Do Anglie na Anglii – Skotsko 2009

Skotsko

Z pobřeží uhýbáme na severovýchod směrem k Tomatin distillery, do které ale nakonec nedojíždíme a zastavujeme v Edradour distillery, nejmenší distillery ve Skotsku. Absolvujeme prohlídku po palírně, která začíná jak jinak než ochutnávkou, to nás zdržuje na cca 3 hodiny do řidičova vystřízlivění, takže si užíváme atmosféru a samozřejmě nakupujeme pár litrů suvenýrů. Dál pokračujeme na sever do města Inverness, kde probíhají tradiční trhy. Také tu poprvé potkáváme internet a posíláme pár mailů k domovu. No a nakonec, aby to nebylo jen pozitivní dostáváme pokutu. Mají to celkem promyšlené, balíček se složenkou lepí v samolepícím pytlíčku na sedlo. Z Inverness je to coby pístem dohodil ke slavnému loch Ness. Jak se dalo předpokládat, jsme zklamaní, jezero je krásné, ale všude mrak turistů, spousta drahých suvenýrů a vstupné do muzea Nessie za 8 liber na osobu, to se radši dobře najíme. Jedeme kus cesty po pobřeží jezera a fotíme krásný hrad s jezerem v pozadí, nakonec to stálo přeci jen za to. Od jezera se stáčíme na sever po nejhezčí silnici, za celou cestu, okolo vysoké zelené kopce, v údolí se kroutí železnice a u silnice jsou cedule, že dalších 200km nebude žádné město, abychom si zkontrolovali nádrž. Zkrátka ideální motorkářská cesta s kvalitním asfaltem a spoustou nekonečných zatáček. Popsat se to moc nedá, to se prostě musí zažít. Stavíme v krásném kempu s ještě lepší sámoškou plnou fazolí, slaniny a piva, konec konců nic moc jiného Skoti nejedí a nám to ani moc nevadí. Kempy stojí ve Skotsku mezi 8 – 15ti librami za dvě osoby a stan. Servis je příkladný, sprchy čisté, českým kempům se o tom může jen zdát. Ráno se nikam neženeme a v klidu pokračujeme po nádherné silnici směrem k Ullapool, nejsevernějšímu městu naší cesty. Přístavní město se zálivem je nádherné, parkujeme v kempu na pobřeží (ještě jsem nevěděl, jaká je to blbost) a procházíme město, zastavujeme se na nějaký ten tekutý folklor a užíváme atmosféru místa, kde jakoby čas neexistoval. No a v noci konečně začalo trochu pršet, do toho vítr od moře a stálo to konečně za to. Za prudkého deště balíme mokré věci a vyrážíme, jedem vlastně celý den na vodě až k mostu na ostrov Skye. Tady nacházíme první volný BaB (Bed and Breakfast), abychom v klidu uschli, pochopitelně za půl hodiny je zase krásně, no co se dá dělat, procházíme pobřeží a místní pubs, ráno je v plánu cesta okolo ostrova. Ještě se musím pár slovy zmínit o ubytování, většinou se jedná o důchodce, kteří mají velký dům a protože Skotsko není příliš bohatou zemí, přivydělávají si ubytováváním turistů. Je to levnější než hotely a mnohdy velice luxusní. Navíc anglická snídaně je opravdový zážitek.

Ostrov Skye

Ostrov není velký, je hodně hornatý s prudkými útesy svažujícími se do moře, je doslova posetý hrady a dnes bohužel i „ekologickými“ větrnými elektrárnami. Silnice kopíruje ostrov po celém obvodu, každou chvíli stavíme na nějaké focení, opravdu to stojí za to. Za Portree se pomalu stáčíme k cestě zpět, když narážíme na překrásný hrad se zahradami, na popud poloviny posádky platíme 12 liber za vstup do zahrad, není to nic moc, znáte to, samá kytka. Pak ale vidíme šipku s obrázkem tuleně, platíme každý po libře a už sedíme v lodi a míříme k útesům, na kterých se válí líné tučné potvory s neskutečně roztomilým pohledem, fotíme a natáčíme jak diví (abychom doma zjistili, že jsme si vypnuli autofokus) a chvílemi zapomínám na strach z lodí, každopádně návrat na pevnou zem mi dělá přeci jen nejlíp. Ze Skye pokračujeme směrem na Oban, a Glasgow. Spíme před městem a ráno se vydáváme do centra na prohlídku. No bylo to rychlé, vedro, hromada aut, samá jednosměrka, něco vyfotíme a mizím pryč, tady se mi nelíbilo. Pomalu sjíždíme ze skotské vrchoviny do Anglie, za chvíli definitivně překračujeme hranici a já si říkám, že sem se ještě někdy musím vrátit. Triumph přede jak má a nese nás do svého rodiště kousek od města Coventry. Prohlídka továrny byla opravdovým zážitkem, ale o tom jinde. Dál jedeme na jih k Oxfordu, bájnému universitnímu městu. Tady nás nálada přechází, navíc začíná pršet, takže končíme ve Starbugs a pozorujeme ruch. Celé bych to shrnul jako město pro zazobance a neskutečně arogantní lidi. Do téměř prázdné kavárny přišel obtloustlý chlapík a vybral si stůl, na kterém jsme měli rozložené přilby a mapy. No a přes to nejede vlak, málem jsem na něj byl sprostý, ale stejně by to nepomohlo. Oproti plánu jsme trochu napřed, takže se rozhodujeme pro návrat domů. Jsou 4 hodiny odpoledne, do přístavu to máme 500km a z Dunkerque do Prahy 1200. Vyrážíme za drobného mrholení, projíždíme kolony na obchvatu Londýna a za pár hodin utrácíme poslední libry na benzínce. Kupujeme lístky na trajekt ve 22:00, které jsou za 25 liber, čím později tedy jedete, tím je cesta levnější, pro příště.

Ve dvě ráno jsme v Dunkerque a začíná trochu zběsilá cesta k domovu. Jedem v podstatě nonstop, jen krmíme hladového anglána. Ve 14:00 parkuji motorku do garáže. Když jsem Trophy 1200 kupoval, nebyl jsem si jistý, zda je to ta pravá motorka, ale teď už to vím, ani po tak dlouhé cestě jsme nebyli fyzicky unavení a vysoká cestovní rychlost umožnila zvládnout cestu v takovém tempu. Za tuto cestu jsme najeli přes 5 000 Km, nádrží prolili 9 litrů každých sto kilometrů. Benzín vyšel průměrně na nějakých 31 korun. Dálnice se v Británii neplatí a ve Francii jsme se jim vyhnuli. Vše, co jsme s sebou měli fungovalo perfektně a technické problémy nás minuly. Když jsme pak zvážily suvenýry, které jsme cestou nabrali, byli jsme přes deset kilo. Stinnou stránkou je zničení zadní stosemdesátky Bridgestone, která vinou podhuštění na části cesty, kde nebylo možné dofouknout odešla na stranách, naštěstí až před cestou zpět, pak už se jelo jen rovně. Celkem nás cesta vyšla okolo 30 000,- Kč pro dvě osoby.

Poděkování

Na závěr bych rád poděkoval několika firmám, které nám zapůjčili vybavení na tuto cestu, tedy komunikátory Scala rider od Yshopu, oblečení Rukka od společnosti Touratech CZ, Kufr a zavazadla Givi, Scottoiler od Sensormetu, thermoprádlo, rukavice a tankvak Forbikers a přilba LS2 od společnosti ASPGroup.

Informace o redaktorovi

Matěj Oliva - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE