Sardinie - se stanem Lone Rider Mototent V 2
Text: valasek | Zveřejněno: 11.1.2023 | Zobrazeno: 13 294x
Kapitoly článku
Je 6 hodin odpoledne, neděle 11. září a právě začala poslední pohodová hodina mé letošní cesty za teplým mořem na Sardinii. Vracím se domů, jsem v kempu „Thermal Camping Bükfirdo“ a rád bych tu pár dnů zůstal, užil si teplou vodu a trochu prodloužil léto. Občas ale "člověk míní a Bůh mění".
Od mojí poslední návštěvy se tu hodně změnilo. Pro stany zůstala malá, travnatá plocha na okraji kempu, místa pro karavany jsou naopak vysypána hrubým makadamem a oddělena okrasnými záhony. Je to tu pěkné, moderní a navíc mne těší, že karavany s českou SPZ výrazně převyšují zbytek Evropy. Je vidět, že bohatneme.
V lázních už hlavní sezona končí. Většina stánků je zavřená, žádné gulaschsuppe nebo dokonce entenleber (kachní játra) tu už nenabízí, naštěstí zůstala alespoň maďarská specialita „lángos“.
Asi 15 minut po šesté obloha potemněla černými mraky, vítr pořádně nabral na razanci a co hůř, změnil směr. Můj parádní a novotou vonící stan „Lone Rider Mototent V2“ připomíná z boku stoupající tunel. Postavil jsem ho logicky po větru, ten se ale teď nečekaně obrací.
Většina mých cest trvá více týdnů, často měsíc nebo taky tři a tak zákonitě přicházejí i deštivé dny. Když mne ráno probudilo šumění kapek na plátno mého malého stanu, býval to docela problém. Téměř v leže se ustrojit, natáhnout nepromoky a spacák, karimatku a všechno další uložit suché do kufrů. Co zmokne, to usuší až slunce. V dešti se dá jenom pokračovat v cestě, malý stan moc jiných možností nenabízí. Když jsem náhodně objevil na internetu stan „Lone Rider MOTOTENT™ V2“ splnil se mi sen.
https://www.techgear.cz/stan-s-garazi-pro-motocykl-lone-rider-mototent-v2-green-p20439/
Postaví ho jeden člověk, dá se v něm sedět, stát, vařit, je to 10 m2 plochy s výškou až 1,90 m. A tak jsem ho koupil a teď si na Sardinii vychutnával doposud nepoznaný komfort.
Ale vraťme se zpět do „Thermal Camping Bükfirdo“. Začíná být jasné, že se blíží bouřka. Poryvy větru cloumají stanem stále silněji, na okraji kempu není nijak chráněný, černé mraky na obzoru slibují pěknou průtrž. Měl bych se rychle rozhodnout co dál. Co když stan nápory větru a deště nakonec nevydrží a uprostřed noci mi spadne na hlavu?!
Z recepce mi navíc přicházejí oznámit, že se zítra budou na místě pro stany provádět nějaké práce. Více méně naznačují, že bych se měl ráno přemístit někam jinam. V celém kempu je ale nově ostrý makadam, pro stany se tu žádný plán B nenabízí.
Myslím, že tuhle poslední kapku má na svědomí můj anděl strážný, každopádně mi pomohla vyřešit dilema, co s takhle posmoleným nedělním večerem. Balím, jak jenom nejrychleji dokážu, silné poryvy větru stan už opravdu skoro položily. Jede se domů !
Vyjíždím ještě za sucha, na první benzince kupuji dálniční známku a strojím se do nepromoků. Je skoro 20.oo hod., tma jako v pytli a začíná lít. Domů to mám asi 400 kilometrů a až do Bratislavy lije a lije a lije. Je neděle, dovolená končí nejenom pro mne a tak je provoz i uprostřed noci docela slušný. Stromek naštěstí obstojně svítí, navíc jedu až do Olomouce, více méně, stále po dálnici.
Když u svého domu v Bruntále vypínám motor, chybí do půlnoci už jenom pár minut.