Island a Faerské ostrovy 2015
Text: honza.net | Zveřejněno: 3.12.2015 | Zobrazeno: 32 719x
Kapitoly článku
13. den, čtvrtek 21. srpna 2015. Faerské ostrovy, vylodění, hledání kempu.
Budíček v půl jedné ráno. V jednu musíme uvolnit kabiny. Balíme a přesouváme se do Saga café, kde společně s ostatními z naší motoskupiny čekáme. Loď kotví v Torshavnu. Po obvyklém "cardeck is now open" jdeme k mašinám. Jsou OK. Nakládáme. Vyjíždíme v nepromokách, prší. Naše skupina vyjíždí společně a po krátkém průjezdu městem stavíme na benzínce. Tankujeme a domlouváme. Někdo ze skupiny měl informaci, že i ve tři ráno je ve městě vše otevřeno kvůli přijíždějícím lidem. Bohužel všude zavřeno, nikdo nikde. Chytá se můj návrh jet do kempu a sečkat tam ve společenské místnosti. Kemp je krásný, velmi udržovaná novostavba, wifi, zásuvky, kožené sedačky, sprchy zdarma, kuchyň s nádobím. Jako u někoho doma. Čekáme do rána, někteří spí na gauči (já :-), někteří si staví stany. Ráno stavíme stan a vybalujeme. Přišel provozní a chce zaplatit za ty dvě hodiny v noci částku jako za celý den. Dochází k diskuzím. Všichni nakonec platí, ale zase se balíme a rozhodujeme, že tady spát nebudeme. Já s Verčou jedeme na svoji trasu a zbytek skupiny zase svoji s tím, že se možná sejdeme v kempu na severu. Z Torshavenu vyjíždíme po silnici 10 do Vestmanny. Zde obědváme na parkovišti na zemi. Budíme pozornost kolemjdoucích. Měníme další plány a jedeme do Eidi (kemp na severu), kde by měl být v kempu zbytek party. V Eidi zjišťujeme, že zde kemp není, celý areál je zrušený. V Eidi je ještě jedno místo, ale také zde není možnost kempovat. Dle mapy jedeme tedy do dalšího kempu, vesnice Skala. Dojedeme do kempu a je zde zákaz kempování. Vtipné. Jedeme tedy dále do Selatrad (takový konec světa), kde by měl dle mapy být také kemp. Kemp nakonec najdeme, ale je to takový pionýrský tábor, kde naposledy někdy byl tak před 20ti lety. A hlavně nikdo nikde, vše opuštěno. Jedeme tedy zpět. Na benzínce kde tankujeme se Verča ptá na možnost kempování. Paní nám domluví kempování v tom opuštěném kempu, že teď prý tam už někdo je. Už na to ale kašleme, kašleme na svoji hrdost a jedeme zpět do kempu v Torshavenu k protivnému provoznímu. Poté zjišťujeme, že zbytek skupiny také absolutně nesehnal kemp a spí na nějakém hřišti, kde jim dovolili přenocovat, neboť bylo už pozdě. Jsme zpět v Torshavenu, stavíme stan a jedeme do města shopingovat. Jídlo koupeno, ale sehnat na Faerských ostrovech chlast je prostě nemožné. Alespoň vidím nealkoholické víno, to jsem ještě neviděl. V kempu tedy dáváme naše poslední pivo ze zásob. Také tu potkáme další Čechy. Táta se synem, dávají si svérázný autobusopěší trip. Jdeme spát. Dnes najeto cca 200km.
14. den, pátek 22. srpna 2015. Faerské ostrovy, Torshavn.
Po snídani výlet do města. Parkujeme v přístavu a jdeme se podívat k majáku do staré pevnosti. Jdu odlovit rodičům Geocache. Nemůžu ale zalogovat, nemam propisku. Tak jindy. Projíždíme se městem. Krásné klikaté a úzké uličky s velkým převýšením. Potkáváme Angličana na 1150GS Adventure. Dává tip kam na Faerských ostrovech zajet. Návštěva nákupního centra SMS. Zpět do kempu na oběd. Verča se jde prospat a já zevluju po kempu. Za chvíli je hlavní silnice podél kempu zavřena a bude zde probíhat závod snad všech žen a dívek z Ostrovů. Fotím :) Každá v růžovém. Verča se probouzí a jede na projížďku do hor s Američankou Francis. Teď jdu pro změnu spát zase já a na dobrou noc si dávám audio "Dobytí severního pólu..". Za dvě hodiny se Verča vrací, silnice krásné, ale v horách mlha jako hovado. Pak klasický odpočinek, pokec, jídlo, sprcha, dobíjení zařízení, internet atd. Spíme. Dnes najeto cca 10km.
15. den, sobota 23. srpna 2015. Faerské ostrovy, výlet po ostrovech.
Ráno je všude mlha a vlhko. Snídaně, začíná pršet. Lepíme samolepky na motorky. Zase prší. Oběd. Skoro už neprší ale hustá mlha. Kolem 14té sluníčko a je hezky. Karl na KTM řeší silný únik tlaku v zadní pneumatice. Pomáhám mu naplnit pneu antipichem a následně kompresorem nafukuji. Snad to vydrží domů. Vyrážíme na projížďku do hor. Stoupáme nad Torshaven. Z horské silničky odbočujeme na ještě menší a nacházíme krásný úsek - samé serpentýny a žádný provoz. Zde trávíme nějaký čas focením a procházkou kolem „puklé“ země. Pak pokračujeme dále na další ostrov Vágar, který je spojen tunelem a motorky mají průjezd zdarma. Jedeme na samý konec ostrova, vesnice Gasadalur, kde je hezký vodopád a výhled na útesy. Parkujeme na plácku a jdu navštívit zdejší veřejný záchodek. Zdarma, bez obsluhy a uvnitř teplo, teplá voda, mýdlo, ručníky, papír, vše čisté, voňavé a funkční. To by u nás vydrželo tak jeden den. Jdeme k vodopádu procházkou. Potkáváme zbytek motoparty. Nějaký čas trávíme výhledem na vodopád a oceán. Vidíme konečně Papuchalky. Vyfotit sice moc nejdou, ale vidíme je. Jedeme zpět a cestou nalézáme menší offroad úsek kde blbneme. Při otáčení na mírném kopečku pokládám poprvé svoji mašinu. Bohužel tak nešťastně, že se mi zkroutí ruka mezi páčkou a blástrem. Budu to cítit ještě měsíc po dovolené. Už se blíží večer tak jedeme zpět do kempu, zde rychlá večeře a balení. V půl desáté večer vyjíždíme směr přístav na trajekt (jsou to 3 minuty jízdy). Cestou loguju geocache rodičům (už mam propisku). Proběhne rychlý check-in a už jsme zařazeni v grupě motorkářů. Opět kecáme. Norrona přijíždí brzy a hned začíná vykládat. Následně se naloďujeme jako první. Pokyny posádky jsou opět chaotické a nesmyslné. Karl chtěl kvůli kompresoru parkovat vedle mě, ale byl vyhnán na druhou stranu lodi. Verča parkuje ob několik motorek dál. Kurtuji opět oba stroje, Verča balí a jdeme bydlet. Zjišťujeme, že na lodi skoro nikdo není. Jakmile otevře shop, kupujeme chlast a křupky. Celá moto parta jsme v jednom "bloku" kójí. Večer trestáme v kajutě s Verčou víno. Přidává se Německý pár. Pak přichází jediný spoluobyvatel naší kajuty. Polák, který neumí moc anglicky, ale chce si povídat. Je svářeč a na Islandu pracoval na mostě. Už je lehce cinknutý chlastem, tak je docela vtipný. Kolem půl druhé ráno se stěhujeme z kajuty, necháváme ji celou Polákovi a zabíráme si prázdnou vedle. Spíme. Dnes najeto cca 150km.
16. den, neděle 24. srpna 2015. Trajekt
Vstáváme až v 11 hodin. Snídáme. Zevlujeme v Saga café. Pak oběd. Zevlujeme v Dinners, sraz s partou a pokec. Přidávají se další a další lidé. Za chvíli vcelku pěkný diskuzní kroužek. Jdeme spát. Dnes najeto přesně 0km.
17. den, pondělí 25. srpna 2015. Dánsko -> Německo.
Ráno se balíme. Před vyloděním půjčuji Karlovi kompresor, má prázdnou pneumatiku. Vyloďujeme se, parta zastavuje na benzínce a loučíme se. Přejeme si šťastnou cestu. Máme odvážný plán a to dojet na jeden zátah až domu už dnes. Vychází to na nějakých 1200km, takže docela masakr. Uvidíme. Je stále pod mrakem a vlhko. Hned po cestě v Dánsku začíná drsně silně pršet a je neuvěřitelný vítr je těžké a i dost nebezpečné v tom jet. Předjíždění kamiónů se stává vražednou záležitostí. Takhle pokračujeme dále. Vítr, mokro. Verča je z toho dost vysílená. Na jedné benzině nemáme centy na WC (turniket) a obsluha nás naprosto neuvěřitelně posílá dopryč, ačkoliv jsme udělali megaútratu na kartu. Verče rupnou nervy a hádáme se. Má toho už dost. Jakžtakž se vyklidní a pokračujeme. Už je tma a po 750km stojíme na dálnici v zácpě (v cca 23 hodin). Verča potřebuje spát. Na malou blondýnku s mokrým razítkem na řidičáku je stejně celá dovolená neuvěřitelný výkon. Sjíždíme, zajíždíme k nějakým lavičkám na okraji lesíku u města, házíme deku na zem, spacáky a asi o půlnoci spíme na hulváta pod širákem. Dnes najeto cca 750km.
18. den, úterý 26. srpna 2015. Německo -> Česko.
Budík máme asi ve čtyři hodiny ráno. Sbalíme spacáky a šup na dálnici. Počasí se udobřilo. Letíme směr Kocourkov. Přibližně mezi 9. a 10. přijíždíme domů (sever od Prahy). Rychle sundat alespoň něco z motorek a sprcha. Verča bere auto a jede hned do práce. Za chvíli volá, že ji nejde zavřít okénko. Tak se z Prahy vrací, bere mašinu a pokračuje na ní zpět do Prahy do práce – a tak se těšila na to auto J. Já poté také beru bike a jedu pracovat. Dnes najeto cca 450km.
Pár poznatků:
- trajekt Norrona: v Saga café se můžete válet na sedačkách, v Dinner vás napomenou
- Verči pád v brodu a následná změna F26 na F35 byla dobrá volba, protože F26 by byla na plně naložených těžkých moto opravdu extrémní výzvou i pro hodně zkušené jezdce
- ve stejném brodu kde se vykoupala Verča se vykoupal známý od Američanky Francis. Jen vyproštění a odtah moto z řeky ho stálo 600€
- v oblasti Askja odnesla řeka motorku další známé od Francis
- dle zkušeností místních vás s mašinou vítr opravdu může na moto sundat ze silnice, není to nijak ojedinělá záležitost (naštěstí zjištěno až po opuštění Islandu..)
- Islanďan, kterého jsme potkali při cestě tam říkal "nezabije tě voda nebo zima, ale vítr" – platí to
- stan dostal pěkně zabrat, hlavní duralové tyčky jsou trvale zdeformované, ovšem vodu nepropustil, respekt
- hotovost byla potřeba pouze při placení oleje od soukromé osoby v kempu
- všude berou karty, dokonce i v kempu kde není signál
- spaní v přírodních parcích nadivoko je zakázané
- spaní nadivoko mimo parky (rezervace) je možné, ale v reálu není moc kde/na čem
- není kde si dojít v přírodě "na záchod"
- všude je neuvěřitelně čisto
- ceny jsou několikanásobně vyšší než u nás, ale ne tak extrémní jako v Norsku
- počasí je extrémně proměnlivé, měli jsme na něj neuvěřitelné štěstí
- platí pravidlo, pokud se ti nelíbí počasí, počkej 5 minut bude jiné (samozřejmě jsou i výjimky, jako celodenní déšť)
- pokud jedete po Ring Road není s benzínem problém
- pokud jedete do vnitrozemí, je již třeba spotřebu plánovat
- vždy vám někdo pomůže
- teplota stále okolo 10°C přes den
- nutno sledovat Islandské stránky ohledně uzavřených oblastí
- doporučuji appku Vedur (počasí na Islandu do mobilu)
- chce to minimálně 14 dní, nejlépe měsíc jen na Islandu :)
Závěr: Perfektní nezapomenutelný zážitek. Netuctová dovolená. Rád se tam vrátím, ale asi ne na 300kg cestovním enduru :)