Mongolská mise 2008

Z hotelu do hotelu

22. července 2008
Další super den. Sice ráno trochu pakárna při přesunu z hotelu do hotelu, ale stálo to za to. Pak už jen vítr ve tváři a ďábelsky svůdná Mongolská krajina. Výlet končíme návštěvou venkovních termálních pramenů, kde relaxujeme naše těla. Řeka Tamirin Gol u Tsetserlegu nám přijde zatím jako nejlepší místo ke kempování, ale osobně jsme nevyzkoušeli.

Poznání
Abyste poznali místo, kde jste, více do hloubky, nestačí ho jen projet na motorce. Je potřeba se zastavit, vnímat okolí, naslouchat příběhům místních lidí a dát jim čas, aby se otevřeli.

Transsiberian Rallye Moskva - Ulaanbatar 2008

24. července 2008
Dnes jsme se napojili na jednu etapu Transsiberian Rallye Moskva - Ulaanbatar 2008. :) Jelikož jsme byli jediné 2 motorky v etapě, považujeme se za vítěze. Stále jsme se divili, kde jsou všechny posádky. V cíli nám bylo řečeno, že 70 procent posádek již ukončilo závod pro poruchu strojů.
Byl to náročný den a jdeme spát. Okolí Tsetserlegu považujeme za ideální místo pro offroad vyjížďky.
Zítra brzo ráno vyrážíme na sever Mongolska.

P.S.: Jarax dnes opravil předek motorky metodou laminace za použití vteřinového lepidla a mnoha pásků plastu z petlahví. BMW zase svítí a má plexi. :) Zítra konstrukce projde zatěžkávací zkouškou.

Startujeme směr Erdenet

25. července 2008
Bez velkého očekávání vyrážíme v plné polní směr Erdenet.
Do očekávání však nebyl zahrnut bouřkový mrak, který nám poprvé dal ochutnat bláta. Vzpomněli jsme si na otázku jednoho z organizátorů Transsiberian Rallye: “Kluci, jak to děláte, když je bláto?”. Chvíli kreslíme dolarové znaky do jílového mazlavého povrchu našimi pneumatikami. Po chvilce k našemu úžasu vykouklo slunce a ukončilo naši bruslařskou kariéru.
Ač jsme od tohoto úseku mnoho neočekávali, byli jsme ohromeni. :) Je škoda, že se takovéto zážitky nedají přenášet. Jízdu jsme si maximálně užili. Bylo nám jasné, že nám bude tato nádherná mongolská země hodně chybět.
Spíme na louce u skály na pozici N 48″40, E 102″39.

Další den výpravy

26. července 2008
Ranní jízda pokračuje ve včerejším duchu.
Jarax náhle zastavuje, aby vyfotil podivně vypadající skalní útvary. Jejich podivnost navýšil obzvláště jejich náhlý odlet! Ze skalních útvarů se vyklubalo hejno největších dravců, které jsme kdy v životě viděli.
Odpoledne trávíme v Erdenetu, což je druhé největší město Mongolska. Nad Erdenetem je největší měděný důl na světě. Zajímavé na něm kromě velikosti je i fakt, že produkuje 40 procent HDP celého Mongolska.
Uleháme po cestě na Darhan na zatím nejhorším místě během výpravy, protože nás nečekaně zastihl soumrak.
P.S.: Opravená konstrukce, co drží světlo, budíky a plexi na Jaraxově BMW zatím drží.

Afrika skóruje

27. července 2008
Usínali jsme za hezkého počasí, probouzíme se do totálně blátivého rána s malými vyhlídkami na změnu.
Severní Mongolsko se stává za těchto podmínek nesjízdné. Vyrážíme hledat nejbližší asfalt.
Po bifteku k snídani navštěvujeme dílnu na výrobu tradičních mongolských luků, které v době Cingischana dokázaly protivníkům pořádně zatopit.

Ladash navyšuje své skóre Africa Twin versus BMW, na Africe odchází tradiční regulátor napětí. Ten bohužel nemáme. Situaci řešíme prohozením (naštěstí stejně velkých) akumulátorů motorek. Z Jaraxe se tak stává profesionální “nabíječ”. :) Řešení to je ale krátkodobé. Ladash plánuje nákup velké autobaterie, na kterou snad ujede alespoň 1000 km??? Finálním řešením bude zaslání dílů do Moskvy, kam snad s vozíčkem přídavných akumulátorů dojedeme.

Bylo “tam” krásně

28. července 2008
Na obzoru za našimi zády se rýsují mongolské hory a my směřujeme k Bajkalu zcela naplněni všemi krásami, které Mongolsko nabízí.
Přitažlivost Mongolska pro nás spočívá zejména v krásné přírodě, milých lidech a takřka v neomezené svobodě pohybu. Touha po prožitku tohoto typu svobody vyplouvá na povrch nejsilněji ve chvíli, kdy opouštíme tuto zemi.
Odjíždíme s pocitem, že se sem chceme určitě ještě jednou vrátit.

Ledový Bajkal

29. července 2008
Bajkal je krásný, ale ledově krutý.
Směřujeme k Irkutsk abychom převezli nás i motocykly do Moskvy. Cestou se snažíme zpracovat negativní touhu zastřelit některé ruské řidiče. Cesta podél Bajkalu je náročná zejména díky sebevražedným a vražedným dovozcům Toyot z Japonska a Koreje do Moskvy (polovina aut v Rusku má proto řízení vpravo) a velmi pomalým kamiónům (do kopce rychlost kolem 5 km/hod.)
Irkutsk hell. Trochu problémy s vlakem, lístky, ale hlavně nezvládáme timing! Ladash nemůže svítit, Jaraxovi praská hlavní světlo. Hledáme bezpečné místo ke spaní v přírodě za městem. Je krátce po západu slunce. Dáváme výpadovku. Kruci, je to přes celé centrum a je tma. Obracíme a zkoušíme další směr, poslední šance.

Dead end. 2 možnosti: spát u podivné tůně, kde kalí totálně opilí Rusové nebo zpět do centra do odporného předraženého ruského hotelu. Ladash doufá, že záblesky bouřky na obzoru vyženou opilce spát.
Natahujeme čas na silnici, když se náhle ozývají ostré brzdy tuningového auta. S klidem v srdci a rukou na slzném plynu čekáme co bude…

Potetovaný týpek překvapil

30. července 2008
…Stačí nám minuta na to abychom potetovanému sympaťákovi zlehka vyložili karty.
“No ja tože biker”. :) Prošel. K našemu úžasu nás eskortuje přes půl města do jeho bikers klubu. Takřka hollywoodský zvrat. Dostáváme špičkový pokoj na spaní. Přestože je hluboce po půlnoci, chtějí nám otevřít kuchyni. Uzemňující tečkou je točené plzeňské pivo vynikající kvality.
Tolik k včerejšímu dni.
Dnes jsme provedli drobné opravy na moto a přezuli pneu. Podařilo se nám také koupit lístky na vlak, bohužel pouze 2. třída a navíc na horní lehátka paland. Teď už jen záleží, kdo s námi bude v kupé…
Večer pivka, panáky a trocha družby.

Bajkalská riviera

31. července 2008
Bajkalská riviera je o výborných rybách, šašliku, pivu a průzračně chladné vodě, kterou je možné využít k potápění či jachtaření. Ideální a typické místo i pro jednodenní výlet z Irkutska. :)
Přesně takto jsme strávili jeden odpočinkový den při čekání na vlak.

Rusové opět nezklamali

1. srpna 2008
I přestože proběhla srdečná rozlučka s ruskými “bajkeri”, vstáváme brzy ráno, abychom byli první na nádraží, protože tušíme, že nepojedeme s motorkami ve vlaku sami. To jsme ale netušili, že se naše obavy vyplní v tak gigantickém rozměru.
Na nádraží již čeká usměvavý David ze Španělska s jeho BMW. Snažíme se co nejrychleji dostat do procesu nakládání.
A pak to začalo.
Dva Rusové, o kterých jsme věděli, dva němci, o kterých jsme tušili (ty jsme zahlédli u Bajakalu) a jeden Transalp bez řidiče. Celkem 7 motocyklů! Začaly problémy. Němce nechtějí naložit, špatně to zvládají, protože jeden z nich přijde o práci pokud nedorazí včas domů.
V Irkutsku nenaloží motocykly bez ochranného dřevěného obalu. Obal pro první motocykl trvá zhruba 2 hodiny a do odjezdu zbývá 5 hodin. Bleskový propočet způsobuje paniku v německých řadách.
A čas utíká…
Balení motorek dokončujeme 3 minuty před příjezdem vlaku. Další level je přesun a naložení motorek na vlak. Na vše máme 40 minut přesně, protože ruské vlaky “nikdy” na nic nečekají. Máme k dispozici pouze 4 vozíky, takže cestu nejpomalejším traktorem kolem celého nádraží musíme absolvovat dvakrát.
RUSOVÉ! Začínají být nervózní a hekticky nakládají motorky na vozíky. Nyní se jedná o minuty.
Evropští motorkáři včetně nás pod stresem začínají pracovat týmově. Uklidňuje nás falešný evropský pocit “přece bez nás neodjedou”. Motorky jsou v osmi lidech takřka vhazovány do metr vysokého vagónu. Devadesát vteřin do odjezdu vlaku. Osobní věci stále na peróně.
Červený praporek padá dolů, vlak se rozjíždí, my vhazujeme na poslední chvíli věci do vlaku a naskakujeme za jízdy. Jsme zpoceni, lehce šokováni, ale uvnitř. :) Doufáme, že se už nic dramatického dít nebude.
A tímto se s Vámi loučíme a těšíme se na setkání v Praze - čeká nás 5 dní vlakem a pak dlouhá cesta z Moskvy po vlastní ose.

Rychlé info z cesty domů

9. srpna 2008
Ve vlaku Irkutsk-Moskva jsme potkali samé zajímavé lidi. Skvadra čítala profese od profesionálních potápěčů, přes učitele až po herečky a ekologické aktivistky :) Pili jsme vodku, povídali, jedli, spali. Témat bylo hodně a cesta rychle utekla. V Moskvě jsme čekali dva dny na regulátor dobíjení. Česká pošta garantuje dodání zásilky Praha - Moskva za 4 dny. Do celkového času se ale nepočítá ruské celní oddělení. Regulátor nabíjení je zřejmě oblíbená celnická hračka, která je prý omrzí v průměru za 3 až 5 dní. Rozhodli jsme se dále nečekat, zakoupili jsme nabíječku na autobaterii a takto vyzbrojeni vyrazili na Prahu. Každou noc jsme museli spát v motelu a dobíjet, aby Láďova motorka mohla další den v cestě pokračovat.

Konečně doma!!!

11. srpna 2008
Tak jsme to zvládli! Jsme doma, živí a zdraví. Motocykly s drobnými šrámy též. Manželky a milenky nás krásně přivítaly. Teď se jen musíme aklimatizovat: začít se mýt alespoň jednou denně, používat zubní kartáček a holící náčiní, naučit se používat příbor a komunikovat jinak než posunky :)
Jaras a Ladash, www.mototrip.info

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE