Aprilia Tuareg 660 (2023)

Ze všech možných testů jsem v podstatě došel ke třem kandidátům a z toho dvěma vážným. Ten nejméně preferovaný stroj a především s ohledem na cenu, byla KTM 890 Adventure S. Finální rozhodování se tedy zúžilo na Yamahu Tenere 700 a Aprilii Tuareg 660.

• 

• 

• 

• 

• Nový rok 2...

Více fotografii

Výška jezdce: 178 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha Tenere 700: Pocitově těžší, nepamatuje si nastavené módy, horší podvozek, tuhá spojka,...
Yamaha Tenere 700 World Raid: Lepší pocit z WR než ze základní T7, ale je to prostě tusťoška
KTM 890 Adventure R: Asi až příště, až došetřím a nemůžu mít všechno hned a musím si zachovat nějaký sen

První dojmy - První dojmy z motorky jsou trošku rozporuplné. Motorka je super! V terénu je podvozek fakt parádní! Krásně žehlí vše co je potřeba, postoj ve stupačkách je bezchybný. Ejpril se v offu vodí skutečně dobře. Je velmi dobře vyvážená. Těžiště je tam kde by mělo být a motorka působí mnohem lehčím dojmem, nežli je její skutečná váha. Na silnici je motorka sebejistá, drží krásně stopu, brzdí velmi čitelně, ale… a teď je tu to ALE…

Motorku bych doporučil pro - Cestovatel, který chce hodně často mimo asfalt. Ejpril je úžasná a hlavně musí každý offroad pilot ocenit její schoposti a dovednosti. Pokud chceš ale jezdit jen asfalt, vyber si jinou motorku!

Doplňky na motorce - Sportovní plexi WRS, kryt motoru SW Motech, navi, zadní nosič Outback Motortek, řidítka Pro Taper z HQ FE250 + blastry, vodítko řetězu, QS, sklopná zrcátka a chystám se na svody bez katu + menší rozetu na předek.

Recenze

Na sezónu 2023, jsem od podzimu 22 vybíral novou motorku. Možná ani nemusela být úplně nová, ale musí zvládnout další výlet do BiH a tam jízdu po šotolinách či TET. Postupně jsme asi došel k závěru, že jednoválec je sice super v terénu, ale na přesuny a na následné výlety s manželkou či kamarády, budu chtít dvouválec. Ze všech možných testů jsem v podstatě došel ke třem kandidátům a z toho dvěma vážným. Ten nejméně preferovaný stroj a především s ohledem na cenu, byla KTM 890 Adventure S. Finální rozhodování se tedy zúžilo na Yamahu Tenere 700 a Aprilii Tuareg 660. Tenerku jsem si už vyzkoušel a mám k ní pár výhrad. Chtěl jsem zkusit i Tuarega, ale nějak nebyla možnost. Takže jsem porovnával v podstatě tak nějak na Vrbovce, kdy jsem sedal a osahával Tuarega a pak vyšel do prodejny Yamaha a tam osedlal a osahal Tenerku. Najlépe mi na posezení vyhovovala verze WR, která má lépe řešenou sedačku a stupačky, atp., ale je to prostě „tluťoška“. „Hubená“ základní T7 je prostě taková … jak to říct … jako kdyby „odfláklá“ nebo tak něco. Sedačka je dost vysoko a hlavně přes nádrž dost daleko od řídítek. Spojková páčka je celkem tuhá a moje karpály toho moc nevydrží. Sednutí na Tuarega je najednou příjemnější. Sedačka je komfortní, posez jezdce je ale trošku víc v motorce, což mi až tak nevyhovuje a vyvolává dojem pasivity za řídítky. Ty jsou krásně široký a ta spojka jde krásně měkce. Není to tak lehké, jako na Hondě CB500X, ale je to fajn. Všechno na Tuaregu je takové „poctivé“ a kam se podívám, tam je dobrý komponent. Co se mi na Tuaregu opravdu hodně líbí, je možnost nastavení režimů a vypnutí asistentů a motorka si to všechno pamatuje. To je přesně detail, který v mém případě hraje skutečně obrovskou roli na misce vah. Nebudu to protahovat… Aprilia vyhrála a tak jsem na konci února dovezl krásnou červeno/černou Aprilii Tuareg 660.

Hned jsem jí začal důvěrně říkat Ejpril a protože byla celkem dost zima, vymýšlel jsem různá vylepšení a úpravy, abych mohl vyrazit hned jak to půjde. První jsem objednal sedačku +2 cm a to bylo přesně to, co ta motorka potřebovala. Najednou jsem neseděl v motorce, ala na motorce a bylo to prostě ideální. Pak jsem dal na kyvku vodítko řetězu a přikoupil Quick Shifter, abych mohl na cestách pošetřit karpální tunely levé ruky. Na cestu jsem objednal zadní nosič Outback Motortek s horní plotnou, boční brašny Rhinowalk, které nepotřebují žádné lešení na boku motorky a pro jistotu, jsem od Enduristanu přidal tepelný ochranný štít na koncovku výfuku. Pak bylo potřeba sundat gumy ze stupaček a na páce nožní brzdy obrátit nášlap na vysokou variantu, aby se dalo ve stoje brzdit. Sundal jsem přebytečné zadní stupačky a na hrazdičku jsem nastěhoval svou oblíbenou navigaci. Pro první chvíle trávené na cestách, to bylo zatím vše.

První dojmy z motorky jsou trošku rozporuplné. Motorka je super! V terénu je podvozek fakt parádní! Krásně žehlí vše co je potřeba, postoj ve stupačkách je bezchybný. Ejpril se v offu vodí skutečně dobře. Je velmi dobře vyvážená. Těžiště je tam kde by mělo být a motorka působí mnohem lehčím dojmem, nežli je její skutečná váha. Na silnici je motorka sebejistá, drží krásně stopu, brzdí velmi čitelně, ale… a teď je tu to ALE… ta motorka umí upalovat nemalou rychlostí, ale ten motor mi přijde tak trošku „bez kulí“. Jede to jak blázen a čísla na displeji naskakují jedna radost, ale ten pocit z toho není takový ten „dehberoucí“. Je to prostě moderní motorka, která dělá vše perfektně a samozřejmě, až je to snad i trošku nudné. Takže se dá říci, že v terénu je Ejpril naprosto skvělá, na silnici jí k dokonalosti chybí trošku „hulváctví“. A ještě jednu vlastnost musím vypíchnout. Nikde se o tom nepíše, nebo jsem si nevšiml, ale ta motorka má super rejd! Dá se s ní otočit na opravdu úzké cestě a občas se to vážně hodí.

Sezonu 2023 jsem nakonec ukončil s číslem 6.371 km na počítadle DOD a z toho nejvíc kilometrů bylo najeto při cestě s kamarády po Bosně a Hercegovině. Parádní výletování, kde mi Ejpril poskytla úžasný komfort a v porovnání s loňským výletem na Fantic Caballero 500 Rally, byla cesta jak v offu, tak i na asfaltu, na úrovni luxusního apartmánu. Tady jsem se přesvědčil, že jsem si nemohl vybrat lépe. Ale současně výlet ukázal, že příkladně kryt motoru, je vážně spíš na okrasu. Dostal pár ran kameny a získal velmi rychle poněkud jiné tvary. Navíc se utrhl nějaký vnitřní držáček u krytu svodů, takže mi ten plech začal drnčet a překážet při brždění. Na cestách si musí člověk poradit, takže jsem našel někde ve 2.228 m.n.m. drát s plombou z nádrže na naftu a s touto opravou jsem si vystačil až do podzimu, kdy jsem se rozhodl pro nový kryt motoru, od společnosti SW Motech. Cesta mi také ukázala, že sériové pneumatiky Pirelli STR zvládají víc, než jsem si původně myslel. Asi by byla situace jiná, kdyby nám pršelo, ale se suchým terénem to bylo úplně v pohodě. A na silnici jsou bezchybný. No a jak se zdá, ještě nějaký kilometr si v klidu dají. Na terén už to bude asi slabší, ale na silnici úplně s klidu. Co ještě mohu pochválit, je prvek výbavy, který bych asi na motorce nepotřeboval, ale nakonec jsem i použil a příjemně tak ulevil rukám. Na mysli mám tempomat. Není špatný ho na rovince zapnout a protáhnout si ruce a záda. Asi bych to bez tempomatu přežil, ale když už ho Ejpril má, proč ho nepoužít. Co opravdu hodně oceňuji, je již zmíněná vlastnost pamatování si nastavení elektroniky i při vypnutí klíčku. To je prostě TOP! A samotné přepínání mezi jízdními režimy, je také naprosto snadné, rychlé, přirozené. Není potřeba při přejezdu z asfaltu na šotolinu zastavovat a stačí kliknout palcem pravé ruky režim off a pokračovat v jízdě. To samé i při sjezdu z offu na asfalt. Prostě jen cvak, cvak a jede to jak je potřeba i s ABS a kontrolou trakce, kdyby jako třeba něco…

Motorku jsem aktuálně ještě více začal upravovat k obrazu svému. Dal jsem nižší řídítka pocházející z Husqvarny FE 250, abych získal ještě aktivnější posez a rovnou jsem z ní použil i blastry s hliníkovou výztuhou. Dodal jsem sklopná zrcátka a především sportovnější plexi WRS, které vzhledově Ejpril posunulo na jinou úroveň. Do nové sezony ještě chci vyhodit katalyzátor a dát svody bez katalyzátoru a na sekundární převod plánuji o zub menší přední kolečko. Doufám, že tyto dva kroky prospějí dynamice motoru v nízkých otáčkách. Uvidíme…