Cesta do Řecka

5. den, středa 27.7.

Ráno jsme se vyvalili na pláži a já si konečně pořádně zašnorchloval. Všude hejna rybek a skutečně bylo pod vodou na co koukat. Před obědem jsme popojeli na další, o něco opuštěnější pláž s tím, že tam strávíme zbytek dne. Ve 3 hodiny odpoledne jsme ale věděli, že takhle to nepůjde: těla nám začínala podezřele rudnout a v tom horku se to nedalo vydržet. Vyrazili jsme se proto podívat na nejvyšší horu Korfu s převýšením skoro 1000 metrů .Serpentiny jsem musel brát na jedničku a řidítka pomalu nadoraz. Bandit začínal pěkně hicovat, takže jsem raději každých 20 minut dělal pauzu. Nahoře byl nějaký klášter s obřím vysílačem na dvoře a úžasný panoramata. Potkali jsme tam i Čechy a paní se strašně divila, že jsme tam dojeli na motorce. Cestou dolů, kdy bylo v jedné hodně prudké zatáčce seno, mi uklouzlo přední kolo a následoval pád. Naštěstí už jsem skoro stál, takže z toho bylo jen pár drobných oděrek (na to, že jsme jeli v šortkách a tílkách to šlo:) ). Banditovi se rozbil blinkr – již předtím lepený izolačkou, takže jsem jej opět převázal a jeli jsme zpátky na pláž. Opět jsme si poponesli lehátka k motorce, uvařili guláš a usnuli. V noci nás vzbudili nějací Poláci, co chtěli na té pláži také přespat, ale v těch kamínkách se jim zahrabalo auto, takže si postavili kus od nás stan a vyproštění auta nechali na ráno.

6. – 9. den, čtvrtek až neděle 28.-31.7.

Na Korfu jsme strávili celkem 3 dni, během kterých jsme najezdili 280 km (maximálně na čtyřku). Každý den jsme vystřídali několik pláží a jen se váleli, šnorchlovali a prostě relaxovali. Jeden večer jsem na útesu při západu slunce požádal Baťůžka o ruku a ani jsem nebyl odmítnut:). Se spaním nebyl nikde problém. Spali jsme buď na plážích, a nebo si našli místo někde stranou od lidí. 7. den večer jsme se dostali až na samý jih Korfu, kde jsme si pronajali penzion za 30 euro za oba. Nejprve, když zjistili, že to chci pouze na jednu noc, tak kroutili hlavami, ale rychle si to rozmysleli a mi si tak konečně mohli dát pořádnou sprchu, zajít si na večeři a usnout v klimatizované ložnici. Ráno jsme se v Lefkimi nalodili za 20 euro na trajekt a zamířili zpátky na pevninu. Z Igoumenitsy jsme pokračovali 120 km dále na jih na Lefkádu a já si konečně připomněl, že Bandit má i pětku a šestku:). Na Lefkádě nás přivítali nádherné divoké pláže a metrové vlny. V podvečer jsme si opět na jedné pláži na severu ustlali. Spaní na plážích je na Lefkádě v celku populární, protože každých 500m měl někdo postavený stan, nebo byl u pláže zaparkovaný karavan. Další den jsme opět střídali jednu pláž za druhou, ale dokonce i baťůžka už to válení přestávalo bavit a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme k domovu o den dřív.

10. den, pondělí 1.8.

Desátý den ráno jsme dojeli až na samý jih Lefkády, s tím, že se naposled vykoupeme a vyrazíme. Byla tam ale již jen samé útesy a jeden rozpadlý maják. Udělali jsme tedy pouze několik fotek a vyrazili zpátky na sever. Po cestě jsem viděl ceduli k pláži, tak jsme se tam vydali. Cesta končila parkovištěm za 4 eura, což jsem jim pochopitelně nedal a zaparkoval Bandita o něco výš. Následovalo 380 schodů dolů k pláži, takže cestou zpět jsem se vykoupal ještě jednou ve vlastním potu. Ta pláž za to ale stála – jedna z nejhezčích co jsem kdy viděl. Po obědě jsme vyrazili dále na cestu po řecké dálnici směr Meteora, ke které jsme to měli cca 300 km. Dálnice mají v Řecku krásné. Dvakrát jsem narazil na ceduli Pay tool ale buďto byla budka s výběrčím prázdná, nebo tam vůbec nebyla, takže jsme nic neplatili. Do Meteory jsme dorazili v 6 večer. Kláštery ale byly otevřené jen do 4 hodin, takže jsme udělali pouze pár fotek a jeli dál. Ono tam toho stejně není moc k vidění nebo k dělání. Koupili jsme si magnetku na lednici u místního prodavače, který, když zjistil, že jsme Češi hned začal jeho oblíbenou frázi – jedna za 2 eura a 3 za 5, celkem slušnou češtinou:). Nakonec jsme jeli až do půl 9, kdy už jme toho měli oba dost, tak jsem sjel z dálnice a ustlali jsme si u nějakého vinohradu.
Ujeto celkem 2 800 km.