Alpy trochu jinak

Dole teplo, tak akorát. Obloha zatím v cajku, vyrážím. Čeká mě průjezd Garmischem, za městem začíná zas ta rychlostní komunikace, tak na ni najíždím, trochu se posunu dopředu k domovu. Ale na těhlech silnicích mě to fakt nebaví, tak při prvním výjezdu sjíždím a najednou stop, zákaz vjezdu motorkám a traktorům? trošku nechápu tuhle značku, aha je tam tunel, ale proč motorek? Nevím, no představa jak mě bundespolizei pérujou, tak to raději otáčím zpět na rychlostku. Dalším výjezdem už je to v pohodě a projíždím si mezi poli, lány, vesničkami a malými městy směrem k hranicím. Jediná poměrně zásadní nevýhoda je tady a teď množství uzávěr těch jejich obcí pro různé festivaly a místní bavorské slavnosti. Takže se pak motám po okolí a kilometry naskakujou. Mnichov musí být poblíž, na směrovkách je čím dál tím častěji zmiňován, ale můj Tomtomík mě zatím spolehlivě vede okolo, a ve finále bavorskou metropoli minu a nechám ji v zádech. Což je velmi dobře, už jsem se tam jednou na motorce motal a pak se z toho jejich megaokruhu z deseti pruhy dostat pryč byla prekérka.

Za Mnichovem přichází hlad, už je zase pokročilé odpoledne a mé druhé já stále posunuje kde se zastavím pro něco dobrého k snědku. Chtěl bych nějakou Edeku, tam si koupit fleischsalat, pečivo, limču a správnej prasáckej oběd z dob mládí je tu.

Klasika, tuhle Edeku ještě ne, tam je blbý parkování, tuhle taky ne – je moc velká, pak už pro změnu žádný nejsou 😊, najednou na konci obce pěkný REWE, tak akorát. Parkuji úplně vzadu v koutku parkoviště pod stromem ve stínu. Nákup proběhl přesně podle představ, tak hurá na to. Mňam, bylo to dobrý, cca půl hodinka přestávka a jedem dál.

Cesta už pomalu bez zatáček, samá rovinka. Úplně blbá cesta to ale není, pořád je na co se dívat. Benzín v nádrži je najednou fuč, sjíždím na Aralku. Škoda, že vlastně všechny tyhle fajnový čerpačky (Agip, BP, Aral, Esso, JET atd.) to u nás zabalily… vlastně zůstala jen Shellka a OMV. Jinak náš trh s pohonnými hmotami ovládli Maďaři a Poláci.

Přicházím těmhle bundeskám pomalu na chuť. Pohodička, žádnej velkej provoz, a hlavně velmi kvalitní povrch silnice. Co víc si pro pohodovou jízdu na motorce přát. Jak se blížím k hranicím, sleduji ukazatele na Straubing a ten už není daleko od čáry. Ale s přibližujícím se domovem vidím na horizontu i temná mračna co se evidentně povalují nad Českým lesem a Šumavou… No uvidíme.

Jak se člověku blíží domov, tak nějak z něj všechno padá a jsem víc a víc v klidu, kdyby cokoliv. Cestou mi to ještě nedá už bude pomalu šest, tak zastavuji konečně u té Edeky, kupuji si kávu a koláč pro lepší pohodu na závěr cesty. Mají tu i stoleček s židličkami, tak to mám i s kulturou. Prdel mě bolí že už vážně nevím, jak si na motorce sednout, tak to teda další pauza přijde vhod.

Pohodu lehce narušují mraky, co se honí v povzdáli. Tak raději zpět na mašinu, ať to mám případně za sebou. Vjíždím do Straubingu, navigace opět klekla, takže už jedu jen podle směrovek. Tady naštěstí už je v pohodě značený Cham i Fürth im Wald, není tedy problém. V Chamu na obchvatu městem, kde jsou už cedule navádějící k hranicím začíná poprchávat. No tak uvidíme, co to přinese. Jako fakt jen takový mžení, chvilku slabý deštík pak zas nic a sucho, pak naopak mokré silnice, ale z nebe nic nepadá. Plexi na přilbě ani nijak nezaznamenává že by pršelo, cítím to jen na kalhotách, že je mi chladněji, začíná bejt takový to „vlhko“ hlavně od mokré vozovky. Koukám i na auta v protisměru, zatím některá jedou i bez stěračů, tak jedu dál. V jednu chvilku začne regulérně pršet, ale než se rozhodnu že zastavím a hodím na sebe nepromok tak je po všem. Jen ty mokrý silnice jsou teda nic, moc.

A je to tady, Česká republika. Tak jsem zase doma. V hlavě hodnotím vejlet a málem přejedu můj oblíbený Travel shop. Doma dochází káva do překapávače, potřeba dokoupit.

Teď malá kávová vložka: mezi známými si připadám jako takový poslední mohykán v popíjení filtrované kávy. Asi mám ten kus dojčlandu v sobě, babička byla Němka, strejda Němec, až táta se narodil v Čechách. (děda byl Čech „nasazenej v říši na práce “, jen pro vysvětlení) Tak to mám asi po té německé větvi, fakt mi to „jejich“ kafe šmakuje. Mám doma moderní kávovar jasně, ale k snídani každý den prostě překapávám kávu jak u babičky v Berlíně…Hrozně rád na to vzpomínám. Snídaně u babi s dědou v reichu byly prostě silný zážitek. Navíc jsem pak v 90´letech rok makal v Norimberku, tak tam to ve mně ještě podpořili. 

Frčím směrem na Domažlice, krásná nová silnice. Teď jako by seděl na motorce úplně někdo jiný 😊 celou cestu, co jsem se rozloučil s parťákama jsem jel více méně opravdu předpisově. Taky když jsem koukal na dlouhodobou průměrnou spotřebu a bylo tam 5,4l/100 km ani jsem tomu nechtěl věřit. Ale je fakt, že po švajcu jsem víc jak 80tkou nejel, Rakousko s Německem taky bylo v pohodě, tam byla chvilka na dálnici 130 max. a teď, je teda už po osmé, silnice vymetená a já to místy valím i dost přes kilo a jsem tak nějak spoko. Tohle má ta moje motorka fakt ráda. Úplně cítím, jak si při té akceleraci motor brouká. Domažlice míjím na tom jejich novém obchvatu, Horšovský Týn už musím projet. Je všude po dešti, ale silnice už jsou skoro suchý, tak se jede dobře. Beru to na Plzeň, zas se mi v hlavě honí vzpomínky, jak jsem to tu křižoval coby obchoďák autem. Do Plzně jsem jezdil každý týden, navíc jsem tam byl na vojně, tak si město po delší době připomenu. Po dálnici nepojedu, i když se stmívá. Neeee, dám si to na pohodu. Vjíždím do Plzně okolo Nové hospody (ta původní koukám tam už nestojí) a vzpomínám na vojnu (VU 3838 kdyby někdo náhodou 😊 ), jak jsme tam běhali s batohama pro pivko. Míjím historicky první ONO, a i když mám zas jeden dílek na palivoměru jedu dál, páč mě nebaví tankovat, a navíc pumpa je v druhém směru jízdy… okolo Škodovky, tam bývávala hospoda U mnicha, tu teď nevidím, dál kolem stadionu a nahoru starou výpadovkou na Rokycany. Měl bych natankovat, ale Benzina na konci města mě děsí cenou, která je snad vyšší, než v Německu tak jedu dál.

Za Plzní začíná zas krápat, ale jde to. Ted už se fakt nepřevléknu, leda by padaly potoky vody. Mám tuhle starou cestu od Berouna k Plzni moc rád. Jak jinak, vzpomínky. Holt mám něco za sebou. V době, kdy jsem pracoval v němcích jako šofér (1994) jsem tady jezdil každý týden, to dálnice končila za Berounem.

V Rokycanech mě varují cedule, že na Mýto a Holoubkov je silnice neprůjezdná, No, zkusím to, třeba se na motorce nějak protáhnu. Takže za Svojkovicemi se protahuji okolo zátaras, dělají novou silnici, tak to bude v pohodě říkám si. Jen na novém asfaltu přede mnou jel asi nějaký zemědělský stroj, a na tom úplně novém povrchu je taková malá vrstva blátíčka, cejtím jak mi to bubnuje na záda.

Jedna z mých úprav na motocyklu bylo sundání toho originál držáku SPZ s blatníčkem, no a blatníček teď evidentně chybí. Ale kolik takových momentů ještě zažiju a navíc moto vypadá teď úplně bombasticky. Takže zahnojenej dojíždím k dalším zábranám a tam ale nová silnice končí a koukám že i most který tam byl přes potok je fuč, a ten nový ještě nestojí 😊 dobře ti tak, říkám si, otáčím to a znovu tím marastem do vesnice, dál až do Rokycan se mi nechce, tak po chvilce váhání najíždím malým nájezdem na dálnici, kde je obrovská cedule vjezd povolen jen Policii a údržbě silnic…jedu, zase začíná poprchávat. Statečně se napojím na D5, ale má cesta nemá dlouhého trvání, zhruba po pár minutách dojíždím blikající kolonu. Projíždím drze uličkou záchranářů (chválím, super, takhle to má vypadat) až na čelo kolony, kde stojí policie a odtahovka. Na střeše za svodidly se povaluje Mondeo. Pěkná blondýnka v uniformě se usmívá a chvilkami mi přijde, že snad i na mě. (tohle je kouzlo motorkářů, v helmě vypadáme všichni stejně😊 ať si mlaďoch, playboy či muž v letech, komplet všichni máme stejný look!) No, spíš asi je jí líto, že tam v tom nečase musím stát. Auto už je na kolech. Koukám, že má ukrajinskou spz, tak to pro někoho cesta evidentně nedopadla nejlíp. Pouští provoz, jsem první jedu.

U Mýta vyjíždím opět z dálnice a užiju si starou silnici ať se děje co se děje. Kontrolka na benzin už zběsile bliká, odpočítává mi to, kolik jsem ujel na rezervu. No tady v Mýtě mají ale sakra drahej benál, tahle v Žebráku je to daleko od cesty, ve Zdicích zavřeno, asi mění služby, takže dojíždím až do Berouna a tankuju u OMV možná dražší benzín, než byl ten na Benzině v Plzni 😊 to jsem celej já…

Loděnice, Rudná a už na to dlabu, najíždím na okruh. V Praze je hezký teplý večer, než dojedu na devítku tak jsem suchej.

Hotovo, jsem doma, skoro půl jedenáctý, ale sláva nazdar výletu. Povedlo se.

9.7 NAJETO 584 km

Celkem ujeto: 2170 km

Rekapitulace a postřehy:

• Švýcarsko je krásný, určitě ho doporučuji. Je tam toho hodně k vidění a dá se to vydržet i přes tu jejich otravnou 80tku a všudypřítomný zákaz předjíždění mimo obce. Já si tu zemi Helvétského kříže na motocyklu parádně užil!
• Silnice klasika na jedničku jak v D tak v A, ten švajc s množstvím oprav na silnici mě docela překvapil. No prostě nemají všechno dokonalý, ale chtěj mít 😊na druhou stranu za průjezd přes passy jsem nic neplatil
• Původně jsem se obával že první červencový týden bude všude nával, ale nebylo tomu tak
• 2000 km za pět dnů cajk, no mohl jsem to o den prodloužit pro větší pohodu
• Pro příště budu plánovat na výletech jeden čistě pobytový den, ať si prdelka orazí a vždycky je co poznávat
• Cestování sám má něco do sebe, ale má i pár nevýhod… (večery jsou takový smutný)
• HONDA CB 1000R za celou cestu bez jediné chybičky. Je to bezproblémový japonec…no ale není to úplně druh motocyklu na delší trasy, nicméně dá se to.
• Určitě si pořídím novou navigaci (nebo druhý telefon používaný jen jako navigace) tzn. jezdit podle aktuálních map. Mě osobně to připravilo o pár míst a bylo pár pernejch chvilek)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE