PROFIL MOTORKY

Jawa 250/353 Kývačka (1957)

Neaktivní Profil uživatele

Vlastník majorpetula
Vloženo 29.5.2019
Aktualizováno 29.5.2019
Zobrazeno 826x
HODNOCENÍ PROFILU OD 5 UŽIVATELŮ
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 9.8

Popis motorky


Moje první motorka. Dostal jsem ji od strejdy, myslím někdy kolem r.1983 a byla v rozebraném stavu.

Motorka koupena od Dárek

První dojmy - Tenkrát jsem byl v sedmém nebi, vždyť mi nebylo ještě ani sedmnáct a měl jsem řidičák jen na pionýra (50 ccm) a najednou 11 plnokrevných koní. Vyhrabali jsme jí v bývalé stáji ze slámy v rozebraném stavu. Mechanika, co si tak pamatuji, tak až na hliníkové matice k výfukovým kolenům kompletní, elektrika (vydrátování) nepoužitelné. Válec dokonce po výbrusu.

Recenze

Po odvozu domů 160 km na vozíku za autem nastalo období pomalého zprovozňování z velmi malého "platu" učně honosně zvaného oboru Opravář silničních motorových vozidel. Po modernizaci socialistického školství jsme totiž oproti předchozím ročníkům nedostávali za práci na autech odměnu v řádech stokorun ale, patrně z vrozené skromnosti, jen desetikorun. Zlatým hřebem tohoto soudružského systému bylo, že jsme si jako učni oboru automechanik museli dělat veškerá řidičská oprávnění na své náklady ve svém volném čase. Výsledkem bylo, že po zařazení na servis nákladních vozidel jsem si musel do dílny s V3Skou zajet sám a bez řidičáku. A na tyhle rudé časy spousta lidí se slzou v oku vzpomíná! Ale zpět k motorce.
V té době nebylo hlavním cílem motorkářů mít svůj stroj v co nejvíce původním a originálním stavu ale každý prahl po tom, přiblížit vzhled svého oře co nejvíce těm báječným strojům co se tenkrát proháněli na západ od drátů a jejichž obrázky v mizerný kvalitě se občas objevily na stránkách motoristických časopisů.
Přístrojovku jsem si navrhl a vyrobil sám coby autodráhový modelář z mosazného plechu a spájel cínem. Obsahovala origo tachometr, bošáckou spínačku, teploměr a kontrolky z náklaďáku IFA. Byly použity tyto díly z Jawy 634: přední světlo s držáky, řidítka, zrcátka, boční stojánek, blinkry, zadní světlo.
Elektroinstalaci jsem zapojil podle půjčeného schématu od kámoše, který jsem si překreslil (díky za hodiny technického kreslení). Následovalo vystříhání předního a zadního blatníku a výroba vlastního krytu řetězu. Výfuky použity upravené z Bizona.
Sedlo typu kytara zúženo na klasický tvar, potah jsem šil doma na stroji. Nádrž zpočátku originál se spínačkou a ampérmetrem.Lak vytvořen pomocí sprejů tmavě červený.
Po krátké době ježdění a několika nemístných připomínkách kolegů motorkářů jsem odstranil původní podsedlové schránky a nahradil je boky ze 634 a prostředním dílem vlastní výroby. Výsledkem byl obrovský prostor pod sedlem kam se vešlo půl dílny. Za sedlo byla umístěna ručně naohýbaná kaplička z plechu opticky spojená s podsedlovými schránkami plechovými bočními panely s madly pocházejícími ze dveří náklaďáku IFA. Z IFY bylo i upravené zadní světlo (nahrazení oranžové části skla červenou a předělání vnitřku na jiné žárovky).Nádrž vyměněna za jinou z panelky už bez nepoužívané spínačky. Motorka přestříkána na světlejší červenou.
Výsledek už byl celkem obstojný a dalo se na tom hrdě jezdit. První dlouhá štreka z ČB na dovolenou do středních čech začala lehkým kousnutím syrového a málo zajetého motoru v předlouhém stoupání nad Borkem na výjezdu z ČB na tehdejší staré silnici směr Ševětín a Prahu. Následovala patnáctiminutová cigárová přestávka na vychladnutí (motoru i mojí hlavy). Po úspěšném nastartování a sluchové diagnostice motoru již motorka absolvovala další cestu bez problémů.
Na podzim 1986 jsem byl povolán bránit vlast a tak následoval dvouletý výpadek. Po zářné kariéře sveřepého obránce socialistické vlasti jsem nízkotatranskou vojenskou anabázi zdárně ukončil a v hodnosti vojína byl odejit do civilu.
Zde, za pomoci kamarádů, kamarádek a restauračních zařízení, nastala rekonvalescence mé tělesné schránky a hlavně ducha. V okamžiku chvilkové jasnozřivosti, jsem byl osvícen a nasměrován do garáže využít zimní přestávku. Ve stavu duševního souznění s mým strojem došlo k rozhodnutí že je čas na nový outfit.
Došlo k úplnému rozebrání stroje, koupeny nové zadní tlumiče, zřejmě na ČZtu, s odkrytými chromovanými pružinami Nutno převařit horní úchyty na rámu, při té příležitosti byl několika dobře mířenými ranami palicí srovnán ohnutý rámový jekl v oblasti před motorem. Nevěřili byste, jak velmi se následně zlepšily jízdní vlastnosti, motorka totiž přestala vyznávat styl "Štafle"!
Koupil jsem i nová kulatá plastová zrcátka (soudruh se za ty dva roky mé nepřítomnosti neuvěřitelně zlepšil v zásobování doplňky!), která k mašině lépe sedla.
Výfuky z Bizona šly pryč, původní origo výfuky s rybinou otočeny v podélné ose (aby se zakryli odřeniny na jednom z nich po pádu předchozího majitele o 180 stupňů a za pomoci pilky a svářečky zlomeny nahoru. Sériový zvuk se mi líbil a tak zůstal vnitřek zachován. Navíc ta rybina na zvedlým tlumiči byla v té době docela zajímavý designový prvek
Motor dostal nová ložiska a gufera na klice, trošku začištěny kanály ve válci, vyhodil jsem těsnění pod hlavou a tu pomocí brusné pasty zabrousil rovnou na válec.
Přístrojovka byla od samého začátku matně černá a tak stejnou barvu dostal i rám. Zbytek stroje pokryla lesklá černá. Na lakování se už nepodílel žádný Mr.Spray ale živý lakýrník s opravdovou stříkací pistolí.
Když dneska koukám na těch pár fotek co mám, tak bych styl motorky nazval nějak jako "retro cafe racer".
Po krátké době mi byla od známého nabídnuta Jawa 350. Neodolal jsem výkonnějšímu motoru, zrušil spoření a koupil jí. Od té doby stála 250 smutně v koutě garáže a jen málokdy se dostala ven. Nakonec jsem jí na podzim 1990 prodal za 4000,- tvrdých korun československých maníkovi někam k Jihlavě. Možná škoda, ale mám pocit, že dnes by mi zřejmě při návštěvě STK mohly být vytýkány nějaké nepodstatné drobnosti. Paradoxně byla dříve za dráty v některých případech větší svoboda než dnes v otevřené Evropě!

Nejnovější komentáře

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
fzr6
fzr6 napsal 17.10.19 v 07:29 10b.

Pěkná stavba. K těm tehdejším západním vzorům ses docela přiblížil

veteran1975
veteran1975 napsal 29.07.19 v 21:29

jsem rocnik 1975 am stalo 350kcs b´m 3600kcs a c o rok pozdeji 4200 ae za 2 roky praxe50kcs ale muj priem byl 2100kcs

Dolin
Dolin napsal 30.05.19 v 14:16 10b.

Targus
Targus napsal 29.05.19 v 17:56 9b.

Tak já jsem za noty na fichtla platil nějakých pár stovek, nevím už přesně, ale nijak likvidační to nebylo.
S řidičákem na osobák už to bylo horší (něco přes litr), kdo si k tomu přihodil i motorku, platil závratných 1 300 Kčs.
Ale "Céčkař" se ze mne stal za pouhopouhá tři kilíčka!!!

"Éčko" na vleky bylo zadáčo za potvrzený rok praxe!!!

A na vojně ho dostal každý, kdo dostal známku "výtečně" za KŘK (krátkodobý řidičský kurz - nebyl ani krátkodobý, ani řidičský)
A "antabus" jsem "musel" dělat na vojně zadáčo.

cmiral
cmiral napsal 29.05.19 v 17:11 10b.

Pěkný pojednání No k rudým časům, ty řidičáky se dělaly k různým profesím zdarma, nebo v před vojnou a dnes synátora studenta stály postupně skupiny A1, A2, B, C, T, A už cca 50.000,- kapitalistických korun takže bych nefňukal , mě 500 Kčs včetně E.

Více komentářů



TOPlist