Severní Itálie ze sedla motorky

Úterý 11.září 2002

Mestre - Venezia - Ravena - Rimini - Catolica

Ráno opouštíme motorku, v recepci kempu kupujeme lístky na místní MHD, fasujeme reklamní mapku Benátek a za čtvrt hodiny už vystupujeme v Benátkách. Motáme se po kanálech a mostech, sledujeme gondoly a taxíky a ten úžasný mumraj. Dojdeme přes klenotnický most až na náměstí St Marca, nassssáváme celou tu atmosféru a vůni moře... jestli pojedete kolem, Benátky jednoznačně doporučuju. Navíc tam mají most, na který si můžete nalepit žvýkačku a zanechat tak po sobě památku - docela hnus v tom vedru ;-)) Na motorce by neměl být problém dojet až na ostrov, je tam k dispozici OBROVSKÉ parkoviště pro motorky, takže pokud vám nevadí vláčet se po Benátkách s helmou a v motohadrech, můžete dojet až na místo. Odpoledne jsme zpět v kempu (úspěch - autobusem jsme přejeli jen o jednu stanici). Po krátkém odpočinku se odhodláváme k dalšímu přesunu, balíme a vyrážíme na jih strašlivou pobřežní E55 - opravdu je to ona a je ještě strašnější, než český úsek!!! Dál a dál v hustém provozu, každých 5 km semafory a pomalu se rozjíždějící kolony kamiónů. V autě bych se zbláznil po první hodině, na motorce to jakž takž jde projet. Okolí nic moc, ani zastavit na záchod se nedá, místo lesů mají stromová pole (rychle rostoucí listnáče vysázené do pravidelných řad). Po ujetí 200 km na nás před Ravenou na nás čeká bouřka, takže zastavujeme a oblékáme nepromoky, nakonec nás ale těsně minula. Měli jsme štěstí, jak se následující dny ukázalo, mají tady ty bouřky nějak větší a drsnější, než na co jsme zvyklí u nás. Už za tmy drtíme na jih na Rimini, v Catollice už dál nemůžeme, sjíždíme z E55 a končíme v prvním rozbahněném kempu.

Středa 12.září 2002

Catolica - San Marino - Rimini - Catolica

Dopoledne trávíme na písečných plážích u moře, koupeme se, sluníme, sbíráme mušličky. Odpoledne se jedeme podívat do San Marina, ale na posledním kopci nás chytá obrovská bouřka. Schováváme se pod stříškou u prodejny nábytku a více než hodinu čumíme na bouři nad S.Marinem: Navečer dojíždíme do S.Marina, parkujeme na parkovišti pro motorky a skůtry (samozřejmě bezplatné - přitom auta platí docela pálku a ještě nesměj až nahoru na poslední parkoviště, checht) a jdeme až nahoru k hradu na vrcholku. Po cestě kupujeme pizzu do ruky, pokoukáme na úúúúúžasný výhled, touláme se po starobylém městečku a skoro za tmy se vracíme rychlejší trasou po dálnici přes Rimini do kempu. Začíná pršet a celou cestu je hrozná zácpa, v dešti se špatně proplétá mezi auty, navíc Italové nenechávají nikde ani škvíru volnou - osvědčuje se zavěsit na nějakého šílence na skůtru a doufat, že se do mezer taky vejdeme.

Čtrvtek 13.září 2002

Catolica - Rimini - Ravena - Verona - Garda - Arco

Ráno ještě užíváme moře, ale je docela zima, takže se rozhodujeme popojet do vnitrozemí, přitom ale už volíme směr zpátky k domovu, protože do Říma a zpátky už bychom to v dostupném čase nestíhali. Balíme a po E55 na míříme na sever a na severozápad na město Ferrara. Silnice jsou ve vnitrozemí slušné, ale poměrně ucpané náklaďáky, traktory a podobnými škůdci. Ferraru projíždíme centrem, památek je tu tolik, že kdybychom měli u každé zastavit a projít si ji, jsme tam dodnes, takže se zastavujeme jen na nákup a svačinu a míříme vnitrozemím dál na Veronu. Jedeme vyhlídkově a poznáváme venkov, občas zastavujeme na protažení a pár fotek, případně na ochutnání neznámých plodů, které rostou všude okolo (nejlepší byly kiwiovníky). Navečer přijíždíme k Veroně, kterou ale už známe z minula, takže ji objíždíme a dojíždíme k Lago di Garda. Zastavujeme se na procházku v starobylém lázeňském městečku Garda a dál míříme po klikaté silničce po pravém břehu na sever až do Arca do kempu jménem ZOO.

Pátek 14.září 2002

Arco - Riva Del Garda - Lago di Ledro - Malcesine - Arco

Věci si necháme v kempu a vyjíždíme jen nalehko, ale po prvních kilometrech zjišťujeme, že zas takové vedro není, a vracíme se pro bundy. Pak jedeme přes Riva Del Garda na výlet k Lago di Ledro. Najít správnou odbočku nám ale trvalo skoro hodinu, pak hned následuje dlouhý tunel, pak se probíjíme kolonou za kamionem, který jede ve vracečkách krokem a nedá se předjet... nakonec na výjezd do hor rezignujeme a vracíme se zpět k jezeru Garda na koupačku na východní břeh. Ale ani koupání nám není souzeno, protože se dělá slušná zima, takže jedeme na výlet a zmrzlinu do Malcesine. Procházíme staré městečko, mlsáme italskou zmrzlinu a fotíme mafiánské kočky... užíváme konce léta. Navečer se vracíme zaparkovat do kempu a pěšky vyrážíme do oblíbené pizzerie v Arcu, kde si dopřáváme poslední fáze italské kultury - pizza / spaghetti, bílé víno, italské presso, tiramisu... no co, jednou se snad trochu rozšoupnout můžeme. Bílé víno italové fakt umějí, je lehké a pilo by se jako voda. Nosí ho v pěkně macatých džbáncích, takže večer mírně nameteni a vysmáti vrávoráme do kempu.

Sobota 15.září 2002

Arco - Trento - Lago di S. Giustina - Paso di Mendola - GamperJoch - Merano - St Leonardo - Timmelsjoch - Innsbruck - Jenbach - Achenpas

Čeká nás další horská etapa, odjíždíme směr domov, Arco, Trento, krásnou cestou okolo horských jezer přes MendelPass a GamperJoch do Merana, míjíme skupinky motorkářů, opět zastavujeme na vinici. V Meranu bloudíme v centru a marně hledáme výjezd na Timmelsjoch, nakonec se chytáme kolony motorkářů, kteří nás provedou městem, bohužel se nám za městem ztrácejí, přeci jen jeli všichni sólo a pod sto koní taky nikdo z nich asi neměl. Ve vesnici St Leonardo se rozhodujeme, jestli pokračovat přes nižší průsmyk Jaufenpas (2094) na Brenner, nebo přes legendární Timmelsjoch (2474) delší trasou. Stovky (nekecám! - odhadem 10 za minutu) míjejících motorkářů nás přesvědčují a razíme na Timmelsjoch. Šplháme nahoru, občas s někým pozávodíme, občas nás někdo pozávodí, pěkná rychlá zatáčkovitá silnice. Bohužel se nakonec zapíchneme do mraků a nastoupí mlha, mokro a mrazivo. Na náledí to asi nebude, ale požitek rozhodně zmizel. Nakonec ještě ke všemu dorazíme k hádejte čemu - k Peáži. Silnice byla ve všech mapách značená jako neplacená, bohužel opak je pravdou, ale obracet se nám to fakt nechce... Sjíždíme k Innu, začíná pršet, prší, stále prší, občas prší víc, občas prší zboku, občas prší a zároveň svítí slunce. Poslední případ aspoň vygeneroval nádhernou duhu. Po projetí celého údolí najíždíme na dálnici, na chvíli přestává pršet, ale před Innsbruckem začíná pořádná bouře, jedeme v lijáku a ve tmě, cílem je skryté tábořiště poblíž Achensee. Soustřeďuji se na cíl přežít a nikde to v lijáku a provozu nepoložit, takže míjím správný sjezd a zajedeme si 25 km, takže se v dešti vracíme. Pak stoupáme na Achenpass (jen 966m), u Achensee už ale zimou nemůžu řídit, třes se přenáší do řízení a moto jede klikatě. Rozmrazujeme se pomocí kafe u pumpy a dojíždíme do tábořiště, naštěstí chvíli zrovna neprší, stavíme stan, a zmrzlí zaleháváme.

Neděle 16.září 2002

Achenpas - Rosenhaim - Salzburg - Linz - Dvořiště - domů

Ráno je krásně, sušíme věci a roztáváme, přeci jen v tom mokru byla v noci dost kosa. Pak pokračujeme okolo Tegernsee, na silničky už kašleme, chce se nám domů, takže najíždíme na dálnici u Rosenhaimu a jedeme na Salzburg, Linz, Dvořiště, u první české pumpy dáváme pauzu, horkou polévku, čteme noviny, voláme známým, doma necháváme nosit na stůl, abychom přijeli k teplému jídlu. Pak už jen pár kilometrů a jsme u rodičů u Pelhřimova, sedíme u domácí kuchyně, ale před očima si stále ještě promítáme alpské štíty, mořské pláže a antické chrámy... .

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)