Jawa 250/353 Kývačka (1960)

Toto je má Anežka - spolehlivý stroj, ze kterého jednou vyroste přepychový veterán se vším všudy, schází jí jen pár oprav, jinak jede super. V současné době jetá pouze na srazy Veteránů a občasné vyjížďky v dobovém oděvu.

Více fotografii

Recenze

Anežku vlastním asi od roku 1999, kdy jsem získal řidičské oprávnění. Tenkrát jsem sháněl cokoli na dvou kolech, vyšší kubatury jak 50ccm a co možná nejnižší ceny.
Soused měl spolupracovníka, který má snad někde Jawu. Slovo dalo slovo a jeli jsme ji okouknout. Byla v opuštěném domku v kuchyni pod hadrem. Jakmile se ovšem hadr sundal, vykulil jsem oči a hned jsem ji chtěl, bohužel jsem zapoměl, že jako zájemce nemám své nadšení vydávat toliko na světlo. Původní majitel nechtěl o prodeji slyšet, byl to jeho první motocykl. Nakonec se tedy podařilo mému sousedovi svého spolupracovníka přesvědšit, začež vřele Milanu Bělkovi děkuji. Cena byla o něco vyšší, než jsem si představoval, ale přesto - je moje.
Nyní jsem tedy jejím druhým majitelem. Soused mi ji dovezl a hned maličko pošteloval karburaci. Nejzásadnější prvotní opravou bylo dobíjení, které hravě vyřešil děda mého kamaráda pan Kozák - díky. Ale to krapet předbíhám. Dlouho jsem na ni jezdil s problémy. Z autoškoly jsem věděl, že se má svítit, takže jsem nabíjel baterii snad každý den, do té doby než mě kamarád (a snad i přítel) Martin Ráž odvedl i s Anežkou k dědovi. Ten už z dálky věděl že nedobíjí. Pět minut vzpomínání a během vteřiny byl patřičný šroubek dotáhnut či povolen a nejzásadnější oprava byla hotova.
Tímto se dostalo zelenáčovi v jedné stopě (s motorem) vytouženého přání - spolehlivý motocykl. Dokonce mi jaksi svitlo a začal jsem svítit pouze parkovacími světly, toto dobíjení skutečně není na denní svícení.
Anežka běhala víceméně v pohodě, pravda, že start nebyl ideální (naběhal jsem se s ní hodně), ale chodila.
Toto potěšení trvalo cca 2 roky. Toho jara po vytažení stroje ze sklepa jsme spolu běhali snad kilometry a nic. To ovšem neznačilo nic dobrého. Motor musel ven a na opravu. Jednalo se o téměř kompletní generálku (převodovka byla v pohodě). Tohoto úkolu se ujal Čenda Kubíček z Tatobit a financování zajistil můj děda Hejduk. Děkuji, jako student jsem na to opravdu neměl. Výměna válce byla nutná. Dokonce nechápali, jak to mohlo jezdit.
Od té doby se dočkala mnoha nevelkých změn (koupě nosiče a výměna zadního světla) a fungovala převážně jako dopravní prostředek.
Poté co jsem opustil školy, začal pracovat a vyhrabal se z dluhů, jsem si vzpoměl opět na mou Anežku. Nyní jsem měl i auto, takže bylo možno se pustit do rekonstrukce, alespoň částečně. V roce 2005 se Anežka dočkala nové řetězové sady, karburátoru a komplet nových kol bez středů (nedali se sehnat), dále pak získala komplet nové světlo a nezbytně nutnou řadicí hřídel. Dál mě bohužel mé finanční prostředky nepustili.
V roce 2008, jsem si koupil motocykl novější, pro běžnou dopravu. A zde přichází možnost zásadní rekonstrukce do původního stavu. Není totiž nutno na ní jeznit běžně (do práce).
Tato rekonstrukce započala v zimě 2009-10, nyní se na ni pracuje. Zprávy samozřejmě podám jakmile bude možno.
Děkuji všem kteří dočetli až sem, klobouk dolu. jste fakt borci.

Čauky určitě se potkáme