Ducati Multistrada 1200S

Text: Lukáš Růžička , Filip Tichý , Matěj Oliva | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 21.7.2010 | Zobrazeno: 47 860x

Kapitoly článku

Názor Lukáše

Na běžný klíček zapomeňte, ve výbavě je jen kombinovaná placka z plastu s vyklápěcím klíčem, jenž Vás pustí pouze pod sedlo a do nádrže. Zbývá tak jen přepnout „klipsnu“ na řidítkách do polohy „on“, počkat na odemčení řidítek elektronickým zámkem a nastartovat. Motor se ozve tradičním hutným, plným a všem dobře známým dvouválcově poctivým zvukem. Na druhou stranu je však znát, že se zde plní emisní normy a tak je vše v základu takové malinko tlumené. Nezbývá než z pestrého menu zvolit požadovaný jízdní režim a vyrazit vstříc novým zážitkům ze světa Ducati.

Celkově se jedná o velice pohodlný a dobře ovladatelný motocykl, vše je ergonomicky dobře dotažené a z pohledu prvního usazení Vám takříkajíc k bájné dokonalosti nic nechybí. Vzhledem k určení má motocykl vyšší světlou výšku, máte tak za širšími řidítky dobrý výhled. V zrcátkách je velice dobrý přehled o dění za Vámi, což se vždy u designově vyhraněných motocyklů s určitostí tvrdit nedá. Ergonomicky dobře tvarované sedlo Vás neunaví a vy tak v předvoleném režimu „Urban“ (omezení výkonu na 100 k, měkčí naladění podvozku, skvělé dávkování plynu) a s celkově úzkou a štíhlou stavbou bez problémů zvládáte nástrahy velkoměsta.

Přední plexi lze ručně výškově nastavit i za jízdy, takže optimální pohodlí by si měl najít snad opravdu každý. Celkově úzký a vyšší vzhled jen dokresluje minimalistická dvojice koncovek výfuků. Ty se vešly za držák se stupačkou spolujezdce a rozhodně tak neční do prostoru. To se však již dostávám mimo město a tak volím na méně kvalitních okreskách kolem Prahy režim „Touring“. Celkové naladění je rázem o trochu tužší – celkový chod motocyklu plynulejší. Stroj táhne výrazně razantněji a především ve středních otáčkách funguje báječně. Teprve teď mi dochází, jak je vše výrazně mechanicky tiché. Vše jde lehce a řazení až neskutečně snadno. Nově je zde spojka v olejové lázni.

Na delší trať a cestování bych rozhodně doporučil dovybavit motocykl o kufry a topcase, na který je motocykl připraven. V testovací verzi mi musí stačit jen menší Camelbak na záda a malý prostor pod sedlem. Pod ten při první zastávce ochotně odkládám pár drobností z batohu a nepromok, který se bez problémů vejde. Výborně, to se dnes už moc nenosí a zde bych to nečekal! K dispozici je ještě malá přihrádka pod pravým řidítkem, ale podezřívám Itala, že to je právě a jen na tu placku místo klíčku, co mě tlačí v kapse. Nic víc se tam skutečně nevejde.

Letmo kontroluji ještě nádrž. S objemem kolem 20 l si jistě dnes při kratším seznámení vystačím, nicméně oceňuji, že se zde na objemu nešetřilo. Koneckonců proč taky, delší cesty, to je pro tuhle Ducati, jak se zdá to nejlepší hřiště. Najíždím na kvalitní a širší silnici. Volím tak režim „Sport“. Motocykl rázem ztuhne a pootočení plynové rukojeti znamená prudkou akceleraci a přímý tah k maximálnímu výkonu. Na kvalitní silnici v krouceném stoupání kolem Sázavy motocykl reaguje bezchybně a přesně. Na dobré ovladatelnosti se kromě podvozku a výborně odladěného motoru s převodovkou podepisuje i celkově příznivá hmotnost. Při 192 Kg suché hmotnosti nezbývá než v tomto objemu opět vzdát poklonu konstruktérům.

Přes všechny prognózy a počáteční pochyby je zkrátka tato Ducati především zábavným a náležitě sportovním náčiním. Vše ostatní je příjemná přidaná hodnota. Brzdy Brembo jsou standardně vybaveny systémem ABS. V mém případě musela navíc brzda vpředu ustát vše na úkor té zadní. Ta totiž nebyla u testovaného modelu technicky v pořádku díky zavzdušnění zadního třmínku. Bez problémů jsem si s předními radiálními 4-pístky vystačil, nicméně celkový soud ohledně brzd si musím tentokrát odpustit.

Cílem mého kratšího výletu byl kopec Vysoká na kolínsku, který jsem si nevybral náhodou. Jeho „vrchol“ s rozhlednou a středověkou zříceninou opatského kláštera uprostřed lesíka totiž s nejbližší silnicí pojí pouze šotolinová polní cesta. Přepínám do režimu „Enduro“ a motocykl okamžitě reaguje a již ochotně hltá první metry cesty a štěrku. Díky charakteru motocyklu a světlé výšce zvládá Multistrada i tuto výzvu v podobě stoupající šotolinové cesty dle očekávání bez výraznějších potíží. Plnohodnotný stroj ve stylu cestovního endura tato Ducati jistě nenahradí, ale zdolání takto dimenzované cesty ji rozhodně nemůže zaskočit.

Podvozek díky elektronickému přednastavení výrazně změkne a nerovnosti i výmoly projíždí s houpavě komfortním přehledem. Při razantnějším otočení plynové rukojeti zasahuje kontrola trakce. Světlost je vyšší, ale i díky použitému 17“ kolu vpředu nelze očekávat parametry velkého cestovního endura. Člověk jede stále s náležitým respektem a obezřetností, opravdu velké kořeny na lesní cestě by mohly být fatální překážkou. Konečně v cíli dnešního dne - s Ducati a zapadajícím sluncem nad nekonečnou rovinou Polabí. Nová Ducati Multistrada 1200 S mě oslovila především svojí univerzálností a použitou technikou. V rámci testované verze S dostáváte v podstatě více motocyklů v jednom. Jednoduše řečeno Multistrada je stroj, který se velice rychle a ochotně přizpůsobuje okolnímu prostředí a aktuálním požadavkům jezdce.

Na druhou stranu elektronikou je stroj doslova nabitý a je otázkou, jak vše bude fungovat s odstupem času a nakolik přijdou případné opravy a výměny těchto klíčových komponent. Neméně důležitým faktorem z pohledu zákazníka je rovněž i pořizovací cena a ta zde ve srovnání s konkurencí i přes veškeré vymoženosti a přednosti není zrovna nejnižší.