Hej naháči! Kdo se posadí na trůn?

Tenhle test je o třech naháčích, třech pilotech s různými názory a jedné podhuštěné pneumatice, která v tom všem udělala pěknej guláš. Na konci pak máme vítěze, ale ne jen jednoho. Každý z jezdců to totiž vidí trošičku jinak. Na letištní ranvej přijíždí Aprilie Shiver 900, Ducati Monster 821 a Yamaha MT-09.

Hej naháči! Kdo se posadí na trůn?

Kapitoly článku

Ještě než to spustíme, nedá mi to zopakovat stokrát omílané kázání: kontrolujte gumy! Jestli se vám něco nezdá na chování vaší motorky, vyprdněte se na tlumiče a jděte nejdřív po gumách. Hoďte oko na to, jestli nejsou blbě sjeté a pak se sehněte a změřte v nich tlak. To dělejte preventivně několikrát během sezóny, ideálně před každou vyjížďkou. Existují totiž motorky, které na drobnou ztrátu tlaku reagují šíleně a absolutně přestanou fungovat. Aprilia Shiver je jasným důkazem.

Základní výraz Shivera se od roku 2007 nezměnil

Už při srazu na letišti Martin říkal, že Shiver je nějakej divnej a nefunguje. Po chvíli ježdění na něj skočil Prochy a za chvíli slézal se stejnými pocity. To se mi nechce věřit... Beru helmu a sápu se do sedla. A opravdu! V malé rychlosti zavírá řídítka, padá do zatáčky a přemýšlím, kdy oba spadneme na zem. Ta motorka vůbec nedělá, co má! Když je rychlost větší, tak zase vůbec nezatáčí. Jasný propadák a poslední místo, vemte si ji a už mi jí nedávejte! Jak moc jsem se spletl, zjistím později odpoledne...

Tady jsem ještě netušl, jak dobře se na Shiverovi nakonec svezu

Myšlenka nad tím, že by v Aprilii postavili tak nefungující a svéhlavou motorku mi nedá spát, ale to už se věnuju i ostatním holkám tady v partě. Itálie proti Japonsku hraje přesilovku, takže tu převládají spíš barokní tvary. Ty nejvíc zastává svou, v téhle partičce korpulentnější postavou, Aprilia Shiver. Je tu nejvíc hmoty a to všude. Kdo má rád macaté holky, klasičtější pojetí motorky a prostor, tak ten si tady najde svoje. Pěkně kulaťoučký je i Monstřík, z období baroka se akorát přesouváme do dnešní doby, takže tu máme vysportovanou štíhlou holku, kde není nic navíc. Teda až na tu spoustu make-upu v oblasti kolem motoru v podobě tun plastu. V Japonsku to měli vždycky trošku jinak, tam frčí samurajové, anime, manga a Takešiho hrad. Kdyby z něj po zadním vyjela MT-09, nepřišlo by vám na tom nic divnýho. Jeho hmyzo-vetřelčí výraz a ostré hrany k němu parádně sedí. Že se to ale líbí i v Evropě, dokazují prodejní statistiky.

Náfuky na nádrži dělají Aprilku širokou, Monster má prdelku uzoučkou a MTčko to celý sleduje svýma hmyzíma očima

Podobně na vás motorky dýchnou i při jejich osedlání. Yamaha to má zase tak trošku jinak, když sedíte hodně blízko řídítek nad předním kolem s nohama kdesi za sebou. Skoro jako na motardu. Není to ale vůbec špatné, člověk má přehled, na plochém sedle spoustu prostoru a zápěstí netrpí vůbec žádnou vahou. Itálie si je v tomhle zase vcelku podobná s lehce předkloněným naháčovským posedem. Monster je o něco subtilnější a s nižším sedlem stísněnější, než Shiver, u kterého máte i díky širšímu tvaru nádrže pocit, že sedláte pořádný kus motorky. Taky když skloníte hlavu dolů, k barevnému TFT displeji, který se pěkně čte a nabízí spoustu informací, uvidíte běžné panorama budík-světlo-asfalt. U Monstera je budík o něco hezčí, přehlednější a jeho menu se lépe ovládá, ale pohled přes něj je už trošku jiný. Vidíte budík a pak rovnou přední kolo. Trošku nezvyk a pocitově pod sebou proti Shiverovi žádnou motorku nemáte. Yamaha je na tom tak někde mezi. Díky tříválci je trošku širší, ale pocitově ne tak jak Aprilia. Pohled přes vyosený budík je standardní, jen v dnešní konkurenci trošku nuda. Osobně považuji LCD displeje jen za takové nutné zlo při přechodu z ručičkových budíků na atraktivní barevné displeje. Beru buď úplnou klasiku, nebo poslední výkřik techniky. Informací je tu ale dost, přepínání na řídítkách jednoduché, čitelnost také v pořádku. A jestli jsem hovořil o nudě, tak o ní ve spojitosti s touhle motorkou slyšíte naposled.

Rozdíl v ergonomii je jasný i z fotek. To že budík Yamahy vypadá jak z minulého století, už tolik ne

Jakmile se posadíte do sedla a probudíte k životu tříválec CP3, je jasné, že se nudit a kochat nebudete. Motorka, v našem případě vybavená Akrapem, se projeví chraplavým nasraným zvukem, který dává tušit, co se bude dít. Hlavní věcí, proč se tahle Yamaha prodává tak dobře, je určitě její motor. Ústřední téma celé jízdy. Hladové, divoké, co baží po otáčkách a disponuje neuvěřitelnou silou v celém spektru. Sedněte na MTčko z jakékoli jiné motorky, přidejte plyn a garantuji vám, že se budete divit, co v ní je. Díky geometrii podvozku s motorkou dělá psí kusy a vy díky tomu přemýšlíte, co za blbost vyvedete a kde všude pojedete po zadním. Někdy to ani nenaplánujete a už máte předek ve vzduchu. Pro blbosti je tahle motorka jak dělaná, stejně tak pro tvorbu adrenalinových zážitků v přímce. Ne už tolik v zatáčce. Ale co to plácám. Adrenalinu tady zažijete taky dost, jenom ne ten druh, který si představujete. Měkký podvozek s nervózním předkem je v téhle trojci tím nejméně talentovaným k opravdové sportovní jízdě. Je hravá, zatáčí sama a ve městě je s ní hrozná zábava. Rychlé změny směru mezi auty a na semaforu nebo za křižovatkou šup na zadní. Když ale člověk tlačí na pilu na normální silnici, tak motorka zatáčky nevykružuje úplně přesně, občas se zhoupne a vezme zatáčku zeširoka. Na výjezdu potom nemá problém rozkmitat řídítka, a to i když jedete rovně. Tlumič řízení je tady doporučenou investicí. Po cestě se našla místa, kde jsem nemohl dát plný plyn, protože jsem nevěděl, jestli mi potom motorka nenafackuje a nevyškubne řídítka z rukou. Když už se mi ale plyn podržet povedlo, rychlost na budíku naskakovala neskutečně a zcela samozřejmě. Ten motor prostě chce držet u krku a práskat tam rychlosti pomocí quickshifteru je návyková zábava.

Tahle motorka vytváří solidní adrenalinové divadlo

Než MTčko porovnám s evropskými zástupci, dáme si malou odbočku na pumpě. Jak jsem už psal, není možné, aby továrna s takovým počtem silničních titulů postavila nefunkční motorku. A měřák tlaku mi mou domněnku potvrdil. Shiver na srovnávák přijel s podhuštěnými gumami a čtvrtina baru vtlačeného vzduchu do gum dokázala udělat z neposlušné motorky vytříbené italské sportovní nářadí. A rázem se nám to celé začalo zamíchávat...

A hned tu máme větší radost ze života!

Abyste tomu dobře rozuměli. Na letišti jsme jasně rozsoudili Monstera na první místo, Yamahu na druhé a Shivera bezkonkurečně na třetí, spíš možná až na čtvrté, páté, desáté, padesáté místo. Po opuštění benzínky jsem tu ale rázem měl adepta na fleka prvního! Tak předně, cena. Nejde opomenout, že je tady nejlevnější. Oproti Yamaze sice jenom o 9 tisíc, když ale chcete sportovního naháče, půjdete asi spíš pro verzi SP. A to už je tu rázem rozdíl 39 klacků. Oproti Monsterovi ušetříte obnos, za který si můžete v Aprili přibalit skútr SR 50 R a ještě vám zbyde na výfuky. A vůbec si nemyslím, že by byla Aprilie o tolik horší, než Ducati. Je tady teda větší váha a pro sportovní jízdu potřebujete trošku aktivnější přístup, výsledkem jsou ale podobně uspokojivé pocity v zatáčkách. Obě motorky dobře mění směr a v náklonu jsou pevné a jisté, jak se dá od Italek čekat. Monster je o chloupek vstřícnější a hravější, což je vzhledem k minulým letům značky paradoxní, ale ne výrazně. A o chloupek komfortnější je i jeho podvozek. Shiver zase boduje příkladnou stabilitou, o které si může Yamaha jenom nechat zdát a jako po kolejích jede i tam, kde i 821 zavrtí řídítky. Důkazem dobrého ovládání a schopného podvozku budiž zbytky kolenních sliderů na Ještědském kopci. Původně jsem si to tam chtěl dát párkrát nahoru dolu, ale bavilo mě to tolik, že jsem se tam zasekl o něco dýl, než by bylo zdrávo. A kdo to tam zná, tak ví, že nejde zrovna o táhlé zatáčky, spíš naopak.

Tak jak to bývalo i dříve-Evropa na poli podvozku Japonsku utíká

Svůj podíl na tom měl i motor. Svým projevem mi nápadně připomínal staré dobré SV 650, jen je to celé macatější s hutnější dávkou krouťáku s jeho maximem v 6 500 otáčkách (nechtěli byste v Suzuki udělat něco podobného???). To zní jako dobrý recept na užívání si v zatáčkách. Dvouválec Aprilie je navíc krásně vyžehlený od cukání, takže je jízda s ním jednoduchá a zároveň zábavná. Testastretta 11° bijící v Monstrovi je oproti tomu výkonnější, pro koně si ale musíte dojít. V nejnižších otáčkách to není taková sametová pohádka a to nejlepší ze sebe vydá až úplně nahoře. Až mi přijde, že ten motor je tak trochu šmrcnutý řadovými víceválci. Má chuť po otáčkách, krásně se vytáčí a na závěr pobaví zajímavou špičkou. To Shiver sázící na krouťák neumí a proto je Monster ve výsledku o chlup větší sporťák. Dokazují to i jeho brzdy, které jsou podobně silné jako na Shiveru, tam je ale potřeba vzít víc za páčku. Ducati vyžaduje méně síly, takže je tu i víc citu. Yamaha na brzdách nic neztráci, nebýt toho otravného ABS, které kecá do řízení podle mě zbytečně brzy.

Dva dvouválce a dva zcela rozdílné přístupy

I když jsou brzdy u Monstra nejsilnější, netřeba se bát. Nástup není nijak kousavý

I přesto, že je Monster dražší, má i své mouchy. Záběr studené spojky je zvláštní, nejde mu moc jet konstantní rychlostí a zrcátka jsou na prd. Vyvážit se to snaží svým vzhledem, který je pro mě atraktivnější. Shiver má srovnatelnou výbavu, funkční zrcátka, zajímavější zvuk, atraktivní cenovku a dokáže nabídnout podobně dobré svezení. Když se to sečte, tak je nakonec mým vítězem. Jenom si hlídejte tlak v pneumatikách…

Shiver o chloupek před Monsterem, MTčko nezachránil ani skvělý motor. Jenže kluci to vidí jinak...

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 180 Kč od 18 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist