Jawa 250/353 Kývačka (1957)

Holku na ni nesbalíte, ale výborně si pokecáte s důchodci.

Více fotografii

Motorka koupena od Sběratel - Koupil jsem ji od sběratele, který ji zachránil, když ji chtěla jeho tetička vyhodit do šrotu. Jelikož sbíral jen předválečné, poslal ji za rozumný peníz do světa. Byla to zaprášená nálezovka a dlouho jsem rozmýšlel jestli ji vůbec vzít a doma si všichni ťukali na čelo. Když jsem ji ale opláchl a naleštil, věděl jsem, že jsem její hodnotu ztrojnásobil a že to byl kup století.

Výška jezdce: 180 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Jawa 250 Pérák: Chtěl jsem moto na kterou můžu hned sednout a jezdit. Takových Péráků mnoho není a když, tak jsou cenově jinde.

První dojmy - Nejede to, nebrzdí to, nesvítí to,ale je to skvělé. Nic lepšího oblečenej nezažiješ :)

Motorku bych doporučil pro - Japonci vozí tělo, Jawa vozí duši, takže pro ty, kteří se chtějí svézt.

Doplňky na motorce - První majitel instaloval dobový nosič a pár dobových bouchanců a škrábanců bez kterých by to nebyla ta správná patina. Víc není potřeba, palubní počítač je v základu.

Recenze

Proč tenhle stroj? Jako dítě jsem kolem sousedovy Panelky s Pávem chodil s vykulenýma očima a obdivoval nádherné oblé línie. A protože nikdy není pozdě na krásné dětství, pořídil jsem si po dvou pubertálních Mustanzích a jiných strojích ve 30 letech svoji první velkou Jawu. Bez rybin, otevřeného sání a ampérmetru na nádrži to není veterán, tak padla volba na zachovalou Kývačku typ 03 v původním stavu, krom potahu sedla samozřejmě. Výhodou je, že je to ještě relativně cenově dostupný veterán na kterého koupíte kdejaký šroubek ať v originále, nebo v replice a tak je vhodný pro veteránistu ridera a nejen pro garážové fetišisty.
Zajímavé jsou detaily vypovídající o době. Tak třeba absence zámků na kastlících a víčku nádrže vypovídá o tom, že se nekradlo. ( Nebo nic neměli? ) Nízká cestovní rychlost je přizpůsobena zcela jinak plynoucímu času před téměř šedesáti lety. Chybějící vzduchový filtr, odkazuje na čistější vzduch a ladné křivky vypovídají o vkusu. Kdyby se Jawáci vykašlali na vývoj designu stejně jako ustal vývoj motorů, udělali by lépe.

Jízdní vlastnosti jsou v porovnání se současností naprosto šílené.
V modelu 03 je motor koncepčně ještě stabilák z Péráka a oproti verzi se vzduchovým filtrem u typu 04 má o 3 koně méně, což je při udávaných 9k 1/3 výkonu. Za to z výfuků a otevřeného sání se line specifický nezaměnitelný a na dvoutakt hluboký zvuk, který mnoha jak se dnes říká seniorům přemůže Alzheimera a se slzou v oku zavzpomínají jak na ní jezdili za babičkou do sousední vsi.
Podvozek je plně poplatný svému názvu a po přejetí nerovnosti se kývete, dokud nenajedete na další, ale jinak je pružení celkem pohodlné. Projíždění zatáček usnadňuje měkký rám, který se ochotně natvaruje a opisuje poloměr zatáčky. Navíc se chová velmi ekologicky, protože nedávno zachránil dvě kuny, které mi skočily pod kola tím, že se nádherně zavlnil a obloučkem je objel.
Brzdy budí dojem jako by tam byly namontovány jen z důvodu nějakého papírového splnění norem EU. Ano, tak byli soudruzi popředu. Za vše hovoří můj dialog s technikem na STK, který se ptal: Svítí to? Jo, svítí. Troubí to? Jo, troubí. Brzdí to? Ale ... proč hned používat tak silná slova. Na to se jen pousmál, poznamenal, že má Prase a nalepil známku. Nutno ale říct, že při kritickém dobržďování se mi už jednou dokonce podařilo zablokovat zadní kolo.
Staré Jawy mají však jednu jízdní vlastnost, která všechny negativní jízdní vlastnosti zastíní a tou je schopnost vytvořit zvláštní atmosféru, při které se povznesete nad současný bláznivý svět, svým tempem s úsměvem na tváři si užíváte jízdu krajinou a nechápete, za čím se všichni pořád ženou. A to není vše. Úsměv na tváři vykouzlí i všem v okolí, kteří se za ní ohlédnou.

V plánu je GO motoru na který ještě nebylo sáhnuté, ale i když pořád jede, linou se z něj nezdravé zvuky vyběhaných ložisek a po sundání hlavy jsem zjistil, že píst ve válci lítá jako cikán v hospodě. Zkrátka 20 000km na M2T, možná dříve ještě na M6A je znát. Snad se po převážení kliky sníží i vibrace a "omezovač otáček" nebude tak protestovat (rozuměj drnčící kryt karburace). Rád bych také poladil převody. Čtverka je zbytečně krátká a díky tomu stabiláku a vibracím je udávaná max. rychlost 100km/h celkem utopická. Jezdím v jednom, tak by nějaký ten zub na řetězovém kolečku navíc neškodil abych lépe splynul s provozem.
Zajímavá je spotřeba, která v přepočtu na mé Suzuki SV dělá necelý 1L. SV si vezme sice jen do 5l, ale abych si jízdu užil, musím jet rychle a tak za motohodinu najedu hodně kilometrů a aby to stálo za to, chce to 300km trasu. Na kývačce stačí 100km a mám toho plné brýle, tak místo 15l projedu jen 3,5l Takže je to levné a ještě ekologické.

březen 2014 tacho 21 000km
Kývačka prošla kompletní záměrně neviditelnou generálkou. Výbrus, klika a všechna ložiska co na moto najdete. Udivilo mne, že z výroby byla na klice standardní ložiska místo C3 s větší vůlí, což objasňuje ten původní zvuk chodu ložisek poškozenými drahami které se brzy poškodily díky vnitřnímu tlaku při zahřátí. Po drobných útrapách jsem namontoval elektronický regl dobíjení co jsem vyhrál na soutěži. V Kelči mi nalepili brzdové pakny a brzdí mnohem lépe než originály. Jelikož jezdím sám, bylo dáno o zub větší (20z) přední kolečko na sekundáru, což zvedlo rychlost o 8km/hod, ale do kopců je nutno řadit 3. Celá moto rozebrána do šroubku, odstraněny 60 leté nánosy mastného bahna, porezlé plechy z rubové strany zatřeny barvou, z pohledové strany jen zakonzervovány voskem, nebo silikonovým olejem, aby moto neztratilo originální punc. Investice cca 4 000 kč.

Tak nějak jsem nepočítal s návykovostí a zadělal si na postižení, protože časem uzrála myšlenka, že s odpruženým zadkem to není ten správný veterán a domů jsem dotáhl Čízu 150 C s pevným hardtail zadkem a sedlem na pružině r.v. 1950. Už se těším na renovaci a jak vyrazíme do kopců a polí. Švidral jsem sice po Pérákovi kvůli vyššímu objemu, ale ceny se vyšplhaly hodně vysoko a Čízy nejsou tak uměle vyhoněné.

Ach jo,
je mi líto současného stavu značky Jawa. Nemůžu se neustále zbavit pocitu, že se značka plácá ve slepé uličce. Z mého pohledu se Jawa drží pořád ve špatném segmentu modelů. Aby jste prodávali motorky, musí být natolik moderní, aby obstály v konkurenci, nebo naopak tak nemoderní a zastaralé až jsou kultovní. Bohužel Jawa se od ukončení svých slavných let plácá přesně uprostřed těchto dvou kategorií. Moderní špičce se nemá šanci přiblížit ani seskládáním dílů zakoupených od subdodavatelů jak jsme se přesvědčili, tak zbývá druhá varianta. Žít ze zašlé slávy. Kdyby místo směšných snah o napodobení moderních motorek udělali repliku 500 OHC, nebo Kývačku byť s moderním motorem, našlo by se určitě mnohem více zájemců. Panelka byla bohužel posledním krásným modelem a myslím, že tento designový potenciál ještě není mrtev. Zvlášť v dnešní době, kdy retro frčí. Někdo by mohl namítnout, že tu pokus s Pionýrem tu byl, ale to byla tak příšerná slátanina , že bych v tom původní model pomalu ani nepoznal nebýt charakteristického zadního blatníku.
Nebo když už teda chtějí vymýšlet nějaký moderní design, což není jednoduché a na kvalitního designéra nejsou peníze, rozhodně by bylo plodnější vypsat soutěž mezi studenty designu. Za pár kaček by měli krásný návrh a studentík by si udělal jméno. Látat to takto na koleně je ztráta času a peněz.
Vím, že tímto odstavcem nic nezměním a že to není tak jednoduché, ale potřeboval jsem si ulevit :)