Informace o značce

První etapa. Italský soutěžák

Rychle pracující motory
Pietro Sironi. Podnikatel a fanda do motorek. Faust Vergani. Soutěžní jezdec, který žil motory. Dvě jména, jejichž spojením vznikla v Miláně značka SWM. Je několik verzí, co jednotlivá písmena znamenají. Nejvíce se ale vžil termín Speedy Working Motors. A byla to vážně pořádná jízda.

Brutální start
Milán, 1971. Na tamní výstavě motocyklů se představily stroje SWM. Konkrétně tři stroje pro soutěže o objemech 50, 100 a 125 kubických centimetrů. Značka měla už od samého počátku své závodní oddělení, které bylo pomyslným motorem jejího progresu po celou dobu fungování. V následujícím roce už se rozbíhá sériová výroba – celkem šlo o 1 600 strojů. V polovině 70. let už produkce dosahovala ročního objemu 10 000 kusů, z toho každý třetí byl exportní.

Přestože Italové jsou často vnímáni jako mistři chaosu, tady byl v modelové paletě pořádek. To se projevilo například v barevném schématu. Padesátky měly nádrž zelenou, stopětadvacítky modrou, pro objem 100 kubíků byla určena červená. Logiku mělo i značení. Základní varianty se označovaly jako R, soutěžní ER a ty nejostřejší stroje nesly zkratku ES. Všechny tehdejší motocykly SWM spojovala jednoduchá a robustní konstrukce. Důvod byl jasný, musely obstát v těch nejtvrdších podmínkách. Základem byl uzavřený dvojitý rám u ocelových trubek s teleskopy vpředu a kyvnou vidlicí vzadu. Motory byly od různých výrobců, například Sachs, Rotax nebo Minarelli. Faust Vergani si ale splnil svůj sen a továrna postupně zařadila do portfolia i svůj vlastní motor. Když cinká zlato
Velkých sportovních úspěchů se značka SWM dočkala již několik let po svém založení. Doma byly stroje z Milána hlavně na soutěžích. Ikonou značky se stal Gualtiero Brissoni, který získal tři tituly mistra světa v enduru ve třídě 125 cm3. A to hezky za sebou, v letech 1979, 1980 a 1981. Další zlaté medaile přidali Franco Gualdi, Elia Andrioletti, Andreino Marinoni a Guglielmo Andreini. Celkem se tak značka SWM může pochlubit osmi světovými prvenstvími ve třídách 125, 175, 250, 350 a 500 cm3. K tomu trialový titul z roku 1981 a Stříbrná váza z Mezinárodní motocyklové šestidenní v roce 1975. Úspěchy v motocyklových soutěžích se odrazily i v názvosloví. Například Silver Vase je model, který má v nabídce i současná SWM.

Druhá etapa. Dojezd a vojna

Přichází pád
Obrovské sportovní úspěchy na straně jedné a oslabující kondice samotné továrny na straně druhé. Do osmdesátých let vjíždí SWM nejistou stopou. A brzy přichází pád. V roce 1984 Pietro Sironi vyhlašuje bankrot. Alternativní byznysový plán se značkou SVM se po třech letech odporoučí také. Způsobem, typickým spíše pro současnost, ale duch SWM úplně nezmizel a součástí světa dvou kol ještě pár let zůstal. A to ve velmi zajímavé roli.

Ze soutěží do maskáčů
V době, kdy už bylo o konci SWM jasno, kupuje britský výrobce Armstrong-CCM Motorcycles práva na stroj SWM XN Tornado. Upraví ho, přetře khaki barvou a na světě je Armstrong MT500. Pohání ho jednoválec Rotax o objemu 500 kubických centimetrů a o jeho kvalitách se velmi brzy přesvědčí vojáci z Kanady, Velké Británie a Jemenu. A to není vše. MT500 si následně vezme do parády Harley-Davidson a na světě je stroj MT350E. Kromě sníženého objemu motoru se liší použitím elektrického startéru a kotoučové brzdy. Rovněž tento model byl určen pro armádu.
 

Třetí etapa. S Čínou v zádech

Husqvarna a Shineray? Je tu nové SWM
Než se ponoříme do příběhu znovuzrození značky, která žije už jen v garážích hobby jezdců, musíme se podívat na Husqvarnu. V roce 2013 si ji od BMW kupuje holding Pierer Industrie, který už má v portfoliu KTM. Výroba se přesouvá do rakouského Mattighofenu a areál v Biandronnu je volný. A v tuto chvíli přichází na scénu Ampelio Macchi, někdejší hlavní inženýr Husqvarny a později produktový ředitel offroad sekce značky Aprilia. Po odchodu z Aprilie se věnoval návrhu hybridního auta. Kvůli tomu služebně odjel do Číny.

Tam se setkal s Daxingem Gongem, prezidentem Shineray Group. A došlo k dohodě, která vrátila do hry nejen SWM, ale také technologie Husqvarny. Za peníze čínského giganta koupili továrnu v Biandronnu. A to včetně vybavení, duševních práv a dokumentace k původním modelům. A proč si jako záštitu projektu vybrali značku SWM? Podle Macchiho s ohledem na tradici a čisté emoce – značka nebyla zatížena žádnými neúspěšnými pokusy o revitalizaci.

Výroba začala do osmi měsíců
Po dotažení všech smluv v roce 2014 se do továrny vrátili lidé. Ze začátku jich je asi šedesát, vesměs bývalí zaměstnanci BMW a Husqvarny. A vzhledem k tomu, že v podstatě dělají stejnou práci jako předtím, daří se sériovou výrobu zahájit do osmi měsíců. V létě 2015 míří na trh lehká endura SWM RS 300 R a SWM 500 R a hard stroj SWM RS 650 R. Pro pětistovku a šestpade jsou i motard verze se sedmnáctipalcovými koly. Každý, kdo se o motorky zajímá, má jasno – tohle jsou Husqvarny. Skříň motoru a převodovky jsou z Číny, pro zbytek jsou využiti původní dodavatelé…

V listopadu 2015 pak SWM představuje druhou nohu, o kterou se bude ekonomicky opírat. Motorky, které s útrobami od Shineray odkazují na slavnou tradici původně milánské značky. Jde o café racer Gran Milano 440 a scrambler Silver Vase 440. Duch značky je zcela evidentní. Typická kaštanová barva, originální prolisy na nádrži. Tady není pochyb. Zvláště u Silver Vase 440 by jeden ani nepoznal, že je to v základu stejná motorka jako Jawa 350 OHC. Zvlášť, když motor je pro SWM převrtaný na 445 kubických centimetrů. Modelová i prodejní expanze
V roce 2017 už značka SWM, plně začleněná do Shineray Group, vyrobí 7 000 strojů. Pokračuje produkce modelů navazujících na Husqvarnu a rozšiřuje se paleta strojů založených na globálních platformách od Shineray. V roce 2018 přichází novinka, která oživuje mizející třídu jednoválcových adventur – lehký stroj SWM Superdual T. Ano, je to reminiscence motorky známé dříve jako TE 630. O rok později přichází model SWM Six Days 440, který nahrazuje Silver Vase 440. Roste prodejní síť, kromě bývalých dealerů Husqvarny se přidávají další po celé Evropě.

Aktuálně, v roce 2025, ceník SWM obsahuje 20 položek. V tradici endur pokračuje značka s modely SWM RS 300 R, SWM RS 500 R, k nímž jsou k dispozici i civilnější verze s označením RE. Dále sem patří motard SWM SM 500 R. Stále je v nabídce také SWM Superdual T, ke kterému přibyla varianta s menším kolem SWM Superdual X. Prodeje táhnou i retro modely – SWM Six6 500 a SWM Gran Milano. Novinkou jsou jednoválcové SWM Silver Vase T a SWM Silver Vase s objemem 650 kubických centimetrů a SWM GT 650. Nabídku uzavírá cruiser SWM Stormbreaker 1200, několik stopětadvacítek, sidecar nebo elektrické motorky Binsen…

Doslov

Babylon značek
SWM Motorcycles je jedním z oficiálních partnerů legendárního klubu, italské pýchy, FC Inter Milán. To samo o sobě není nic, co by stálo za zmínku na stránkách pro motorkáře. Zajímavé ale je, co po podpisu smlouvy řekl Giuseppe Luisi, generální manažer SWM Motorcycles. „My a Inter máme mnoho společného. Od čínského vlastnictví až po lombardský původ. Nemluvě o velkých úspěších dosažených v historii. SWM Motorcycles usiluje o to, aby se stala stále mezinárodní značkou.“ V SWM zemi, kde sídlí vlastník, neřeší, dělají vše, aby uspěli na trhu…

Těžko by mohli zakladatelé značky v roce 1971 předvídat, jak zajímavý příběh nastartovali. A kolik vznikne souvislostí. Na začátku sportovní úspěchy podpořené motory Sachs, Rotax nebo Minarelli. Pak krach, kdy štafetu částečně přebírají Armstrong-CCM a Harley-Davidson. Odkoupení továrny Husqvarna, zkušenosti z Aprilie. Zázemí čínského holdingu Shineray. SWM vlastně byla mezinárodní značkou už od svého vzniku. A na jejím příkladu je velmi zřetelně vidět, jak je dnešní svět dvou kol vlastně malý… /jjn/

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.