Honda CB 500F (2023)

Asi není nad okamžik, kdy si osedláte svou první novou motorku. Čekal jsem na to 30 let a ty pocity jsou naprosto neuvěřitelné. Každé nastartování a odjezd jsou pro mne svátkem.

Výška jezdce: 172 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CB750 Hornet: (Nová) Nemožnost instalovat hlavní stojan. Pro mé potřeby zbytečně výkonná. Výška sedla.
Honda CBF 600N: (Bazar) A zase ty ojetiny... neznámý skutečný stav. Prý \"trošku\" kosmetika atd.
Honda CB 650F: Nevyhovující výška sedla. Pro mne zbytečně výkonná.

První dojmy - První dojmy... no, já věděl do čeho jdu, víceméně. Před rokem jsem jezdil na CBR500 a od první chvíle jsem věděl, že tohle "pětikilo" je přesně má krevní skupina. CB500F je krásně vyvážený, lehký motocykl s excelentní ovladatelností a prakticky dostatečným výkonem. Já osobně jsem maximálně spokojen.

Motorku bych doporučil pro - V jedné stopě mám najeto cca 34 let. Vystřídal jsem pár motocyklů. CB500F bych doporučil prakticky komukoliv, kdo hledá "naked" moto na klidnou jízdu, začátečníkům na A2, nebo jako v mém případě "zralým mužům" na běžné sezónní ježdění do práce či občasnou projížďku (solo).

Doplňky na motorce - Hlavní stojan.
Plexi štít.
Tank pad.
Ozdobné proužky na kolech.

Recenze

Příběh mého pořízení Hondy CB500F vlastně v hloubi své podstaty sahá někdy k roku 1989, kdy jsem si udělal svůj první ŘP na skupinu "M". Od táty jsem dostal ke čtrnáctým narozeninám "Fichtla". Sice jsem ještě neměl řidičák, ale abych měl čas si dát svou JAWU 21 Sport do kupy, táta za ni dal 500,- Kčs. A stalo se, fichtla jsem si dal do kupy a hned jak jsem měl ŘP v ruce, začal jsem jezdit. Byla to paráda, nemusel jsem do učňáku vlakem (2x 20km denně). Ta svoboda, ten požitek z jízdy...
Jak šel čas, rozšířil jsem si ŘP o skupiny ABCT a pokukoval po silnějším stroji. A tak přišly Jawy, ČeZety. Pak první Honda 125 XL.
Ke třicetinám, zatížen rodinnými povinnostmi, dvěma dětmi a náročnou prací, jsem si pořídil JAWU 350 639 (r. 1991). K tomuto technologickému zázraku se nebudu dále vyjadřovat, vrstevníci vědí. Ale byl jsem s tím spokojený, sloužila mi jako sezónní dopravní prostředek do práce, do školy (dálkařské studium). V roce 2008, bylo to v únoru, jsem podepsal manželce plnou moc k prodeji a odjel do FN Motol. Stejně tak dopadlo moje auto (Renault 21 1.8). To vše pro případ, že bych se nevrátil, lékaři mi dávali 60%. Boj s rakovinou vážně není sranda a nádor na mozku... hop nebo trop.
Asi dva dny před operací (7.8.2008) mne přišel navštívit kolega z práce, kromě toho, že si na hlavu navlékl igelitový návlek na boty, mi donesl nějaké pornočasopisy a také nějaký motočasopis. Tam jsem zahlédl recenzi na novou Hondu CBF 600N a ihned se "zamiloval". Slíbil jsem si, že jestli se z Motola dostanu, pořídím si fungl novou motku. Bude moje, vysněná a já budu první, kdo si ji zajede... bla bla bla, znáte to, šťastně až do smrti.
V červnu téhož roku mne táta odvážel z nemocnice, už jsem byl schopen sám chodit a trochu i mluvit. Po cestě jsme se zastavili v Auto Jarov a byla tam, červená 600N, nádhera. Posadil jsem se a měl pocit, že je jak dělaná pro mne.
Leč, člověk míní a osud mění... Místo vysněné motorky přišly starosti s rozvodem manželství, ztrátou zaměstnání a další "diskomfort". Z práce jsem dostal odstupné a jako cenu útěchy si v roce 2009 pořídil jetou Suzuki GSX 600F Katana r.v. 1998 57kW. Byla dobrá, sice na mne trochu vysoká a těžká (sedlo 810, 226kg). Jak léta šla, sžili jsme se, ale opět: nic netrvá věčně... Rozešel jsem se s přítelkyní, aby mi za čtvrt roku zaklepala na dveře s těhotenským průkazem (faka mada...).
Takže červená Katana šla z domu a vystřídal jej modrý Scénic 2.0, v zájmu nové rodiny.
Jenže, občas se stane, že věci nejsou tak se zdají. A tak se stalo, že DNA testy odhalily, že dítě není moje a tedy začínala "další nová" životní etapa... a snění o motorce...
A světe div se, děti jsou dospělé (mé vlastní), mám díky bohu stabilní a dobrou práci a s tím přišla i možnost plnění svých dávných snů.
Zřejmě jsem musel absolvovat "to všechno", abych si o to více užíval a vážil těchto vzácných okamžiků, kdy mohu usednout za řídítka svého nového motocyklu a zmáčknutím tlačítka "Start" omládnout a vrátit se do doby, kdy mi bylo třicet. Ale tohle myslím vážně, jak sednu na moto a vezmu za ty hefty, je to jako elixír mládí. Najednou mi není skoro "pade" a najednou mne nic nebolí a daleko lépe se soustředím na jízdu, než když sedím "v plechovce".
A Vám všem ostatním, ať už jezdíte na SS, Naked, Chopperech, Endurech, Cruiserech či Skůtrech: Užívejte si tu svobodu pohybu, užívejte si tu možnost. Život je příliš krátký a křehký na to, abychom jej jen prosnili.