Mladší sestra supersportovní šestky a litra, postavená tak, aby umožnila pocit z větší motorky i s výkonem odpovídajícím pouze 125ccm..
Výška jezdce: 180 cm
Recenze
Byla to moje druhá motorka, předtím jsem jezdil na padesátce jejíž Top speed proti větru nebo do kopce se občas nebezpečně blížil 30km/h a přechod na silnější byl teda opravdu znát.
Konečně jsem mohl jet podobnou rychlostí jako ostatní na silnici a nemusel jsem pořád někoho pouštět před sebe.
Taky kvalita byla jinde, oproti Kentoye bylo všechno jako ze skutečné závodní mašiny. Nemusel jsem dotahovat šroubky po každé delší vyjížďce a mašina fungovala bezproblémově. Největší ,,poruchou" asi bylo, když mě vypekla na druhém konci republiky od domova a to jen proto, že se povolil šroubek držící kabel u baterky a tudíž se odpojila elektrika.
Než jsem na to přišel, tak mě to stálo hodně nervů. Motorku jsem už málem nechal přepravit do servisu a ukončil tak cestu kolem ČR, naštěstí jsem na to přišel a šroubek dotáhl, mašina naskočila na první pokus a letěli jsme světem dál a bez dalších problémů.
Jo a to bych také vypíchl, atraktivnost týhle mašiny je neskutečná. Věděl jsem, že nemam dávat kryt na sedlo spolujezdce nebo, že to chce radši tužší nastavení zadního centrálu, ale netušil jsem jak moc mám pravdu..Svés/zt pak chtěla kdejaká spolužačka a nakonec jsem byl i rád, když jsem motorku vytáhl ven sám a mohl si konečně užít jízdu, aniž by mi někdo ťukal helmou do mé nebo nečekaně rovnal moto v zatáčkách :D Ale jako asi každýmu klukovi v tom věku, mi ten zájem rozhodně nevadil :)
Tahle stopětadváca měla sice jen 15 koníků (což bylo maximum, který jsem mohl krotit od 16 let) ale i tak mě toho spoustu naučila. Potrénoval jsem zatáčky, nejdříve mi docela trvalo, než jsem se naučil jak položit motorku se stavbou supersportu do zatáčky, ale pak už se to podalo a šlo to samo. Vyzkoušel jsem si zvedání moto na zadní (díky obětavé spojce), výhoda byla, že se to odehrávalo v nižších rychlostech a na lehké motce, což jsem jako stunt rider začátečník docela uvítal. Potom přišly radosti ve formě smyků, lehčích driftů na mokru a podzimních burnoutů starých pneu.
Všechno bylo parádní a ikdyž to podle předchozího odstavce možná nevypadá, pilotoval jsem to na silnici s rozumem a hraní si nechával na parkoviště a místa bez provozu.
Ani nevim jak, ale postupně pak následovala řada nepříjemných událostí. Pár krizovek v podobě rozklepání řídítek (bez tlumiče řízení), přehlídnutí od řidičů plechovek, pak jsem viděl jak kamaráda sestřelilo auto z motorky a podobně. Náhodou jsem se pak přimotal ke kamarádovi, co závodně jezdí motocross a vyzkoušením toho, co dokáže kroska, mi hnedka přišlo jako výborný řešení prodat silnici a pořídit si na chalupu krosku na blbnutí a vydovádění se.
Takže YZFko šlo potěšit dalšího mladíka :) a já vybíral krosku.