Ducati Multistrada 1200S

Text: Lukáš Růžička , Filip Tichý , Matěj Oliva | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 21.7.2010 | Zobrazeno: 47 786x

Kapitoly článku

Názor Filipa

Vzpřímený a pohodlný posaz ve stylu cestovních endur je ve spojení s uhrančivým duněním obrovského desmodromisckého dvouválce trochu nezvyklý, přeci jen jsme zvyklí tenhle motor spojovat spíše s nekompromisními sportovními bestiemi. Ale už po krátkém seznámení zjišťuji, že jde o hodně povedenou kombinaci a že se Ducati podařilo postavit téměř dokonalou mašinu. Pohodlná, zábavná, krásně uřvaná, nadupaná výkonem, který ale podvozek se všemi podpůrnými systémy v pohodě zvládá přenést na silnici.

Po první hodině v sedle mám úsměv od ucha k uchu a tak trochu užasle si říkám, že vývoj motocyklů z mého pohledu zřejmě dospěl do svého konce. Lepší mašinu už snad nejde vyrobit - tedy pro mě, Multistrada mi zkrátka dokonale sedla! V jejím sedle jsem sice strávil jen půl dne, takže nedokážu hodnotit její cestovatelské kvality či chování za jízdy ve dvou a s bagáží. Při takovém použití na tom asi bude agresivní motor trochu hůře, ale na půldenní vyjížďky na silnicích všeho druhu a kvality povrchu jde zkrátka o hodně povedenou mašinu. Snad jen to zpracování by se časem mohlo ještě trochu doladit, pečlivěji a úhledněji vést hadičky, zarovnat lemování sedla, lépe vymyslet jeho nasazování v přední části...

Když vytáčím dvouválec a zkoumám, kde má výkonovou špičku, s nadšením zjišťuji, že pocitově má špičku prostě všude. Pod tři tisíce se sice cuká a vzpouzí a průjezdy městem nebo posouvání v koloně vyžadují trochu krocení temperamentu - navíc jsou znesnadnění ukrutně širokými řídítky. Ale za městem si těch stopadesát koní opravdu vychutnáte, jen se musíte smířit s tím, že život na téhle dukně začíná až od stopadesáti km/h. Jednotlivé režimy vstřikování mi přitom vysloveně padly do ruky a při průjezdu města jsem poctivě nastavoval Urban, za městem Touring a před zatáčkovým úsekem Sport. Zatímco u jiných letos testovaných mašin jsem režimy měnil párkrát za den, tady to bylo skoro neustále! Jen je škoda, že se všechno přepíná tlačítkem směrovek, když nad ním a pod ním jsou dvě další téměř zbytečná tlačítka na přepínání údajů na displeji.

Podvozek je díky obrovské zadní stodevadesátce v menších rychlostech trochu neobratný a při nájezdu do zatáčky musíte mašinu trochu násilím poklopit, ovšem i to zvyšuje zábavnost projížďky a za nic bych to neměnil. Na Multistradě se zkrátka nedá jet pomalu. Štítek odkloní většinu náporu vichru, odpružení dává jistotu na každém povrchu a typu silnice, takže vás to láká pořádně využít dunivý výkon a trochu zatahat tygra za ocas. A situace, kdy se podvozek zavlní při bočním poryvu větru nebo se i na dvojku přizdvihne přední kolo do vzduchu při drsnějším přidáním plynu, z téhle mašiny dělají hodně návykovou hračku.

Trochu mě zklamaly brzdy, zadní byla pravděpodobně po řádění předchozí redakce zavzdušněná a po prvním znechucení raději jsem na ni moc nesahal. Přední brzda v běžném provozu fungovala přesně tak, jak by si člověk u této sportovně cestovní mašiny představoval, nicméně prodleva ABS při opravdu krizovém brzdění na suchu prodloužila brzdnou dráhu o pěkných pár životně důležitých metrů. Na mokru či štěrku jde o dokonalého pomocníka, ale na okruh bych asi volil možnost ABS vypnout - Multistrada by se neztratila v Sosnové ani v Mostě.

Ovšem nenechte se zmást kritickými slovy. Multistrada je zkrátka tak dobrá, výkonná a rychlá, že na ní jsou znát i věci, nad kterými bych se u jiné mašiny vůbec nepozastavil. Tahle mašina podle mne o pěkných pár let předběhla dobu a po stránce elektroniky a technických vymožeností se může měřit s BMW. Co je ale hlavní, při tom všem zůstává neuvěřitelně zábavná, hravá a podmanivá!