Honda GL1800A Gold Wing

Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček , Filip Tichý | Zveřejněno: 13.8.2007 | Zobrazeno: 61 699x

Kapitoly článku

Posaz, ergonomie

První respekt a obavy z mamutího stroje se po usazení do sedla, tedy v tomto případě snad spíše křesla, rychle rozplynou. Překvapí vás nízká jízdní poloha, která GW zpřístupňuje i nižším postavám. Polstrování je o něco málo širší než u běžných motorek, ale tvarování umožňuje snadné spuštění nohou na zem a manipulaci na místě. Řídítka vysunutá na dvou dlouhých nosnících kdesi z hlubin pod přístrojovou deskou přirozeně padnou do ruky, zlehka se opřete o náznak opěrky za vámi, a pak už stačí jen líně pozvednout nohy na široké stupačky. Tohle pohodlí je prostě absolutní, tady nesedíte na motorce, tady si hovíte v luxusním křesílku, kolem kterého někdo vyčaroval mohutnou mašinu. A spolujezdec je na tom ještě o něco lépe! Jen při zastavení na křižovatkách nebo třeba postrkování na pumpě je znát, že sedlo je trochu širší než u jiných mašin a mírně odtlačuje stehna do stran. Taky moc nepodporuje změny polohy, ale díky pohodlí jsem ani po dni v sedle žádné změny nepotřeboval.

Manipulace na místě a při rozjezdech jsem se dopředu obával, ale ukázalo se, že to není žádný problém. Chce to si na místě vyzkoušet, kam až se mašina dá naklonit na stranu, než vás přepere, a za tuto mez ji nepouštět. Hmotnost s náplněmi přes 400 kg zní hrozivě, ale vzhledem k nízkému těžišti jsem se s ní docela rychle skamarádil a třeba i otáčení na silnici během focení se dalo zvládnout pomalým zatočením bez opření nohy o zem! Elektrickou zpátečku využívající k pohonu startér, jsem během testu využíval opravdu vlastně jen k couvání z garáže.

Před řidičem se klene mohutný plexištít, který svoji funkci plní dokonale, v letních vedrech možná až příliš. Výšku štítu lze po odjištění dvou páček ručně zvýšit nebo snížit přibližně o 15 cm. I zde se mi pro řádění v zatáčkách nejlépe jezdilo se štítem v nejnižší poloze, jen na dálniční přesuny jsem jej vždy vysouval úplně nahoru a i při 170kilometrové rychlosti si užíval závětří. Škoda jen, že se konstruktéři ještě nedostali k elektrickému ovládání štítu, tak luxusní motorka by si jej určitě zasloužila. Také větrací mřížka by možná mohla být větší - nebo by se štít mohl dát zasunout ještě níže, protože v extrémních letních teplotách už je řidiči trochu horko.
V nejvyšší poloze je řidič při hodně nelegálních rychlostech ve větrné bublině, ale je cítit, že se vítr vzadu obrací a fouká do zad. Spolujezdec tak trpí menšími turbulencemi, sedí totiž dost daleko od řidiče a vzduchová bublina už se na něj nevztahuje. Pro jízdu ve dvou je tedy podle dlouhodobých majitelů lepší poloha plexištítu úplně dole, kdy si i spolujezdec užívá velmi slušné ochrany před větrem.

Přístroje, ovladače

Při prvním setkání s Gold Wingem se asi zhrozíte z množství přepínačů a ovládacích panelů a zažijete podobné ohromení, jako když jste při nastupování do letadla nahlédli do pilotní kabiny Boeingu 737. Ale jak víme z filmů, s Boeingem přece nakonec zvládne přistát skoro každý - s mírnou nápovědou kapitána Harrise a pomocí sličné letušky Pamely, která spolu s vámi jako jediná unikla otravě jídlem/zajetí teroristů/atd.

Před první jízdou na Golďasu vám bude stačit k orientaci jen pár minut, protože ovládacích prvků důležitých pro jízdu je tu vlastně úplně stejně, jako u každé jiné motorky - na levém řidítku ovládání směrovek (s chytrým automatickým vypínáním za odbočkou), klaksonu a dálkových světel, na pravé rukojeti startér a chcípák. Na první pohled mi všechna tlačítka přišla zbytečně velká a daleko od sebe. Že by to v této moderní době nešlo vyřešit trochu úhledněji a třeba víc využít dotykový displej? Když jsem si ale před jízdou oblékl rukavice, rázem jsem pochopil, že robustní tlačítka mají svůj význam právě pro ovládání v rukavicích. Takže už mlčím...

Místo sáhodlouhých seznamů všech ostatních tlačítek a funkcí, se omezím jen na přehled podle hlavních oblastí. Na levé rukojeti řídítek lze dále ovládat nastavení zvuku, hlavní funkce rádia, systému RDS dopravních informací, interkomu a aktivace hlasových povelů navigace a zoomování mapy. Levý panel dole u levého kolena slouží k nastavení zvuku rádia, předvoleb stanic a dalších hudebních zdrojů. Co se poslechu rádia týče, je znát, že se na kvalitě komponent nešetřilo. Příjem i zvuk jsou na slušné úrovni a i nad 120 km/h si můžete pouštět oblíbené cédéčko nebo Zelenou vlnu ve zprávách...
Osobně mne zklamala jen absence příplatkových zadních reproduktorů. Nejen proto, že jsem nemohl oblažit spolujezdkyni hudbou, ale výstupky pro reproduktory jsou trochu vidět ve zpětných zrcátkách a když člověk ví, že jsou prázdné, trochu to naštve.

Na pravé rukojeti řídítek najdeme ovládání tempomatu - u takto zaměřeného stroje docela prima věc, ale oceníte ji spíše v Americe. V našem hustém a chaotickém provozu si budete pohodlí tempomatu užívat vždy jen pár minut, než na dálnici dojedete pomalejší auta nebo předjíždějící se kamióny.

Pravý panel dole u pravého kolena obsahuje ovládání GPS navigace od společnosti Garmin. Již jsem měl možnost vyzkoušet několik navigačních systémů a nezbývá než konstatovat, že Honda vybavila GW velmi kvalitně. Už za pár minut se mi podařilo se systémem skamarádit a podrobit ho zkoušce při průjezdu Mladou Boleslaví, kdy jsem záludně sjížděl z vytyčené trasy, zkoušel zkratku oficiálně slepou ulicí či zajel na parkoviště mimo silnici. Přepočítávání trasy bylo rychlé a hlasová navigace v angličtině mi vždy poklidným hlasem sdělila, že .....na další křižovatce doprava .... za 50 metrů odbočte doleva .... Navigaci lze nastavovat jen při stání, což je jednoznačně dobře - ovládání za jízdy by bylo dost o ústa a určitě by se našel někdo, kdo by to zkusil.

Nad navigačním panelem je důležitá trojice tlačítek pro nastavení světlometů a hlavně nastavení předpětí odpružení, které lze provádět pouze při zastavení. Příjemná vlastnost je možnost nastavení vybraného režimu do paměti - během testu se mi osvědčilo dát si pod tlačítko Memo 1 středně měkké nastavení pro dálniční přesuny a pod Memo 2 maximálně tuhé nastavení pro vychutnávání zatáček.

Přístrojový panel je maximálně přehledný - vlevo otáčkoměr, jehož červené pole začíná podezřele nízko na 6 tis otáčkách, uprostřed tachometr, napravo ukazatel paliva a teploměr chladicí kapaliny. K tomu pár hlavních kontrolek, zbývající údaje vyčtete níže na informačním displeji. Zde můžete přepínat mezi obrazovkou rádia, mapami navigace či jízdními údaji motocyklu. Displej je velmi slušně vidět a jen při jízdě se sluncem v zádech budete mít potíže na první pohled zjistit potřebné informace. Chyběly mi jen údaje o okamžité a průměrné spotřebě a případně údaj o dojezdu na nádrž, které se u dnešních cestovních motocyklů stávají standardem.

Mezi ovladače patří i dálkové ovládání zamykání kufrů umístěné na přívěsku klíčů. Poslední dva prvky v zorném poli řidiče pak jsou mohutné reproduktory, pochopitelně voděvzdorné, a docela objemná schránka na drobnosti v levém panelu s kabelem intercomu.Vedle klíčků zapalování jsou pak kolečka regulace vytápění sedel a rukojetí řídítek. Spínací skříňka má navíc zvláštní polohu ACC, kdy je sice vypnuté zapalování, ale můžete si pouštět rádio a hrát si s mapami v navigaci. Výhled dozadu z mohutných zrcátek se dá bez přehánění srovnat s výhledem z luxusního Mercedesu. Zrcátka ční do stran z již tak široké mašiny, takže vám vůbec nemůžou vadit vaše lokty, jsou velká a zakřivená a na žádné jiné mašině prostě tak skvělý přehled nad děním za vámi nezískáte! Jak jsem již zmínil, do výhledu se trochu cpou jen výstupky pro zadní reproduktory, jinak by byl zadní horizont naprosto nerušený. V přední části zrcátek jsou integrované výrazné směrovky a zrcátka částečně taky fungují jako deflektory pro ruce.

Co ještě říci k ovladačům? Páčky brzdy i spojky jsou nastavitelné, spojka je hydraulická a funguje perfektně - je dostatečně lehká a krásně dávkuje výkon přenášený při rozjezdech nebo popojíždění na zadní kolo. No a úplně nakonec jsem si nechal ovládání zpátečky - to se narozdíl od minulých modelů přestěhovalo z dolní části vedle řadicí páky nahoru na pravou rukojeť řídítek. Nyní tedy stačí zařadit neutrál, stisknout aktivátor zpátečky a podržet tlačítko startéru. Mašina se se bzučením začne zvolna sunout dozadu a vytáhne vás i do většího kopečka, pokud jste nepředloženě zaparkovali předkem dolů do mezery.