Putování po hradech českých 2001

VI. den, 29.6.2001:
Když jsme ráno otevřeli dveře chatky, zjistili jsme, že nám dnes bude počasí opět přát. Bylo příjemné polojasno, což značilo obléci se spíš lehce. Když jsme se opláchli, předali jsme paní správcové chatku a vyrazili na cestu směrem na Sedlčany. Cestou jsme se zastavili na náměstí jakéhosi městečka a zaběhli do obchůdku pro snídani. „Kam pojedeme potom ?“ – napadlo nás. „Do prčic.“ - zněla odpověď. A jeli jsme za hledáním oněch bájných Prčic známých z písní Ivana Mládka. Nabrali jsme proto směr Sedlec-Prčice. Byl jsem pravda trochu zklamán, když jsme našli „pouze“ Sedlec-Prčice. Domorodý občan nás však ujistil, že žádná jiná Prčice v republice neexistuje. Tak jsme to tedy zdokumentovali. Při tomto hledání a ujišťování jsme projeli asi třikrát před nosem jedné a té samé hlídce dopravní policie. Naštěstí bez vztyčení červenobílého terčíku. Raději jsme proto nabrali plnou nádrž na zdejší benzince a upalovali pryč, protože dnes nás čekala dlouhá přemísťovací etapa. Vyrazili jsme směrem na Tábor a poté

Pelhřimov

, kde je přímo na trati, na skále vybudovaný hrad [:blue:Kámen]. Zaparkovali jsme stroje na parkovišti před hradem, vlastně je to pouze přes silnici, takže zde odpadají jakékoliv výstupy. Nejdříve jsme ale měli chuť na pořádný oběd. Hned po ruce byla česko-čínská restaurace, kde vařil skutečný Číňan. Tak jsme tu čínu zkusili a nutno podotknout, dobře jsme udělali – moc dobré. Po dobrém obědě jsme se šli podívat na prohlídku hradu. Tento hrad je zajímavý nejen tím, že uvnitř jedné z místností vystupuje z podlahy nejvyšší vrchol skály, ale i tím, že je zde krásná sbírka historických motocyklů, což bylo něco pro Peťu. Mě osobně nejvíce zaujala Jawa Rumpál, kterou jsem viděl na vlastní oči poprvé. Kolem hradu je také moc hezký parčík. Prohlídka hradu tedy rozhodně stojí za to z více důvodů. Po odjezdu z parkoviště jsme nabrali kurz na Pelhřimov a

Humpolec

, kde nás již čekal zrychlený přesun po dálnici na jižní Moravu směrem na Brno. Na dálnici to slušně odsýpalo, ikdyž jsme se shodli, že jsme z těch panelů pěkně vyhrkaní. Tímto směrem jsme se ubírali za posledním cílem naší výpravy a sice za srazem veteránistů pořádaného Indian klubem v areálu zámku ve Slavkově. Těsně před Brnem jsme sjeli z dálnice a zamířili k Brněnské přehradě, kde jsme se chtěli někde ubytovat. Nějako se nám nezadařilo při hledání vhodného kempu, ale byli jsme odkázáni na přilehlou restauraci, že prý se tam dá i ubytovat. A skutečně, po dobrém jídle jsme se tam i ubytovali. Stroje jsme zaparkovali na dvoře, kde byly za bránou. Na zápraží hospody jsme seděli až do tmy a pak jsme šli spát. VII. den, 30.6.2001:
Ráno jsme se probudili na pokoji a byl to už zase trénink na domov. Ale my jsme měli před sebou ještě celý den motorkářských zážitku. Obzvláště Peťa jako největší příznivec veteránů byl dnes jako znovuzrozený. Na snídani jsme seběhli z pokoje do hospůdky, kde nám paní domácí připravila snídani. No, jako doma. Po snídani jsme se sbalili a po rozloučení vyrazili zpět na dálnici na krátkou rychlostní vložku. Zanedlouho jsme už ale odbočovali z dálnice směrem na

Slavkov

. Již na příjezdu do Slavkova bylo jasné, že zdejší veteránská akce bude stát rozhodně za to. Potkávali jsme historické motocykly a automobily různých značek, včetně dobově oblečených pasažérů. Jen stěží jsme se proplétali celou tou slávou, kterou žilo celé město. Parkoviště i kraje silnic v blízkosti zámky byly zaplněny auty. Popojeli jsme tedy kousek dále a zaparkovali v pohodě naše stroje. Jelikož bylo počasí opět vynikající a slunce hřálo, svlékli jsme motooblečení a vyrazi-li na

Slavkovský zámek

. Myslím, že nikdo z nás nelitoval, že jsme se sem jeli podívat, protože jak příznivci historických motocyklů různých značek jako např. Indian, H.D., Triumph, D.K.W., N.S.U., B.M.W., JAWA, Praga aj., zde byly k vidění také historické automobily, které byly také velmi zajímavé. Když jsme se dostatečně vynadívali na tu nádheru a kumšt šikov-ných lidí, kteří tyto stroje renovovali, odebrali jsme se zpět ke strojům. Po cestě jsme se dohodli, že oběd necháme až někde po cestě k domovu, protože ze Slavkova jsme měli už pouze jeden cíl - domov. Kolem poledne jsme vyjeli ze Slavkova. Ve městě jsme ještě nabrali benzín, abychom již měli bezstarostný návrat a pak jsme to už valili na Brno a poté s obědovou pauzou přes Letovice a Svitavy domů. Závěr:
Závěrem bych chtěl říci, že naše cesta splnila očekávání členů výpravy, najeli jsme celkově okolo

1000 km

, počasí bylo po téměř celou dobu velmi příjemné a stroje pracovaly na jedničku bez sebemenšího zaváhání. Země Česká je z historického hlediska velmi bohatá a ať se člověk vrtne kamkoliv, vždy je na co se dívat. Za rok bychom chtěli podniknout podobnou výpravu, ale opačným směrem – tedy na Moravu, v podobné sestavě, jen s menšími rozdíly ve vozovém parku. Honza svou Micábou zanedlouho po naší výpravě, srovnal se zemí dva ploty a málem se zastavil o barák; ale zůstal věrný značce a zakoupil jinou. Peťa prodal své Virago a zakoupil krásného téměř nového cesťáka Yamahu XJ 600 S, Lucka bude na příští rok konečně také samostatnou motorizovanou jednotkou (ačkoliv byla velice disciplinovaná tandemistka), vybavenou strojem Honda CB 500 N, no a já zůstávám věrný svému CB Seven Fifty. Už se všichni moc těšíme a už plánujeme naši příští trasu pro rok 2002.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)