Mongolská mise 2008

Mongolsko

9. července 2008
Krása Altaje nás naplňovala skoro celý dnešní den. Rusko-Mongolská hranice nám připomněla dobu železné opony. Mongolsko nás uvítalo dechberoucí scenérií a kupou zvědavých dětí. Zmizely silnice. Naše průměrná rychlost klesla na 30 km/h. Terénní obutí je nutností.
Uléháme 30 km od hranic. Pozice 49°23, 89°53. Obklopuje nás ticho a vrcholky hor.
Jsme rádi, že jsme tu :)

Kontakt s civilizací

10. července 2008
Vjíždíme do prvního mongolského města, které působí chudě. Způsobujeme rozruch a zájem místních domorodců, kteří neváhají s komunikací a chutí fotografovat nejen naše stroje…
Oběd řešíme návštěvou turecké restaurace, před kterou je rušno a koncentrace žen je výjimečná. Kdo tvrdí, že Mongolky nejsou hezké, tak se šeredně plete. :) Není to v žádném případě pravda. Ladash zažívá svých 5 minut slávy, když je při přeparkovávání motorky atakován Kazašskou delegací hereček.
Potkáváme dvojici motorkářů z Čech - Hajného a Dudyse, kteří nám pomáhají přezout na terénní vzorek. Nyní stanujeme společně u brodu, který budeme muset zítřejšího dne přebrodit. Držte nám palce, dnes jsme v brodu zachraňovali opilého Mongola, který se omylem snažil přejet na motorce řeku v místě nejsilnějšího proudu. Ztratil boty a zalil motor vodou. Ale my tento úsek zvládneme hravě, Hajnej a Dudys brod znají a jistě nám přátelsky pomohou. :)

Brod překonán, pokračujeme v cestě, směr: horská jezera

11. července 2008
Neutopili jsme se! :) Motorky i my zdárně na druhé straně brodu. Loučíme se s Hajným a Dudysem a vyrážíme k horským jezerům v mongolském Altaji.
I přes varování zkoušíme hladoví místní malou restauraci. Podávají pouze jedno jídlo - plněné placky masem. Jsme nadšeni, posilněni a pokračujeme v cestě dál kolem pohádkové řeky Hovd. Cesta je zde velmi náročná, a to jak na fyzičku, tak na pozornost.
Dnes potkáváme i první velbloudy.
Stany rozkládáme u jezera Hurgannuur. Je to zatím to nejhezčí místo, které jsme navštívili, a kde jsme uvítáni kumysem od místních domorodců z nedaleké jurty. Kumys je kvašený nápoj z mléka. Ač se Ladash napil málo, musel urychleně odběhnout. Jarax atak mléčných kultur ustál bez problémů. :)
Sbíráme síly na další dobrodružný den…

Není cesta jako cesta…

12. července 2008
Po lehké technické kontrole strojů dáváme dopolední koupání v jezeře a vyrážíme dál.
Velmi rychle písečno-šotolinové úseky střídají tvrdé kamenité pasáže. Ladash trefil šutrem boční kufr. Náraz pohltil kufr i nosič, takže naštěstí neupadl. O několik kilometrů dál nepřeje štěstí Jaraxovi. Na písčitém úseku nezvládl vyjetou kolej a odkládá motorku na bok. Výsledek? Ohnutá řadící páčka.
V Tsengelu dáváme pozdní oběd v osvědčené restauraci a doplňujeme benzín 80 oktany. Víc tady neumí. :(
Na dalším úseku odchází Ladashovi ruské relé. Tak to vypadá, že zítra bude technický den.
Včerejší obávaný brod zvládáme bez problému. Je to ale tím, že brodíme podruhé již známý úsek.
Dorážíme do Olgij za mírného deště kolem 20 hodiny. Chceme se najíst, ale jelikož jsou svátky, je všude zavřeno. Pomáhá místní znalec prostředí, a tak končíme v podivném parku pro děti u stánku s šašlikem. Místo dětí zde potkáváme mongolské oslavence, kteří tu zapíjejí svátek Nadam. Začíná se stmívat.
Stan rozbalujeme kousek za městem, vaříme čaj na benzínovém vařiči, který na 80 oktanový benzín moc nejede. Na rozdíl od našich motorek, uleháme za deště.
Budeme muset pravděpodobně přehodnotit plán trasy, sever Mongolska je za deště prakticky nesjízdný. Alternativou je jižní cesta kolem pouště Gobi.
Jak praví jedno rčení: “ráno moudřejší večera”. :)

Cenné informace…

13. července 2008
Drobné ranní opravy přeruší náhle pastevec, nabízející čaj a chléb, kterým nepohrdneme. :)
K obědu si dáváme tradiční nudlovou polévkou s masem u turistického centra. V tom se náhle objeví 8 chlapíků oděných do BMW hadříků, na nových BMW GS 1200 a kupodivu to nejsou Němci. Jsou to Rusové na výjezdu s průvodcem, doprovodným vozidlem, pojízdnou kuchyní a kuchařem. V tento okamžik Jarax rozehrává diskuzi a získává cenné informace o vhodné trase přes Mongolsko.
Ladash mezitím proniká na černý trh, kde přítomnost cizinců nebývá zvykem. Na těchto místech v žádném případě nefoťte! :) Ladash se vrací s kapsou plnou relé a kladivem v ruce. Jeho kufr se již chvěje. O trase je také předběžně rozhodnuto. Směr naší další cesty je na sever k jezerům Achit a Uurug Nuur. Překrásný offroad kolem řeky zakončený zastávkou v jurtě u jezera. Zde se nám dostává chutného pohoštění. Posilněni vyrážíme do pouště. Ladash zkouší kvalitu písku. :) Cesta nám náhle zmizela a zažíváme první moment ztracení se. Ke slovu nyní přicházejí ruské vojenské mapy a GPS. Pod tlakem zapadajícího slunce se snažíme v těžkém terénu najít náznaky cesty. Konečně! :)
Spíme v poušti u skály a čekáme na příchod malého prince…

Panenská příroda

14. července 2008
V poušti lze najít hloubku a ticho.
Ticho skončilo ranním rituálním bušením kladiva do hliníkového kufru, pak následovalo žhavení řadící páčky nad benzínovým vařičem ukončené ráznými ranami.
Po krátkém rozjímání na skalisku se vydáváme na cestu pouští. Navigace je náročná, orientačních bodů je málo. Náhodný nález říčky nám pomáhá doplnit tolik potřebnou vodu. Konečně nalezena správná cesta! :)

Vyrážíme překonat průsmyk, jehož náznak lze spatřit na horizontu v rádoby alpském pohoří. Ztenčíme naše zásoby benzínu ve prospěch mongolského páru na motocyklu. Na druhé straně stejná situace s vodou a dvěma pastevci na koních.
Hladoví a unaveni sjíždíme k jezeru Urug é jsme přijeli.
Uleháme s pocitem, že v jednom dni je možné shlédnout Nevadu, Alpské vrcholky i moře zároveň. :)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE