Levoča

V pondělí jsme měli před sebou kraťoučkou cestu. Proto jsme se rozhodli zajet se podívat na Spišský hrad. Bylo jasno, takže i nádherný výhled. Nikam se nespěchalo, mohli jsme se kochat krajinou. Vedro k padnutí zavinilo,že jsme sotva vyšplhali k hradu, neměli jsme už ani sílu na nějakou podrobnější prohlídku. Na nádvoří jsme si odpočinuli ve stínu hradeb a vydali se do kempu v Levoče, kde nám mapa slibovala minerálné kúpalisko. Kemp od pohledu miloučký, čistý a hezký, tekla i teplá voda. Zašli jsme se vykoupat- spíš zašpinit a pak se zase začalo zatahovat. Kdyby Viktor alespoň řekl: "Z toho mraku bohdá nezaprší..!" Ale ne, on zase prorokoval déšť, a taky že pršet začalo :(. Naštěstí to nemělo dlouhé trvání, takže než jsme se stihli najíst, bylo po dešti. Osedlali jsme pár motorek (VíGí, Jany a Viktorovo GéeSo, Bednyho Vígo, Rosiho Suzu a Machyho CéBéčko) a ve dvojicích se vydali na pohár do Levoči. Poprvé jsem za sebou vezla chlapa, ale myslím, že se mu to moc nelíbilo...u cukrárny přesedl k Viktorovi :). Dali jsme si "do nosu" a protože bylo opravdu pěkně a ten den jsme toho moc nenajezdili, vydali jsme se jestě na projížďku k nedalekému kostelíku. Navigátor selhal, protože ani po 20 km pustou krajinou po rozbitých silnicích jsme se ke kostelu na skále nedostali. Místo toho jsme narazili na závoru s nápisem: "Vojenský prostor, zákaz vstupu, nebezpečí ohrožení života". Nezbylo, než otočit, sednout na kůň a vypravit se stejnou cestou zpět. Krásná krajina nám to ale vynahradila. Učinili jsme zajímavý objev: Všechny cesty vedou do Prešova...
Viktorovi se tímto omlouvám za to, že jsem ho nahodila čímsi -kolem a kolem vzato, co kdys mohla býti tráva, než to sežrala a strávila kráva. Večer posezení v hospůdce, snaha dostat se do správného stanu, pár šipek přes plůtek (to je mazec) a obloha plná hvězd...

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE