Ducati ST4 S (2004)

Po fazerovi mělo přijít něco, pohodlnějšího, sportovnějšího, mladšího a krásnějšího. Tahle italská rajda tím pádem byla láskou na první pohled.

Více fotografii

Recenze

Koupil jsem ji letos v březnu, sice je z roku 2004, ale v podstatě byla čerstvě zajetá. Fakt moc pěkně zachovalý nevyužitý stroj navíc v plné výbavě: ABS, 3 kufry, tankvak, karbonové ladáky, otevřené víčko spojky...slovo dalo slovo, padla nějaka slevička a i přes dobře míněné rady kamarádů zpochybňující praktičnost a spolehlivost této značky je motorka doma.

Ze začátku mi přišla dost těžká a neohrabaná jak při manipulaci na místě tak při jízdě. Dnes budu tvrdit přesný opak. Motorka se krásně skládá do zatáček a dává mi jistotu stopy, kterou jsem na svém starém fazeru nikdy nezažil. Snad jen hlavní stojan mohl mít větší páku. Jak tam mám naložené i kufry tak se s tím morduju a morduju a většinou mi dojdou síly a řeknu kamarádum o pomoc.

Nejvetším překvapením pro mě byla nutnost častého řažení. Člověk by řek, že litr bude mít sílu a leccos zkousne. Ale tento opravdu ne. S otevřenýma laďákama se pod 3100 otáček začly třepat zrcátka i plexi, ještě níž už jsem měl pocit, že mě motorka vykopne ze sedla, prostě si mrška dost nevybíravě říka o to co potřebuje. Ve městě jsem tím pádem pořád musel řadit mezi jedničkou a dvojkou, občas popojíždat jen tak na neutrál. Než sem si zvykl na odpor spojkové páčky nezřídka mě chytali křeče do ruky a řval sem do helmy jedno sprosté slovo za druhým.

Zvuk láďáků je opravdu mocný, a člověku z něj běhá mráz po zádech, když otáčky padají z osmy tisíc dolů je to vždy pro řidiče okamžik absolutního štěstí. Horší je to už pro kamárády co s vámi jezdí. Musí si držet větší odstup než obvykle, nebo řadit podle otáčkoměru - vlastní motor prostě nezaslechnou. První je to sranda, ale pak přijdou průjezdy dlouhých dědin, kde se na nízké otáčky vrací dunění od baráků a i já měl pocit, že mě mozek vybublá ven ušima. Poslední hřebíček do rakve pro laďáky byly zapínající se autoalarmy na parkovištich. A to i když jsem to vůbec netůroval jen pomalu popojížděl a hledal pro sebe místo ke stání.
S originálnima laufama už zvuk motoru přehlušuje zvuk suché spojky navíc motorce v osmy tisících nebouchne pod kotlem a nemá hned devět, ale za to konečně můžu jet padesát na dvojku a posbírám se už dejme tomu od 2400otáček. Prostě jsem přišel o pár emocí, ale konečně se stroj dá používat k bežnému ježdění. Teda ještě to chtělo trošku poladit nastavení tlumíčů, aby to bylo naprosto dokonalé.

Nedávno (4.7.) jsem se vrátil z 14ti denní cesty po Evropě, kde jsem se běhěm 5tkm v sedle a hlavně průjezdech několika vysokohorských průsmyků s mašinou opravdu sžil, tak až se znovu budu nudit u netu zkusím se víc rozepsat...