Kawasaki Z900RS: Zpátky ke kořenům

Text: Tomáš Procházka , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 26.4.2018 | Zobrazeno: 47 740x

Kapitoly článku

Retro laděné RSo dává vzpomenout, kromě prapředka Zeda, také na všechny ty milované Bandity, Hornety, XJčka a spoustu dalších schopných naháčů s klasickým vzezřením. S těmahle motorkama jsem vyrůstal, snil o nich, a dodnes mám hluboko v srdci zaryté motorky s kulatým světlem vpředu. Jenže dřív, i když to teda spousta lidí svými hrdinnými kousky vyvracelo, to často tak schopné motorky a nějaké větší řádění bylo známkou vysoké osobní odvahy, umu nebo vysokých investic. Samozřejmě trošku přeháním, i se starou Bandaskou mohl být člověk rychlý a terorizovat okolí kaskadérskými kousky, s novým RS je to ale daleko snazší.

Jaký je letos rok?

I přes nesporný talent ke kravinám zůstává v novém „retroZedovi“ nadání ke klidné jízdě, dennodennímu dojíždění do práce a nebude problém s ním vyrazit ve dvou na dovču. I touhle univerzálností navazuje na výše zmíněné parťáky pro všechno. Ostatně kvůli větší použitelnosti a drobnému ukáznění prodělalo jádro ze streeta Z 900 několik změn. Když jsem psal při jeho prvním představení o těžším setrvačníku, pozměněných vačkách a úbytku výkonu, měl jsem dojem, že z toho bude „nudná“ motorka na poklidné proplouvání krajinou. A vlastně není problém ho tak používat. Posilněný spodek dává dostatek prostoru pro poklidné surfování na vlně krouťáku, kdy není problém nechat vyšší rychlost a o nic se nestarat. Stejný přístup platí pro podvozek, protože ten solidně žehlí nerovnosti a při přejezdu větších děr přispěchá na pomoc bohatě polstrované sedlo. Pozice je uvolněná, máte dobrý rozhled a silnice před vámi je jen vaše. Super!

Motor si ševelí, tlumiče filtrují nerovnosti a v rozměrném sedle se rozhostil klid a mír...

Pod touhle emocí si představte zelenou barvu na nádrži. Zelená uklidňuje a s příjemným spodkem Zedova motoru můžete přijet z venku krásně vyzenovaní. Na motorce je ale i dost černé barvy. Černá barva odjakživa přitahuje osobnosti s podivnými choutkami a nekorektním chováním, a i když na to díky své klasické siluetě tak úplně nevypadá, RSo je slušný chuligán. Stačí nechat ručičku na překrásném analogovém otáčkoměru vystoupat přes šest a půl tisíc a začnou se dít věci. Motor ukáže svou druhou tvář a rázem je z vás desperát, který má jednou nohou nakročeno do kriminálu. Tohle mě baví. Přikrčím se k rovným a tak akorát širokým řídítkům a nechám zařehtat všech 111 koní. Když už nemají prostor, kam by běželi dál, jenom zvednu hlavu, sáhnu po akorátních brzdách, které prvotním zákusem neohromí, ale spolehlivě na tohle stádo stačí, přenesu trochu váhy do vnitřku a nechám motorku, ať si sama zatočí a se zatáčkou se nějak vypořádá. Ona s tím nebude mít nejmenší problém a jediným limitujícím faktorem, který mě za chvíli zbrzdí v rozletu, jsou hlásiče náklonu na stupačkách. To už ale míjím apex a je na čase dát všem mým ořům napít. Motorka se na zadku lehce přikrčí, na oslizlých jarních silnicích se na první úroveň trakce zadní kolo lehce sklouzne (na jedničkovou trakci jde jezdit i po zadním, super!:)) a vyráží vpřed.

...ale jen do chvíle, než ručička na otáčkoměrru začala kmitat v horní polovině otáčkoměru

Těsně předtím se ale objeví hlavní kaz dnešní jízdy a dnešního testovaného kousku. Motorka nádherně vrčí, i se sériovou koncovkou, ale bohužel nemůžu říct, jak velkou na tom mají zásluhu japonští inženýři, kteří údajně věnovali zvuku motorky hodně času. Testovací model je totiž vybavený svody od pana Akrapoviče, a jestli vám tenhle náš kousek na fotkách přišel nějaký hezčí, tak to bude dost možná tím, že pod motorem nemá obrovskou bakuli s katalyzátorem. Svody jsou totiž racingové. Všechno to zatím vypadá hezky, ale pro takový zásah na motoru je potřeba ho doladit, jinak totiž hrozí, že motorka nebude fungovat správně. Třeba bude cukat při přechodu ze zavřeného plynu. Při srovnáváku klasického Zeda a MT-09 si Prochy liboval právě nad hladkým plynem, takže není možné, aby motorku se stejným základem v Japonsku takhle zazdili. Další známkou nevyladěného systému je střílení a prskání do koncovky při zavření plynu, které je možná sexy, ale zeptejte se ventilů, jestli jim to přijde jako vhodná zábava… Když už jsem u toho, párkrát mi přišlo, že motorka chtěla jet v nízkých otáčkách víc, než kolik jsem měl plynu.

Ty za to všechno můžou! Dejte k trubkám i koncovku, otevřené sání, naladěnou mapu a bude to dokonalý!

Strašná škoda, protože ten motor je jinak výbornej. Ač člověk dvouválcový, na tomhle čtyřhrnku jsem se královsky bavil. Má totiž charakter, slušnou porci síly ve spodním pásmu, krásnou špičku a je tak krásně živočišnej! Parádně s tím koresponduje zbytek motorky, který je vyladěný přesně na pomezí každodenní použitelnosti a chuligánství. Když už jsem měl řádění dost, zařadil jsem šestku, uvolnil se a nenásilně mířil k domovu po dálnici sto dvacítkou, v klidu a pohodě. Třešnička na závěr - na motorku se krásně kouká. Já bych sice volil klasickou červenou, ale i tahle zelená matná má něco do sebe. Je tu spousta pěkných tvarů a detailů, jako třeba imitace žeber na motoru a přitom, jak Zed jezdí, bych mu asi odpustil i ten plastový chromový rámeček světla.