Alpy trochu jinak

Úterý:

Sraz máme na naší „tradiční“ OMV v Berouně. Desátá ideální, máme to do cíle dnes cirka 400 km.

Ráno se těším, celá rodinka mi doma spinká, já si udělám pořádnou snídani a vyrážím. Předpověď se poslední dobou tak nějak pořád mění, po celkem tropickém červnu tu mámě standartní léto, ke kterému patří i déšť…no ale na motorce ho rád nemám, tak uvidíme.

V Berouně jsme všichni čtyři, úsměvy značí, že to bude povedený výlet...určujeme směr, bereme to pěknejma silničkama okolo Jinců na Příbram, domluvená další zastávka je na Tank Ono před Strakonicemi. Tankujeme, no pořád je fakt že je ONO asi nejlevnější, ale i tak, cena benzinu tady atakuje hranici 46 Kč, to je stejně mazec. Rozvíjíme debatu, jestli se někdy ceny pohonných hmot vrátí k normálu. Miloš, co má autodopravu, je přesvědčen, že bohužel už asi ne…, Tak uvidíme, co přinese budoucnost. Každopádně, je to sakra znát, jestli tankuju za cca 30 nebo skoro pade :-( uf, blbá doba.

Pokračujeme dál, směr Šumava. Kousek za Strakonicemi pokaždé pohledem sjíždím legendární nádražní zastávku Hoštice, které by si bez trilogie Sluce, Seno asi nikdo nevšiml. Valíme to bez problémů, pěkná cesta. Na Šumavě se nám to zatahuje, co mi přijde už jako taková klasika. Ať jsem tam na kole, autem nebo na motorce, Šumava mě prostě vždycky takhle vítá. No snad to profrčíme bez nepromoků.

Zastavujeme ve Strážném, někdo dotankuje, někdo něco nakoupí v Travel shopu (Igráček nám chce vonět). Malá přestávka přijde vhod. Domlouváme se, že oběd dáme v Passau na nábřeží.  Sedáme na stroje a frčíme.

A je to tady, ani ne po 10 km proudy vody z oblohy. Rychlá zastávka na široké krajnici a nasoukání do nepromoků. Chčije tak nějak ještě v normě a my jedeme dál. Před Pasovem už se obloha vymetla, ale pořád se to tak nějak mraky honí, raději zůstáváme ve šprckách, aspoň to na nás uschne. V městě zvaném „dreiflüsse stadt“ zajíždíme na nábřeží a vybíráme zahrádku, kde si chceme dát gulášovku, pivko a odpočinout si. Najdeme fajn flek, kde máme krásný výhled na ty monstrózní výletní lodě, ale obsluha je tu poměrně pomalá až mizerná… Objednávku nám pán celou pomotal, chvilkama kluky dokonce vybízím, že odejdeme bez placení, pač to čekání je fakt hrozný. A to nemá ani plnou hospodu. Nakonec se polévky dočkáme, i když jinak, než jsme si objednávali, ale budiž…zaplatíme a jedem dál z Německa do Rakous a zase do Němec až nakonec skončíme v Rakousku kousek za Salzburgem.

Cesta poměrně fajn, jedu první a moje dědečkovská navigace TomTom nás vede krásnými silničkami. Jenom mě osobně chvilku matou ty jejich místy sedmdesátky v obcích, osmdesátky a stovky mimo vesnice, pořád si na to nemůžu zvyknout. A na rovinu se přiznávám, že jsem trochu podělanej z těch jejich radarů, co fotěj zezadu. Navíc jsem před časem zaznamenal na motorkářích hrozivé příběhy o pokutách ze zahraničí (taky mi jedna doputovala až z Francie), tak to mi nepřidá. V jednu chvíli na nás dokonce troubí kamion, aby jme přidali 😊 to už je moc i na kluky, tak na křižovatce dostanu lehce vyčiněno, že v kukuřici určitě radar nebude. Tak dobrá, sorry kluci.

Cestou míjíme i jednu hrozivou nehodu, kde bohužel tři už to mají za sebou. Pohled na ty těla přikrytá dekami moc nepřidá. Později kantor najde článek na webu, který popisuje průběh. Jeden to zašlajfoval, druhej to zezadu do něj pustil, odhodil ho do protisměru a bylo vymalováno. Bohužel i tohle k dopravnímu provozu patří.

Kousek cesty se motáme Salzburgem, teplota poměrně vysoká, motor hřeje do koulí (omlouvám se dámy), ventilátor posílá horkej vzduch na nohy 😊 tohle přesně mě na motorce vůbec nebaví, ale patří to k cestování. Naštěstí po cca 20 minutách vyjíždíme a cesta mimo město je hned pohodovější. Závěr první etapy je nádherný, stoupáme po ukázkových serpentýnách nahoru a kolem sedmé dorážíme před penzion hned na náměstí. Dvě mladé slečny čekají už jen na nás, rychle nás ubytují a mizí. Aha, žádný točený ptáme se? Ne, u dveří je automat s občerstvením, nebo cca po 1 km dál ve vedlejší vesnici je otevřená restaurace. Rozhodnuto, převléknout a šupem na pivko a véču. Jen pořád nedorazil Miloš, kterému jsme ujeli v zatáčkách…voláme mu, chlape, kde jsi? (tohle je asi výhoda handsfree v helmě) Ty vole, jedu po nějaký divný cestě v lese a už nevím kde jsem! Aha, nakonec dorazí a vysvětluje se chybka v navigaci. Během cesty Milošovi Kantor přenastavil navigaci na mapy.cz a do cíle mu dal jen centrum obce… hlavně že to dopadlo dobře a hurá na pivko i něco k snědku. Kantor alias doktor jede na průzkum motorkou, já, Miloš a Tom se projdeme, na biku sedíme celý den.

5.7. NAJETO: 428 km

OK, po čtvrt hodince jsme v restauraci s krásným výhledem na Alpy. Městečko Sankt Koloman je příjemné a pohodové místo. Na zahrádce velice příjemná obsluha, starší paní je velmi milá a ochotná. K hospodě zřejmě patří i místní hafan, který nám občas přinese míček a chce ho hodit 😊Také si všímáme jakéhosi „předmětu“ na zemi vedle baru, smějeme se a tipujem, že je to psí lejno a čekáme kdo do něj jako první šlápne, ale pak při odchodu monitorujeme, je to umělá šiška, hračka místního psíka. Paní po prvních dvou pivkách získává přezdívku squaw, později když už máme všichni hodně veselou náladu tak si dáme ještě šlaftruňk a jdeme na kutě. Cestou probíráme, jestli mají uprchlíky i tady. Na penzionu je banda chlápků z UKR a vyvářela tam nějaký pokrm, myslíme si ale, že to spíš asi budou dělňasové. Tak jsme zvědaví až dorazíme, jestli bude družba s kořalkou.

 Nebude, všichni už spí 😊

Středa:

Ráno vcelku luxusní frühstück (byl i uzený losos), posilníme se a v půl desáté vyrážíme vstříc dobrodružství druhého dne.

Počasí super, co víc si přát. Ubytko hodnotím velmi kladně, snídaně mile překvapila.

Jediný, nad čím jsme meditovali před odjezdem z penzionu bylo, že na to, jaké to bylo pěkné malé středisko, tak tam byl absolutní klid… Přitom je začátek sezóny, červenec

Náááádherné silničky, úplná euforie. Fakt super jízda. Minimální provoz. Okolo Salzburgu zpět do Německa, projet Berchtesgaden a dál zpět do Rakous. Vyhýbáme se hlavnímu tahu a bereme to po úzké silnici Deutsche Alpenstrasse, lesem kolem koryta řeky, krásně zelených pastvin a prostě úžasných lokalit. Fakt moc pěkná jízda. Zastavujeme u malinké benzinky, zjišťujeme, že benál mají němci o dost levnější než rakušáci, ale ve finále na těch 10 l v průměru co tankujeme do moto to zas takový rozdíl není. No i tak, tankovat za 1,8€ nebo 2,2€ je zkrátka znát. Další zastávka neplánovaně kousek před Kitzbühelem ve městečku Kirchforf im Tirol (Tomovi se zlomily brejle, potřebuje vteřiňák). Místní market, koupíme občerstvení a každá přestávka je příjemná. Mrzí mě, že jsem při plánování nebyl důslednější, v Kirchdorfu mám totiž skvělé ubytování, byl jsem tam jak v zimě na lyžích, tak v létě na kolech. Moc pěkný penzion s restaurací. No nic, příště… Kitzbühel míjíme, jedem trochu vedle směrem na Wörgl, dál na Innsbruck a pak odbočit na Sölden.

Cesta pořád fajn, jen si všichni trochu stěžujeme na prdel, já, Miloš i brejlik jsme si nechali vypolstrovat sedla gelovou vložkou, nicméně zadnice bolí i tak 😊 V Innsbrucku zase ten votravnej průtah městem, je docela teplo, sem tam omezení a samá třicítka, čtyřicítka, už to člověk ani nevnímá…kolona, rozjet se, zastavit, protahovat se mezi autama a pořád dokola. No jo, co naděláš. Za městem po chvilce cesty přichází odbočka na Sölden a pass do Itálie. Hned u kruháče je od pohledu fajn posezení, kde jsou motorkáři welcome. Sedáme na kávu (teda já s doktorem) k tomu si dávám ten jejich štrůdl s vanillesoße a kantor nějakej druhej strudel. Milá slečna se nám snaží vysvětlit rozdíl, mezi vybranými sladkostmi 😊 stejně nechápeme, objednáváme a ve finále zjišťujeme, že to druhý je tvarohový závin. Obojí velmi dobré, my mlsáme a Miloš s Tomem klasika pivko. To už k nim prostě patří, co zastávka to pivo. Fakt milá blonďatá obsluha, dávám jim i + recenzi na Google. (co se mnou pěkná blondýna udělá… asi proto mám doma brunetu) Do cíle máme něco kolem 80 km. Zastavujem ještě těsně před Söldenem na Shellce, zvedá se ale vítr a teplota klesá. Domlouváme se, máme dobrej čas, tak zkusíme vyjet na Timmelsjoch pass a uvidíme, jestli to bude grátis, dáme ho, když ne tak zamíříme na ubytko.

Projíždíme Söldenem a já už mám husinu, Míjíme velké poutače na expozici 007 elements! Jo, první cíl mojí cesty. Ještě ráno jsem přemýšlel, že bych vyrazil dřív, zajel si sem a s klukama se pak sešel až na ubytování, ale posléze to přehodnotím, užiju si ještě kámoše a pojedu lanovkou na výstavku až následující den, kdy se cesty naší skupinky rozdělí. 

Jedeme teda na pass, klasika vracečky, cedule "kehre" s číslováním atd.…vyjíždíme k mýtnici. Dál už jen za dvacet éček. Tam se shodujeme, že kdybychom jeli dál, někam do Itálie, proč ne, ale takhle na to prdíme, navíc je vážně docela chladno. Pár fotek a jedem zpět dolů do údolí. Úplně prázdné silničky, fakt je to zvláštní, když to porovnávám z předchozími lety, a to už vůbec nemluvím o „Grossglokner alpenstrasse“…

Chválím si moji Hondu, je to náš první velký výlet. Jede fakt bez problémů, v zatáčkách se cítí jako doma. Tady v kopcích jí to vyloženě sedí. Jen ty delší přesuny na ní nejsou úplně pohodový...čas od času si stoupám do stupaček, popřípadě se tak různě přesouvám po sedle abych si ulevil. To je asi jediné minus. Když to srovnám s prdlavkou, tak to byl úplně jinej level co se týká komfortu posezu, ale zas tam byly ty nohy natažený před sebe, to taky na dlouhý cesty není úplně to pravý. Asi nejlíp na delší přesuny to bylo na KTM 990 SM-T nebo na Fazeru a to jsem měl originál sedla… Nebo, že by to bylo postupujícím věkem?

Cesta pohodová, sem-tam takové ty polotunely ve svahu, které místy opravují. Vypadá to, že se jim utrhl kus kopce. Pohled na tu stavební techniku v příkrém svahu je vážně fascinující. To, kdyby jim sklouzlo dolů. No ale evidentně to nedělají poprvé. Holt příroda si občas bere zpět co si snažíme přivlastnit. Závěr dne, příjezd do Ventu, obce jak na konci světa.

6.7 NAJETO: 343 km

Rychle se ubytovat a sraz je v hotelové restauraci. Domlouvám se s kantorem na „vzájemné“ výpomoci při namazání řetězů, předci jen něco jsme ujeli, a hlavně i chvilku v pořádném dešti.

Už při průchodu po terase je mi jasné, co si dám k večeři, vidím, jak si tady debužírují na zapečených spetzlích. Mají je na takové pánvičce s udělátkem, kde si můžeš nastavit sklon asi abys to mohl dokonale bagrovat 😊. tvl, to nevymyslíš… ale, jo, bylo to moc dobrý, nějaký pivko, kluci víc, zase dáme šlaftruňk a do hajan. Už jsme v restauraci sami, a jak nám paní při příchodu slíbila, dokud budou hosti, bude otevřeno, a to vážně splnila. Před půlnocí to teda vesele balíme, až na jeden nepříjemný moment super večírek. To, když na nás servírka vystartovala, že se v celém penzionu nekouří. Vysvětlili jsme ji, že jeden člen naší výpravy opravdu kouří, ale venku před barákem a zkrátka si sebou trochu toho odéru z cigaret přinesl sebou. Vysvětleno, pokusy o úsměvy a jdeme na kuťe. Na pokoji jsem s Igrošem, kterej padne a během snad pěti minut je tuhej… probouzí se ve mně jeden z mých neduhů, pouštím si telku, kterou rád používám jako uspávadlo. Při projíždění kanálů ejhle! James Bond – Moonraker 😊 tak to je dobrý znamení, no ale taky usnu během chvilky.

Čtvrtek:

Ráno snídaně standard, žádnej zázrak, ale v normálu. Mají tu moc dobrou kávu, chválím.

Kluci nervózní z předpovědi počasí, Igráček valí domů, pořád medituje, jestli jet na Salzburg nebo Mnichov...Nakonec volí průjezd bavorskou metropolí, jsou tam menší procenta srážek. (pak ho déšť dožene v Čechách) Milošovi s Kantorem, kteří jedou zpět k Salzburgu má začít pršet až odpoledne, tak chtějí vyrazit co nejdřív. Pro moji cestu do Švýcarska předpověď vypadá dobře, pršet by mělo vždy až za mnou 😊No jsem zvědav…

Takže chlapi balí, já ještě v pohodičce dojídám, bohužel není to, co dřív. Po mých zdravotních peripetiích jsem rád, že jsem rád. Léčba si vybrala svou daň a zaplaťpanbů, můžu jíst skoro všechno, ale trvá mi to hrozně dlouho... k tomu to moje huhňání no tvl…co naděláš. (v životě by mě nenapadlo, jak je jazyk pro život důležitý)

Tímto děkuji svým parťákům, že na mě u jídla vždycky počkali, že mi nenadávali, když jsem je párkrát při debatách poprskal, a hlavně za to že se tvářili, jak je mi rozumět i když občas vím že určitě nebylo…Díky kluci

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE