Od dětství jsem si přál Jawu, žádnou moderní, ale prostě tu nejklasičtější z nejklasičtějších.
Výška jezdce: 190 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Jawa 350/360 Panelka: Prostě jsem chtěl starou Jawu a zrovna tato 175/356 byla kauf, který nešlo odmítnout.
První dojmy - Kompletní a plně pojízdná, s evropským TP, rozumná cena a k dispozici čtyři zastávky trolejbusem daleko. Prostě jsme si byli souzeni. Koupena v říjnu, takže zimu přečkala u dědy - automechanika. Plánoval jsem, že ji dáme trochu do pucu spolu, ale kvůli zkouškovému a dědově nedočkavosti téměř všechno udělal sám. V lednu jsem na ní ujel asi 500 metrů a pak se musel až do konce března těšit. 27.3. 2022, prvních 40 kilometrů - cesta od dědy k trvalému stanovišti. Já s najetými 3000 kilometry na Babettě a několika lekcemi v autoškole na Hornetu 600 měl první dvě vesnice co dělat, abych udržel balanc. Pak už to šlo. Jedním z důvodů, proč jsem přesedlal z Babetty na Jawu, bylo to, abych nebyl brzdou v provozu. Na této cestě jsem zjistil, že moc víc jak 70 to asi nepojede a že zadní "zpomalovačka" na Babettě je účinnější než obě brzdy na Jawě-ČZ zároveň. Krom obtíží s trefením neutrálu jsme první kilometry dojeli bez problému, já sice vyčerpán, ale šťasten.
Motorku bych doporučil pro - lidi, kteří chtějí hezkého a dostupného veterána, na kterém se chtějí občas projet a občas se v něm vrtat.
Doplňky na motorce - VAPE 12V, pravé zrcátko, viditelnější kontrolky v masce, zadní nosič
Recenze
Úvodem
Miluji staré stroje. Jestli na to někdy budu mít, pořídím si první typ embéčka - to s žábrami a širokým úsměvem. Dlouho jsem si vystačil s Babettou 210, ale po čase těch 40 na tachometru (a 32 na vesnických radarech) prostě přestalo stačit a začal jsem se dívat po něčem větším. V mém případě se tím stala JAWA-ČZ 175/356 z roku 59, nedávno přivezená z Německa.
Takhle vypadala těsně po koupi
Stačilo vyměnit baterii, vyčistit karburátor a nastavit odtrh a pak už to bylo jen o vizuálu
Sice obdivuji renovace, po kterých stroj vypadá lépe než z fabriky, ale sám bych vlastně ani takovou leštěnku nechtěl. Myslím, že kouzlem těchto strojů je i to, že si je člověk dokáže na koleni celé rozmontovat a zase složit. Proto se snažím, aby se mi ta moje líbila, ale rozhodně nestojím o to, aby byla perfektní nebo třeba naprosto autentická. Prostě ji mám pro radost jak z ježdění, tak z montování.
Už s novým domácím lakem
Barva RAL 3004 (značka Prisma) a nádrž stříbřenkou. Zastánci renovací by mě hnali, naštěstí nešlo o renovaci, ale jen zprovoznění.
Děda mi ji před první sezónou připravil, ale od té doby se o ni starám převážně sám. Čekám na něj spíš na závažnější věci, třeba výměnu zadních silentbloků. Já si na to troufám, ale zrovna do zadních tlumičů se zatím ještě sám pouštět nechci. Mým prvním "větším" zásahem bylo, když jsem si sám odmontoval zadní blatník, zkoumal jsem totiž, jak se připravit na linkování. (teď už je pro mě blatník prkotina)
Čerstvě po domácím nalinkování
Jestli jsem něco vyloženě chtěl, tak to byly zlaté linky. Nakonec byla zvolena zlatavá barva z Bauhausu a izolačka. Není to dokonalé, ale je to přesně tak, jak to chci mít.
Jízda
Jízda na ní je fajn, rychlost je přesně taková ta, kdy vás Hrušínský ve stovce bude zdržovat, ale papundekl vás ještě pořád bez problému předjede.
Problém přichází s převýšením, těch 8 koní se do kopce celkem rychle zadýchá a na 12° stoupání občas musím dokonce podřadit až na jedničku. Jízda do kopce je celkově zajímavá. Ihned, když poklesne výkon, je nutné podřadit, jinak to zpomalí tak na padesátku, kde už zase trojka získá iniciativu, nebo jí dvojka dopomůže vystřelit. Prostě, motorka je perfektní pro neurotiky, kteří musí neustále něco dělat s levou nohou.
Když už je řeč o řazení, tento dvoutakt má kvůli jízdě z kopce ještě druhý neutrál mezi 3. a 4. stupněm, který není indikován kontrolkou. Je fajn, že se dá z kopce vyřadit a tím si zajistit mazání motoru. Problém ale je, že se tam občas zasune při podřazení ze čtyřky, stroj pak pochopitelně zařve a ztratí dost momenta. Možná by to napravilo otevření převodovky, vůbec se mi do toho ale popravdě nechce.
Motorka očividně nerada jezdí městem, protože kolem padesátky trochu vibruje a lépe jí svědčí šedesátka a víc. Kvůli absenci blinkrů se směry ukazují levou rukou, což jaksi znemožňuje souběžné použití spojky... No, aspoň se nestane, že zapomenu vypnout blinkry.
Památný okamžik
Koupena, když měla cca 9000. Docela by mě ale zajímal opravdový nájezd, ten tachometr rozhodně není původní.
Jízda ve dvou
Jízda ve dvou není tak strašná, jak by se člověk bál, ale ani tak dobrá, jak by doufal. V zásadě se jede o rychlostní stupeň níže než v jednom člověku a řidič musí strategicky brzdit snad ještě dřív, než vůbec uvidí zatáčku. Na rovince se z ní dá ve dvou vytáhnout i maximálka. Jen to stoupání, to je prostě bolest tohoto stroje.
Jinak se dá na jízdu ve dvou celkem dobře zvyknout. Pokud je vzadu milá společnost, tak si i dovedu představit nějaký trochu delší výlet mimo dopravní špičku.
Rychlost
Nejradši jezdí tak 70 kilometry a taková její nejjistější rychlost je rozmezí trojky, což je 40 až 60. Když se oba snažíme, přesáhne i 80, ale to už oba doufáme, že nic tou závratnou rychlostí nepovolí. Asi nejrychleji jsme jeli, když rafička oscilovala někde mezi 80 a 100 a já naznal, že se mi tím snaží říct 88. Největším sportovním úspěchem bylo, jsme ještě se spolujezdcem na Staré dálnici v Brně předjeli fekální V3S. Oba to považujeme za nejlepší okamžik roku.
(pro pořádek, pak jsme půl minuty stáli na semaforu a vejtřaska se k nám ještě pořád nestihla dobelhat)
S Babettou
Představa společného výletu ve finále nevypadá tak nereálně, jak jsem původně doufal. (To ale není špatně, teď mohu na Babettu posadit někoho s Am a ani se v každé vesnici tolik nenačekáme)
Na silnici
Stroj, který byl svědkem založení divadla Semafor, už v současném provozu pochopitelně zaostává. 70 - 80 km/h je přesně ta rychlost, která ostatní zdržuje a přitom se už nedá předjet tak snadno jak Babetta nebo bicykl. Pokud to jde, tak se s ní vyhýbám hlavním tahům.
K samotné jízdě po silnici není co říct, jen se člověk musí připravit, že když se nejede po rovině, tak člověk musí celkem často řadit, aby si udržel nějaký výkon.
V terénu
To si tak člověk jeden den pouští reportáž ze Šestidenní 1959 a hned další den si to neplánovaně vyzkouší, když jede rozblácenou lesňačkou pomáhat na chatu. Co na to říct? Před pár lety jsem to na stejné cestě v bahně položil na Babettě a s Jawou-ČZ se mi nechtělo dělat repete. Se zastrčenou dvojkou jsme to na těch německých silničních gumách nakonec zvládli bez úhony.
Trochu polňaček za sebou také máme, ale není moc co k tomu dodat, jede to, ale na asfaltu to jede lépe. Konečně, pořád vycházím z toho, že tyto motorky byly určeny k dopravování jezeďáků do polí, a tak s tím asi ani nesmí mít problém.
U těchto "špinavých cest" se projevuje přednost motorky, která není leštěnkou nebo patinovkou - nevadí, když se trochu ušpiní.
Reakce lidí
Jestli v něčem motorka, kterou každý Čech zná, vyniká, tak je to to, že ji všichni rádi vidí.
Za jízdy si klasicky mávám s motorkáři (jen skútry si hledí svého) a navíc ještě s veterány a občas i zamává nějaké dítě, to potěší nejvíc. Jednou jsem takto potkal motoškolu a komisař se úplně rozzářil.
Prakticky kdekoliv, kde zastavím, někdo se se mnou dá do řeči. To jsem nabídl svezení jedné kámošce - čekal jsem na sídlišti a do minuty to začal obdivovat takový kolemjdoucí děda s babičkou. Pak jsem kámošku vrátil a ta mi ještě toho večera psala, že to viděla jedna tichá sousedka. Prý pak do ní celou cestu výtahem hustila, jak je to úžasný stroj a jak na tom jako malá jezdila.
Jindy jsem zase jel, za mnou borec na nějaké tisícovce. Zastavil nás semafor. Motorkář si stoupl vedle mě, odklopil štít a hned padla řeč na mou rudou mašinu.
Benzinky a lidi na nich snad ani nemusím zmiňovat.
S pionýrem před svým prvním srazem
Vždycky jsem se těšil, že pojedu na sraz. Rozhodně nebyl poslední, ale až takový odvaz to není, spousty piva a člověk musí zůstat u Kofoly. Ten Fechtl 20 byl dědův letní projekt, už šel do světa.
Problémy a opravy
Jestli mají tyto stroje nějakou notorickou závadu, tak je to jejich zapalování a problém s dobíjením. Pochopitelně se to stalo i mně - začala mi svítit kontrolka dobíjení. Napřed jsem to tak dlouho zkoušel startovat a zkoumat, až se baterie vybila komplet. Pak už jsem byl chytřejší a koupil si nabíječku. Každých 200 kilometrů to začalo svítit, tak jsem ji přes noc nabíjel a zase byl chvíli klid.
Jednou mě to začalo štvát, a tak jsem si četl v Dočkalovi o opravách zapalování tak dlouho, až jsem to zvrtal úplně. Je to docela veselý příběh, najdete jej v kapitole VAPE.
To byl tak večer před srazem, řekl jsem si, že ji zkusím nastartovat, jestli je všechno v pořádku. Začal jsem pumpovat nakopávačkou a najednou se mi otočila levá stupačka o devadesát stupňů dopředu... Řadičku mám přesně vodorovně, ale když startuji, tak lehce ťuká to stupačky. Takhle se skoro celá zlomila a visela jen na vlásku. Naštěstí na vesnici není nic nemožné, takže mi to hned ráno svařili.
Drobnou nepříjemností ještě je vyřazování. Když zastavím se spojkou a chci tam strčit z jedničky neutrál, tak to cvakne, kontrolka neutrálu se rozzáří, ale po puštění spojky převod ještě zabere a stoj chcípne, nebo ujede tak pět metrů než se rozpojí. Musím proto vyřazovat ještě za pohybu. Jak jsem již psal, asi by to výhledově chtělo otevřít převodovku a trochu si s ní pohrát.
Během instalace VAPE
Tenkrát jsme se spolu dost sblížili.
VAPE
Celá situace ohledně VAPE byla celkem zajímavá. Slyšel jsem na to samou chválu, ale moc jsem se do toho nehrnul - cena, nutnost montáže a přece nejsem srab, abych hned vyhodil původní dynamo, když nejspíš celou dobu fungovalo.
Jak už jsem nakousl v kapitole o problémech, začalo blbnout dobíjení, a tak mi to párkrát nedalo a začal jsem šťourat do přerušovače, který byl nejpravděpodobnějším viníkem.
Jednou jsem takto jel asi 20 kilometrů na chatu, zhruba v půlce svíčka tak na dvě vteřiny vynechala a pak se jelo dál. To bylo v rámci přípustné chybovosti.
Cestou zpátky jsem jel z kopce a svíčka zase přestala dávat a už se nevzpamatovala. Neutrálem jsem tedy dojel až do vesnice pod kopcem.
Svíčka na válci jiskřila - elektro asi v pořádku? Palivo bez problému teklo - kde je problém? Nakopl jsem to, stroj několikrát zakašlal a zase chcípl. Svíčka už dále na válci nejiskřila.
Zavolal jsem dědovi, ten mi poradil zkontrolovat odtrh, jestli jiskří. Chvíli jiskřil, pak už i on utichl. Smířil jsem se, že nedojedu, a navíc se schylovalo k dešti. Taťka, který jel autem taky z chaty, a snažil se mi asistovat, navrhl, abych zavolal na pojišťovnu o odvoz.
Na pojišťovně mi řekli, že proplacený odvoz se týká jen autonehody, ale že mi ho samozřejmě zajistí. Takže, nejbližší odtahovka je v Brně, já jsem zhruba 50 km daleko, do stanoviště je to 20, zpátky do Brna 30. To máme 100. Řekli mi, že to bude stát tak 4500. Taková cena nepřipadala v úvahu. Domluvili jsme se tedy s jedním místním na uložení přes noc a taťka mě hodil domů.
Ráno jsme tam zajeli s dědou, který si s tím taky neuměl poradit, v dynamu se navíc při zapojené elektrice a cívce začalo něco pálit. Nakonec si vzpomněl na známého s dodávkou, a tak byl aspoň zařízen převoz domů.
Stroj byl konečně doma, ale s nefunkčním zapalováním, VAPE tedy bylo jediným rozumným řešením. Děda se na to moc netvářil a přikláněl se spíš k 6V. Známý, co má 175/477 s VAPE 12V, mi zase dal za pravdu, že 6V je nesmysl. Nakonec jsem tedy koupil VAPE 12V a k tomu odpovídající žárovky a baterii. Klakson zůstal 6V a doposud se nespálil.
Děda se na to přijel podívat, ale moc se na to necítil. Navíc byly přibaleny příliš krátké šrouby k uchycení statoru a chyběl plíšek k připevnění cívky. Šrouby se získaly od sousedů (měl bych si vybudovat vlastní důstojnou zásobu) a plíšek mi dali dodatečně v obchodě zdarma.
Nakonec jsem se do toho podle návodu pustil úplně sám a nebylo to nic těžkého. Vlastně, asi nejvíc času mi sebralo zjistit, jakým grifem rozpojit kontakty. Za chvíli mi svíčka zase začala házet jiskru.
Instalaci VAPE jsem využil i k výměně většiny kabeláže. Když jsem motorku koupil, skoro všechny kabely měly černou bužírku, takže se v nich prakticky nedalo vyznat. Teď mám barevně rozlišenou kabeláž a navíc mám mnohem lepší představu o schématu celkově. Už mě napadají různé frajeřinky, jak by se co dalo ještě přepojit.
Nakonec to trvalo dva týdny "víkendových" oprav, ale vše skončilo na začátku září úspěchem. Troufám si tvrdit, že podruhé bych to zvládl do večera. Asi jsem to i udělal dobře, protože jsme do konce sezony stihli ještě najezdit takových 250 kilometr. Věřím, že to už by se nějaký ten technický dluh projevil.
První kilometry po instalaci VAPE
Na tento pohled jsem se těšil dva týdny.
Plány do budoucna
Motorku mám pro vlastní potěšení a aby mi vyhovovala, proto uvažuji i nad několika vlastními úpravami.
Koketuji s myšlenkou instalace blinkrů, ale to je zatím jen takový vzdálený sen. Napřed si vůbec zjistit, jestli by to na STK prošlo.
Naplněné plány
V této části jsou materiály k plánům, které jsem již zrealizoval.
Řešení kontrolky neutrálu a dobíjení prostřednictvím podsvícení tachometru je sice elegantní, ale také celkem nepraktické, protože na ně jde pendrek vidět. Povedla se mi proto sehnat maska z jednolaufu, která má díry na dvě kontrolky o průměru 20 mm. Sehnat samotná světýlka bylo překvapivě těžší. Kontrolky z hranatých Čezet se zdály být nejrozumnější, v obchodě mi ale řekli, že se už od revoluce nedělají a že se mám zkusit zeptat v Zetoru. Zetor sice něco nabízí, ale jedna stojí skoro čtyři stovky. Po burzách se mi chodit nechtělo.
Nakonec jsem zkusil objednat světýlka z Číny. Dva páry za stovku - svítí, jsou vidět a ani nevypadají úplně nepatřičně. V nejbližší době je plánuji zapojit.
Když máte díry, ale ne kontrolky
Masku bez kontrolek bylo třeba nějak uzavřít. Nakonec se stejně za týden vrátila maska bez děr.
Když máte kontrolky, ale ještě nejsou na stroji
Test čerstvě doručených kontrolek.
Letos bych si chtěl koupit zadní nosič. Občas jedu s batohem, ve kterém mám často druhou helmu. Vždycky si říkám, že kdybych spadl, tak si o ni nejspíš přerazím páteř. Hádám, že nosič toto riziko eliminuje.
Pěkná , pěkná
jen prosím neprasit , blinkry a tak . Nebo pouze věci co nejsou naprvní pohled patrné . Mám třeba v zadu kolo z 559 protože náhon přez silembloky to je iný kafe 
, nebo le
Pěkně a vtipně popsané a motorka k světu, hezké čtení
Pěkný koníček. Užívej si. Jo a to ustájení motorky jen tiše závidím