Ducati Multistrada 1000 (2003)

Ciao, pizza, amore, bellissima !

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Drnčí to, zlobí to, jede to, baví to, DS1000 je to...

Recenze

Přelom roku se začíná stávat mým kritickým obdobím. Dlouhé večery, plané diskuze s kolegy motorkáři, vzpomínky na uplynulou sezónu, plánování té příští, brouzdání po inzerci - to vše je dost vražedná kombinace, která mě dohnala už v loňském roce. V garáži si loni vybojoval pevné místo Blade a America. Jenže oba tyto stroje svou koncepci narážejí na limity. Blade byl prostě vytvořený na závodní okruh, a i když se najdou borci, kteří na něm dokáží křižovat Evropu, já ho mám spíš na sváteční vyjížďku kolem komína. America je super kochačková mašina, ale dělá čest svému jménu a zatáčky jí moc nevoní z důvodu polohy bočního stojánku, který v levém náklonu chrastí prostě pořád.

Na podzim jsem pustil do světa bavorský roadster, abych poměrně brzy pochopil, že mně tento typ stroje v garáži chybí.
Konkrétně motorka, s přímým posezem, bez zalomených nohou a váhy na řídítka. Výkonnostně někde kolem 80-100 koní, aby to jelo, ale aby to nebylo zbytečně splašené. Určitě ne řadový 4 válec, to už mám.. A hlavně opět stroj z mého oblíbeného období přelomu tisíciletí.
Ihned jsem vyřadil bavoráky a Triumph, brambora šla z domu nedávno a angličan tam teď už jeden stojí. Začal jsem pokukovat po Yamahách, tu jsem ještě nikdy neměl - v hledáčku byla TDM900, nebo BT1100, když v tom zase přišel impulzivní nápad, kterého jsem se už nemohl zbavit.

DUCATI - design, kulervoucí zvuk, tradiční L koncept s desmem - vybavil jsem si starou dobrou Multistrádu, která mě v době uvedení nadchla a nebylo už cesty zpět. Temperamentní Italka, místo chladné Němky - to je ono!

Nevýhodou bylo že jsem neměl ve svém okolí nikoho kdo by Ducati sedlal, všichni si nechali natřásat prdele jen japonským, nebo německým molitanem. Nebyla možnost se nikde ani na Multistradu posadit a zkusit si jak padne do ruky, nebo si poslechnout slavný randál suché spojky na vlastní ucho. Stejně na slepo jsem ale kupoval vlastně všechny motorky, takže jsem se rozhodl jít do toho po hlavě, ono to nějak dopadne. Něco málo jsem načetl na fórech a nahleděl ve videích. Takto poučen o tom, že u Ducati platí "co zní jako rozbité, nemusí být rozbité" , ale současně "když něco nefunguje na 100% není to chyba, ale vlastnost a charakter stroje" , jsem vyrazil obhlídnout zvolenou akvizici.

Zaprášený stroj v koutu garáže ihned po usednutí příjemně překvapil svou velikostí a ergonomií. Po nastartování přišel randál, který jsem ani po předchozí teoretické přípravě nečekal - je to jako prchající čundrák, kterému na batohu poskakuje zavěšený ešus, ve kterém mu rachotí lžička - po vymáčknutí spojky ale rámus utichne a motor si ševelí s mechanickými zvuky podobnými jako u Triumphu. Multina má mít najeto 33t km, velký servis včetně desmo proveden 1500km zpět, což ale už jsou 4 roky, před 2 roky jen výměna oleje - motorka dle vyprávění prodávajícího jen stála, malý nájezd dokládá za posledních 10 let i evidence STK.

Kašlat na rozum, je to Ducati, tady se to hraje na emoce (rozum ten se ozve až jestli se ukáže že mě svedla penězuchtivá potvora) - vydávám se na cestu domů.

Ihned od prvních kilometrů se projevuje Italka se všemi charakterovými ctnostmi, které zmiňují uživatelé na fórech, nechybí nic.
Posez je příjemný, ne tak pohodlný a měkký jako na bavoráku, přesto po několika hodinách jízdy není cítit únava, naopak slézám z motorky vyrelaxovaný. Papírový rozdíl hmotnosti a výkonu je mezi R1150R a DS1000 poměrně malý, pocitově je ale Ducati mnohem agilnější - motoru se chce daleko víc do otáček - hlavně po překročení mety pro cukání kolem 4000 o/min, motorka působí mnohem lehčím dojmem, dynamika jízdy a pocit radosti a emocí je někde úplně jinde, jsem nadšený.
Druhá stránka charakteru vyvolává po zastavení na benzince rozpačité pohledy okolí, které asi zná každý ducatista se suchou spojkou - lidé se skoro až soucitně ohlížejí komu to tak nezdravě chrastí v motoru, že asi nedojede ani na konec připojovacího pruhu na dálnici. Za sebe nemohu posoudit jestli je ten rachot v normě, nebo už je koš vychozený - spojka se chová jak má. Další z mnohdy zmiňovaných vlastností tohoto stroje na sebe nedá dlouho čekat, na benzince jsem zastavil na popud zářícího hladového oka. Plnící pistole ale zastavuje už po doplnění 9 litrů po okraj - říkám si psali přece že se tam dá nacpat 20, no nic jdu zaplatit - ukazatel signalizuje plnou a vyrážím... po ujetí cca 160km se ale hladové oko rozsvítí zase - nevěřícně kroutím hlavou, zastavuji, tankuji a po 9 litrech jsem opět na plných. Nevím jestli je chyba v ukazateli paliva, respektive plováku, nebo mnohdy zmiňované úskalí dlouhé nádrže prohnuté až za sedlo s úzkým průtokovým ventilem, který pomalu propouští, případně ještě něco jiného... to si budu muset odsledovat. Haprující ukazatel teploty oleje, který přeskakoval v rozmezí Lo, 40, 50, 70 a zpět už jen vyvolal úsměv na tváři - ano i tuto vlastnost často majitelé zmiňovali. Je krásné jak věci, které by Němce neprošly Italce člověk s úsměvem odpustí... Na ukazatel teploty pomohlo dotažení čidla a vše bylo cajk. Poslední vlastnost, kterou Multině ale neodpustím je labilní boční stojánek, který nebudí důvěru ani na rovné ,pevné ploše - tady před začátkem sezóny zkusím sehnat stojan z DS1100, který už by měl mít větší stabilitu. Nečekaným bonusem je pak kufr - vždycky jsem razil názor, že kufr mají mít jen rozvažeči pizzy a na motorku nepatří, ale tady designově cekem zapadá a komfort uložených krámů za sebou, místo na zádech je návykový.

Italsky umím jen pár slov, ale v podstatě dokonale vystihují tento stroj Ciao, pizza, amore, bellissima !