ktm_duben




Yamaha Niken: Podruhé a trochu jinak

Yamaha zaútočila touhle novinkou na naše smysly. Je jedno, zda se vám líbí, anebo ji vůbec nepovažujete za motorku. Upoutala naši pozornost, a to se počítá. Očekával jsem hodně a něco zajímavého, ale dostal jsem vlastně jen poctivou motorkařinu. Je to dobře nebo špatně?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

No, trochu přeháním, když napíšu, že bych rád s tímhle, co má dvě kola vpředu, praštil v zatáčce, abych vám mohl říct, že to nefunguje. Psát totiž druhý test po kolegovi je jako se snažit být první v závodě, který již proběhl. Nicméně byla v plánu na test verze GT, ale ta holt nebyla k mání. Ale zpět k Yamaze. Možná jsem extremista, ale vadí mi, když je něco jen na oko. Pro představu, jak jsem k testu přistupoval, to stačí. Jakmile totiž u Nikena očekáváte nějaké nové zážitky, specifické jízdní vlastnosti a auru kolem, tak vás musím zklamat. Těšil jsem se na ni a to moc. Je to jako se těšit na novej film a dopředu hltat recenze a každou informaci z natáčení. Vše vypadá, že to bude pecka, ale ono to nakonec tak nějak proběhne a vy jdete domů lehce rozladění. Jenže my tu nejsme od toho, abychom jen přihlíželi, taky máme několik dní na to vše vstřebat a urovnat si to v sobě. 

Design je tedy při letmém pohledu bombastický a vážně sci-fi. Myslím, že se to povedlo velmi dobře, byť museli technici schovat sadu táhel a přepákování spojující obě přední kola, tak se s tím popasovali víc než důstojně. Elegantně jakoby přehodili těžký kabát přes vidlice a dvojice očí tvořící LEDky je přesně ten správný kukuč robota. Na to, o jak malou plochu světel jde, se jedná i o dobrý svit a v noci si nebudete stěžovat. Z určitého úhlu pohledu je to ale jako koukat na čtyřkolku, ovšem nepůsobí to nedůstojně. Utlumené lakování je nejspíš záměr, protože už tak dost nápadný design by nejspíš vypadal kolotočářsky. Nechme ale tyto úvahy stranou. Překvapivá je totiž vedle této technické lahůdky strohost, respektive známost všech ostatních komponentů. Ne nebojte, Yamaha si ohlídala kvalitu, nasadila ovladače jako má například MT-10. Jen jsem čekal větší odvahu a trochu víc odlišnosti. Pohled jezdce je tedy, mimo mohutnost přední masky, na dobře známé pracoviště jako u jiných modelů od modrých. Cenovka 380 000,- tak i díky těmto komponentům dnes nepůsobí přestřeleně, takže to bychom se pak samozřejmě u extravagantních detailů dostali zase s cenovkou jinam. 

Když vezmeme rám a motor, tak v podstatě sedíte na MT-09. Ano, tohle jsme věděli dopředu, jen se nabízí otázka, zda to lidé kupující Nikena budou chtít akceptovat. Pokud ale pominu tyto věci, tak posed je příjemný, uvolněný až ryze cestovní. Nohy jsou ohnuté v kolenou tak akorát, sedíte vysoko, ale přesto spojeni s motocyklem. A jaký tedy Niken je při prvním kontaktu? Napoprvé je to zvláštní pocit, protože když se chcete rozjet, tak opora vpředu dvou kol není taková, jak bych čekal. Spíš se s těžkým předkem trochu perete. Je to dané tím, že toto vedení předku prostě neznáme. A vlastně za tu nejistotu může i myšlenka a pocity, že když zastavíte, tak motocykl nedokáže stát a prostě padne. Proto jsem hned kritický a říkám si, že chci zpátky lehkost vedení předního kola. 

Rozjedete-li se, tak těžkopádnost předku zmizí a je fantastické, jak Yamaha zamaskovala tu haldu kilogramů navíc. O tom, že vpředu je prostě něco jinak, vnímáte tím, že vlastně máte dvojí informace z předních kol. A tady se pozastavuji nad tím, jak perfektně se trefili do naladění, jak k vám ty informace putují. Pokud jedete na dokonalém asfaltu, tak nevnímáte moc rozdílů od klasického motocyklu, jen to, že předek je lépe zakousnutý do povrchu, po kterém jede. Tohle je moc příjemný pocit, já bych řekl i dobře drsný. Valíte všechno neohroženě před sebou a ta jistota tam zkrátka je velká. Pak začnete najíždět jedním kolem na kostky a druhým po nekvalitním asfaltu a informace po čem jedete, dostanete z každého kola zvlášť. Nelze vyloženě říct, že by to rušilo, ale opět jsme u toho, že je těch informací nějak víc, než je obvyklé. Nicméně výsledek do vašich rukou je správně odfiltrovaný.

Tyto pocity se týkají jemné jízdy, a pokud chcete vyloženě hledat různé povrchy silnice. Pak ale otočíte heftem a vy zíráte, jak neohroženě se valíte vpřed. O motoru toho bylo napsáno již hodně. Tady je jen lehce upravený, přesto mě mrzí, že je klasicky ucukaný na nejsilnější palivovou mapu. Většinu času jsem tak jezdil na druhý režim. Ten je jen lehce zkrocený, ale čistota v odezvě je daleko lepší. Třetí režim mi pak přijde zbytečný. Je fajn, že je výkon utlumený pro jízdu v dešti, ale již dvojka toto zastane dobře, jen s tím rozdílem, že když zrovna potřebujete, tak tam ten výkon prostě je. Režim 3 pak vypadá ve výsledku, jako že máte motor bez tahu. Nicméně pro začátečníky je to v pořádku. Ale zpět k pocitu, jak mocně vás motor táhne vpřed a to jak předek drží. Tlumení je krásně tužší a umí se zhoupnout. Na druhou stranu zadní tlumení dává dost velkou tuhost a chvílema jakoby jste v sedle doslova poletovali. Je to i tím, jaký drajv má motor a předek se téměř ani nehne, takže to dřete a zadek už nestíhá kopírovat terén dokonale. Bavíme se však o dost svižné jízdě a ještě po špatném povrchu. V ostatních případech jde o jízdu, která si nezadá s běžným motocyklem. 

Najíždíte do zatáčky a jen stačí o malinko víc zatlačit na stupačku a jedete, kam chcete. Předek drží lépe a jen je potřeba si zvyknout, že nemáte kolo uprostřed, ale po stranách, a tak opět jsou informace malinko zkreslené. Tedy, oni jsou ty informace správné, ale hlava to nechce vzít. Třetí den pak už začíná pršet a tam si nejsem úplně tak jistý. Ne, že bych čekal maximum náklonu, ale nemůžu se zbavit pocitu, že i zde jsem jako na běžné motorce. Nejvíc jsem to zaregistroval při sjezdech z dálnic na negativním sklonu silnice, kdy jsem informace z předku neměl tak dobré. Bylo to v určitý moment horší než z jednoho kola, které je uprostřed. Protože jsem nikdy nedokázal odhadnout, kolik citu mám a v jaké pneumatice. Ano, předek mi nikdy neklouzl, ale pocity že jedu v dešti a musím být opatrný, tu jsou stále. Napadlo mě, že vlastně i když jsem jel po rovině, tak i tady tolik informací není, takže by možná stačilo vyměnit pneumatiky. 

Další dny se střídalo zataženo s deštěm. A přesně podle počasí jsem i k jízdě přistupoval. Ostatně přesně jako na klasickém motocyklu. Obezřetnost byla vždy znát a jen přidám informaci, že od předních kol jde voda přesně na vaše boty. I přes velké blatníky to zkrátka vaše spodní část nohou schytá. Ona i ochrana jezdce ale není velká. Ta masa plastů vpředu je designová lahůdka, ale mini plexi neodvede téměř žádný vítr mimo vaše tělo. Ve skutečnosti jsme měli mít k testu verzi GT, která by měla v tomto pomoci, ale bohužel. GT by mi dalo rozhodně větší smysl, už tím jak je motocykl pohodlný a jak uvolněně zde sedíte. Bez ochrany to pak samozřejmě není taková sranda a cítíte se jako na sportovním naháči. Niken i tak ve většině případů funguje, ale pokud se chcete svěže ponořit do zatáčky, tak to už díky hmotnosti přední části není takový sport. Proto by Nikenu slušelo cestování a vlastně zkrátka víc praktičnosti. To pak oceníte stabilitu a klid za řídítky. O jistotě v dešti bych se pak ale hádal. 

Místem, kde mě ale překvapil, bylo mimo asfalt. Takové to domácí a vesnické poprdlávání po polňačkách, tak tam je stabilita znát nejvíc. Štěrk i trochu bahna a Niken se skoro ani nezavlní a jede si stopu, jakou mu určíte. Dokonce bych řekl, že citu z předku je tady víc než na silnici. Tohle bylo pro mě překvapení, i když zdvihy a celkově složitost ve vedení předních kol vás drží zkrátka. Na to, že tohle funguje, nepotřebujete letět kilo po poli. Jakmile bych měl ale hledat největší minus, tak celkově mi nesedla koncepce zajímavého motocyklu za ještě přijatelné peníze a levnějších detailů. Jenže Yamaha to tak chce a je vidět, že by ráda mezi lidi pustila víc kusů než jen pár drahých extrovertů. O praktičnosti už jen tolik, že v zrcátkách je toho dost vidět i přes jejich nezvyklou polohu a i při popojíždění v koloně jejich rozpětí není takový problém. Spolujezdec vnímá jízdu jistěji možná ještě víc než vy a je zajímavé, že i tady to je v hlavě. Zkrátka ty dvě kola vpředu umí zamotat hlavu všem. Jako řidič ale brzy přijdete na to, že je vše ale stále ve vašich rukách. Niken zkrátka jede a chová se jako klasický motocykl. Lehce překvapil na suchu, trochu víc v dešti a dost zaujal na nezpevněných cestách. 

Pro ty, co neví, co s penězi, je to zajímavé jen do té doby, dokud na ně lidi budou koukat. Pro motorkáře tělem a duší je to zajímavá zkušenost, ale nic, co by mu změnilo život. Začátečník bude možná míň zmatený, jelikož ještě nemá tak zažité pocity od jednoho předního kola. Nicméně se Yamaze povedlo, aby Niken mohl plnohodnotně do provozu a přirozeně se tu každý ihned otrkal. Je jen na vás, co od toho očekáváte, takže vyrazte k dealerovi a zkuste sami. 

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm

Klady a zápory

+ Design, extravagance
+ Vlastnosti mimo asfalt
+ Motor a palivová mapa číslo dva


- V dešti bych očekával více citu a pocit jistoty
- Přehnaně agresivní palivová mapa číslo jedna
- Exkluzivita končí u designu, detaily a zpracování je klasická Yamaha


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 45 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist