Salut România 2013

Den 8 – Vulcanii Noroioși

Dnes nás čeká návštěva nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Tím bodem jdou známé bahenní sopky Vulcanii Noroioși. První část cesty směr Berca je docela pěkná s přejezdem několika menších průsmyků, ale pak je to spousta kilometrů utrpení přes vesnice, kdy jedna vesnice končí a druhá hned začíná, přičemž silnice se neustále kroutí a oběma směry jede jedno auto za druhým, takže možnosti předjíždění jsou minimální.

Jak již pravděpodobně víte z jiných cestopisů, jsou ty bahenní sopky dvoje. Nejprve navštívíme ty malé (mici), pak ty velké (mari). Vstup se již platí v obou případech a těsně před odbočkou na ty  velké si nějaký vychcánek udělal placené záchytné parkoviště, což však zjišťujeme, až když k nim dojdeme a je zde normální-neplacené parkoviště.

Plyny vyvěrající z hlubin země (až 3 km) tu vynášejí na povrch podzemní slanou vodu a bahno, které vytvářejí až několikametrové sopky, kdy voda a bahno přetékají přes okraj kráteru, zatímco plyn se uvolňuje v podobě bublin. Půda kolem bahenních sopek je velmi slaná, takže tu není skoro žádná vegetace a tak okolí bahenních sopek připomíná měsíční krajinu.


Zbytek dne nám zabere tranzit k Bicazské soutěsce. Ubytování nacházíme v Izvoru Mureșului a je to nejlevnější ubytování naší dovolené. Cena je 55 RON, ale je to bez snídaně. Naši hostitelé jsou již v důchodovém věku a mají volné pokoje v podkroví rodinného domu zařízené pro turisty. Oba jsou rádi za drobné rozptýlení, jež jim naše přítomnost poskytuje.

Najeto: 417 km

Den 9 – Bicaz, Moldovița, Sucevița

I když je ubytování bez snídaně, uvaří nám ráno paní hostitelka alespoň kafe a na cestu nás ještě obdaruje pytlíkem jablek. Zdůrazňuje přitom, že to jsou eko jablka z vlastní zahrádky. Prakticky to znamená, že jsou všechna červivá a právě kvůli tomu pěkně zdeformovaná. Ale což, darovanému koni na zuby nekoukej.

Po ránu je zima jak v morně a mlha je hustá tak, že by se dala krájet. Zima bohužel vydrží celý den, mlha se zvedne ještě než dorazíme na průsmyk Pasul Pângărați (1256 m), odkud dál pokračujeme do bicazské soutěsky (Cheile Bicazului), která je dalším oblíbeným turistickým cílem v Rumunsku. Její nejhezčí část má asi kilometr a funguje to tak, že autobus vyloží turisty na jejím začátku a potom je vyzvedne u stánků se suvenýry. Pokud ji budete projíždět, je lepší ji projíždět od severu.






Cesta kolem jezera Izvorul Muntelui až do Vatra Dornei je hodně drncavá, takže jsem rád, když pak najedeme na pořádnou silnici s pěkným rychlostním průsmykem mezi Mestecăniș a Valea Putnei. V Câmpulung Moldovenesc pak odbočujeme k druhému cíli dnešního dne, jímž jsou dva starobylé moldavské kláštery – Moldovița a Sucevița. Přidanou hodnotou je průjezd dvou průsmyků – Pasul Paşcanu (1040 m) a Pasul Ciumărna (1109 m).

Oba kláštery pochází ze 16. století a v jejich středu jsou nádherné kostely kompletně pomalované jak venku tak uvnitř různými náboženskými výjevy. Oba kláštery stále slouží svému účelu a řádové sestry se tu věnují jak modlení a jiným náboženským rituálům tak běžným pracovním povinnostem, k nimž patří např. úklid.







Vracíme se stejnou cestou a když odbočujeme na Baia Mare, začíná se už smrákat. Jedeme lesem mezi skalami po mírně drncavé silnici, když se za jednou pravotočivou zatáčkou objeví přímo proti mě neosvětlené auto. V prvním okamžiku mi bleskne hlavou "nějaký idiot tu nechal zaparkované auto za zatáčkou a ještě v protisměru" a snažím se mu vyhnout zleva, když tu auto náhle změní směr a začne se vracet do svého pruhu. Musím za to vzít, ale nevšimnu si prachu z výtluků, které ten řidič objížděl zleva, a už letím přímo do těch výtluků. Řidič mi s Jirkou pomůže vstát a postavit motorku, zeptá se, zda jsem ok, a pak hned raději zmizí. Když s Jirkou tlačíme motorku na krajnici, nemám z toho dobrý pocit, ale po zevrubné kontrole to vypadá, že bude motorka pojízdná. Chvíli proto jedu hodně opatrně, než se přesvědčím, že jízda bude bezpečná.

Ubytováváme se v penzionu v Ciocăneşti. Když potom při večeři (mimochodem výborná mămăligă s hovězím masem) tu nehodu zpětně probíráme, říká mi Jirka, že když mě viděl padat do těch výtluků, fakt se bál, že to skončí nějakou zlomeninou.

Najeto: 392 km

Den 10 – Dřevěné kostely Maramureș, Cimitirul Vesel

I když jsem po devíti dnech dovolené už docela utahaný, na dnešek jsem se moc nevyspal. Jirka včera usnul jako první spánkem nespravedlivých a neinvazivní metody jako mlaskání příliš nepomáhaly. Když už jsem konečně usnul, kdykoliv jsem se pohnul, vzbudil jsem se bolestí kvůli naražené noze a boku.

Opět je pěkná zima, silnice pořádně drncá, potom přibude ještě mlha a déšť, takže Pasul Prislop (1416 m) natočený nemám. Mám jako vzpomínku na něj pouze fotku se značkou 24 km rozbité silnice. Po přejezdu pasu se počasí zlepší a s ním i má nálada.


Naše první zastávka je v Bârsana, kde se nachází jeden z dřevěných kostelů v Maramureș. Kostel je na kopci a cesta k němu vede přes soukromý dvorek. Pochází z roku 1720 a pokud jsem to správně pochopil, původně sloužil jako kostel v bârsanském klášteře, ale pak ho v roce 1800 rozebrali a přestěhovali sem, aby sloužil jako farní kostel.



Cestou do Budeşti několikrát stavíme na focení tradičních vyřezávaných dřevěných vstupních bran, které zdobí nejedno stavení i moderní domy v Maramureș. V Budeşti máme docela štěstí, protože tu zrovna čeká skupinka turistů na otevření kostela, takže si můžeme prohlédnout i interiér. Kostel pochází z roku 1643 a jeho interiér je z velké části pomalován náboženskými výjevy. Nezvyklé je použití koberců. Mají tu jednu zajímavost, kterou jinde asi neuvidíte, a to špalek, v němž se po rozseknutí objevil kříž. A také tu mají vystavenou drátěnou košili nějakého rumunského Jánošíka,  jehož jméno jsem však zapomněl.


Naší poslední zastávkou v Rumunsku je malovaný-veselý hřbitov Cimitirul Vesel v Săpânța. Když si kupujeme lístek, nabídne nám pokladní, že si místo lístku můžeme raději vzít plastovou kartičku s obrázkem svatých. Vybírám si patrona cestovatelů svatého Kryštofa. Toho jsem měl mít u sebe včera.

Hřbitov je známý díky malovaným náhrobkům, které originálním a poetickým způsobem zobrazují osobnosti zemřelých. Na každém náhrobku je napsán ironický či vtipný epitaf a nad ním je obrázek zemřelého zvěčňující buď jeho povolání, důležitý okamžik života nebo jakým způsobem zemřel (dopravní nehoda, vražda, apod.) Náhrobky začal malovat v roce 1935 sochař Stan Ioan Pătraş a je jich více než 800.


Cestou do Satu Mare ještě uklepu zrcátko, jehož držák se nalomil při včerejším pádu. Provizorně to opravíme a pokračujeme v cestě na maďarské hranice, jež překračujeme kolem půl sedmé. Původně jsme měli v plánu dojet dnes až na Slovensko, ale je jasné, že budeme muset přespat v Maďarsku.

Před dovolenou jsem se naučil maďarsky jenom pozdravit, poděkovat a číslovky do deseti, což pro placení na pumpě stačí. Horší je to při hledání ubytování, protože jak postupně zjišťuji, v Maďarsku asi nikdo nemluví ani anglicky ani německy a s posunky si vystačíte pouze do určité míry. Cestou a potom v Mátészalce narazíme na pár penzionů, ale buď mají obsazeno nebo nám nikdo nepřijde ani otevřít. Nakonec nám pomůže jeden mladý kluk. Sice mluví také jenom maďarsky, ale vezme mě (i přes pokročilou hodinu) do květinářství své kamarádky a s pomocí Google maps (a u jednoho orientačního bodu s pomocí Google street) mi vysvětlí cestu k jednomu hotelu v Mátészalce.

Naštěstí mají volno. Je to tříhvězdičkový hotel, ale i tak recepční mluví, jak jinak, pouze maďarsky. Když jí vysvětlím, že chceme jednu noc pro dva, napíše mi na papírek cenu 7200 HUF. EUR nebere a platební terminál nemá, takže musím dojít vyzvednout peníze z bankomatu. Po všech těch peripetiích s hledáním ubytování je to však jen drobná komplikace. Ve finále je to nejluxusnější ubytování naší letošní dovolené a to za pouhých 330 Kč na jednoho.

Najeto: 412 km

Den 11 – Tranzit domů

Včera večer jsme se dohodli, že se dnes vrátíme domů přes Maďarsko. Na první pumpě kupujeme dálniční známku a mažeme domů stejnou cestou, jakou jsme přijeli. Před Bratislavou se začíná kazit počasí a teplota klesá na 17 stupňů. Od Jihlavy nám pak zbytek cesty prší.

Myslel jsem, že se vyhneme dopravní špičce na D1, ale letos se jel závod Moto GP v Brně o hodinu dříve, takže se špičce tak jako tak nevyhneme. Je však milé, jak nám resp. všem motorkářům mávají příznivci motorek stojící na dálničních nadjezdech. Pěkné přivítání při návratu domů.

Najeto: 866 km

Závěr

Ani letos to nebyla odpočinková dovolená. Když vynechám tranzit, najeli jsme denně v průměru více než 400 km, občas po příšerných silnicích. Poslední den v Rumunsku už jsem se vyloženě těšil na návrat do pidlivizace a lepší silnice.

Rumunská příroda je stále nedotčená a rumunské hory jsou nádherné. Kromě toho má Rumunsko co nabídnout i po kulturní či historické stránce. Všichni Rumuni, s nimiž jsme přišli do styku, byli velmi milí a zvídaví. Potrpí si na kvalitní domácí jídlo, ale už je začíná válcovat globalizace. Pokud si tedy chcete Rumunsko vychutnat, máte nejvyšší čas vyrazit na cestu.

Drum bun!

Celkem najeto: 5513 km
Průměrná spotřeba: 4,35 l / 100 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE